8 C 40/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jarolímkovou ve věci žalobce: Česká republika – Jméno žalobce , IČO IČO žalobce , sídlem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení částky 44 138 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 44 138 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 391 000 Kč od 1. června 2022 do 5. srpna 2024 a z částky 2 519 Kč od 6. srpna 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 430 100 Kč od 1. června 2023 do 5. srpna 2024 a z částky 41 619 Kč od 6. srpna 2024 do zaplacení, a to do tří dnů právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 53 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Obvodnímu soudu po Prahu 8 soudní poplatek za žalobu ve výši 41 055 Kč, a to do tří dnů právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 na náhradě nákladů řízení částku 36 878 Kč, a to do tří dnů právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou dne 24. 6. 2022 domáhal zaplacení částky 391 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z uvedené částky od 1. 6. 2022 do zaplacení. Svůj návrh v písemných podáních i při ústních jednáních odůvodnil tím, že je vlastníkem pozemků parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, . Vlastnické právo získal na základě § 30 zákona č. 279/1949 Sb., jehož působením došlo k přechodu vlastnického práva k někdejšímu pozemku pozemkového katastru č. , Anonymizováno, , tehdy ve vlastnictví obce – hlavního města Prahy, na stát. Vlastnické právo bylo později v katastru nemovitostí zapsáno ve prospěch hlavního města Prahy, avšak nesprávně, jak plyne z rozhodnutí soudů ve věci žaloby hlavního města Prahy proti právnímu předchůdci žalovaného (, právnická osoba, ) o vydání bezdůvodného obohacení i ze souhlasného prohlášení hlavního města Prahy a žalobce, na jehož základě byl do katastru nemovitostí následně zapsán žalobce. Dle žalobce je pozemek parc. č. , Anonymizováno, zcela zastavěn částí stavby bez č. p./č. e. (jiná stavba), kterou vlastní výlučně žalovaný, stejně tak i pozemek parc. č. , Anonymizováno, je zcela zastavěn částí další stavby bez č. p./č. e. (jiná stavba), kterou rovněž vlastní výlučně žalovaný. Pozemek parc. č. , Anonymizováno, slouží zčásti jako příjezdová cesta a část dvora areálu žalovaného, přičemž jak pozemky parc. č. , Anonymizováno, , tak žalovaným užívaná část pozemku parc. č. , Anonymizováno, , jsou oploceny v rámci areálu žalovaného. Žalobce odmítá, že by žalovanému vzniklo vlastnické právo či jiné právo užívání k žalovaným pozemkům, a to i kdyby právnímu předchůdci žalovaného (, právnická osoba, ) svědčilo k nim právo trvalého užívání dle § 70 hospodářského zákoníku. Zdůraznil, že hospodářské smlouvy předložené žalovaným se nevztahují k žalovaným pozemkům. Navíc z judikatury Nejvyššího soudu (zejména pod sp. zn. 28 Cdo 4201/2008 či 28 Cdo 4250/2008) vyplývá, že ze strany původního držitele obligačního práva trvalého užívání nemůže toto právo přecházet na jeho právní nástupce či na jiné osoby, jelikož se nejedná o věcné právo. Jelikož mezi stranami nebyla sjednána žádná nájemní ani jiná smlouva, uvedené užívání pozemků v období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021, které žalobce učinil předmětem žaloby, mělo charakter užívání bez právního důvodu, kterým vzniklo bezdůvodné obohacení žalovaného. Žalobce toto bezdůvodné obohacení vyčíslil na částku 391 000 Kč. Tato částka byla určena na základě zjištěné ceny pozemků za rok 2021, tj. 13 189 990 Kč, což odpovídá 4 017,66 Kč na jeden m2. Cena podílu ve velikosti 5 % na všech pozemcích z částky 4 017,66 Kč činí 200,88 Kč za jeden m2 (zaokrouhleno na 200 Kč). Násobkem celkové výměry pozemků v rozsahu 1 955 m2 a roční sazby 200 Kč žalobce dospěl k výpočtu žalované částky. Žalovaný bezdůvodné obohacení nevydal ani po výzvách žalobce ze dne 4. 4. 2022 a 2. 6. 2022.

2. Žalovaný se k žalobě písemně i při ústních jednáních vyjádřil tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Uvedl, že žalobce není vlastníkem předmětných pozemků. Zpochybnil význam žalobcem předložených soudních rozhodnutí i souhlasného prohlášení mezi hlavním městem Prahou a žalobcem. Poukázal na to, že způsob, jakým došlo k zápisu vlastnického práva žalobce k předmětným pozemkům, dle něj představuje použití právního předpisu v rozporu s dobrými mravy a zjevné zneužití práva. Žalovaný dále poukázal na to, že žalobce se o předmětné pozemky dlouhodobě nezajímal a své údajné vlastnické právo nevykonával. I pokud by žalobce byl skutečně vlastníkem pozemků, žalovaný má za to, že se na jeho úkor bezdůvodně neobohatil. Uvedl, že s ohledem na to, že předmětné pozemky byly zastavěny legálně zřízenými stavbami právního předchůdce žalovaného (, právnická osoba, ) a legálně užívány, bylo by neobvyklé, pokud by předmětné pozemky nebyly již před rokem 1989 převedeny do jeho družstevního vlastnictví či bezplatného trvalého užívání podle tehdejšího hospodářského zákoníku. Konkrétně poukázal na hospodářskou smlouvu ze dne 23. 1. 1980 o odevzdání do trvalého užívání a hospodářskou smlouvou ze dne 30. 12. 1980 o převodu vlastnictví národního majetku, v jejichž důsledku právní předchůdce žalovaného nabyl pozemky parc. č. , Anonymizováno, díl „c“ a parc. č. , hodnota, díl „f“ ve shora uvedeném katastrálním území. Dále poukázal na skutečnost, že právě přímo ve vztahu k předmětným pozemkům stát již dne 29. 12. 1980 k žádosti právního předchůdce žalovaného rozhodnul o trvalém odnětí zemědělské půdy zemědělskému půdnímu fondu, což korespondovalo s předchozím investičním záměrem právního předchůdce žalovaného vybudovat na předmětných pozemcích dvě haly a pro jejich výstavbu také přístupovou komunikaci. Za trvalé vynětí těchto pozemků ze zemědělského půdního fondu bylo právnímu předchůdci žalovaného uloženo mimo jiné zaplatit poplatek a příslušnými stavebními úřady byla rovněž vydána veškerá potřebná stavební povolení a kolaudační rozhodnutí k provedeným stavbám včetně příjezdové komunikace a oplocení. Pokud by se následně právní předchůdce žalovaného nestal vlastníkem předmětných pozemků a případně mu nebylo ani zřízeno právo jejich trvalého užívání, znamenalo by to nepoctivé jednání ze strany žalobce. Předmětné pozemky žalovaný a jeho právní předchůdce užívali v souladu se svým důvodným přesvědčením a legitimním očekáváním, že jsou jejich vlastníky. V této souvislosti opakovaně žalovaný žádal o přerušení řízení do pravomocného skončení věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 57 C 57/2023, ve kterém se právní předchůdce žalovaného domáhal určení vlastnického práva k předmětným pozemkům s tím, že vlastnické právo k pozemkům vydržel. Žalovaný nesouhlasil rovněž ani s výší požadované úhrady za bezdůvodné obohacení. Tvrdil, že by měla být podstatně nižší než žalovaná částka a že žalobce nerozlišuje zastavěné a volné plochy. Rovněž tvrdil, že pozemek parc. č. , Anonymizováno, není oplocením uzavřen a žalovaný jej neužívá ani jako příjezdovou cestu, ani jako část dvora.

3. Dále se žalobce žalobou podanou dne 13. 12. 2023 domáhal zaplacení částky 430 100 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 430 100 Kč od 1. 6. 2023 do zaplacení. Příslušné řízení bylo vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. 12 C 478/2023 a žalovaná částka představovala bezdůvodné obohacení žalovaného za užívání shodných pozemků v období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 s tím, že žalovaný bezdůvodné obohacení nevydal ani po výzvě žalobce ze dne 31. 3. 2023. Obě řízení (tj. sp. zn. 8 C 40/2022 a sp. zn. 12 C 478/2023) byla spojena ke společnému projednání usnesením ze dne 25. 1. 2024, č. j. 12 C 478/2023-29.

4. Usnesením ze dne 15. 8. 2024, č. j. 8 C 40/2022-164, bylo řízení v důsledku částečného zpětvzetí žaloby co do částky 776 962 Kč zastaveno, neboť žalovaný dne 5. 8. 2024 uhradil na bezdůvodném obohacení za užívání pozemků v období roku 2021 částku 388 481 Kč a za období roku 2022 rovněž částku 388 481 Kč.

5. Mezi stranami je nesporné, že mezi účastníky nebyla uzavřena žádná dohoda, jejímž předmětem by bylo užívání pozemků, které jsou předmětem tohoto řízení, a že pozemky, označené v předložených hospodářských smlouvách jako , Anonymizováno, díl „c“ a parc. č. , hodnota, díl „f“ v k. ú. , adresa, , nejsou totožné s pozemky, které jsou předmětem této žaloby, tzn. pozemky parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Naopak zůstalo sporné, zda je žalobce vlastníkem předmětných pozemků, tedy zda byl vůbec aktivně legitimován k podání žaloby, a rovněž je sporná adekvátnost výše požadované úhrady za bezdůvodné obohacení vzniklé užíváním předmětných pozemků.

6. Soud provedl všechny oběma stranami navržené listinné důkazy dle § 129 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v souladu s § 120 odst. 2 o. s. ř. provedl rovněž k důkazu konečné rozhodnutí v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 57 C 57/2023 a dále dle § 127 o. s. ř. nechal vypracovat znaleckou kanceláří znalecký posudek za účelem ocenění výše bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním předmětných pozemků v žalovaném období a k tomuto posudku rovněž při ústním jednání provedl výslech znalce , tituly před jménem, , právnická osoba, . Soud zamítnul návrh žalované na zadání revizního znaleckého posudku, neboť znalecký posudek byl vypracován znaleckou kanceláří a splňuje veškeré jak formální, tak obsahové náležitosti. Znalecká kancelář se ještě před jednáním soudu písemně vyjádřila k námitkám žalované a znalec , tituly před jménem, , jméno FO, závěry znaleckého zkoumání při jednání logicky a přesvědčivě obhájil. Obě strany měly možnost znalci během výslechu pokládat otázky, přičemž uvedený znalec veškeré otázky vyčerpávajícím způsobem zodpověděl. Soud neměl důvod o odbornosti znalce pochybovat, když znalec uvedl, že působí v oboru oceňování nemovitostí již cca 10 let a zpracovával stovky obdobných znaleckých posudků, a to včetně situace, kdy na straně žalobkyně byl Úřad pro zastupování státu, respektive Česká republika. Rovněž již zpracovával obdobné doplňující otázky, které vznesla žalovaná.

7. Pro úplnost soud uvádí, že žalovaný nereagoval na výzvu soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a navržení důkazů k okolnostem případného vydržení předmětných pozemků právním předchůdcem žalované, korporací , právnická osoba, .

8. Soud po provedeném dokazování dospěl k těmto skutkovým zjištěním.

9. Z výpisu z pozemkové knihy, knihovní vložky č. , hodnota, soud zjistil, že vlastnické právo mj. k pozemku někdejšího parc. č. , Anonymizováno, (role) v katastrální obci , adresa, bylo na základě trhové smlouvy ze dne 24. 5. 1923 vloženo ke dni 17. 10. 1924 do pozemkových knih ve prospěch hlavního města Prahy. Z kopie katastrální mapy se zákresem stavu pozemkové držby dle pozemkového katastru, z geometrického plánu (č. l. 58-60 spisu) včetně výkazu výměr podle evidence nemovitostí, z geometrického plánu (č. l. 61 spisu) a z geometrického plánu (č. l. 62 spisu) bylo soudem zjištěno, že všechny pozemky, které byly předmětem tohoto řízení, tj. parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , odpovídají částem někdejšího pozemku pozemkového katastru parc. č. , Anonymizováno, .

10. Z rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 19. 2. 2013. č. j. 19 C 308/2010-117, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2013, č. j. 17 Co 218/2013-154, soud zjistil, že se v minulosti vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětných pozemků proti právnímu předchůdci žalovaného (, právnická osoba, ) domáhalo hlavní město , adresa, , avšak žaloba byla zamítnuta s tím, že pozemky sice byly k 31. 12. 1949 ve vlastnictví hlavního města Prahy, nicméně následně vlastnické právo k nim nepřešlo na hlavní město Prahu působením zákona č. 172/1991 Sb.

11. Ze Souhlasného prohlášení o uznání vlastnického práva ze dne 14. 1. 2021 soud zjistil, že žalobce a hlavní město , adresa, souhlasně prohlásili, že vlastníkem pozemků parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, je žalobce. Souhlasné prohlášení bylo učiněno v reakci na soudní spor vedený u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 19 C 308/2010.

12. Z výpisu z katastru nemovitostí k LV č. , hodnota, soud zjistil, že ke dni 20. 6. 2022 byl jako vlastník pozemků parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , evidován žalobce. Nabývacím titulem je Souhlasné prohlášení o vzniku práva ze zákona ze dne 14. 1. 2021, přičemž právní účinky zápisu nastaly k 18. 1. 2021.

13. Z výpisu z katastru nemovitostí k LV č. , hodnota, soud zjistil, že na pozemcích parc. č. , Anonymizováno, 46 stojí budovy bez č. p./č. e., které byly ke dni 4. 3. 2022 ve vlastnictví žalovaného.

14. Z fotografií (č. l. 14 p.v. až 17 spisu) bylo zjištěno, že na pozemcích parc. č. , Anonymizováno, stojí budovy nesoucí označení právního předchůdce žalovaného, které jsou oploceny, a na pozemku parc. č. , Anonymizováno, je pozemní komunikace, příjezdová cesta.

15. Z Hospodářské smlouvy mezi státem jako odevzdávajícím a , právnická osoba, , výrobním stavebním družstvem, jako přejímajícím, ze dne 23. 1. 1980, č. j. Fin 3/427 TU, soud zjistil, že stát předal uvedenému družstvu do trvalého užívání s tím, že majetek zůstává státním vlastnictvím, pozemky označené jako „č. kat. , Anonymizováno, písm. f“ o výměře 285 m2 a „č. kat. , Anonymizováno, písm. c“ o výměře 7 651 m2 v katastrálním území , adresa, . Z Hospodářské smlouvy mezi ONV v , adresa, a , právnická osoba, , výrobním družstvem stavebním, ze dne 30. 12. 1980, č. Fin 3/427-TU včetně průvodního dopisu ze dne 30. 12. 1980, soud zjistil, že bylo převedeno vlastnické právo k národnímu majetku ke dni 1. 1. 1981, a to ve vztahu k výše uvedeným částem pozemku č. kat. , Anonymizováno, písm. „f“ o výměře 285 m2 a č. kat. , Anonymizováno, písm. „c“ o výměře 7 651 m2.

16. Z dopisu ze dne 29. 12. 1980 včetně průvodního interního sdělení č. j. 20/251/80 ze dne 8. 1. 1981 soud zjistil, že Národní výbor hl. m. Prahy vyrozuměl VD , právnická osoba, o trvalém odnětí ze zemědělského půdního fondu částí pozemků parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, o výměře celkem , hodnota, ha.

17. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku žalovaného soud zjistil, že na žalovaného jako na nástupnické družstvo přešla vyčleněná část jmění rozdělovaných družstev (mj. korporace , právnická osoba, ), a to v souladu se schváleným projektem rozdělení ze dne 16. 11. 2016. Z údajů z veřejné části živnostenského rejstříku žalovaného vyplývá, že členem statutárního orgánu žalovaného je , tituly před jménem, , jméno FO, . Ze Souhlasného prohlášení mezi mj. , právnická osoba, a žalovaným ze dne 20. 1. 2017 soud zjistil, že v důsledku rozdělení na žalovaného přešly mj. dvě stavby bez č. p./č. e. postavené na pozemcích parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, a na pozemcích parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, . Nicméně žádný z předmětných pozemků zde jako přecházející uveden nebyl.

18. Ze stavebněprávní dokumentace týkající se staveb na pozemcích parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, nebylo soudem zjištěno, že by ve kterémkoli z těchto dokumentů bylo tvrzeno či potvrzeno, že některý z předmětných pozemků je či byl ve vlastnictví žalovaného resp. jeho právního předchůdce (zjištěno konkrétně z potvrzení stavebního odboru místního úřadu , adresa, ze dne 2. 12. 1997, sdělení odboru výstavby , právnická osoba, v , adresa, ze dne 18. 1. 1989, kolaudačního rozhodnutí ze dne 30. 9. 1987, žádosti o zápis staveb ze dne 13. 10. 1997, listu vlastnictví č. , hodnota, pro , právnická osoba, ).

19. Z dopisu žalovaného ze dne 5. 6. 2017 soud zjistil, že žalovaný požádal žalobce o dořešení stavu zápisu pozemků v katastru nemovitostí parc. č. , Anonymizováno, /1 (o níž uvedl, že její část je užívána jako přístup ke stavbám na pozemcích parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ) tak, že jako vlastník bude zapsána Česká republika, a poté má žalovaný zájem o odkup zastavěných parcel a zřízení služebnosti na pozemku parc. č. , Anonymizováno, .

20. Z podstatného obsahu spisu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 33 C 64/2021 (konkrétně z vyjádření žalované ze dne 1. 8. 2021, protokol z jednání 8. 11. 2021, vyjádření žalobkyně ze dne 6. 12. 2021, doplnění skutkových tvrzení a důkazů ze strany žalované z 17. 1. 2022, vyjádření žalobkyně z 7. 2. 2022, protokol z jednání 16. 2. 2022, usnesení ze dne 11. 4. 2022, č. j. 33 C 64/2021-114; usnesení ze dne 28. 4. 2022, č. j. 33 C 64/2021-118; usnesení ze dne 31. 5. 2022, č. j. 33 C 64/2021-125; znalecký posudek č. položky 452/2022/20, protokol z jednání 22. 3. 2023, rozsudek ze dne 22. 3. 2023, č. j. 33 C 64/2021-306; odvolání žalované z 13. 4. 2023 včetně jeho doplnění z 8. 5. 2023, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2023, č. j. 14 Co 169/2023-364; dovolání žalované z 1. 1. 2024 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2024, č. j. 28 Cdo 270/2024-411) soud zjistil, že žalobce se žalobou ze dne 25. 6. 2021 domáhal po žalovaném náhrady za bezesmluvní užívání předmětných pozemku za dřívější období, tj. od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2020. Argumentace žalovaného byla v podstatě shodná jako v nyní projednávané věci. Sporoval aktivní legitimaci žalobce k podání žaloby, nesouhlasil s výší požadované úhrady, a navíc vznesl námitku promlčení uplatněného nároku. Dále namítal, že z jeho strany došlo alespoň k mimořádnému vydržení pozemků nejpozději ke dni 1. 1. 2019. Žalovaný rovněž nejprve tvrdil, že pozemek parc. č. , Anonymizováno, není oplocením uzavřen a že jej neužívá ani jako příjezdovou cestu, ani jako část dvora. Následně při ústním jednání uvedl, že tento pozemek užívá, avšak pouze zčásti, a že tento pozemek je oplocen a je na něm vybudována zpevněná plocha. Soud při ústním jednání dne 16. 2. 2022 poučil žalovaného, že neprokázal skutkové okolnosti, na jejichž základě by bylo možné dovodit, že se buď stal vlastníkem předmětných pozemků, anebo že je nabyl vydržením, tedy že je v dobré víře po potřebnou dobu držel. Žalovaný v tomto směru nic nedoplnil ani přes prodloužení stanovené lhůty. K problematice ceny užívání pozemků a souvisejícím otázkám byla soudem ustanovena znalkyně z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady se specializací oceňování nemovitostí, , právnická osoba, , , tituly za jménem, , která podala znalecký posudek pod č. , Anonymizováno, a byla i slyšena při ústním jednání. Žalovaný zpochybňoval závěry znalkyně a jí využité metody oceňování. Soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 22. 3. 2023. Po podrobném posouzení provedených důkazů a relevantních právních předpisů a po negativním závěru stran vydržení předmětných pozemků dospěl soud k závěru, že žalobce je aktivně legitimován k podání žaloby. Rovněž se vypořádal s námitkami žalovaného k vypracovanému znaleckému posudku a při rozhodování ze závěrů znalkyně vycházel. Ani námitku promlčení žalovaného neshledal důvodnou. Na základě shora uvedeného shledal soud žalobu v rozsahu částky 1 060 821 Kč s příslušenstvím důvodnou, v tomto rozsahu jí tedy vyhověl a ve zbývající části ji zamítl. Proti tomuto rozsudku, v celém jeho rozsahu, podal žalovaný odvolání. Zejména namítal, že v řízení nebyla prokázána aktivní legitimace žalobkyně, že se soud nedostatečně vypořádal s námitkou vydržení předmětných pozemků, že výše bezdůvodného obohacení byla nesprávně stanovena a v neposlední řadě vytýkal, jak se soud vypořádal s námitkou promlčení a s námitkami ke znaleckému posudku. Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 13. 10. 2023 dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí a po doplněném dokazování k závěru, že vlastníkem žalobou dotčených pozemků je od 1. 1. 1950 žalobce. Právní předchůdce žalovaného vlastnické právo k těmto pozemkům nevydržel. Žalobce je tedy v souladu s faktickým stavem zapsána v katastru nemovitostí jako jejich vlastník. Odvolací soud rovněž souhlasil se závěrem soudu I. stupně ohledně znaleckého posudku a metodiky použité znalkyní a při svém rozhodování rovněž vycházel ze zpracovaného posudku. Odvolací soud nicméně rozdílně posoudil námitku promlčení, když uzavřel, že nárok žalobkyně byl v období od 1. 1. 2018 do 24. 6. 2018 již promlčen, a proto napadený rozsudek změnil tak, že žalobu rovněž v tomto rozsahu zamítnul. Rozsudek Městského soudu v Praze napadl žalovaný dovoláním, ve kterém vytýkal odvolacímu soudu zejména nesprávné hodnocení znaleckého posudku s tím, že odvolací soud měl v tomto případě nechat přezkoumat posudek jiným znalcem. Dále polemizoval i se závěrem soudů o vlastnictví předmětných pozemků. Nejvyšší soud usnesením ze dne 13. 3. 2024 dovolání žalovaného odmítl a zdůraznil, že neshledal v postupu odvolacího soudu pochybení.

21. Z žaloby na určení vlastnického práva ze dne 16. 7. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalovaného (, právnická osoba, ) se podanou žalobou vůči České republice domáhal určení vlastnického práva k předmětným pozemkům s tím, že tvrdil, že vlastnické právo k pozemkům vydržel. Soudní řízení probíhalo u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. 57 C 57/2023, přičemž žaloba byla rozsudkem ze dne 24. 4. 2025, č. j. 57 C 57/2023-168, ve znění opravného usnesení ze dne 25. 9. 2025, č. j. 57 C 57/2023-206, zamítnuta. Soud uzavřel, že žaloba je nedůvodná, když žalobce neprokázal že by vlastnické právo k dotčeným pozemkům vydržel na základě řádného ani mimořádného vydržení. Žalobce nevyvrátil domněnku správnosti práva zapsaného v katastru nemovitostí. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalovaného byl toliko v postavení detentora národního majetku. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 9. 2025, č. j. 70 Co 225/2025-201, rozsudek soudu I. stupně potvrdil, přičemž v odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalovaného nabyl do svého vlastnictví toliko pozemky bezprostředně sousedící s předmětnými pozemky (prokázáno uvedenými rozhodnutími). Právní zástupce žalované během jednání doplnil, že ve věci bylo podáno dovolání.

22. Z výzvy k úhradě bezesmluvního užívání pozemků parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, k. ú. , adresa, v roce 2021 ze dne 4. 4. 2022 včetně urgence ze dne 2. 6. 2022 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky 391 000 Kč představující bezdůvodné obohacení za užívání pozemků v roce 2021, a to nejpozději do 31. 5. 2022. Následně byla žalovanému poskytnuta dodatečná lhůta k zaplacení uvedené částky do 15. 6. 2022. Z listin nazvaných Stanovení náhrady za bezesmluvní užívání k. ú. , adresa, ze dne 23. 3. 2022 a Cena zjištěná pro účely stanovení výše náhrady za bezesmluvní užívání pozemků soud zjistil, jak žalobce dospěl k částce 391 000 Kč. Žalobce vycházel ze zjištěné ceny pozemků ve výši 13 189 984,35 Kč s tím, že výše náhrady za bezesmluvní užívání pozemků byla stanovena ve výši 200 Kč/m2/rok.

23. Z výzvy k úhradě za bezesmluvní užívání pozemků parc. č. , Anonymizováno, k. ú. , adresa, v roce 2022 ze dne 31. 3. 2023 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky 430 100 Kč představující bezdůvodné obohacení za užívání pozemků v roce 2022, a to nejpozději do 31. 5. 2023. Z listiny nazvané Stanovení náhrady za bezesmluvní užívání k. ú. , adresa, ze dne 23. 3. 2023 soud zjistil, jak žalobce dospěl k částce 430 100 Kč. Žalobce vycházel ze zjištěné ceny pozemků ve výši 14 416 740 Kč s tím, že výše náhrady za bezesmluvní užívání pozemků byla stanovena ve výši 220 Kč/m2/rok.

24. Ze znaleckého posudku č. , č. účtu, který ke dni 9. 10. 2025 vypracovala znalecká kancelář , právnická osoba, včetně jeho doplnění ze dne 9. 1. 2026 soud zjistil, že dle znalecké kanceláře nebyl způsob určení žalované částky v žalobě vhodný a žalovaná částka tak není správná. Ocenění bylo provedeno metodou stanovení obvyklého nájemného porovnávacím způsobem a dále bylo stanoveno obvyklé nájemné z obvyklé ceny pomocí míry kapitalizace. , právnická osoba, (po následné korekci v důsledku výhrad žalovaného) dospěla k závěru, že obvyklé nájemné za předmětné pozemky (funkční celek o výměře 2 141 m2 využívaný žalovaným) v období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2022 činí částku 1 086 664 Kč (tj. 543 332 Kč za každý rok). , právnická osoba, se ztotožnila s výměrou pozemků tak, jak byla zjištěna v předchozím soudním řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 33 C 64/2021, kde soud dospěl k závěru, že oplocená část pozemku parc. č. , Anonymizováno, má výměru 1 364 m2. , právnická osoba, tak po přepočtu uzavřela, že výše stanoveného obvyklého nájemného dle upravené výměry pozemků činí v žalovaném období částku 253,80 Kč/m2/rok. Jedná se o zastavěné a nezastavěné části pozemků parc. č. , Anonymizováno, v jednotném funkčním celku využívané žalovaným k výrobě a skladování.

25. Z výslechu znalce , tituly před jménem, , právnická osoba, soud zjistil, že k namítanému rozdílu ve velikosti 132 m² ve výměře pozemku parc. č. , Anonymizováno, došlo zejména v důsledku odchylky při zaměřování. Následně provedli přepočet a ztotožnili se s menší výměrou. Předmětné pozemky tvoří funkční celek o velikosti 2 141 m2, jelikož jsou v tomto rozsahu oplocené a jsou společně využívané. Skutečnosti, že oproti předchozímu období došlo ke skokovému navýšení obvyklého nájemného, si je znalec vědom. Své výpočty si kontrolovali a stojí si ta tím, že jsou správné. Znaleckým úkolem nebylo zkoumat předešlý znalecký posudek, ale domnívají se, že při jeho zpracování nebyly vhodně zvolené vzorky, což vedlo k nižší ceně. Znalec uvedl, že kombinovali dvě výše uvedené metody ocenění, což je podle nich nejpřesnější. Standardně tak postupují i v jiných případech. Zohlednili velikosti srovnávaných nemovitostí, atraktivitu jejich lokality a rovněž fakt, že pozemky jsou zastavěny. Samotnou míru zastavění pozemků neporovnávali, jelikož to podle nich nemá vliv na výši nájemného. Za oba žalované roky stanovili stejnou cenu, jelikož neprováděli indexaci nájemného. Ke srovnání měli sedm nájemních smluv a u čtyř z nich ta indexace nebyla, bylo to indexováno až dodatkem. Pokud by indexaci provedli, výsledná cena za rok 2022 by byla spíš vyšší, neboť se standardně indexuje dle statistického úřadu dle vývoje inflace. Pokud se jedná o příjezdovou komunikaci před branou, která již není oplocená, bylo ve znaleckém posudku zohledněno, že se tam sice dá dostat pěšky avšak nikoli autem. Proto u ní nájemné stanovili v poloviční výši oproti nájemnému předmětného funkčního celku.

26. Z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud tento skutkový závěr. Předmětné pozemky byly ke dni 31. 12. 1949 částmi pozemku někdejší parc. č. , Anonymizováno, , vlastněného hlavním městem Prahou, a v současnosti je jako jejich vlastník v katastru nemovitostí zapsána žalobkyně, a to na základě souhlasného prohlášení ze dne 14. 1. 2021. Právní předchůdce žalovaného zřídil na pozemcích parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, stavby, které jsou aktuálně ve vlastnictví žalovaného. Žalovaný užívá pozemky parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, (tím, že na nich má umístěny své stavby) a dále část pozemku parc. č. , Anonymizováno, o výměře 1 364 m2, kterou má zahrnutou v rámci oploceného areálu a její plocha je zpevněna. Cenu užívání předmětných pozemků, resp. jejich funkčního celku o výměře 2 141 m2 využívaného žalovaným, za období let 2021 až 2022 soud zjistil v částce 1 086 664 Kč (tj. 253,80 Kč/m2/rok). V řízení nebyla předložena žádná smlouva ani jiný relevantní dokument, v němž by byly předmětné pozemky nebo některý z nich převedeny na žalovaného nebo jeho právního předchůdce. Hospodářské smlouvy z roku 1980 se týkaly jiných pozemků, což bylo mezi stranami sporu rovněž učiněno nesporným. Předložená stavebněprávní dokumentace ani listiny týkající se odnětí částí pozemků ze zemědělského půdního fondu se dle svého obsahu netýkaly jakýchkoli převodů. Žalovaný ani jeho právní předchůdce nevystupovali jako vlastník předmětných pozemků v žádných listinách ani v údajích zapsaných v katastru nemovitostí. Žalovaný dokonce výslovně projevil zájem (dopisem ze dne 5. 6. 2017) o odkoupení předmětných pozemků. Navíc v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 57 C 57/2023 byla pravomocně zamítnuta žaloba, kterou se právní předchůdce žalovaného domáhal určení vlastnického práva k předmětným pozemkům.

27. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

28. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda je žalobce aktivně věcně legitimován. Žalobce je zapsán jako vlastník předmětných pozemků v katastru nemovitostí, tudíž mu svědčí domněnka správnosti zápisu ve veřejném seznamu. Dle § 980 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) totiž platí, že je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Tato vyvratitelná domněnka se vztahuje na veškeré atributy práva zapsaného ve veřejném seznamu. Platí tedy, že je-li právo zapsáno, pak zápis svědčí v první řadě o tom, že toto právo existuje a dále že náleží osobě, v jejíž prospěch je zapsáno, že má obsah a rozsah, který ze zápisu vyplývá, že bylo zřízeno na dobu zapsanou ve veřejném seznamu, že mu náleží pořadí, ve kterém je zapsáno, a že se k němu vztahují případné další skutečnosti či omezení vyznačené zejména formou poznámek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 22 Cdo 695/2021 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 22 Cdo 507/2019). Tato domněnka nebyla v řízení ničím vyvrácena. Již jen z tohoto důvodu je žalobce jakožto vlastník žalobou dotčených pozemků aktivně legitimován k podání žaloby.

29. Soud se v daném případě zcela ztotožňuje s posouzením aktivní věcné legitimace žalobce v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 33 C 64/2021, kde se touto otázkou podrobně zabýval jak zdejší soud, tak Městský soud v Praze i Nejvyšší soud. V nyní posuzovaném případě tak soud neshledává důvod pro to, aby se jakkoli od těchto závěrů odchyloval.

30. Situaci lze shrnout následovně. Někdejší pozemek parc. č. , Anonymizováno, (dnes se jedná mimo jiné o žalobou dotčené pozemky) byl ke dni 31. 12. 1949 ve vlastnictví hlavního města Prahy a v důsledku zákona č. 279/1949 Sb., o finančním hospodaření národních výborů, přešel s účinností od 1. 1. 1950 do vlastnictví státu. Vlastníkem žalobou dotčených pozemků je tedy od 1. 1. 1950 Česká republika. V řízení nevyšlo najevo nic, z čeho by vyplývalo, že ve vztahu k předmětným pozemkům došlo následně ke změně v osobě vlastníka. Právní předchůdce žalovaného, tj. , právnická osoba, , ani žalovaný vlastnické právo k těmto pozemkům nevydrželi (jak vyplývá z řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 57 C 57/2023 i z řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 33 C 64/2021). Česká republika je tedy v souladu s faktickým stavem zapsána v katastru nemovitostí jako jejich vlastník. Okolnost, že k předmětnému zápisu došlo na základě souhlasného prohlášení ze dne 14. 1. 2021 ani že se žalobce o předmětné pozemky dlouhodobě nezajímal, na uvedeném závěru nic nemění.

31. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

32. Z konstantní judikatury vyplývá, že umístěním stavby na cizím pozemku bez řádného titulu vzniká na úkor vlastníka pozemku bezdůvodné obohacení vlastníku dotčené stavby, a to již ze samotného titulu vlastnického práva a bez ohledu na to, jakým způsobem své vlastnické právo ke stavbě realizuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 33 Odo 1405/2005, či jeho usnesení ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2613/2012). Uvedené závěry se vztahují i na spoluužívané pozemky stavbou bezprostředně nezastavěné, tvoří-li se zastavěným pozemkem funkční celek. O funkční souvislost pozemků se stavbou, tedy skutečnost, že pozemky tvoří s objekty výstavby jeden funkční celek, jde též v případě přilehlých pozemků, jež tvoří se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení a které jsou se zřetelem k celkově funkční provázanosti s ostatními pozemky a stavbami součástí vzájemně propojeného souboru nemovitosti – areál jako funkční celek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1787/2020, či ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5808/2017).

33. V řízení nebylo sporné, že mezi účastníky nebyla uzavřena žádná dohoda týkající se užívání pozemků, které jsou předmětem tohoto řízení. Po právní stránce se tak jedná o protiprávní užití cizí hodnoty ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Pokud žalovaný uváděl, že jeho právnímu předchůdci muselo svědčit alespoň právo trvalého užívání pozemků dle zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku, je namístě zdůraznit, že v řízení nebylo nic takového prokázáno. I pokud by takové právo právní předchůdce žalovaného skutečně měl, jednalo by se o institut práva obligačního, nikoli práva věcného. Nemohlo by tudíž přecházet na jiné subjekty, byť právní nástupce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4201/2008).

34. Samotná výše bezdůvodného obohacení, které je žalovaný povinen ve smyslu § 2991 odst. 1 věta první o. z. žalobci vydat, se odvíjí od hladiny obvyklého nájemného v daném místě a čase. Soud na základě provedeného dokazování zjistil, že v daném případě by obvyklé nájemné v daném místě a čase (od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2022) činilo částku 1 086 664 Kč, což odpovídá náhradě ve výši 253,80 Kč/m2/rok. Je nutné zohlednit, že žalobce se v daném řízení domáhal nižší částky, konkrétně za rok 2021 požadoval náhradu ve výši 200 Kč/m2/rok a za rok 2022 požadoval náhradu ve výši 220 Kč/m2/rok. Žalobce nepřistoupil k rozšíření žaloby ani po vypracování znaleckého posudku. Po částečném zastavení řízení navíc zůstával předmětem řízení nárok žalobce na zaplacení toliko částky 44 138 Kč s příslušenstvím, neboť převážná část žalovaného nároku byla dne 5. 8. 2024 ze strany žalované zaplacena.

35. Žalovaný sporoval adekvátnost výše požadované úhrady a proti zpracovanému posudku vznesl celou řadu námitek. Soud je přesvědčen, že znalecká kancelář v doplnění znaleckého posudku ze dne 9. 1. 2026 určité pochybení ve výpočtu napravila, a rovněž zástupce znalecké kanceláře při jednání závěry znaleckého posudku ve znění jeho doplnění náležitě obhájil. Znalec vysvětlil, jak původně došlo k rozdílné výměře oplocené části pozemku parc. č. , Anonymizováno, a že se nakonec znalecká kancelář ztotožnila s výměrami pozemků zjištěnými v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 33 C 64/2021. Dále znalec vysvětlil, proč předmětné pozemky tvoří jeden funkční celek, s čímž se soud ztotožňuje. Znalecká kancelář pro ocenění využila dvě metody, a to stanovení obvyklého nájemného porovnávacím způsobem a dále bylo stanoveno obvyklé nájemné z obvyklé ceny pomocí míry kapitalizace. Z výslechu zástupce znalecké kanceláře vyplynulo, že vzali při ohodnocení v úvahu všechny podstatné okolnosti, na které žalovaný poukazoval. Pokud žalovaný poukazoval na skutečnost, že znalecká kancelář dospěla k výrazně vyšším částkám, než tomu bylo v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 33 C 64/2021, zástupce znalecké kanceláře to odůvodnil nevhodným výběrem vzorků ke srovnání.

36. Soud uzavřel, že žaloba je důvodná. Žalobce po žalovaném požadoval zaplatit méně, než na co by měl podle zákona nárok, žalovaná částka tak zcela jednoznačně nebyla nadhodnocená. Soud proto ve zbývajícím rozsahu žalobě ve výroku I. tohoto rozsudku vyhověl, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Pokud šlo o počátek prodlení, vyšel soud z toho, že žalobce vyzval žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětných pozemků v roce 2021 výzvou ze dne 4. 4. 2022 (a to nejpozději do 31. 5. 2022) a za užívání předmětných pozemků v roce 2022 výzvou ze dne 31. 3. 2023 (a to nejpozději do 31. 5. 2023). V obou případech tak soud ode dne následujícího po uplynutí stanovené lhůty k dobrovolnému plnění přiznal žalobci zákonný úrok z prodlení z příslušné částky, a to včetně zohlednění částečné úhrady žalovaného ze dne 5. 8. 2024.

37. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud ve výroku II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 53 000 Kč. Tyto náklady v souladu s § 151 odst. 2, 3 o. s. ř. sestávají z částky 50 000 Kč, jež žalobce složil na zálohách na dokazování, a z paušální náhrady náležející účastníkovi, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem, jenž je stanovena dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. Soud přiznal žalobci paušální náhradu nákladů řízení za celkem osm úkonů (tj. sepis žaloby, vyjádření na výzvu soudu ze dne 10. 8. 2022, částečné zpětvzetí žaloby ze dne 14. 8. 2024, účast na jednání dne 20. 8. 2024, účast na jednání dne 14. 1. 2025, vyjádření na výzvu soudu ze dne 14. 1. 2025, vyjádření na výzvu soudu ze dne 19. 12. 2025 a účast na jednání dne 20. 1. 2026) dle § 2 odst. 3 citované vyhlášky, která činí 300 Kč za každý ze čtyř uvedených úkonů učiněných před 1. 1. 2025. Za každý ze zbývajících čtyř úkonů učiněných po 1. 1. 2025 byla žalobci analogicky přiznána paušální náhrada nákladů řízení ve výši 450 Kč tak, aby nevznikal nežádoucí rozdíl oproti paušální náhradě hotových výdajů podle § 14 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., která byla počínaje 1. 1. 2025 navýšena právě na částku 450 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, č. j. 28 Cdo 2638/2025-615). Žalobci nebyla přiznána paušální náhrada nákladů řízení za vyjádření ze dne 30. 11. 2023, 5. 1. 2024, 6. 3. 2024 a 17. 10. 2025, neboť se nejednalo o vyjádření ve věci samé, nýbrž o stručná procesní stanoviska.

38. Soud ve výroku III. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit soudní poplatek, neboť žalobce byl od soudního poplatku osvobozen podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“). Podle § 2 odst. 3 věta první zákona o soudních poplatcích platí, že je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. V tomto řízení jde o případ, kdy je žalobce osvobozen od soudního poplatku, přičemž se jednalo o osvobození osobní (tj. nebylo osvobozeno od poplatku řízení jako takové). Vzhledem k vyhovění žalobě a jelikož se zároveň nejedná o případ, kdy by žalovaný byl od soudního poplatku také osvobozen, poplatková povinnost přechází na žalovaného. Soudní poplatek byl stanoven podle položky 1 bod 1 písm. b) Sazebníku poplatků s ohledem na rozsah, v němž bylo řízení částečně zastaveno pro zpětvzetí v důsledku částečné úhrady žalovaného a v němž bylo žalobě ve zbývající části vyhověno, na částku 41 055 Kč (tj. 5 % z 821 100 Kč).

39. Státu vznikly náklady na odměnu znalecké kanceláře , právnická osoba, , ustanovené usnesením ze dne 17. 6. 2025, 8 C 40/2022-283, a to za vypracování znaleckého posudku č. , č. účtu, , přiznanou jí usnesením ze dne 16. 10. 2025, č. j. 8 C 40/2022-398, v částce 78 408 Kč, a to v rozsahu, v jakém odměna nebyla uhrazena ze záloh žalobce. Zálohy byly složeny v částce celkem 50 000 Kč a státem uhrazená odměna tak činila částku 28 408 Kč. Dále vznikly státu náklady spočívající ve vyplacené odměně uvedené znalecké kanceláři za vyjádření k námitkám žalované a za účast na jednání dne 20. 1. 2026, přiznané jí usnesením ze dne 28. 1. 2026, č. j. 8 C 40/2022-456, v celkové výši 8 470 Kč. Soud proto v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil ve výroku IV. tohoto rozsudku ve věci neúspěšnému žalovanému povinnost zaplatit státu na náhradě nákladů řízení součet uvedených částek ve výši 36 878 Kč (tj. 28 408 Kč + 8 470 Kč).

40. Lhůta ke splnění povinností byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvod k jejímu prodloužení či stanovení splátek.