8 C 16/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Jarolímkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Jméno advokáta o zaplacení 281 170,67 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 91 994,33 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 52 213 Kč od 22. listopadu 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 781,33 Kč od 24. prosince 2022 do zaplacení.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 189 176,34 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 53 413,95 Kč od 22. 11. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 56 903,34 Kč od 24. 12. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 78 859,05 Kč od 29. 1. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 80 549 Kč, a to k rukám její právní zástupkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou u zdejšího soudu ze dne 29. 1. 2023 po žalované domáhala zaplacení částky 202 311,62 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že vykonávala jako OSVČ pro žalovanou v období od 1. 1. 2022 do 23. 11. 2022 pracovní činnost na základě ústní smlouvy. Její činnost měla spočívat v tom, že zpracovávala objednávky služeb zákazníků společnosti , právnická osoba, , právnická osoba, (dále jen „, právnická osoba, “), zejména sjednávala a uzavírala smlouvy o poskytování služeb či pečovala o stávající zákazníky. Spolupráce mezi žalobkyní a žalovanou byla ukončena neformálně tím, že žalobkyni dne 23. 11. 2022 bylo skrze aplikaci WhatsApp sděleno, že „od zítra už dělat nemusíš“. Žalovaná neproplatila žalobkyni poslední dvě jí vystavené faktury za odvedenou práci za říjen a část listopadu roku 2022. Praxe stran byla taková, že žalovaná vyplácela žalobkyni za měsíce květen až říjen 2022 výplatu vždy každý měsíc do 23. dne v měsíci. Žalobkyně tvrdí, že její odměna byla sjednána ústně, přičemž v lednu 2022 činila 35 %, od února do května 30 %, a od června do listopadu 2022 činila 25 %. Žalobkyně uvádí, že od žalované nikdy neobdržela písemnou výtku za špatně odvedenou práci. Pouze byla 28. 11. 2022 vyzvána k archivaci verifikačních hovorů se zákazníky, což žalovaná požadovala již při komunikaci v říjnu 2022 s tím, že žalobkyni přislíbila potřebnou pomoc a technickou podporu, která však žalobkyni poskytnuta nebyla. Žalovaná ke konci spolupráce podmiňovala úhradu faktur dodatečným podepsáním písemné smlouvy o spolupráci se zpětnou účinností přímo se společností , právnická osoba, .

2. Žalovaná se vyjádřila ve věci samé k žalobě tak, že nárok uplatněný žalobou neuznává, a to ani zčásti. Žalovaná tvrdí, že žalobkyni bylo za veškerou odvedenou práci řádně zaplaceno. Žalovaná uvádí, že pouhá existence vystavených faktur nezakládá žalované povinnost tyto žalobkyni bez dalšího uhradit. Žalovaná si není vědoma, že by u žalobkyně za vyfakturovanou cenu cokoli objednávala. K údajné technické podpoře z její strany uvádí, že žalobkyně je podnikatelkou a ke své práci měla užívat vlastní vybavení. Jedinou podporu, kterou jí žalovaná byla povinna poskytnout, bylo umožnění přístupu do příslušné databáze , právnická osoba, .

3. Žalobkyně podáním ze dne 4. 3. 2023 mj. rozšířila podanou žalobu o částku 78 859,05 Kč s tím, že žalobkyně byla placena od nainstalovaných klientů, přičemž mezi zadáním objednávky a instalací je jistá časová prodleva. Proto dne 14. 1. 2023 vystavila žalované další fakturu znějící na výše uvedenou částku. Soud návrhu na změnu žaloby vyhověl a usnesením ze dne 17. 4. 2023, č. j. 8 C 16/2023-58, změnu žaloby připustil. Toto usnesení nabylo právní moci dne 19. 4. 2023.

4. Soud provedl veškeré účastnicemi řízení navržené listinné důkazy s výjimkou těch, na jejichž provedení účastnice řízení nadále netrvaly. Z toho důvodu soud neprovedl účetní doklady k provedeným platbám ve prospěch žalobkyně, neboť žalovaná na jednání dne 11. 6. 2024 sdělila, že na jejich provedení k důkazu netrvá. Dále soud neprovedl výpis z aplikace žalované a Google úložiště, neboť na těchto důkazech žalobkyně netrvala za předpokladu, že bude od , právnická osoba, obdržen požadovaný seznam instalovaných klientů (viz podání ze dne 28. 6. 2024), k čemuž nakonec došlo. Dále soud provedl veškeré svědecké výpovědi osob (svědků), které účastnice požadovaly provést. Nakonec soud k důkazu provedl rovněž nahrávku pořízenou na schůzce dne 8. 8. 2022 mezi žalobkyní, svědkem , jméno FO, a svědkyní , Anonymizováno, . Navržením tohoto důkazu žalobkyně zamýšlela vyhovět výzvě soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ohledně konkrétního obsahu smlouvy a konkrétní výši odměn. Žalobkyně chtěla přiloženým flash diskem s obsahem oné schůzky prokázat, že tehdejší jednatel žalované jí chtěl snížit provize z 25 % na 20 % u jednoho ze svých obchodníků, pana , jméno FO, , což soud považoval za relevantní, a zároveň tuto skutečnost nebylo možné prokázat jinak (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2018, sp. zn. 21 Cdo 1267/2018), neboť ze žádné (v tu dobu již provedených) svědeckých výpovědí tato skutečnost prokázána nebyla. Nadto soud podotýká, že schůzka zaznamenává projevy, ke kterým dochází při obchodní činnosti, a proto nelze považovat za zaznamenání projevu osobní povahy; důkaz takovým záznamem proto není nepřípustný (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. 30 Cdo 64/2004).

5. Mezi účastnicemi řízení je nesporné, že v období od 1. 1. 2022 do 23. 11. 2022 žalovaná objednávala a zadávala u žalobkyně ke zpracování a zápisům do databáze svého obchodního partnera , právnická osoba, základní údaje o zákaznících služeb pro , právnická osoba, .

6. Žalovaná ve svém podání ze dne 15. 3. 2023 činila nesporným též skutečnost, že žalovaná uložila žalobkyni povinnost vést archiv verifikačních hovorů a že dne 30. 10. 2022 ukončila u žalobkyně zadávání objednávek do databáze , právnická osoba, . Tyto dvě skutečnosti ovšem nebyly žalobkyní tvrzeny a žalovaná tudíž učinila nespornými skutečnosti, které nebyly žalobkyní ani tvrzeny, či byly tvrzeny odlišně. Proto soud nemohl tyto skutečnosti vzít za nesporné.

7. Po provedeném dokazování dospěl soud ke skutkovým zjištěním, že v březnu 2022 fakturovala žalobkyně žalované za odvedenou práci částku 84 382 Kč, v květnu částku 74 250 Kč, v červnu 40 338 Kč, v červenci 42 615 Kč, v srpnu 51 918 Kč a v září částku 44 582 Kč (prokázáno fakturami č. 8/22, 13/22, 15/22, 17/22, 19/22 a 22/22). Žalovaná pravidelně hradila žalobkyni všechny jí předložené faktury za březen 2022 a od května do září 2022, a to vždy v takové výši, v jaké si žalobkyně odměnu vyúčtovala (prokázáno výpisem z účtu za období od 1. 1. 2022 do 7. 1. 2023).

8. Žalobkyně vystavila žalované fakturu ze dne 7. 11. 2022 s datem splatnosti 21. 11. 2022 na částku 105 626,95 Kč vč. DPH za zprostředkování obchodu a služeb (prokázáno fakturou č. , hodnota, -005 ze dne 7. 11. 2022). Další fakturu vystavila žalobkyně žalované dne 9. 12. 2022 s datem splatnosti 23. 12. 2022 za „zprostředkování obchodu a služeb 10 měsíc nainstalované“ na částku 96 684,67 Kč vč. DPH (prokázáno fakturou č. , hodnota, ze dne 9. 12. 2022). Dále žalobkyně vystavila žalované fakturu ze dne 14. 1. 2023 s datem splatnosti dne 28. 1. 2023 na částku 78 859,05 Kč vč. DPH (prokázáno fakturou č. , hodnota, -001 ze dne 14. 1. 2023).

9. Bývalý jednatel žalované - svědek , jméno FO, (dále jen „pan , jméno FO, “), vyzýval žalobkyni, ať se zkusí podívat po programu, kde bude nahrávat; informoval jí, že oni nahrávají (prokázáno zprávou ze dne 2. 9. 2022). Dne 17. 10. 2022 proplatila žalovaná žalobkyni fakturu včetně DPH, načež žalobkyně potvrzuje, že peníze obdržela (prokázáno konverzací ze dne 14. a 17. 10. 2022). Dne 27. 10. 2022 pan , jméno FO, informuje žalobkyni, že musí mít nahranou verifikaci a přislibuje jí poskytnutí tarifu; pan , jméno FO, následně posílá žalobkyni zprávu, v níž jí ujišťuje, že tarif vyřídí a přiveze (prokázáno konverzací ze dne 27. 10. 2022). Dne 7. 11. 2022 zasílá žalobkyně panu , jméno FO, fakturu, který na ní reaguje pouze slovy „Hezká faktura“ (prokázáno konverzací ze dne 7. 11. 2022). Žalobkyně se následně ujišťuje, zdali bude mít uhrazenou svou práci, na což pan , jméno FO, reaguje slovy „Určitě mít budeš“ a podotýká, že ještě musí s žalobkyní podepsat smlouvu (prokázáno konverzací ze dne 11. 11. 2022). Poté pan , jméno FO, píše žalobkyni, že peníze jí nepošle, dokud smlouvu nepodepíše; informuje jí, že od zítra už dělat nemusí (prokázáno konverzací ze dne 23. 11. 2022).

10. Žalovaná vyhotovila návrh smlouvy o obchodním zastoupení, v níž je zakomponována povinnost zástupce dokládat verifikační hovory, kdy v případě neúplných podkladů nevzniká nárok na provizi. Zastoupený je přitom povinen vytvořit zástupci podmínky pro řádný výkon jeho činnosti a přenechat mu k bezúplatnému užívání věci dle předávacího protokolu (prokázáno návrhem smlouvy o obchodním zastoupení). Po ukončení spolupráce žalovaná informovala žalobkyni, že měla povinnost od 1. 1. 2022 archivovat verifikační hovory a hovory se zákazníkem a vyzvala jí k jejich dodání, neboť nahrávání verifikačních hovorů a dodání žalované byla jedna z podmínek vyplacení provize (prokázáno dopisem od žalované z neznámého dne).

11. V interním zákaznickém systému , Anonymizováno, společnosti , právnická osoba, , je v systémových záznamech poslední aktivita přístupového účtu žalobkyně zaevidována dne 23. 11. 2022. K deaktivaci přístupového účtu žalobkyně do systému Siebel došlo dne 25. 11. 2022. Žalobkyně zadala v říjnu 2022 do systému , Anonymizováno, 200 objednávek a v listopadu dalších 147 objednávek (to vše prokázáno odpovědí , právnická osoba, ze dne 22. 5. 2023). Žalobkyně do systému , Anonymizováno, nainstalovala za říjen roku 2022 celkem 148 klientů a za listopad 2022 celkem 111 klientů (prokázáno seznamem nainstalovaných klientů od , právnická osoba, ze dne 24. 9. 2023).

12. Žalobkyně vyzvala žalovanou s dostatečným předstihem před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky (prokázáno výzvami k úhradě dluhu ze dne 28. 11. 2022, 7. 1. 2023 a 22. 2. 2023 spolu s dodejkami datových zpráv z týchž dnů).

13. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, , obchodního zástupce společnosti , Anonymizováno, , soud zjistil, že žalobkyně sháněla klienty pro , právnická osoba, . Pokud došlo ke zrušení nebo stornu smluv, provize se musí vracet. Žalobkyně pracovala na pozici operátorky, tzn. že obvolávala stávající i nové klienty, včetně zadávání objednávek do systému, a to i pro ostatní kolegy. Pracovala na jiné pozici než svědek, neboť ten se pohybuje v terénu a tam shání i nové klienty, což nebylo náplní práce žalobkyně.

14. Svědkyně , Anonymizováno, , bývalá kolegyně žalobkyně i pana , jméno FO, , vypověděla, že žalobkyně požadovala písemnou smlouvu, žalované nicméně stačila pouze ústní dohoda. Žalobkyni doporučila jednateli žalované, panu , jméno FO, , právě svědkyně. Zpočátku měla žalobkyně provizi ve výši 35 % za nainstalovaného klienta, žalovaná poté tendovala ke snižování provizí. Pozice žalobkyně bývá vysoce ohodnocená, odměňování závisí na jejich výkonu a pohybuje se mezi 20 – 150 tisíci Kč. Požadavek na verifikaci hovorů byl vznesen ke konci spolupráce mezi žalobkyní a žalovanou, na začátku nebyla verifikace od žalované vyžadována. Ke konci spolupráce si jednatel žalované stěžoval, že chce žalobkyně navýšit provize. Svědkyně nemá žádné informace o pracovnících, kteří by pracovali v obdobné firmě, jako je žalovaná.

15. Svědkyně , Anonymizováno, , operátorka žalované a bývalá kolegyně žalobkyně, ve věci uvedla, že zaměstnanci žalované předávali žalobkyni hotové zákazníky, které ona pouze zadávala do systému. Se zákazníky tudíž sama nekomunikovala. V systému musel být uložený hovor zákazníka. Žalobkyně od začátku věděla, že telefonáty musely být verifikovány, což ona sama nedělala. Žalovaná vytýkala žalobkyni nedostatky její práce. Žalovaná přislíbila žalobkyni technickou podporu, všichni zaměstnanci žalované mají telefony, počítače a mobilní tarify. Žalobkyně měla od žalované určitě telefon a tarif. Žalobkyně zadávala do systému zákazníky získané od obchodních zástupců, tzn. počet získaných zákazníků od obchodních zástupců se rovnal počtu zadaných zákazníků do systému od žalobkyně.

16. Svědek , jméno FO, , bývalý jednatel žalované, před soudem vypověděl, že se žalobkyní zahájil spolupráci přes svědkyni , Anonymizováno, . Obchodníci dodávali žalobkyni kontakty, ona jim začala volat a domlouvat podrobnosti. Žalobkyni se dodávaly hotové smlouvy a ona se starala o ten zbytek, tzn. administrativní práci. Provize byly zpočátku nastavené zkušebně s tím, že se budou měnit. Následně se zjistilo, že žalobkyně má mzdu vyšší než obchodníci, takže se provize upravily. Žalobkyně byla placená podle výkonu. Mezi žalobkyní a svědkem nastalo několik neshod, neměla dostatek podkladů pro nahrání objednávek do systému a neměla verifikační hovory. Veškerá práce pro žalovanou byla v té době žalobkyni uhrazena. Žalobkyně od začátku písemnou smlouvu nechtěla, následně jí s výhradami vyžadovala. Počítač od žalované určitě žalobkyně nedostala, ten si každý obchodník zařizoval sám, telefon také. Stěžejní práce žalobkyně spočívala v tom, že nahraje hovor do systému, což ovšem nedělala.

17. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil, že po domluvě se svědkem , jméno FO, bylo dohodnuto, že žalobkyně bude pro žalovanou pracovat jako zadavatel objednávek. Ze zadaných a nainstalovaných objednávek měla mít zpočátku provizi ve výši 35 %. Žalovaná žádnou písemnou smlouvu žalobkyni dát nechtěla. Po prvním měsíci se provize zmenšily na 30 %. Od dubna 2022 se následně změnila provize na 25 %. Žalobkyně pracovala z domu, počítač i telefon měla svůj. Na její práci byly kladeny vysoké nároky, zejména časové. To byla jedna z příčin neshod mezi žalobkyní a žalovanou. Žalobkyně časem začala zpracovávat výplaty pro všechny zaměstnance žalované, neboť svědku , jméno FO, se líbil způsob, jakým žalobkyně eviduje svou odvedenou práci pro účely vystavení faktury.

18. Z nahrávky pořízené na schůzce dne 8. 8. 2022 soud zjistil, že si žalobkyně stěžovala na dlouhou pracovní dobu, množství práce a snižování procentuální provize ze strany pana , jméno FO, . , jméno FO, naopak upozorňoval žalobkyni na to, že nepříznivě působí na dobré vztahy ve společnosti a zmínil, že za žalobkyni hledají náhradu.

19. Z ostatních provedených důkazů (zejména ze zprávy z neznámého dne od neznámého odesílatele neznámému adresátovi, založené na č. l. 22 spisu, a excelové tabulky na č. l. 24-28 spisu), soud neučinil žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.

20. Soud z provedených důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně jako OSVČ vykonávala pro žalovanou činnost na základě blíže nespecifikované ústní dohody, kdy předmětem této činnosti bylo zadávání sjednaných objednávek produktů od společnosti , právnická osoba, do systému , Anonymizováno, , které zprostředkovali obchodní zástupci žalované. Žalobkyně rovněž pečovala o stávající zákazníky , právnická osoba, . Žalobkyně předkládala žalované každý měsíc vyúčtování (faktury) za žalobkyní vykonanou činnost, načež žalovaná vždy žalobkyni vyúčtovanou částku za její služby vyplatila bez jakýchkoli výhrad. Žalobkyně byla seznámena a opakovaně jí byla připomínána povinnost verifikovat hovory se zákazníky , právnická osoba, ohledně uzavíraných smluv. Žalobkyně vystavila žalované faktury č. 2022-005, 2022-009 a 2023-001, avšak žalovaná jí na tyto faktury neproplatila ničeho. Výplatu faktur žalovaná podmiňovala podepsáním písemné smlouvy o obchodním zastoupení, k čemuž však pro neshody nikdy nedošlo. Dne 23. 11. 2022 byla zaznamenána poslední činnost v systému , Anonymizováno, pod přístupovým účtem žalobkyně. Tohoto dne jí bývalý jednatel žalované, pan , jméno FO, , sdělil, že „od zítra dělat nemusí“. Následně jí byl dne 25. 11. 2022 odebrán přístup do systému , Anonymizováno, .

21. Soud důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemné souvislosti. Ve světle zásady volného hodnocení důkazů soud z provedených listinných důkazů vyzdvihl zejména výpovědi svědků , Anonymizováno, a svědka , jméno FO, , z nichž zjistil některé konkrétní okolnosti sjednané ústní dohody mezi žalobkyní a žalovanou. Výpovědi obou těchto svědků byly věrohodné, oba svědci vypovídali spontánně, plynule a konzistentně. Na druhou stranu výpovědi svědkyně , Anonymizováno, a svědka , jméno FO, hodnotil soud jako zčásti nevěrohodné a nekonzistentní. Například svědkyně , Anonymizováno, na začátku své výpovědi uvedla, že pracovala na stejné bázi jako žalobkyně, aby vzápětí o několik chvil později tvrdila, že tomu tak nebylo, že žalobkyně pouze zpracovávala objednávky od obchodních zástupců žalované. Výpovědi svědkyně , Anonymizováno, a svědka , jméno FO, například nekorespondovaly ani v otázkách, do jaké míry žalovaná poskytla žalobkyni technické vybavení pro možnost verifikace hovorů se zákazníky. Svědkyně , Anonymizováno, k tomu uvedla, že všichni měli od žalované telefony i počítače, na druhou stranu svědek , jméno FO, uvedl, že počítač určitě žalobkyně neměla, neměla mít ani telefon. Ve zbylé části vnímal soud výpovědi svědků , Anonymizováno, a , jméno FO, jako věrohodné, zejména co se týče činnosti žalobkyně pro žalovanou. Soudu ovšem připadá nepravděpodobné, že by si svědek , jméno FO, nepamatoval procentuální nastavení provize žalobkyně, když byl evidentně dobře obeznámen s tím, na jakou odměnu žalobkyně dosahovala, když tvrdil, že si „vydělávala více než obchodní zástupci“ a po nástupu k žalované „měla i 80 000 Kč měsíčně“. Z písemných důkazů soud vyzdvihl zejména listiny vzešlé z komunikace se společnosti , právnická osoba, , která soudu poskytla součinnost ohledně počtu a jmenovitého seznamu žalobkyní zadaných objednávek a nainstalovaných klientů. Na druhou stranu se soud staví rezervovaně k tabulkám v MS Excel vypracované samotnou žalobkyní, neboť ty mohou obsahovat zkreslující informace o činnosti žalobkyně, neboť se jedná o tabulky tvořené právě žalobkyní za účelem její pozdější fakturace odměny žalované. Tyto tabulky proto neměly pro soud téměř žádnou důkazní hodnotu, neboť tabulky vytvořila žalobkyně a žalovaná tyto tabulky nikterak neověřovala.

22. Po právní stránce soud věc zhodnotil podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), dle kterého strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

23. Podle § 545 o. z. právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran.

24. Podle § 1970 o. z po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Podle § 136 o. s. ř. lze-li výši nároků zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo nelze-li ji zjistit vůbec, určí ji soud podle své úvahy.

26. Soud v ústně uzavřené smlouvě mezi žalobkyní a žalovanou spatřuje smlouvu o spolupráci, která sice není v o. z., ani v žádném jiném právním předpise explicitně upravena, přesto je mezi osobami samostatně výdělečně činnými a právnickými osobami hojně využívána v obdobných vztazích, jaký mezi sebou měla žalobkyně s žalovanou. Obě strany označily za nesporné, že tato smlouva byla uzavřena s účinností od 1. 1. 2022 do 23. 11. 2022 a na základě této ústní smlouvy žalobkyně pro žalovanou zadávala zápis objednávek do databáze , právnická osoba, , o vymezení předmětu činnosti žalobkyně pro žalovanou tudíž neměl soud pochyb.

27. Soud pouze na okraj podotýká, že uzavřenou smlouvu by se nabízelo hodnotit podle § 2483 o. z., tedy dle ustanovení upravující obchodní zastoupení, nicméně k té soud poznamenává, že dle § 2483 odst. 2 o. z. tato smlouva vyžaduje písemnou formu. Nedostatek formy sám o sobě nevede k závěru, že smlouva nemohla být uzavřena ústně, jelikož písemná forma smlouvy o obchodním zastoupení slouží k ochraně zájmů stran, přičemž jen tyto strany mohou vznést námitku neplatnosti smlouvy. Uvedený závěr by byl podpořen rovněž faktem, že žalovaná na konci spolupráce žalobkyni předložila právě návrh písemné smlouvy o obchodním zastoupení, kterou však žalobkyně pro její nevýhodnost nikdy nepodepsala, a proto nelze jen z této skutečnosti usuzovat na to, že by mezi stranami byla uzavřena ústní smlouva o obchodním zastoupení, která měla být následně konvalidována podepsáním její písemné formy.

28. Podle § 2483 odst. 1 o. z. smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě vyvíjet pro zastoupeného činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodů zastoupeným nebo k ujednání obchodů jménem zastoupeného a na jeho účet a zastoupený se zavazuje platit obchodnímu zástupci provizi.

29. Z pohledu soudu ústně uzavřená dohoda mezi žalobkyní nesplňuje jednu podstatnou náležitost smlouvy o obchodním zastoupení, a to sice uzavírání určitého druhu obchodů jménem zastoupeného a na jeho účet. Přestože by dohoda odpovídala tomu, že žalobkyně pracovala pro žalovanou jako nezávislá podnikatelka a žalovaná jí za její činnost poskytovala provizi z uzavřených smluv, v řízení bylo prokázáno, že činnost žalobkyně převážně nespočívala v uzavírání smluv s klienty , právnická osoba, , nýbrž pouze v zadávání jejich objednávek do systému , právnická osoba, . V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně měla ve společnosti žalované jedinečnou pozici, která byla ojedinělá tím, že ona sama obchody neuzavírala, pouze je zadávala. Z výpovědí svědků bylo prokázáno, že u žalované bychom nenalezli obdobnou pozici, jakou u ní zastávala žalobkyně. To svědčí ve prospěch toho, že se mezi žalobkyní a žalovanou nejednalo o uzavření ústní smlouvy o obchodním zastoupení, neboť obchodních zástupců měla žalovaná několik (mj. též svědkyni , Anonymizováno, ). Z uvedených důvodů proto soud věc právně posoudil jako inominátní smlouvu, ve své podstatě podobnou smlouvě o spolupráci, a nikoli podle smlouvy o obchodním zastoupení.

30. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobkyně je po právu jen zčásti. V první řadě je nutné podotknout, že žalobkyni se podařilo toliko prokázat, že pro žalovanou vykonávala určitou činnost spočívající zejména v zadávání objednávek zákazníků do databáze , Anonymizováno, společnosti , právnická osoba, . Potud byl obsah ústní dohody uzavřené mezi ní a žalovanou prokázán. Soud tudíž nemá důvodné pochyby o obsahu činnosti žalobkyně pro žalovanou. Rovněž soud nepochybuje o tom, že mezi stranami byla zavedená určitá praxe stran, spočívající v tom, že žalovaná žalobkyni vždy (až do října roku 2022) proplatila jí vystavenou fakturu, která ovšem měla být s bývalým jednatelem žalované vždy konzultována, přičemž soud neví, do jaké míry se faktura a tabulka, která byla podkladem pro fakturu a byla vyhotovovaná žalobkyní, měnily po zásahu bývalého jednatele žalované. Zavedená praxe stran se přitom na právní jednání podnikatelů použije vždy, pokud se strany nedohodnou jinak. Z hlediska určování následků právního jednání je význam zavedené praxe stran upraven pouze v § 545 o. z., komentované ustanovení pro oblast obchodního práva žádnou odchylku nestanoví. Zavedená praxe stran může být využita k doplňování obsahu právního jednání o další nesjednané právní následky, ale i jako kritérium při výkladu právního jednání (srov. komentář k § 545). (HANDLAR, Jiří. § 558 [Výrazy používané v podnikatelském styku; obchodní zvyklosti]. In: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2022, s. 1779, marg. č. , hodnota, .)

31. Žalobkyni se ovšem nepodařilo prokázat stěžejní obsah uzavřené ústní dohody o spolupráci, kdy zejména způsob odměňování zůstává soudu nejasný. Kýžené skutkové zjištění o způsobu odměňování nepřinesly ani výslechy svědků navržené žalobkyní, když z výslechu svědkyně , Anonymizováno, soud zjistil pouze to, že provize žalobkyně byly zpočátku nastaveny na 35 % a následně měl bývalý jednatel žalované tendence je snižovat. To ostatně tvrdila i žalobkyně, ovšem jak byly její provize nastaveny ze zadaných objednávek za měsíce říjen a listopad roku 2022, soudu neprokázala. Soudu proto nezbývá než konstatovat, že v této části žalobkyně neunáší důkazní břemeno. Soud totiž z provedených důkazů neměl postaveno najisto, jakou výši provize měla žalobkyně z jednotlivě zadaných objednávek obdržet, jaký vliv měla na provizi hodnota zadané objednávky do systému , Anonymizováno, a zdali se provize lišily od jednotlivých obchodníků, resp. zadaných objednávek. To vše zůstalo pouze v rovině tvrzení žalobkyně. V této souvislosti soud připomíná, jak uváděl již výše, že nelze vycházet z tabulek vytvořených žalobkyní. Ačkoli žalobkyně si dle jejích tvrzení pečlivě zaznamenávala každou zaznamenanou objednávku včetně příjmení zákazníka a hodnoty kontraktu, faktura nikdy nebyla žalovanou odsouhlasena (pouhou zprávu bývalého jednatele žalované ve znění: „Hezká faktura“ nelze považovat za její odsouhlasení). Samotnou existenci vystavené faktury žalované za činnost žalobkyně pak nelze vnímat jako automatickou povinnost žalované tuto fakturu uhradit, ač zavedenou praxí stran bylo, že jakmile žalobkyně fakturu vydala, ta byla žalovanou v celé její výši proplacena. Nad výší konečné faktury však měly probíhat blíže neurčená jednání s bývalým jednatele žalované, přičemž soudu nebylo prokázáno, jaký vliv to mělo na případnou úpravu konečné částky na faktuře.

32. Přesto bylo v řízení jednoznačně prokázáno, že žalobkyně pro žalovanou vykonávala činnost až do 23. 11. 2022, kdy je na jejím uživatelském účtu zaznamenána její poslední aktivita. Z přehledu zadaných objednávek od žalobkyně přitom vyplývá, že žalobkyně zadala do systému Siegel za celý měsíc říjen 2022 celkem 200 objednávek a za část listopadu 2022 (od 1. 11. 2022 do 23. 11. 2022) dalších 147 objednávek. Navzdory tvrzení žalované o tom, že veškeré závazky vůči žalobkyni vyrovnala, toto nebylo ze strany žalované prokázáno, protože soudu nedoložila účetní doklady. Na provedení tohoto důkazu přitom žalovaná nadále netrvala. Soud tudíž ve věci shledal, že provize žalobkyně za měsíc říjen a listopad 2022 nebyly žalobkyni nikdy uhrazeny. Přitom je ovšem nutné připomenout, že soud nenalezl ve zjištěných skutečnostech oporu pro závěr, že by žalobkyně měla dostat uhrazenou každou fakturu v plné výši. Vyšší míra nejistoty ohledně vyúčtovaných částek panuje nad fakturou č. 2023-001, která byla žalobkyní vystavena 14. 1. 2023, tj. téměř dva měsíce poté, co byl žalobkyni odebrán přístup do systému , Anonymizováno, . Žalobkyně sice tvrdí, že určitá část zadaných objednávek od ní stále „dobíhala“, nicméně žalobkyně měla být podle prokázaných skutečností placena právě za zadání objednávek do systému , Anonymizováno, , neměla si tvořit jakýsi pomyslný kmen klientů, z jejichž plateb ve prospěch , právnická osoba, jí měla být odváděna provize. Žalobkyně tudíž soudu neprokázala, v čem měla činnost pro žalovanou za měsíc prosinec 2022 (období vyúčtované fakturou č. , hodnota, -001) spočívat. Ze všech soudu dostupných důkazů přitom plyne, že dohoda o spolupráci mezi účastnicemi řízení měl být dne 23. 11. 2022 ukončena a od data 25. 11. 2022 žalobkyně pro žalovanou ani žádnou činnost vykonávat nemohla, neboť neměla přístup do systému , právnická osoba, , v němž v podstatě veškerou její činnost pro žalovanou realizovala. Nadto v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně měla mít nárok na provizi rovněž po skončení její spolupráce s žalovanou. Nárok na zaplacení provize za měsíc prosinec uplatněný fakturou č. , hodnota, -001, tudíž soud shledává zcela neopodstatněným.

33. Jelikož v řízení bylo spolehlivě prokázáno, že žalobkyně zadávala pro žalovanou objednávky do systému , Anonymizováno, ještě v období od 1. 10. 2022 do 23. 11. 2022, má nárok na odměnu (provizi) za vykonanou činnost pro žalovanou. Žalobkyni přitom nelze sankcionovat za to, že pro žalovanou neprováděla nahrávání hovorů za účelem následné verifikace, že byla smlouva se zákazníkem skutečně uzavřena se všemi požadovanými náležitostmi. Uvedený požadavek přitom měl být údajně vznesen již od 1. 1. 2022, kdy byla spolupráce mezi účastnicemi zahájena. První zaznamenaná písemná zmínka o nutnosti ukládání verifikačních hovorů se ovšem datuje až ke dni 2. 9. 2022, kdy bývalý jednatel žalované vyzval žalobkyni, nechť se zkusí podívat po programu, v němž bude nahrávat. I kdyby ovšem byla žalobkyni předána informace o nutnosti verifikačních hovorů předána dříve, jak vypovídali svědci , jméno FO, a , Anonymizováno, , nemělo to vliv na proplácení faktur vystavených žalobkyní. K tomu je zapotřebí dodat, že to byla právě žalovaná, která byla povinna žalobkyni poskytnout dostatečnou součinnost k tomu, aby mohla žalobkyně splnit požadavek žalované. Veškeré pokusy o technickou pomoc žalobkyni však zůstaly v rovině příslibů, neboť žalobkyně se až do konce spolupráce s žalovanou nedočkala zařízení, které by jí pomohlo naplnit požadavek žalované na ukládání verifikačních hovorů.

34. Soud tedy ve věci uzavírá, že žalobkyně má nárok na odměnu za jí odváděnou činnost pro žalovanou za období od 1. 10. 2022 do 23. 11. 2022, neboť za tuto práci neobdržela od žalované žádné plnění, ač jej obdržet měla. Jak soud uvedl výše, nemůže vycházet z důkazů vytvořených samotnou žalobkyní jakou jednou z účastnic tohoto řízení, přehledy , právnická osoba, jsou pro účely výpočtu odměny žalobkyně rovněž nepoužitelné, neboť ty obsahují toliko počty žalobkyní zadaných objednávek, jména klientů a časy provedení zápisu do systému , Anonymizováno, . Nevypovídají nic o tom, jak byly nastaveny provize žalobkyně ze zadaných objednávek. S ohledem na to, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, jak byl nastaven způsob jejího odměňování formou provizí, z jaké celkové hodnoty kontraktů měla provizi obdržet a v jaké výši, jakož i zdali se výše provize určovala z každé zadané objednávky stejně či jinak, musel soud určit výši nároku podle své úvahy. Soud má za to, že konkrétní výši nároku žalobkyně nelze ve smyslu § 136 o. s. ř. vůbec určit, neboť jak vyplynulo z komunikace se společností , právnická osoba, , ta má dle § 97 odst. 3 zákona o elektronických komunikačních sítí povinnost provozní údaje vytvářené při poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací uchovávat pouze po dobu šesti měsíců. Z žádného předloženého důkazu (vyjma tabulek vytvořených samotnou žalobkyní, které nelze z výše uvedených důvodů považovat jako relevantní důkaz v tomto řízení) tudíž soud nezjistil (a s ohledem na povinnou dobu archivace provozních údajů , právnická osoba, ani nemůže zjistit), jaká je konkrétní výše nároku žalobkyně.

35. Vzhledem k výše uvedenému byl proto soud nucen stanovit výši nároku žalobkyně na odměnu za vykonanou činnost v období od 1. 10. 2022 do 23. 11. 2022 podle své úvahy. Svoji úvahu může soudce použít jen ve vztahu k výši nároku, nikoli tedy k jeho základu, který musí být prokázán vždy. Použije se tedy v případech, kdy je zřejmé, „že žalovaný má platit“, ale není z konkrétních důkazů zjistitelné, „kolik má platit“. K tomu soud podotýká, že ačkoli žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně způsobu odměňování, v řízení bylo spolehlivě prokázáno, že zmíněnou činnost pro žalovanou v daném období vykonávala, a proto soudu nepřipadá spravedlivé žalobkyni za vykonanou činnost z důvodu neunesení důkazního břemene ohledně způsobu odměňování nepřiznat odměnu žádnou a žalobu tak zcela zamítnout.

36. Jelikož soud neměl k dispozici žádný konkrétnější údaj, který by mohl pro výpočet nároku žalobkyně použít, byl nucen použít níže uvedený obecný statistický údaj o průměrné hrubé mzdě. Žalobkyně totiž u žalované zastávala zcela odlišnou pracovní pozici, než všichni její kolegové, či zaměstnanci telekomunikačních společností (např. , právnická osoba, či , Anonymizováno, ). Její činnost pro žalovanou byla natolik specifická, že jí nelze srovnávat s obchodními zástupci, ani s operátory na daném trhu či jinými pracovními pozicemi. Nebylo proto možné vyhledat pozici s obdobným pracovním zařazením a podobným obsahem činnosti, kterou pro žalovanou vykonávala žalobkyně, a tudíž nebylo ani možné určit její odměnu s ohledem na v místě a čase obvyklou odměnu pracovnice s obdobným předmětem činnosti. Žalobkyně totiž vykonávala pro žalovanou zčásti činnost obchodního zástupce, zčásti činnost operátorky a zčásti běžnou administrativní činnost.

37. Ve svých úvahách o výši nároku se proto soud řídil především statistickými údaji o výši průměrné hrubé mzdy v Praze ve 4. čtvrtletí roku 2022, která podle dat ČSÚ činila částku 52 213 Kč. Soud proto dle své úvahy vyčíslil výši nároku žalobkyně za měsíc říjen průměrnou hrubou mzdou za příslušné období ve výši 52 213 Kč. Činnost pro žalovanou žalobkyně naposledy vykonala dne 23. 11. 2022. Výši jejího nároku za listopad 2022 soud proto určil poměrnou částí z hrubé mzdy. Měsíc listopad v roce 2022 měl 21 pracovních dní, žalobkyně z něj vykonávala činnost pouze do 23. 11. 2022, tj. 16 pracovních dnů. Průměrnou mzdu za listopad roku 2022 ve výši 52 213 Kč je tedy nutné rozložit do 21 jednotek (21 pracovních dní), což odpovídá denní mzdě ve výši 2 486,33 Kč. Žalobkyně z těchto 21 pracovních dní vykonávala pro žalovanou činnost 16 dní, a proto jí za měsíc listopad náleží odměna ve výši 39 781,33 Kč (16 dní * 2 486,33 Kč). Jak soud uvedl již dříve, odměnu účtovanou fakturou č. , hodnota, -001 za měsíc prosinec ve výši 78 859,05 Kč žalobkyni soud nepřiznal, neboť žalobkyně pro žalovanou po 23. listopadu 2022 nevykonávala již žádnou činnost, za níž by jí náležela odměna. Proto soud rozhodl výrokem I. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 91 994,33 Kč. Zákonný úrok z prodlení pak soud dle § 1970 o. z. ve výši 15 % dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. přiznal z částky 52 213 Kč za měsíc říjen 2022 od 22. 11. 2022 (den následující po splatnosti faktury č. , hodnota, -005) a z částky 39 781,33 Kč za měsíc listopad od 24. 12. 2022 (den následující po splatnosti faktury č. , hodnota, -009).

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., dle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. K tomu soud dodává, že ačkoli byla žalobkyně v převážné části neúspěšná, porovná-li soud předmět řízení v částce 281 170,67 Kč a přiznanou částku 91 994,33 Kč, nelze opomenout fakt, že výše plnění závisela do jisté míry na úvaze soudu. Základ nároku žalobkyně byl přitom oprávněný, pouze požadovaná výše plnění byla dle hodnocení soudu zčásti neopodstatněná, neboť soud vycházel z jiného výpočtu odměny. S ohledem na výše uvedené proto soud přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení. Pro účely výpočtu náhrady soud podotýká, že nevycházel z tarifní hodnoty dle předmětu sporu, nicméně z tarifní hodnoty dle výše přiznané částky, tj. 91 994,33 Kč.

39. Náklady řízení sestávají ze zaplacených soudních poplatků ve výši 10 116 Kč za žalobu a doplatku ve výši 3 943 Kč za její rozšíření, a dále z nákladů vynaložených na zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty 91 994,33 Kč sestávající z částky 4 780 Kč za každý ze 13 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (1. převzetí zastoupení a příprava věci, 2. sepsání žaloby, 3. sepsání předžalobní upomínky, 4. vyjádření a rozšíření žaloby ze dne 7. 4. 2023, 5. účast na jednání dne 8. 8. 2023, 6. doplnění tvrzení žalobkyně ze dne 29. 10. 2023, 7. a 8. účast na jednání dne 12. 3. 2024, které přesahovalo dvě hodiny, 9. účast na jednání dne 11. 6. 2024, 10. účast na jednání dne 17. 12. 2024, 11. vyjádření ze dne 17. 1. 2025, 12. účast na jednání dne 11. 3. 2025 a 13. závěrečný návrh ze dne 19. 3. 2025) včetně deseti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a tří paušálních náhrad po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. účinného od 1. 1. 2025. Celkové náklady řízení tak činí 80 549 Kč. Advokátka žalobkyně není plátkyní DPH. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení advokátce žalobkyně.

40. Pro úplnost soud dodává, že nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za úkony její advokátky spočívající ve sdělení ze dne 21. 4. 2023, doplnění důkazů ze dne 7. 8. 2023, doložení nahrávky ze dne 31. 10. 2023, sdělení ze dne 28. 6. 2024, podání z dne 25. 9. 2024 a vyjádření ze dne 19. 3. 2025, neboť soud žádný z těchto úkonů neshledal účelným pro uplatnění práva žalobkyně. Jednotlivě k těmto nepřiznaným úkonům soud uvádí, že sdělení ze dne 21. 4. 2023 obsahovalo toliko označení navrhovaných svědků, doplnění důkazů ze dne 7. 8. 2023 pak soud nehodnotil jako účelný úkon, neboť veškeré důkazy měly být žalobkyní předloženy již v podané žalobě, a nikoli na etapy. Doložení nahrávky dne 31. 10. 2023 pak mohla žalobkyně spojit s jakýmkoli jiným úkonem. Sdělení ze dne 28. 6. 2024 žalobkyně pouze soudu sdělila, že netrvá na některých důkazech a podání ze dne 25. 9. 2024, kterým žalobkyně zpochybnila věrohodnost provedených důkazů, nelze rovněž vnímat jako účelné, neboť žalobkyně jím zpochybnila věrohodnost těch důkazů, které sama navrhovala k provedení. Vyjádření ze dne 19. 3. 2025 soud nepřiznal ze stejných důvodů, a to zejména proto, že nešlo o vyjádření ve věci samé a ani se nejednalo o vyjádření na výzvu soudu.

41. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.