8 C 16/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jarolímkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 11 802,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 11 802,40 Kč s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 11 802,40 Kč od 5. února 2026 do 1. března 2026, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 802,40 Kč od 15. února 2026 do zaplacení, s úrokem ve výši 11,5 % ročně za částky 11 802,40 Kč od 2. března 2026 do zaplacení, a dále kapitalizovaný úrok ve výši 602,23 Kč od 1. listopadu 2025 do 4. února 2026.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 700 Kč.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 802,40 Kč spolu s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozsudku. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 20. 8. 2014 rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Dne 6. 8. 2018 žalobkyně s žalovaným, po řádném posouzení jeho úvěruschopnosti, uzavřela dodatek č. , hodnota, k uvedené rámcové smlouvě, na jehož základě poskytla žalovanému na bankovním účtu č. , č. účtu, kontokorent ve výši 20 000 Kč. Nedílnou součástí smluvního vztahu byly Podmínky pro poskytnutí kontokorentu žalobkyně. Žalovaný poskytnutý kontokorent čerpal, avšak řádně nesplatil, a proto jej žalobkyně ke dni 5. 2. 2026 zesplatnila. Ke dni zesplatnění tvořila dluh nesplacená jistina kontokorentu ve výši 11 802,40 Kč a neuhrazený smluvní úrok vycházející ze sjednané sazby 18,9 % ročně, kapitalizovaný za období od 1. 11. 2025 do 4. 2. 2026 částkou 602,23 Kč. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení za dobu od 10. dne po zesplatnění, tj. od 15. 2. 2026 do zaplacení, a dále úroku ve výši 11,5 % ročně za dobu od 2. 3. 2026 do zaplacení, přičemž ve vztahu k jeho sazbě poukázala na § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalovaný dluh žalobkyni i přes výzvu k úhradě učiněnou před podáním žaloby neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal zcela nečinný.

3. Ve věci bylo v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) jednáno a rozhodnuto v nepřítomnosti účastníků, neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaný se k jednání soudu nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán.

4. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 20. 8. 2014 rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky žalobkyně (prokázáno rámcovou smlouvu č. , hodnota, a obchodními podmínkami žalobkyně). Následně dne 6. 8. 2018 uzavřeli účastníci dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě č. , hodnota, , na jehož základě žalobkyně umožnila žalovanému přečerpání běžného účtu č. , č. účtu, až do výše 20 000 Kč, a to za roční úrokovou sazbu 18,9 %. Součástí dodatku byly Podmínky pro používání kontokorentu žalobkyně (prokázáno dodatkem č. , hodnota, k rámcové smlouvě č. , hodnota, a Podmínkami pro používání kontokorentů žalobkyně). Žalobkyně před uzavřením uvedeného dodatku ověřovala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet (prokázáno potvrzením o prověření úvěruschopnosti žadatele před poskytnutím kontokorentu, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a úvěrovou zprávou). Žalobkyně svůj závazek splnila, když žalovanému čerpání kontokorentu umožnila. Jistina ve výši 11 802,40 Kč odpovídá nesplacené jistině kontokorentu ke dni zesplatnění. Žalovaný tento kontokorent začal čerpat dne 3. 12. 2024 zaúčtováním platby kartou ve výši 63,70 Kč (provedena dne 1. 12. 2024) a každou následnou odchozí platbou čerpal kontokorent dále, každou příchozí platbou se výše čerpané jistiny snižovala. Ke dni zesplatnění, tj. ke dni 5. 2. 2026, činila dlužná jistina částku 11 802,40 Kč a výše dlužných úroků částku 602,23 Kč (prokázáno přehledem čerpání a splácení kontokorentu a výpisem z běžného účtu žalovaného). Žalobkyně s dostatečným předstihem před podáním žaloby vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 5. 2. 2026).

5. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobkyně je důvodný. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 11 802,40 Kč, který byl úročen roční úrokovou sazbou 18,9 %. Před poskytnutím úvěru žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný poskytnutý úvěr nesplácel v souladu se smluvním ujednáním, a proto žalobkyně dne 5. 2. 2026 úvěr zesplatnila a oprávněně se tak domáhá zaplacení dosud neuhrazené jistiny ve výši 11 802,40 Kč a dlužného úroku k datu zneplatnění ve výši 602,23 Kč. K nároku žalobkyně náleží též zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny úvěru od 15. 2. 2026 do zaplacení a úrok ve výši 18,9 % ročně z neuhrazené jistiny od 5. 2. 2026 do 1. 3. 2026 a ve výši 11,5 % ročně od 2. 3. 2026 do zaplacení, a to v souladu s § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, dle nějž u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Nárok na zákonný úrok z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., samotná výše úroku pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého má účastník, který měl ve sporu plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení představují dle § 151 odst. 3 o. s. ř. částku 800 Kč za uhrazení soudního poplatku a paušální náhradu náležející účastníkovi, který nebyl v řízení zastoupen, jež je stanovena dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud přiznal žalobkyni paušální náhradu nákladů řízení za dva úkony (návrh ve věci samé a výzva k plnění) dle § 2 odst. 3 citované vyhlášky. V souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, byla výše paušální náhrady za jeden úkon navýšena na částku 450 Kč tak, aby nedocházelo k nerovnému zacházení s účastníky zastoupenými zástupcem dle § 137 odst. 2 o.s.ř. a účastníky takovým zástupcem nezastoupenými. Celkem tak činí náhrada nákladů žalobkyně částku 1 700 Kč.

10. Pro úplnost soud doplňuje, že úkon spočívající ve vyjádření ze dne 8. 4. 2026 nehodnotí jako účelný, neboť skutečnosti v něm uvedené měla žalobkyně tvrdit v již podaném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalobkyni nebyla přiznána ani náhrada za podání ze dne 23. 4. 2026, kterým se žalobkyně toliko omluvila z nařízeného jednání.

11. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení či stanovení splátek.