8 C 1/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Jarolímkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 467 862,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 481 163,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 260 793 Kč od 16. dubna 2021 do zaplacení a dále částku 1 200 Kč jako náklady spojené s uplatněním pohledávky.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 113,05 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 669 Kč od 16. dubna 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 73 561 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 467 862,90 Kč spolu s příslušenstvím, neboť s žalovaným uzavřela smlouvu o užívání dopravního prostředku, na jejímž základě žalovanému zapůjčila vozidlo Škoda Superb III, [registrační značka], načež žalovaný v rozporu se smlouvou a obchodními podmínkami zapůjčil vozidlo třetí osobě, která s ním dne 16. 2. 2021 spáchala dopravní nehodu, následkem které na vozidle vznikla totální škoda. Viník dopravní nehody se na místě odmítl podrobit provedení zkoušky na přítomnost alkoholu nebo jiných omamných látek v těle, na podkladě čehož pojišťovna odmítla žalobkyni vyplatit pojistné. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému náhradu škody v částce 287 354 Kč splatnou dne 15. 4. 2021. Žalovaný na uvedenou fakturu neuhradil žalobkyni ničeho, pročež žalobkyně po žalovaném dále požaduje zaplatit smluvní pokutu ve výši 179 308,90 Kč. Žalobkyně nevyvrací, že s žalovaným vstoupila v jednání ohledně úhrady dlužné částky, nedohodli se však na konkrétním řešení. Už při jednání žalobkyně nesouhlasila s převzetím dluhu třetí osobou.

2. Žalovaný se ve věci samé vyjádřil k žalobě tak, že uplatněný nárok zcela neuznává. Vysvětlil, že nezapůjčil vozidlo třetí osobě, nýbrž svému zaměstnanci k pracovním a soukromým úkonům, což je v souladu se smlouvou. Žalovaný uvedl, že stran poškození vozidla měl jeho tehdejší právní zástupce osobní schůzku s žalobkyní, z níž mělo vyplynout, že náklady na opravu poškozeného vozidla nebude hradit žalovaný, nýbrž viník autonehody – jeho zaměstnanec. Po posledním jednání s žalobkyní si obě strany daly čas na zvážení, nicméně k dalšímu kontaktu už nedošlo (vyjma kroků činěných k podání žaloby). Žalovaný tak měl věc za vyřízenou. Žalovaný poukázal též na jistotu ve výši 26 620 Kč složenou u žalobkyně od 15. 3. 2019, kterou doposud neobdržel. Rovněž namítal, že faktura původně vystavená žalobkyní znějící na částku 287 354 Kč byla chybná a nárok žalobkyně z ní tudíž zanikl.

3. Soud připustil usnesením ze dne 17. 8. 2023, č. j. 8 C 1/2023-63, změnu žaloby, kterou žalobkyně rozšířila svůj původní petit o smluvní pokutu od podání žaloby po prvního jednání (8. 8. 2023) o částku 63 505,23 Kč.

4. Žalobkyně vzala při jednání dne 12. 12. 2023 žalobu co do částky 16 892 Kč zpět a ohledně ní vydala žalovanému dobropis. Žalobu vzala zpět z důvodu přepočítání ceny, za které bylo vozidlo pořízeno, a ceny použitelných dílů z vraku vozidla s tím, že nadále požaduje pouze úhradu částky 260 793 Kč O částečném zastavení řízení soud rozhodl usnesením ze dne 12.12.2023 č.j. 8C 1/2023-115.

5. Soud provedl veškeré účastníky řízení předložené listinné důkazy, jakož i výslech svědka (tehdejšího právního zástupce žalovaného) navrženého žalovaným. Žalobkyně učinila na jednání dne 8. 8. 2023 návrhy na výslech prokuristy žalobkyně a jejího obchodního ředitele, nicméně přípisem ze dne 27. 11. 2023 soudu sdělila, že na těchto výsleších nadále netrvá.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud ke skutkovým zjištěním, že mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] (dále jen„ vlastník vozidla“) byla uzavřena rámcová smlouva o nájmu dopravního prostředku ze dne 1. 6. 2018 (dále jen„ rámcová smlouva“), na jejímž základě jí byly přenechávány od vlastníka vozidla dopravní prostředky, za které nesla nebezpečí škody, pokud škodu sama způsobila (prokázáno hlavou I. bodem 1.1. a 1.4. rámcové smlouvy).

7. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o užívání dopravního prostředku [číslo] ze dne 18. 1. 2021 (dále pouze„ smlouva“), na základě níž poskytla žalovanému jakožto podnikající fyzické osobě k užívání na dobu šesti měsíců vozidlo tovární značky Škoda, typ Superb, VIN: [anonymizováno] (dále jen„ vozidlo“), které bylo zákonně i havarijně pojištěno (prokázáno smlouvou a protokolem o předání vozidla ze dne 18. 1. 2021). Žalovaný pro pokrytí případných škod složil u žalobkyně jistotu ve výši 26 620 Kč (prokázáno hlavou I. smlouvy). Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky užívání automobilů (dále jen„ obchodní podmínky“), které tvořily přílohu č. 1 smlouvy a žalovaný je výslovně přijal (prokázáno hlavou IV. bodem 5 smlouvy).

8. V obchodních podmínkách bylo sjednáno, že pro případ prodlení žalovaného s úhradou odměny či jiných plateb spojených s užíváním vozidla dle smlouvy je povinen zaplatit kromě dlužné částky i smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení (prokázáno bodem 1.6. obchodních podmínek). Žalovaný z pozice fyzické podnikající osoby byl oprávněn vozidlo zapůjčit osobám blízkým na max. 24 hodin, jinak se zavázal vozidlo nepřenechat žádné jiné osobě; pouze právnická osoba může přenechat vozidlo do užívání svému zaměstnanci (prokázáno bodem 3.1. obchodních podmínek). Náklady na opravu vozidla v případě, že potřeba opravy vznikla porušením podmínek smlouvy umožněním přístupu k automobilu třetím osobám nese žalovaný (prokázáno bodem 3.6. obchodních podmínek). Žalovaný odpovídá v plném rozsahu za škodu, která vznikne v důsledku takového jednání (prokázáno bodem 3.6. obchodních podmínek). Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni případné srážky určené pojišťovnou (prokázáno bodem 4.2. obchodních podmínek), jakož i uhradit případné škody na vozidle, které nebudou kryty sjednaným pojištěním (prokázáno bodem 4.5. obchodních podmínek).

9. Vozidlo bylo dne 16. 2. 2021 účastno dopravní nehody, při níž vozidlo řídil [jméno] [příjmení], zatímco žalovaný seděl na místě spolujezdce. Výše škody na vozidle byla odhadnuta na 700 000 Kč. Vozidlo bylo vyrobeno (zaevidováno) v roce 2021 (prokázáno potvrzením o účasti na dopravní nehodě ze dne 16. 2. 2021). Pojišťovna odmítla v souvislosti s dopravní nehodou vyplatit pojistné plnění, neboť řidič vozidla odmítl provedení zkoušky na přítomnost alkoholu nebo jiných omamných a psychotropních látek (prokázáno informací o vyřízení škodní události od [právnická osoba], ze dne 18. 3. 2021). Uvedené spadá do výluk z pojištění (prokázáno hlavou IV. H, článkem 4 písm. f) Všeobecných pojistných podmínek pro flotilové pojištění vozidel 2012). Za škodu na vozidle byla ze strany vlastníka vozidla žalobkyni vystavena faktura na náhradu škody ve výši 260 793 Kč bez DPH (prokázáno fakturou č. FVAA101/210709).

10. Žalobkyně vystavila žalovanému za poškození vozidla fakturu znějící na částku 287 354 Kč splatnou 15. 4. 2021 (prokázáno fakturou č. FVDM2502 /210983 ze dne 31. 3. 2021).

11. Vůz byl jako nový pořízen vlastníkem vozidla dne 5.1.2021 za cenu 679 558,99 Kč a vrak tohoto vozidla byl dne 17.3.2021 prodán za cenu 364 000 Kč (prokázáno daňovým dokladem NV21 140021 ze dne 5.1.2021 a fakturou FVAD2101 /210347 ze dne 17.3.2021).

12. Ze svědecké výpovědi Mgr. [anonymizováno] soud zjistil, že svědek zastupoval žalovaného při jednáních s žalobkyní, při nichž se snažil dosáhnout převedení dluhu na řidiče, potažmo narovnání dluhu či dohody o splátkách. Svědek žalovanému sdělil, že to nebude jednoduché s ohledem na striktní podmínky smlouvy a obchodních podmínek. Po poslední schůzce se v jednání nepokračovalo.

13. Z ostatních provedených důkazů (zejména z nevyplněného protokolu o vrácen vozidla), soud neučinil žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.

14. Soud z provedených důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyni bylo dáno do užívání vozidlo od jeho vlastníka, načež žalobkyně toto vozidlo poskytla dále k užívání žalovanému od 18. 1. 2021 na dobu určitou v délce trvání šesti měsíců. Vozidlo bylo přitom teprve v roce 2021 zaevidováno, když jeho vlastník jej koupil dne 5. 1. 2021, kdy za něj uhradil částku 679 558,99 Kč. Jednalo se tedy o nové auto, když s ním zaměstnanec žalovaného pan [jméno] [příjmení] způsobil dne 16. 2. 2021 dopravní nehodu, následkem čehož byla na vozidle způsobena totální škoda. Vlastník vozidla přefakturoval žalobkyni náhradu škody za zničení vozidla na výši 260 793 Kč, neboť pojišťovna odmítla poskytnout pojistné plnění z důvodu odmítnutí provedení zkoušky na přítomnost alkoholu nebo jiných omamných a psychotropních látek. Žalovaný se zavázal nepřenechat užívání vozidla jiné než blízké osobě.

15. Soud důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemné souvislosti. Ve světle zásady volného hodnocení důkazů soud z provedených listinných důkazů vyzdvihl zejména předložené důkazy týkající se smluvních vztahů mezi žalobkyní a majitelem vozidla, neboť ačkoli se bezprostředně netýkají závazků mezi žalobkyní a žalovaným, mají na toto řízení vliv, jelikož žalobkyně se v něm domáhá tzv. regresu za plnění, které musela na náhradě škody poskytnout majiteli vozidla. Svědeckou výpověď svědka Mgr. [jméno] soud hodnotil za zcela věrohodnou, neboť svědek vypovídal plynule a věcně, když svou výpovědí poskytl soudu ucelený obraz o jednáních mezi žalobkyní a žalovaným.

16. Po právní stránce soud věc zhodnotil podle § 2215 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle kterého souhlasí-li pronajímatel, může nájemce zřídit třetí osobě k věci užívací právo; byla-li nájemní smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje i souhlas pronajímatele písemnou formu.

17. Podle § 2225 o. z. při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila; odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci. Byl-li při odevzdání věci nájemci pořízen zápis obsahující popis věci, přihlédne se při odevzdání věci pronajímateli také k němu.

18. Dle § 2951 o. z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

19. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

20. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobkyně je v převážné části po právu. Žalobkyně ještě před vyhlášení rozsudku vzala žalobu částečně zpět o 16 892 Kč, přičemž žalovaný s částečným zpětvzetím žaloby souhlasil, načež soud řízení částečně zastavil usnesením ze dne 12. 12. 2023, č. j. 8 C 1/2023-114. Soud tedy k momentu vyhlášení rozsudku rozhodoval o žalované částce ve výši 514 476,13 Kč (náhrada škody 287 354 Kč - 16 892 Kč + 242 814,13 Kč smluvní pokuta). Na tomto místě je nutné podotknout, že žalobkyně nevzala žalobu částečně zpět ohledně vypočítané smluvní pokuty, přestože ta se odvíjela od výše dluhu, který svým částečným zpětvzetím žaloby ponížila o částku 16 892 Kč. Soud dospěl k závěru, že částečné zpětvzetí plně nereflektovalo přefakturování částky žalobkyni od majitele vozidla na náhradě škody ve výši 260 793 Kč, kterou žalobkyně sama požadovala, neboť v původní faktuře FVDM2502 /210983 na částku 287 354 Kč figurovala nejen částka 277 685 Kč která po ponížení o 16 892 Kč, činila právě žalovaných 260 793 Kč, ale dále i položku 1 250 Kč a 8 419 Kč za pokutu za neprovozuschopnost. Tento rozdíl ve výši 9 669 Kč proto musel soud spolu s částí smluvní pokuty zamítnout viz dále.

22. Žalobkyně zapůjčila žalovanému k užívání vozidlo podle § 2215 o. z. s tím, že po skončení doby nájmu (6 měsíců) ho žalovaný vrátí vyjma obvyklého opotřebení v původním stavu (§ 2225 o. z.). Žalovaný však tuto povinnost nesplnil, když dne 16. 2. 2021 (tedy po necelém měsíci užívání) bylo vozidlo havarováno, načež bylo zjištěno, že bude likvidováno jako tzv. totální škoda. Bylo zadokumentováno, že v době dopravní nehody bylo řízeno panem [jméno] [příjmení], údajným zaměstnancem žalovaného, zatímco žalovaný figuroval při nehodě jako spolujezdec řidiče. Za zničení vozidla bylo žalobkyni ze strany majitele vozidla, vůči němuž byla smluvně vázána, vystavena faktura za náhradu škody ve výši 260 793 Kč.

23. Žalovaný porušil smluvní povinnost vůči žalobkyni spočívající v tom, že vozidlo přenechá k užívání pouze osobě blízké, a to na maximální dobu 24 hodin. Žalovaný přenechal vozidlo k užívání, resp. umožnil, aby vozidlo řídil [jméno] [příjmení], který s ním způsobil dopravní nehodu, to vše za plného vědomí žalovaného, který seděl ve vozidle v době nehody jako spolujezdec. Není přitom rozhodné, zdali [jméno] [příjmení] byl či nebyl zaměstnancem žalovaného. K tomu soud odkazuje na znění obchodních podmínek, konkrétně jejich bodu 3.1., které stanoví možnost přenechat vozidlo k užívání zaměstnanci pouze právnické osobě. Žalovaný však žádnou právnickou osobou není, proto se na něj tato možnost nevztahuje. Žalovaný mohl (jak výše uvedeno) přenechat vozidlo k užívání pouze své osobě blízké. Žalovaný přitom netvrdil ani neprokazoval, že by [jméno] [příjmení] byl jeho osobou blízkou. Žalovaný tudíž umožnil osobě nikoli blízké řídit jemu zapůjčené vozidlo, čímž jednoznačně porušil obchodní podmínky žalobkyně.

24. V důsledku odmítnutí podrobení se na místě nehody provedení zkoušky na přítomnost alkoholu nebo jiných omamných látek v těle, nedošlo ze strany pojišťovny k pojistnému plnění za způsobenou škodu na vozidle. Je přitom obecně známo, že absence těchto zkoušek má zpravidla negativní dopad na pojistné plnění, neboť se běžně vyskytuje ve výlukách z pojištění. Žalovaný, jelikož byl přítomen na místě nehody, měl přinejmenším vliv na řidiče a mohl tento uplatnit k tomu, aby ho přesvědčil k podrobení se testům způsobilosti k řízení. Žalovaný tedy nejenže v rozporu s obchodními podmínkami přenechal vozidlo k užívání jiné osobě, nadto si počínal nikoli v souladu s obecnou prevenční povinností, ačkoli měl vědět, že odmítnutí podrobení se zkouškám způsobilosti řídit vozidlo řidičem bude mít negativní dopad na plnění pojišťovny. Žalovaný si tudíž počínal nanejvýš nezodpovědně, zřejmě spoléhaje na to, že pojišťovna škodu na vozidle uhradí bezezbytku.

25. Žalovaný tak svým jednáním způsobil na vozidle škodu, kterou musela žalobkyně uhradit majiteli vozidla. Za dané situaci má proto dle § 2951 o. z. právo na náhradu škody, spočívající v tzv. regresu za plnění, které vyplatila v souvislosti s dopravní nehodou majiteli vozidla. Po přefakturování škody se jednalo o částku 260 793 Kč, tuto částku proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni. Zde je nutné upozornit na to, že žalobkyně při částečném zpětvzetí žaloby na jednání dne 12. 12. 2023 opomněla, že původně se v žalobě domáhala náhrady škody dle faktury z 15. 4. 2021, kde byla vyčíslena na částku 287 354 Kč. Původně požadovaná částka ve výši 287 354 Kč na náhradě škody za totálně poškozené vozidlo byla majitelem vozidla ovšem přefakturována na částku 260 793 Kč. Žalobkyně vzala žalobu zpět toliko co do částky 16 892 Kč. K tomu je však dlužno podotknout, že žalobkyně nevzala žalobu zpět v dostatečné výši, neboť vznikla-li žalobkyni škoda spočívající v tom, že musela majiteli vozidla vyplatit náhradu škody za zničené vozidlo, měla se regresem po žalovaném domáhat toliko částky, kterou majiteli vozidla vyplatila (nehledě na smluvní pokutu a příslušenství dluhu). Byla-li náhrada škody majitelem vozidla ponížena z původních 287 354 Kč na 260 793 Kč, je zpětvzetí o 16 892 Kč nedostatečné. Jelikož je to však žalobkyně, kdo disponuje řízením (a je tedy na ní, jaké žalované částky se domáhá, musel soud, co ve zbytku tohoto rozdílu zamítnout. Náhrada škody byla ponížena z 287 354 Kč na 260 793 Kč, tedy o 26 561 Kč. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do 16 892 Kč; co do zbývající částky do 26 561 Kč, tedy co do 9 669 Kč, soud žalobu zamítnul, neboť v této části byla náhrada škody nedůvodná. Částku soud nemohl ponížit ani o započtení jistoty ve výši 26 620 Kč, neboť žalovaný nesplnil kumulativní podmínky pro její vydání dle čl. 1 a 1.7 VOP, když podmínkou možného zápočtu bylo protokolární vrácení automobilu, zaplacení všech pohledávek a sdělení čísla účtu, přičemž žalovaný nesplnil ani jednu.

26. Co se týče smluvní pokuty, na tu má žalobkyně právo dle § 2048 o. z., přičemž její výše byla sjednána v bodě 1.6. obchodních podmínek. Žalovaný je dle obchodních podmínek povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. Faktura na uhrazení náhrady škody byla žalovanému vystavena dne 31. 3. 2021, přičemž splatná byla dne 15. 4. 2021. Od následujícího dne je proto žalovaný v prodlení dle § 1970 o. z. Ode dne 16. 4. 2021 tedy má žalovaný povinnost zaplatit žalobkyni nejen smluvní pokutu dle obchodních podmínek, ale též zákonný úrok z prodlení. Pokud se budeme soustředit na vyčíslení smluvní pokuty, je onou dlužnou částkou částka 260 793 Kč Smluvní pokuta tedy žalovanému přirůstá ve výši 260, 793 Kč za každý den prodlení. Žalobkyně (po rozšíření žaloby) požadovala po žalovaném uhradit smluvní pokutu do dne 8. 8. 2023. Mezi 16. 4. 2021 (den počátku prodlení) a 8. 8. 2023 uplynulo 845 dnů, když za každý z nich má žalovaný povinnost uhradit žalobkyni částku 260, 793 Kč. Žalovaný je tedy povinen za období od 16. 4. 2021 do 8. 8. 2023 uhradit žalobkyni na smluvní pokutě částku 220 370,08 Kč.

27. Náklady spojené s uplatněním pohledávky v minimální výši 1 200 Kč soud přiznal podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť se v dané věci jednalo o vzájemný závazek mezi podnikateli.

28. Žalobkyně se po rozšíření žaloby domáhala nároku na zaplacení smluvní pokuty dohromady ve výši 242 814,13 Kč (původně požadovaných 179 308,90 Kč + rozšířených 63 505,23 Kč). Žalobkyně ovšem vzala za dlužnou částku původní výši požadované náhrady škody, tj. 287 354 Kč. V části nároku týkajícího se výše náhrady škody žalobkyně vzala žalobu částečně zpět o 16 892 Kč, soud žalobu ohledně této části nároku zamítl o dalších 9 669 Kč (viz odst. 24 odůvodnění). Dlužnou částkou zůstala přefakturovaná výše náhrady škody, tj. 260 793 Kč. Z této výše dluhu pak smluvní pokuta v rozmezí od 16. 4. 2021 do 8. 8. 2023 činí 220 370,08 Kč. Soud žalobu proto v části nároku na smluvní pokutu žalobu zamítl co do částky 22 444,05 Kč.

29. Žalobkyně se v žalobě domáhala zaplacení celkem 467 862,90 Kč (z toho 287 354 Kč na náhradě škody a 179 308,90 Kč na smluvní pokutě, vč. nákladů spojených s uplatněním pohledávky) a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 287 354 Kč od 16. 4. 2021 do zaplacení. Před rozhodnutím ve věci rozšířila žalobu na smluvní pokutě o 63 505,23 Kč. V den vyhlášení rozsudku žalobkyně vzala žalobu zpět o 16 892 Kč, tuto částku však soud pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení hodnotí jako neúspěch žalobkyně, neboť žalobkyně neuváděla, že by žalobu vzala částečně zpět z důvodu platby žalované, nýbrž v řízení vyplynulo, že tomu tak bylo z důvodu přefakturování náhrady škody od majitele vozidla, k čemuž však došlo před zahájením řízení, a tudíž žalobkyně tuto skutečnost mohla vzít v potaz při určení žalované částky.

30. Předmětem řízení byla ke dni rozhodnutí soudu ve věci samé částka 531 368,13 Kč (včetně započtené částky 16 892 Kč, o kterou byla vzata žaloba zpět) a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 287 354 Kč od 16. 4. 2021 do zaplacení, jež k dnešnímu dni dosahoval výše 63 066,33 Kč Tyto částky – v součtu 594 434,46 Kč – tedy činí celý předmět řízení, tj. 100 % požadovaných nároků.

31. Soud žalobkyni přiznal částku 481 163,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 260 793 Kč od 16. 4. 2021 do zaplacení, který činí k dnešnímu dni 57 236,91 Kč, tj. celkem 538 399,99 Kč (90,6 %); ve zbývajícím rozsahu (32 113,05 Kč vč. zákonného úroku z prodlení z částky 9 669 Kč) soud žalobu zamítl. Po vzájemném zápočtu má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 81,2 %.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení z převážné části úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 73 561 Kč, přičemž tato částka představuje 81,2 % z jejich celkové výše 90 592 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 90,6 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 9,4 %). Tyto náklady sestávají ze zaplacených soudních poplatků v částce 26 510 Kč (23 334 Kč za žalobu a dalších 3 176 Kč za její rozšíření) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty vyměřené z původní žalované částky 467 862,90 Kč, sestávající z částky 10 180 Kč za každý ze tří úkonů právní pomoci (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis žaloby a 3. účast na jednání dne 8. 8. 2023), a dále z tarifní hodnoty vyměřené z žalované částky 531 368,13 Kč po rozšíření žaloby, sestávající z částky 10 460 Kč za další dva úkony právní pomoci učiněné po rozšíření žaloby (4. vyjádření ze dne 10. 10. 2023 a 5. účast na jednání dne 12. 12. 2023) a 5x režijní paušál za jednotlivé úkony v celkové výši 1 500 Kč podle § 13 odst. 3 a. t. Konečně advokátovi žalobkyně náleží také DPH ve výši 21 %, jehož je plátcem, které je vypočteno z částky 52 960 Kč ve výši 11 122 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení advokátovi žalobkyně.

33. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.