8 C 18/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jarolímkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 4 656 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 000 Kč od 8. března 2022 do zaplacení.

II. Žaloba, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1 656 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 000 Kč od 15. září 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 408 Kč, a to k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala po žalované zaplacení částky 4 656 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla elektronicky prostřednictvím stránek žalobkyně [webová adresa] uzavřena dne 30. 4. 2021 smlouva o úvěru [číslo] na základě níž žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 3 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že úvěr splatí nejpozději dne 28. 5. 2021 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 092 Kč. Žalobkyně poskytla žalované úvěr dne 30. 4. 2021 převodem na její účet. Žalovaná úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru ve stanovené době žalobkyni neuhradil, žalobkyni tak vznikl kromě nároku na vrácení jistiny úvěru ve výši 3 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 092 Kč a rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru ode dne následujícího po datu splatnosti, tedy od 15. 9. 2021 do zaplacení. Žalobkyně má dále dle smlouvy nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 3 000 Kč od 15. 9. 2021 do 21. 3. 2022 ve výši 564 Kč. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobkyně dne 30. 4. 2021 zaslala na účet žalované č. [bankovní účet] částku 3 000 Kč (prokázáno Potvrzením o provedení tuzemské odchozí úhrady). Vlastnicí účtu č. [bankovní účet] je přitom žalovaná (prokázáno výpisem z běžného účtu žalované). Žalobkyně vyzvala žalovanou předžalobní upomínkou o zaplacení dlužné částky (prokázáno textem emailu ze dne 28. 2. 2022). Soud nemá za prokázané, že žalovaná požádala žalobkyni o úvěr, že by žalobkyně žalované poskytla předsmluvní informace a že řádně prověřila úvěruschopnost žalované, když žalobkyně k tomuto nepředložila žádný důkaz. Žalobkyně však především neprokázala, že by s žalovanou uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, neboť předložené listiny neobsahují podpis žalované. Po právní stránce soud věc posoudil podle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), dle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobkyně je po právu jen co do výše bezdůvodného obohacení, tedy 3 000 Kč. Žalovaná od žalobkyně přijala uvedenou částku bez právního důvodu, když uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebylo prokázáno, pročež ji byla povinna žalobkyni vrátit. Žalovaná přitom netvrdila, že by částku, o kterou se bezdůvodně obohatila, žalobkyni vrátila. Z uvedených důvodů soud přiznal žalobkyni nárok spočívající v bezdůvodném obohacení ve výši 3 000 Kč. Co do požadovaného poplatku za poskytnutí úvěru a smluvní pokuty soud žalobu zamítl, neboť nebylo-li prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, nebylo ani prokázáno, že by se žalovaná zavázala k úhradě poplatku za poskytnutí úvěru a smluvní pokuty. Ohledně přiznaného zákonného úroku z prodlení a datu počátku prodlení žalované soud uvádí, že nemohl žalobkyni přiznat požadovaný úrok z prodlení ode dne následujícím po dni, kdy se stal (na základě žádosti žalované o prodloužení termínu splatnosti dluhu) dluh splatným, tedy 15. 9. 2021, neboť smlouva byla shledána neplatnou. Přesto má však žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení, a to dle ustálené judikatury vyšších soudů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. dubna 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009), dle které je doba plnění obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavřel, že k prodlení žalované došlo až dne 8. 3. 2022, neboť žalobkyně jí vyzvala k vrácení předmětné částky emailem ze dne 28. 2. 2022 s poskytnutou lhůtou k plnění v době trvání sedmi dnů od doručení výzvy. Ke konci této lhůty proto došlo dne 7. 3. 2022. Teprve dnem následujícím po marném uplynutí této lhůty (dne 8. 3. 2022) se žalovaná dostala do prodlení. Vzhledem k tomu, že prodlení žalované nastalo v jiný den, upravil soud rovněž výši přiznaného zákonného úroku z prodlení v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně se v žalobě domáhala zaplacení celkem 4 656 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5% z částky 3 000 Kč od 15. 9. 2021 do zaplacení, jež k dnešnímu dni dosahoval výše 180,94 Kč Tyto částky – v součtu 4 836,94 Kč – tedy činí celý předmět řízení, tj. 100 % požadovaných nároků. Soud žalobkyni přiznal částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 000 Kč od 8. 3. 2022 do zaplacení, který činí k dnešnímu dni 82,08 Kč, tj. celkem 3 082,08 Kč (63,7 %); ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. Po vzájemném zápočtu má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 27,4 %). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 408 Kč, přičemž tato částka představuje 27,4 % z jejich celkové výše 1 489 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63,7 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 36,3 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ a. t.“), neboť žalobkyně vede u zdejšího soudu další řízení s obdobným předmětem sporu, která byla zahájena na základě shodného formulářového typu, tudíž se jedná o návrh na ustáleném vzoru v dikci § 14b odst. 1 a. t., a předmětem tohoto řízení je zaplacení peněžitého plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, za tři úkony právní služby po 200 Kč (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. sepis předžalobní upomínky a 3. sepis žaloby), a dále náhrady hotových výdajů advokátky za výše uvedené úkony právní služby tři po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. S ohledem na skutečnost, že je advokátka žalobkyně plátkyní DPH, náleží k náhradě nákladů právního zastoupení DPH ve výši 21 %, tedy částka 189 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení advokátce žalobkyně. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.