8 C 14/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Jarolímkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 5 000 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 5 000 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 000 000 Kč od 3. 3. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 3. 3. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 5 000 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 3. 3. 2025 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že uvedený nárok představuje dlužné pojistné plnění, které žalovaná odmítla žalobkyni vyplatit, přestože k tomu byla povinna podle pojistné smlouvy pro pojištění podnikatelských rizik TREND 14 č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 22. 5. 2018 (dále jen „Pojistná smlouva“). Sjednané pojištění krylo povinnost žalobkyně nahradit újmu způsobenou v souvislosti s předmětem činnosti žalobkyně, jímž je oprava silničních vozidel, klempířství a oprava karoserií. Žalobkyně své podnikání provozovala v budově na adrese , adresa, (dále jen „Budova“). Žalobkyně si předmětnou nemovitost pronajala od vlastníka, společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, . Když došlo v Budově dne 4. 11. 2020 k požáru, který způsobila neznámá třetí osoba vhozením iniciačního prostředku do sběrné odpadní nádoby, vznikla na Budově společnosti , právnická osoba, škoda, k jejíž náhradě byla podle nájemní smlouvy povinna žalobkyně. Výše škody vyčíslená společností , právnická osoba, ., kdy tato společnost provedla demontážní, sanační a kompletační práce, dosáhla celkem částky 8 036 696,97 Kč. Žalobkyně tak uplatnila pojistné plnění ve výši sjednaného pojistného limitu odpovídajícího částce 5 000 000 Kč.

2. Ve vztahu k námitce promlčení vznesené žalovanou, se žalobkyně bránila tvrzením, že její nárok nebyl promlčen, neboť jednak došlo v rámci promlčecí lhůty k úplnému uspokojení poškozené společnosti , právnická osoba, ze strany žalobkyně, a to uvedením Budovy v předešlý stav, jednak je třeba v tomto uspokojení spatřovat uznání dluhu, které má za následek běh nové desetileté promlčecí lhůty. K tomu v podrobnostech žalobkyně uvedla, že po požáru Budovy začala sama odstraňovat následky škodní události, neboť za ně dle nájemní smlouvy se společností , právnická osoba, odpovídala. Dne 1. 2. 2021 proběhla kontrola Budovy po opravách za účasti žalobkyně a zástupce společnosti , právnická osoba, , načež bylo konstatováno, že oprava nebyla provedena řádně a vady budou odstraněny do 1. 3. 2021. K tomu však ze strany žalobkyně nedošlo, a byla proto dne 3. 3. 2021 oficiálně vyzvána společností , právnická osoba, k uvedení Budovy do předešlého stavu. Žalobkyně následně pokračovala v opravě Budovy, kdy finálně tato byla za souhlasu společnosti , právnická osoba, dokončena dne 30. 4. 2021. Tím, že ke dni 3. 3. 2021 žalobkyně částečně splnila svoji povinnost vůči společnosti , právnická osoba, , když částečně uvedla Budovu po požáru do předešlého stavu, uznala svůj dluh vůči společnosti , právnická osoba, , v důsledku čehož počala u práva na náhradu škody běžet nová, desetiletá promlčecí lhůta. Žalobkyně tedy měla za to, že námitka promlčení vznesená žalovanou z těchto důvodů neobstojí.

3. Žalovaná uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnout žalobu v plném rozsahu. Žalovaná nezpochybňovala, že by mezi ní a žalobkyní došlo k uzavření Pojistné smlouvy, která byla v době škodní události platná a účinná. Rovněž nezpochybnila skutečnost, že dne 4. 11. 2020 došlo k požáru Budovy. Žalovaná však vznesla námitku promlčení práva na pojistné plnění, a to z důvodu, že nejpozději v prosinci 2020 se společnost , právnická osoba, jako poškozená musela dozvědět o tom, že jí vznikla škoda a kdo za ní odpovídá, a tedy nejpozději v prosinci roku 2023 se nárok žalobkyně z Pojistné smlouvy podle § 635 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, (dále jen „o. z.“) promlčel. Dále žalovaná namítala, že žalobkyně dostatečně neuvedla, k jakému poškození Budovy došlo a v čem spočívaly práce společnosti , právnická osoba, ., ani zda se do uplatněného nároku promítla i spoluúčast dle Pojistné smlouvy.

4. Pokud jde o argumentaci žalobkyně, že částečným splněním povinnosti vůči společnosti , právnická osoba, došlo k uznání dluhu, čímž se rozběhla nová desetiletá promlčecí lhůta, žalovaná ji považuje za nepřiléhavou a bezpředmětnou.

5. Na základě shodných tvrzení účastníků a po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění.

6. Mezi stranami je nesporné, že poškozená u žalobkyně uplatnila svůj nárok na náhradu újmy dne 3.3.2021.

7. Dne 22. 5. 2018 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena Pojistná smlouva, přičemž pojištění odpovědnosti se dále řídilo mj. též Všeobecnými pojistnými podmínkami P-100/14, Zvláštními pojistnými podmínkami ZSU 500/17, Dodatkovými pojistnými podmínkami P-205/14 a Zvláštními pojistnými podmínkami pro pojištění odpovědnosti za újmu P-600/14. Začátek pojištění byl sjednán na 25. 5. 2018, pojistný limit činil 5 000 000 Kč a spoluúčast byla 2 500 Kč (zjištěno z Pojistné smlouvy). Žalovaná, jejímž předmětem podnikání je pojišťovací činnost (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku žalované), se žalobkyni v Pojistné smlouvě zavázala, že uhradí pojistné plnění za újmu způsobenou v souvislosti s předmětem činnosti žalobkyně, jak je vymezen v živnostenském rejstříku, tedy mj. klempířství a oprava karoserií, silniční motorová doprava a oprava silničních vozidel a dále hostinská činnost nebo prodej lihovin. Dle čl. 6 bylo povinností žalobkyně nahlásit žalované vznik pojistné události bez zbytečného odkladu (prokázáno Pojistnou smlouvou a výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně).

8. Ze zvláštních pojistných podmínek pro pojištění odpovědnosti za újmu P-600/14, které jsou nedílnou součástí Pojistné smlouvy, soud zjistil, že pojištění žalobkyně se vztahuje na újmu způsobenou jinému v souvislosti s činností žalobkyně vymezené v Pojistné smlouvě, a zahrnuje mj. právo na náhradu škody způsobené poškozením či zničením věci. Za pojistnou událost ve smyslu Pojistné smlouvy se dle čl. 5 odst. 1) považuje uplatnění oprávněného nároku na náhradu újmy vůči pojištěnému, pokud je s ním spojena povinnost pojistitele poskytnout pojistné plnění.

9. Ze smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, ze dne 14. 2. 2020 soud dále zjistil, že žalobkyně jako nájemkyně uzavřela dne 14. 2. 2020 se společností , právnická osoba, jakožto pronajímatelkou smlouvu o nájmu prostor sloužících k podnikání. Na základě této smlouvy mohla žalobkyně provozovat svůj podnik (autosalon, autodílna, sklad náhradních dílů a související činnosti) v areálu několika pozemků patřících do vlastnictví společnosti , právnická osoba, , jejichž součástí byla i Budova. Žalobkyně mohla pronajaté prostory užívat od 1. 3. 2020 do 28. 2. 2025 a ve smlouvě se mj. v čl. VI. 6.1 zavázala k tomu, že má pronajímatele ihned informovat o vzniku pojistné události a dále odstranit veškeré vady a poškození, které by na předmětu nájmu byly způsobeny žalobkyní či osobami, které s ní předmět nájmu užívají nebo jimž umožnila do předmětu nájmu přístup. Žalobkyně byla dle čl. VI. 6.4 nájemní smlouvy také povinna sjednat si pojištění předmětu nájmu.

10. Dne 4. 11. 2020 ve 22:00 vznikl v prostorách nemovitostí společnosti , právnická osoba, , které si žalobkyně pronajímala na základě shora uvedené nájemní smlouvy a jejichž součástí byla i Budova, požár; jeho příčinou byla blíže nespecifikovaná nedbalost a neopatrnost neznámé osoby, která vhodila iniciační prostředek do sběrné odpadní nádoby (např. nedopalek cigarety nebo elektronické zařízení), čímž došlo k termickému samovznícení odpadu ve sběrné nádobě (prokázáno Zprávou o vzniku a příčině požáru ev. č. , hodnota, vydanou Hasičským záchranným sborem Středočeského kraje – krajského ředitelství ze dne 18. 12. 2020).

11. Žalobkyně si následně od společnosti , právnická osoba, . objednala demontážní, sanační a kompletační práce, jejichž cílem bylo opravit škody způsobené v prostorách autosalonu, který žalobkyně provozovala v Budově (prokázáno fakturami společnosti , právnická osoba, . č. 21/10/004 ze dne 13. 1. 2021 a č. 21/10/057 ze dne 23. 3. 2021). První část prací probíhala v období od 6. 11. 2020 do 23. 12. 2020, kdy byla účtována částka 3 204 152,95 Kč se splatností 27. 1. 2021 (prokázáno fakturou č. 21/10/004 ze dne 13. 1. 2021). Druhá část prací za vyfakturovanou částku 4 832 544,02 Kč pak byla společností , právnická osoba, . provedena v období od 23. 12. 2020 do 19. 3. 2023 se splatností faktury dne 6. 4. 2023 (prokázáno fakturou č. 21/10/057 ze dne 23. 3. 2021).

12. Škodnou událost nahlásila žalobkyně žalované dne 12. 2. 2025. Žalovaná žádost dne 1. 7. 2025 zamítla s argumentací, že nárok žalobkyně z Pojistné smlouvy vůči pojistiteli, jakož i nárok poškozené , právnická osoba, vůči žalobkyni jsou promlčeny (prokázáno dopisem žalované o vyřízení pojistné události č. , hodnota, ze dne 1. 7. 2025).

13. Shora uvedené důkazy provedené v souladu s § 129 zák.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění dále jen „o.s.ř.“, jsou veškeré důkazy navržené oběma stranami do 13.1.2026, kdy v rámci prvního jednání ve věci došlo ke koncentraci řízení dle § 118b o.s.ř.. Soud s ohledem na uvedené neprovedl a ani nemohl provést důkazy navržené žalobkyní v podání ze dne 20.2.2026 (faktura č. 4/2021 ze dne 24. 2. 2021 od , jméno FO, , faktura č. , hodnota, ze dne 31. 3. 2023 od společnosti , právnická osoba, ., faktura č. , hodnota, ze dne 11. 2. 2021 od společnosti , právnická osoba, ., faktura č. , hodnota, ze dne 1. 2. 2021 od dodavatele , právnická osoba, , dvě faktury od , jméno FO, č. , hodnota, ze dne 23. 4. 2021 a č. , hodnota, ze dne 10. 2. 2021, fakturou č. 7/21 ze dne 4. 3. 2021 od , jméno FO, , faktura č. , IBAN, ze dne 11. 2. 2021 od , právnická osoba, , faktura č. PPK-784/2021 ze dne 29. 3. 2021 od dodavatele , právnická osoba, , faktura č. , hodnota, ze dne 9. 2. 2021 od společnosti , právnická osoba, , protokol při kontrole provedených prací na Budově ze dne 1. 2. 2021, zápis z kontroly provedených prací na Budově ze dne 1. 2. 2021 a kontrola kompletace Budovy ze dne 30. 4. 2021), neboť ani jeden z těchto důkazů nezpochybňuje věrohodnost již provedených důkazů, nevznikly až po koncentraci řízení 13.1.2026, a ani je žalobkyně bez své viny nemohla uvést včas.

14. Všechny důkazy provedené v řízení soud hodnotil jednotlivě a v jejich souhrnu dle § 132 o.s.ř. Pokud jde o obsah a pravost listinných důkazů, pak soud nezaznamenal žádnou okolnost, která by je zpochybňovala, a považuje je za věrohodné.

15. Na základě shora provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

16. Žalobkyně měla s žalovanou v době škodní události uzavřenou platnou a účinnou Pojistnou smlouvu, v jejímž rámci se u žalované pojistila proti újmě způsobené v souvislosti s její podnikatelskou činností dle živnostenského rejstříku. Tuto činnost spočívající v provozu autosalonu a souvisejících službách provozovala žalobkyně v areálu několika nemovitostí, které si pronajala od společnosti , právnická osoba, a jejichž součástí byla i Budova. Dne 4. 11. 2020 vznikl v areálu požár, v jehož důsledku došlo k poškození Budovy. Požár byl způsoben jednáním neznámé osoby. Společnost , právnická osoba, jakožto vlastník poškozených nemovitostí uplatnila dne 3. 3. 2021 po žalobkyni právo na náhradu škody. Žalobkyně se snažila následky škodní události postupně na vlastní náklady odstranit, přičemž částku vynaloženou na tyto sanační a stavební práce ve výši pojistného limitu 5 000 000 Kč uplatnila dne 12. 2. 2025 proti žalované. Žalovaná pojistné plnění odmítla vyplatit, neboť považovala nárok žalobkyně za promlčený.

17. Po právní stránce soud shora uvedená skutková zjištění hodnotil zejména na základě ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“ nebo „o. z.“), a dále též podle vybraných ustanovení Pojistné smlouvy, včetně relevantních ustanovení obecných a zvláštních pojistných podmínek. Soud zohlednil také ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu.

18. Jelikož byla žaloba podána více než čtyři roky po vzniku škodní události, zabýval se soud z důvodu procesní ekonomie nejprve žalovanou vznesenou námitkou promlčení.

19. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

20. Podle § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

21. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

22. Podle § 619 odst. 2 o. z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

23. Podle § 620 odst. 1 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě.

24. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

25. Podle § 626 o. z. u práva na pojistné plnění počne promlčecí lhůta běžet za jeden rok od pojistné události. To platí i v případě, kdy poškozenému vzniklo přímé právo na pojistné plnění vůči pojistiteli, nebo v případě, kdy pojištěný uplatňuje vůči pojistiteli úhradu toho, co poškozenému poskytl při plnění povinnosti nahradit škodu nebo jinou újmu.

26. Podle § 635 odst. 2 o. z. právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti se promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje.

27. Podle § 639 o. z. uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.

28. Podle § 2054 odst. 2 o. z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

29. Vzhledem k tomu, že jde v tomto případě o nárok z pojištění odpovědnosti za škodu, je třeba z důvodu § 635 odst. 2 o. z. odlišovat dvě roviny promlčení. Jak bude dále vysvětleno, relevantní není jen otázka promlčení práva žalobkyně na pojistné plnění z Pojistné smlouvy, ale též promlčení práva poškozené společnosti , právnická osoba, proti žalobkyni na náhradu způsobené újmy. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 827/2018 ze dne 25. 9. 2018 v této souvislosti zdůraznil, že právo na pojistné plnění se řídí zvláštní úpravou promlčení, která je zásadně – vyjma § 635 odst. 2 o. z. – nezávislá na promlčení práva na náhradu škody. Nicméně posuzuje-li soud otázku promlčení práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti, musí vedle možného uplynutí promlčecí lhůty podle § 626 o. z. vždy ověřit i to, jestli nedošlo k promlčení tohoto práva podle § 635 odst. 2 o. z. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4303/2019 ze dne 28. 5. 2020 nebo sp. zn. 25 Cdo 1976/2019 ze dne 28. 11. 2019, Rc 68/2020). S přihlédnutím k tomu soud zkoumal nejen možné promlčení práva na pojistné plnění z Pojistné smlouvy, ale ve druhém kroku se zabýval též otázkou promlčení práva poškozené společnosti , právnická osoba, na náhradu újmy.

30. Pokud jde o tříletou promlčecí lhůtu u práva na pojistné plnění ve smyslu § 629 odst. 1 o. z., tato podle § 626 o. z. počne běžet za jeden rok od okamžiku, kdy došlo k pojistné události. Jedná se o lhůtu objektivní, pro jejíž běh je relevantní pouze pojistná událost (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4303/2019 ze dne 28. 5. 2020). Co je pojistnou událostí, bývá obvykle vymezeno v pojistné smlouvě, příp. pojistných podmínkách, které jsou její součástí (§ 2774 odst. 1 o. z., shodně též rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1976/2019 ze dne 28. 11. 2019, Rc 68/2020). Je tomu tak i v tomto případě, když pojistnou událostí se podle čl. 5 bodu 1 zvláštních pojistných podmínek pro pojištění odpovědnosti za újmu P-600/14 rozumí uplatnění oprávněného nároku na náhradu újmy vůči pojištěnému, pokud je s ním spojena povinnost pojistitele poskytnout pojistné plnění.

31. Těmito východisky se soud řídil při právním hodnocení zjištěních skutečností. Mezi účastníky bylo nesporné, že k uplatnění práva ze strany poškozené společnosti , právnická osoba, došlo vůči žalobkyni dne 3. 3. 2021. K tomuto dni tak podle zvláštních pojistných podmínek P-600/14, které jsou nedílnou součástí Pojistné smlouvy, nastala pojistná událost ve smyslu § 626 o. z. , adresa, poté, tedy dne 3. 3. 2022, počala běžet tříletá objektivní promlčecí lhůta, jejíž konec připadl na 3. 3. 2025 (srov. k počítání lhůt § 605 odst. 2 o. z.). Vzhledem k datu podání žaloby, ke kterému došlo v poslední den této lhůty, k promlčení práva na pojistné plnění z tohoto důvodu nedošlo.

32. V duchu zákonné úpravy i výše citované judikatury Nejvyššího soudu byl však soud povinen též zkoumat, jestli není nárok žalobkyně z Pojistné smlouvy promlčen v důsledku pravidla § 635 odst. 2 o. z. Soud se tak zabýval též možným promlčením práva společnosti , právnická osoba, na náhradu škody vůči žalobkyni.

33. Soudní praxe je ustálena v závěru, že občanský zákoník u práva na náhradu škody odlišuje promlčecí lhůtu subjektivní a promlčecí lhůtu objektivní. Obě tyto lhůty počínají běžet a končí nezávisle na sobě. K promlčení však postačí, uplyne-li marně kterákoliv z nich. Srov. k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1976/2019 ze dne 28. 11. 2019 (Rc 68/2020). Vzhledem k době, která uplynula od škodní události, s níž žalobkyně spojuje žalobou uplatněné právo na pojistné plnění, soud dále přednostně zkoumal možné uplynutí subjektivní promlčecí lhůty.

34. Subjektivní promlčecí lhůta je u práva na náhradu škody podle § 629 odst. 1 o. z. tříletá a počíná běžet ode dne, kdy se oprávněná osoba dozvěděla nebo kdy se měla a mohla dozvědět o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, tedy dnem, kdy zjistila nebo měla a mohla zjistit, že jí vznikla škoda a kdo za ní odpovídá (§ 619 odst. 2 ve spojení s § 620 odst. 1 o. z.).

35. V projednávané věci nastala škodní událost dne 4. 11. 2020. Za škodu způsobenou na Budově odpovídala v souladu s nájemní smlouvou primárně žalobkyně, která měla také z nájemní smlouvy povinnost poškozenou , právnická osoba, o vzniku této škody ihned informovat. I kdyby k tomu však ve dnech bezprostředně následujících po škodní události nedošlo, je mezi stranami nesporné, že k uplatnění práva na náhradu škody ze strany poškozené vůči žalobkyni došlo dne 3. 3. 2021 a nejpozději k tomuto dni se tedy společnost , právnická osoba, musela dozvědět o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Nejpozději dne 3. 3. 2021 tedy započala společnosti , právnická osoba, jako poškozené plynout subjektivní promlčecí lhůta k uplatnění práva na náhradu škody, která v souladu s § 605 odst. 2 a § 607 o. z. uplynula dne 4. 3. 2024.

36. Vzhledem k tomu, že se podle § 636 odst. 2 o. z. právo na pojistné plnění promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody, na kterou se pojištění vztahuje, došlo k promlčení práva žalobkyně na pojistné plnění z Pojistné smlouvy vůči žalované dne 4. 3. 2024. Podala-li za této situace žalobkyně žalobu až 3. 3. 2025, učinila tak zjevně po uplynutí promlčecí lhůty a žalovaná vznesla námitku promlčení důvodně.

37. Na uvedeném závěru podle názoru soudu nezměnila nic ani argumentace žalobkyně, že mezi škodní událostí a uplatněním práva na pojistné plnění došlo z její strany vůči poškozené , právnická osoba, k uznání dluhu, čímž se u práva na náhradu škody v souladu s § 639 o. z. rozběhla nová desetiletá promlčecí lhůta. Případné uznání dluhu by sice mělo dopady na právní hodnocení tohoto případu, když podle názoru Nejvyššího soudu je třeba při aplikaci § 635 odst. 2 o. z. zohledňovat též skutečnost, že u práva na náhradu škody došlo k novému běhu promlčecí lhůty v důsledku uznání dluhu nebo přiznání práva soudem (rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 3850/2022 ze dne 23. 5. 2023). Soud nicméně na podkladě zjištěných rozhodných skutečností dospěl k závěru, že k uznání dluhu v tomto případě nedošlo.

38. Výkladu ustanovení § 639 o. z. se věnoval Nejvyšší soud ve sbírkovém rozsudku ze dne 22. 7. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3752/2019 (Rc 69/2022). V tomto rozhodnutí soud naznal, že § 639 o. z. neobsahuje vlastní definici uznání dluhu, je proto třeba vycházet z úpravy § 2053 a 2054 o. z. V této souvislosti občanský zákoník, jakož i teorie a praxe odlišují uznání dluhu výslovné (§ 2053 o. z.) a konkludentní (§ 2054 o. z.). Ke konkludentnímu uznání dluhu ve formě částečného plnění ve výše citovaném rozsudku pak Nejvyšší soud uvedl, že ustanovení § 2054 odst. 2 o. z. nevyžaduje pouhé částečné plnění. Kromě toho musí být možné z okolností usoudit, že tímto částečným plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Podle dikce ustanovení (a logicky) je přitom uznán právě zbytek dluhu, nikoliv to, co již bylo plněno. Tato otázka se přitom zkoumá z pohledu věřitele – ve věřiteli musí být jednáním dlužníka vytvořena důvěra, že může v budoucnu očekávat i zbylou část plnění. Není-li taková důvěra vyvolána, pak nedošlo k uznání zbytku dluhu a nenastaly účinky spojené s aplikací § 639 o. z.

39. Promítnuto do skutkových okolností této věci, žalobkyně sice provedla v období od listopadu 2020 do února 2021 dílčí demontážní a stavební práce vyfakturované společností , právnická osoba, ., nicméně společnost , právnická osoba, jako věřitelka z tohoto jejího plnění nemohla dovozovat uznání dluhu, když naopak podle nesporných skutečností teprve 3. 3. 2021 žalobkyni vyzvala k úhradě způsobené škody. Vyzvala-li společnost , právnická osoba, žalobkyni dne 3. 3. 2021 k plnění, nemohla být u ní jednáním žalobkyně k tomuto datu vytvořena důvěra, že může od žalobkyně v budoucnu očekávat plnění i zbylé části dluhu. Ke konkludentnímu uznání dluhu podle § 2054 odst. 2 o. z. ve smyslu shora citované judikatury Nejvyššího soudu tudíž nedošlo a nemohl započít ani běh nové desetileté promlčecí lhůty.

40. Závěrem soud na okraj podotýká, že i kdyby dosud neuplynula promlčecí lhůta a nárok žalobkyně by nebyl promlčen, žalobu by zřejmě bylo třeba zamítnout. Podle prokázaných skutečností totiž škoda vznikla odhozením iniciačního prostředku (např. nedopalku cigarety) neznámou třetí osobou do odpadní nádoby, což se míjí s předmětem pojištění, jak jej vymezuje Pojistná smlouva (pojištění kryje újmu způsobenou v souvislosti s činností, která spadá do předmětu činnosti žalobkyně, jak vyplývá z živnostenského rejstříku). Vzhledem k promlčení nároku se však soud z důvodu procesní ekonomie touto otázkou v řízení podrobněji nezabýval, stejně tak ani výši nároku a zápočtu spoluúčasti. Nad rámec soud dále poukazuje na nestandardně pozdě uplatněný nárok žalobkyně u žalované, které nic nebránilo nárok uplatnit včas, takže žalobkyně jednala v rozporu s čl. 6 Pojistné smlouvy, která jí ukládá nahlásit vznik pojistné události bez zbytečného odkladu. K požáru na Budově došlo již 4.11.2020, resp. k pojistné události došlo uplatněním nároku poškozené u žalobkyně dne 3.3.2021, přičemž nárok žalobkyně u žalované uplatnila až 12.2.2025, tedy téměř po 4 letech. Taktéž soudu neuniklo, že žalobkyně poté obratem dne 3.3.2025 (před uplynutím lhůty 30 dnů, které má žalovaná k vyřízení uplatněného nároku) podala žalobu bez zaslání předžalobní výzvy dle § 142a o.s.ř., což by mělo dopad i do výroku o nákladech řízení.

41. Ze všech výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že žalobou uplatněný nárok byl v době podání žaloby již promlčen, a rozhodl o zamítnutí žaloby.

42. Žalovaná měla v řízení plný úspěch, pročež jí vzniklo právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná se však na jednání tohoto práva vzdala, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.