8 C 115/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jarolímkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem název ulice číslo , PSČ obec a číslo - obec oba zastoupeni advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa o odstranění nesouladu zápisu v katastru nemovitostí se skutečným stavem podle § 985 občanského zákoníku

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že vlastníkem pozemků parc. [číslo] v [katastrální uzemí], obci [obec], je [územní celek], [IČO], sídlo: [ulice a číslo], [obec] [obec], PSČ [PSČ], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna do 15 dnů od právní moci rozsudku zaplatit soudní poplatek ve výši [částka] na účet Obvodního soudu pro Prahu 8.

III. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku nahradit žalovaným náklady řízení ve výši [částka], k rukám právního zástupce žalovaných.

1. Žalobkyně se podanou žalobou u zdejšího soudu domáhala odstranění nesouladu zápisu v katastru nemovitostí se skutečným stavem podle § 985 občanského zákoníku. Tento nesoulad spatřuje v tom, že za vlastníky pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obci [obec] (dále jen„ předmětné pozemky“) jsou v současné době v katastru nemovitostí zapsáni žalovaní, nicméně žalobkyně je přesvědčena o tom, že vlastníkem předmětných pozemků je stále [územní celek], která jím byla historicky již od [datum], kdy pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek] (dále jen„ pozemek parc. [číslo]“), který byl posléze rozparcelován na předmětné pozemky geometrickým plánem [číslo] ze dne [datum], nabyla do vlastnictví na základě darovací smlouvy [číslo jednací]. Nabývací titul, kterým byla dohoda o vydání věci ze dne [datum] (dále jen„ dohoda“), uzavřená mezi žalovanými a [územní celek], shledává žalobkyně neplatný s odkazem na ustanovení § 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, dle kterého pozemek, na kterém byla zřízena stavba, která byla zřízena až po převzetí pozemku státem, se nevydává. Žalobkyně napadá, že by kdy k platnému a účinnému převodu vlastnictví touto dohodou došlo, neboť v době zamýšleného vydání předmětných pozemků byly tyto pozemky zastavěny patnácti garážemi. Za shora uvedených tvrzeních žalobkyně uzavírá, že vlastníkem předmětných pozemků je stále [územní celek], když dohoda byla uzavřena v rozporu se zákonem, a tudíž je neplatná. Žalobkyně se domáhá odstranění nesouladu, resp. zapsání [územní celek] jako vlastníka předmětných nemovitostí, neboť je sama vlastníkem dvou garáží na dvou z předmětných pozemků, avšak z důvodu uzamčení areálu nemá k těmto garážím přístup.

2. Žalovaní se prostřednictvím společného právního zástupce bez výslovné výzvy soudu k žalobě vyjádřili tak, že navrhli žalobu zamítnout. Žalovaní upozornili na skutečnost, že žalobkyně se nedomáhá zapsání vlastnictví předmětných pozemků ve svůj prospěch, nýbrž ve prospěch hlavního města Prahy. Za uvedeným žalovaní spatřují nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně a dovozují, že žalobkyně není nositelkou subjektivního práva, na jehož základě by se mohla domáhat za určení vlastníka hlavního města Prahy. Žalovaní odmítli tvrzení žalobkyně o neplatnosti dohody a s poukazem na judikaturu vyšších soudů zastávají názor, že dohoda byla platná a žalovaní se na jejím základě stali vlastníky předmětných pozemků. I kdyby však byla dohoda shledána neplatnou, mají žalovaní za to, že předmětné pozemky vydrželi, neboť se v roce 1993 ujali držby a byli v dobré víře, že jim pozemky patří. Vlastníky předmětných pozemků by se proto stali v roce 2003 po uplynutí vydržecí doby.

3. Soud provedl veškeré účastníky řízení předložené listinné důkazy založené ve spise, včetně dalších listinných důkazů předložených žalobkyní na samotném jednání soudu. Vyjma těchto doplňujících listinných důkazů již ani jeden z účastníků řízení další návrhy na doplnění dokazování nevznesli.

4. Soud vycházel z předložených listinných důkazů a po provedeném dokazování dospěl ke skutkovým zjištěním, že žalobkyně je vlastníkem dvou nemovitostí bez čs/če s evidovaným způsobem využití jako garáže nacházející se na par. [číslo] parc. [číslo] [list vlastnictví] (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí ke dni [datum] pro k. ú. [část obce], [územní celek], [list vlastnictví]). Žalovaní jsou zapsáni jako spoluvlastníci (každý v rozsahu ½) předmětných pozemků (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí ke dni [datum] pro k. ú. [část obce], [územní celek], [list vlastnictví]). [územní celek] vydalo žalovaným stavební parc. [číslo] (prokázáno dohodou). [stát. instituce] vydal kolaudační rozhodnutí čj. výst. [číslo] ze dne [datum], kterým povolil užívání patnácti garáží na pozemku parc. [číslo] přičemž upřesněním tohoto kolaudačního rozhodnutí stanovuje vlastníky zkolaudovaných garáží, které označuje za vlastníky garáží na předmětných pozemcích (prokázáno upřesněním výše zmíněného kolaudačního rozhodnutí ze dne [datum], Čj. [číslo]).

5. Někteří z nynějších vlastníků garáží umístěných na předmětných pozemcích v minulosti podali na žalované a [územní celek] žalobu na určení neplatnosti dohody, přičemž zdejší soud, který žalobu projednával, konstatoval sice neplatnost dohody z hlediska ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, přesto však žalobu zamítl, neboť žalobci nebyli účastníky dohody, a proto nebyli věcně aktivně legitimováni k podání žaloby na určení podle § 80 písm. c) o. s. ř. (prokázáno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 20. 2. 1997, sp. zn. [spisová značka]). Uvedený rozsudek byl potvrzen též odvolacím soudem, který se ztotožnil s nedostatkem naléhavého právního zájmu na žádaném určení (prokázáno rozsudkem [název soudu] ze dne 12. 9. 1997, č. j. [číslo jednací]). Dovolání žalobců taktéž nebylo úspěšné, když dovolací soud jejich dovolání odmítl (prokázáno usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 1998, č. j. [číslo jednací]).

6. Žalobkyně se dvakrát domáhala povolení vstupu na jeden z předmětných pozemků, pokaždé však žádost adresovala [stát. instituce], nikoli žalovaným (prokázáno žádostmi žalobkyně ze dnů [datum] a [datum]).

7. Z ostatních provedených důkazů (zejména z fotografií pořízených z předmětných pozemků, důkazů týkajících se kdo komu bránil vstupu na předmětné pozemky a z doložených listin osvědčujících probíhání správního řízení o odstranění garáží) soud neučinil žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.

8. Po právní stránce soud věc zhodnotil podle § 985 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle kterého není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, může se osoba, jejíž věcné právo je dotčeno, domáhat odstranění nesouladu; prokáže-li, že své právo uplatnila, zapíše se to na její žádost do veřejného seznamu. Rozhodnutí vydané o jejím věcném právu působí vůči každému, jehož právo bylo zapsáno do veřejného seznamu poté, co dotčená osoba o zápis požádala.

9. V první řadě je zapotřebí vyjasnit si povahu žaloby podle § 958 o. z., neboť žalobkyně konstruuje domněnku, že žaloba dle § 985 o. z. není žalobou určovací, a proto žalobkyně nemusí prokazovat existenci naléhavého právního zájmu. Soud je však opačného názoru, když má za to, že žaloba podle § 985 o. z. je zjevně žalobou ve smyslu ve smyslu § 80 o. s. ř., která je podmíněna existencí naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Soudní judikatura se totiž nepřiklonila k možnosti, že by žaloba podle § 985 nebyla žalobou podle § 80 písm. o. s. ř., neboť její podání má oporu přímo v § 985, a tudíž není třeba tvrdit a prokazovat naléhavý právní zájem na požadovaném určení, ale pouze naplnění předpokladů pro podání žaloby obsažených v § 985. Pro žalobu podle § 985 o. z. tak platí, že je žalobou ve smyslu ve smyslu § 80 o. s. ř., která je podmíněna existencí naléhavého právního zájmu na požadovaném určení (srov. např. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474), 2. vydání, 2021, s. 54 - 63: L. Vrzalová).

10. Ze skutečnosti, že žaloba má sloužit k odstranění nesouladu mezi zapsaným a skutečným právním stavem, poměrně jednoznačně vyplývá, kdo má vystupovat na straně žalobce i žalovaného. Na straně žalobce musí vystupovat osoba, které svědčí skutečný právní stav, tedy ten, jemuž právo náleží, avšak v katastru není zapsáno vůbec nebo je zapsáno pro jinou osobu, nebo vlastník nemovitosti omezený cizím právem, které by však z důvodu jeho zániku již zapsáno být nemělo (srov. např. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474), 2. vydání, 2021, s. 54 - 63: L. Vrzalová).

11. Podle ustálené soudní judikatury (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 7. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1180/2003 a rozsudek ze dne 11. 12. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1377/2001) platí, že je-li současně žalováno jak na určení, že žalobce není vlastníkem určité věci (tedy určení negativní), tak i na určení, že žalovaný je vlastníkem téže věci (tedy na určení pozitivní), nemůže mít žalobce naléhavý právní zájem na negativním určení. Rovněž v rozsudku z 23. dubna 2003, sp. zn. 22 Cdo 1875/2002 Nejvyšší soud uvedl, že pozitivní určení vlastnického práva má přednost před negativním určením (že žalovaná není vlastníkem sporné nemovitosti), protože z negativního určení nevyplývá jistě, kdo je skutečným vlastníkem nemovitosti.

12. Předpokladem úspěšnosti žaloby o určení podle § 80 písm. c) o.s.ř., zda tu právní vztah nebo právo je či není, je, že účastníci mají věcnou legitimaci a že žalobce má na určení naléhavý právní zájem. O naléhavý právní zájem může zásadně jít jen tehdy, jestliže by bez soudem vysloveného určení, že právní vztah nebo právo existuje, bylo buď ohroženo právo žalobce nebo by se jeho právní postavení stalo nejistým. To znamená, že u žalobce musí jít buď o právní vztah (právo) již existující (alespoň v době vydání rozhodnutí) nebo o takovou jeho procesní, případně hmotněprávní situaci, v níž by objektivně v již existujícím právním vztahu mohl být ohrožen; případně pro své nejisté postavení by mohl být vystaven konkrétní újmě (srov. Nález Ústavního soudu uveřejněný pod číslem 35, svazek 3, Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, str. 261).

13. Předmětem sporu je, že se žalobkyně domáhá odstranění nesouladu zápisu v katastru nemovitostí. Jednoznačně tak činí typově žalobou na určení, jejímž prostřednictvím se domáhá zápisu vlastnického práva ve prospěch [územní celek], tudíž třetí osoby, nikoli zápisu sebe jakožto vlastníka předmětných nemovitostí. Z průběhu řízení ani z úřední činnosti soud nezjistil, že by se téhož domáhala [územní celek], která jako jediná, bude-li na tom mít naléhavý právní zájem, měla aktivní věcnou legitimaci k tomu podat tuto žalobu, kterou za ni podává (zřejmě bez jeho vědomí) žalobkyně. Žalobkyně tak zcela nepochopitelně jakousi obdobou pro bono podává žalobu na určení vlastnického práva [územní celek] k předmětným pozemků, když k tomuto není v tomto řízení zjevně věcně aktivně legitimována, když takovou žalobu by mohla případně podat jen a pouze [územní celek]. Nelze tak činit zastupitelně prostřednictvím žalobkyně, což ovšem žalobkyně ani nečiní, když ze spisu nevyplývá, že by o tomto postupu [územní celek] jakkoli zpravila.

14. Žalobkyně nejenže není osobou aktivně věcně legitimovanou k podání této žaloby, ale zároveň nemá naléhavý právní zájem na tomto určení. Přitom výše uvedeným bylo dostatečně podloženo, že žalobkyně takovýto naléhavý právní zájem mít musí, neboť se de facto domáhá žaloby na určení, že [územní celek] je vlastníkem předmětných nemovitostí. S ohledem na absentující aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání této žaloby se však soud dále naléhavostí právního zájmu žalobkyně nezabýval.

15. S ohledem na to, že žalobkyně podala žalobu na odstranění nesouladu zápisu v katastru nemovitostí se skutečným stavem, tj. žalobu na určení, kterou se domáhá určení vlastnictví třetí osoby k předmětným pozemků, uzavírá soud, že v tomto řízení není aktivně věcně legitimována, když dle výše uvedeného by jedinou osobou aktivně věcně legitimovanou byla osoba, která se domáhá zápisu, resp. určení vlastnictví své osoby, nikoli osoby třetí, kterou zjevně není nikterak pověřena. Žalobkyni proto nijak nepřísluší zasahovat tímto způsobem do jednání [územní celek], která předmětné pozemky žalovaným vydala v souladu se svou vůlí. Existence vlastnického práva žalobkyně ke dvěma garážím nacházejících se na předmětných pozemcích by přitom mohla mít potenciální vliv na naléhavý právní zájem žalobkyně, avšak neopravňuje jí k podání žaloby, kterou by mohla podat pouze osoba, které dle jejího tvrzení svědčí skutečný právní stav na vlastnictví předmětných pozemků. Ze všech těchto důvodů soud žalobu výrokem I. dle § 985 o.z. zamítnul.

16. Výrokem II. soud rozhodl v souladu s § 9 odst. 6 věty první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a proto soud vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku v příslušné výši (položka 4 bodu 1 písm. a) Sazebníku poplatků). Ve znění této položky považuje soud za„ každou nemovitou věc“ každou nemovitou věc zapsanou na jiném listu vlastnictví. Vzhledem k tomu, že žalobkyně učinila předmětem řízení celkem 14 nemovitých věcí (14 parcel), nacházejících se na celkem pěti listech vlastnictví (LV [číslo]) uložil ji soud povinnost uhradit soudní poplatek ve výši [částka], tj. 5 x [částka] za každou nemovitou věc.

17. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaní byli ve věci zcela úspěšní, a proto jim soud přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši [částka]. Žalovaným náleží náhrada nákladů řízení výhradně za zastoupení advokátem, a to odměna stanovená z tarifní hodnoty sporu v částce [částka] dle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty sporu v částce [částka], sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní pomoci dle § 11 odst. 1 a. t. (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. vyjádření k žalobě a 3. účast na jednání dne [datum]) za každého ze žalovaných, snížená dle § 12 odst. 4 a.t. o 20%. Za každého ze žalovaných náleží odměna ve výši [částka] a dále 3x režijní paušál za jednotlivé úkony v celkové výši [částka] podle § 13 odst. 3 a. t. Konečně právnímu zástupci žalovaných náleží také DPH ve výši 21 %, jehož je plátcem, které je vypočteno z částky [částka] ve výši [částka].

18. Na závěr soud podotýká, že žalovaným nepřiznal náhradu nákladů řízení za podání spočívající ve vyúčtování nákladů řízení předložené jejich právním zástupcem, neboť tento úkon soud nemohl hodnotit jako účelně vynaložený, byť byl vyúčtován pouze v jedné polovině mimosmluvní odměny. Soud k tomu uvádí, že o náhradě nákladů řízení rozhoduje z úřední povinnosti a není předloženým vyúčtováním od advokáta žalovaných nijak vázán. Z tohoto pohledu proto soud neshledal toto podání jako účelně vynaložené. K vyúčtované náhradě za promeškaný čas dle § 14 a. t., který advokát žalovaných vyúčtoval ve výši 4 x [částka], soud tento opět nepřiznal, neboť sídlo zástupce je v [obec].

19. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody. Lhůtu k zaplacení soudního poplatku soud uložil dle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.