8 C 19/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Jarolímkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 10 610 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 4 785 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 4 485 Kč od 30. 7. 2025 do zaplacení a dále částku 5 825 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 5 525 Kč od 23. 10. 2025 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 615 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou dne 9. 2. 2026 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dvou nároků souvisejících s činností žalobkyně coby příjemce příspěvku placeného provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a to ve vztahu k osobnímu automobilu se zdvihovým objemem motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, reg. značky , SPZ, , VIN , VIN kód, (dále jen „motorové vozidlo“).

2. První nárok v částce 4 785 Kč (4 485 Kč jako základ příspěvku a 300 Kč jako poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 4 458 Kč od 30. 7. 2025 do zaplacení žalobkyně opírala o § 6 odst. 1 ve spojení s § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 30/2024 Sb.“). Žalovaný totiž v rozporu s příslušnými ustanoveními zákona č. 30/2024 Sb. neuhradil žalobkyni příspěvek placený provozovatelem tuzemského vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti, ve vztahu k motorovému vozidlu, byť toto vozidlo bylo evidováno v registru silničních vozidel jako provozované. Žalovaný coby zapsaný provozovatel motorového vozidla neuhradil příspěvek za období od 17. 2. 2025 do 26. 4. 2025, tj. v celkové délce 69 dní, a to ani v reakci na dodatečnou výzvu žalobkyně.

3. I druhý nárok ve výši 5 825 Kč (5 525 Kč jako základ příspěvku a 300 Kč jako poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 5 525 Kč od 23. 10. 2025 do zaplacení žalobkyně odvozovala z porušení ustanovení zákona č. 30/2024 Sb. Tvrdila, že žalovaný na neuhradil příspěvek placený provozovatelem vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti, ve vztahu k motorovému vozidlu ani za období od 27. 4. 2025 do 20. 7. 2025, tj. v celkové délce 85 dní. I po toto období přitom bylo dle žalobkyně motorové vozidlo hlášeno jako provozované a jako jeho provozovatel byl evidován žalovaný.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

5. Poněvadž bylo možné o věci rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím bez jednání výslovně souhlasila a u žalovaného soud předpokládal, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), byly naplněny podmínky § 115a o. s. ř. a soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání.

6. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

7. Žalovaný byl vlastníkem motorového vozidla, a to minimálně v období od 29. 8. 2024 do 4. 8. 2025 (prokázáno informací z Registru silničních vozidel). Jednalo se o osobní vůz se zdvihovým objemem válců motoru přesahujícím 1850 cm3 a nepřesahujícím 2500 cm3 (prokázáno zjištěnými údaji o vozidle). K uvedenému vozidlu nebylo v období od 17. 2. 2025 do 20. 7. 2025 sjednáno pojištění odpovědnosti a žalovaný neuhradil ani příspěvek podle § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb. (žalovaný netvrdil ani neprokázal opak). Žalobkyně žalovaného opakovaně k úhradě tohoto příspěvku vyzvala (prokázáno výzvou k úhradě ze dne 15. 5. 2025, dále dvěma výzvami ze dne 8. 8. 2025, II. upomínkou k úhradě ze dne 29. 8. 2025, výzvou k zaplacení dlužné částky ze dne 2. 10. 2025, upomínkou ze dne 4. 11. 2025 a výzvou k zaplacení ze dne 27. 11. 2025, to vše včetně informací , právnická osoba, o odeslání jednotlivých zásilek). Žalovaný přesto dlužnou částku neuhradil, a to ani k dodatečné předžalobní výzvě žalobkyně odeslané dne 12. 11. 2025, resp. 7. 1. 2026 (prokázáno předžalobními výzvami, včetně informace o jejich odeslání).

8. Všechny listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě a v jejich souhrnu. Pokud jde o obsah a pravost těchto důkazů, pak soud nezaznamenal žádnou okolnost, která by je zpochybňovala, a považoval je za věrohodné.

9. Na podkladě výše uvedených skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný byl v rozhodné době vlastníkem i provozovatelem motorového vozidla, toto vozidlo nebylo pojištěno a žalovaný neuhradil ani příspěvek placený provozovatelem vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.

10. Po právní stránce soud posoudil věc následujícím způsobem.

11. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb. provozovatel tuzemského vozidla zajistí, aby nebezpečí vzniku povinnosti nahradit újmu vzniklou provozem tohoto vozidla bylo kryto pojištěním odpovědnosti po dobu registrace vozidla, jde-li o vozidlo, které podléhá registraci silničních vozidel, nebo dobu, po kterou je vozidlo schopné provozu, nejde-li o registrované vozidlo.

12. Podle § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb. provozovatel tuzemského vozidla zaplatí žalobkyni příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 tohoto zákona a paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.

13. Podle § 46 zákona č. 30/2024 Sb. zjistí-li žalobkyně porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 tohoto zákona, písemně vyzve provozovatele tuzemského vozidla k zaplacení příspěvku za dobu bez pojištění odpovědnosti.

14. Podle § 47 zákona č. 30/2024 Sb. povinnost zaplatit příspěvek za dobu bez pojištění odpovědnosti a náklady žalobkyně spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek zaniká, jestliže žalobkyně do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek písemně nevyzve provozovatele tuzemského vozidla k zaplacení příspěvku, jde-li o osobu zapsanou v registru silničních vozidel.

15. Podle § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2025, činila výše sazby, jde-li o osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru přesahujícím 1850 cm3 a nepřesahujícím 2500 cm3, 65 Kč za 1 den a výše paušálních nákladů žalobkyně spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek 300 Kč.

16. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

17. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi v prodlení též zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Není-li mezi stranami sjednáno jinak, výše tohoto úroku se určuje podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to podle repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

18. Žalovaný jako vlastník, resp. provozovatel vozidla porušil svoji povinnost podle § 6 odst. 1 výše uvedeného zákona, když žalobkyni neuhradil příspěvek placený provozovatelem tuzemského vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně žalovaného podle § 45 a 46 cit. zákona vyzvala k zaplacení příspěvku, přičemž dodržela lhůtu uvedenou v § 47 tohoto zákona. Výše příspěvku byla vypočtena v souladu se zákonem č. 69/2024 Sb. a vyhláškou č. 69/2024 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2025, když za celkem 69 dní bylo požadováno 4 485 Kč (tj. 65 x 69) a za celkem 85 dní bylo žádáno 5 525 Kč (tj. 65 x 85). Výše paušálních nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek činí podle § 6 cit. vyhlášky 300 Kč za každé z porušení. Neměl-li žalovaný coby provozovatel motorového vozidla v rozhodném období k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, a nezaplatil-li ani na výzvu žalobkyně uvedený příspěvek, rozhodl soud o tom, že se žalobkyni žalobou uplatněné nároky přiznávají v plné výši, včetně úroku z prodlení vypočteného podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 11,5 % z částky 4 485 Kč od 30. 7. 2025 do zaplacení, resp. 11,5 % z částky 5 525 Kč od 23. 10. 2025 do zaplacení.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že tyto náklady přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná. Náklady žalobkyně se skládaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, jednak z nákladů právního zastoupení, jež soud určil podle § 151 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”). Soud zohlednil tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem). Tarifní hodnota podle § 8 odst. 1 a. t. činila částku 10 610 Kč. Při stanovení sazby za jednotlivý úkon právní služby soud vycházel z § 14b odst. 1 bodu 2 a. t., neboť žaloba byla uplatněna na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech, přičemž tarifní hodnota nepřesáhla částku 50 000 Kč. Z těchto důvodů soud žalobkyni přiznal za každý úkon 400 Kč, k tomu dále režijní paušál ve výši 100 Kč (§ 14b odst. 6 písm. a/), to vše navýšeno o daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč, tj. o částku 315 Kč.