8 C 19/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jarolímkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 14 706 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 14 706 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 706 Kč od 3. srpna 2021 do zaplacení a částku 1 200 Kč.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 400 Kč. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala na žalovaném zaplacení částky 14 706 Kč spolu s úrokem z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, neboť žalovaný je fyzickou podnikající osobu. V žalobě uvedla, že žalovaný byl na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny odběratelem elektřiny v odběrném místě na adrese [adresa]. Za spotřebu elektřiny žalobkyně vystavila žalovanému dvě faktury dohromady znějící na částku 18 206 K, přičemž žalobce na faktur uhradil pouze částku 3 500 Kč. Žalovaný se k uplatňovanému nároku žalobkyně nikterak nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal zcela nečinný. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalovaný uzavřel spolu s žalobkyní smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny (dále jen„ smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu na předem sjednané odběrné místo žalovaného, jenž se za poskytnutou elektřinu zavázal platit sjednanou cenu (prokázáno potvrzením smlouvy č. [spisová značka]). Žalovaný tak na sebe přezval závazky ze smlouvy v souvislosti s převodem dodávky (změny zákazníka v odběrném místě) ode dne 12. 1. 2021 tak, aby byla zajištěna kontinuita dodávek elektřiny do odběrného místa, jehož novým nájemcem se stal právě žalovaný (prokázáno žádostí o změnu/uzavření/ukončení smlouvy ze dne 16. 12. 2020). Žalovanému byla ze strany žalobkyně vystavena řádná faktura za elektřinu za období od 12. 1. 2021 do 6. 4. 2021, ve které byl žalovanému vyúčtován nedoplatek za odebranou elektřinu ve výši 10 092 Kč (prokázáno fakturou [číslo]). Za další období od 7. 4. 2021 do 14. 7. 2021 byl žalovanému vyfakturována dlužná částka dalších 4 614 Kč (prokázáno mimořádnou (konečnou) fakturou za elektřinu [číslo]). Celková dlužná částka tedy činila 14 706 Kč (prokázáno zmíněnou konečnou fakturou). Žalobkyně vyhotovila a zaslala na doručovací adresu žalovaného výzvu k plnění před podáním žaloby (prokázáno zněním předžalobní výzvy ze dne 28. 2. 2022 a ofocenou závadou v doručení na adresu sídla žalovaného). Po právní stránce soud věc posoudil dle § 22 a násl. zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1200 Kč. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobkyně je plně po právu, neboť bylo prokázáno, že za výše zmíněných okolností žalobkyně své závazky splnila, když žalovanému dodávala elektřinu do odběrného místa dle § 22 a násl. energetického zákona. Naopak žalovaný své závazky nesplnil, když žalobkyni neuhradil dvě po sobě jdoucí faktury za období od 12. 1. 2021 do 14. 7. 2021 do data splatnosti v celkové výši 14 706 Kč. Z těchto důvodů se žalovaný ocitl v prodlení, pročež žalobkyně byla oprávněna dle § 1970 o. z. požadovat ode dne prodlení se zaplacením dluhu zákonný úrok z prodlení. Současně s tím vznikl žalobkyni nárok požadovat po žalovaném náhradu minimálních nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč v souladu s nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že žalovaný předložené faktury za odebranou elektřinu řádně a včas neuhradil, byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k plnění v intencích § 142a o. s. ř., od čehož je odvozen nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, a proto jí soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. proti žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 400 Kč. Tato částka odpovídá součtu nákladů za 2 úkony po 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (1. podání návrhu na zahájení řízení, 2. jednoduchá výzva k plnění) a zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.