8 C 80/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jarolímkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 48 538,93 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 370 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v rozsahu, v němž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 30 168,93 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 58 895,93 Kč za dobu od 4. 3. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 10 357 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 800 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu domáhala zaplacení částky celkem ve výši 48 538,93 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení, kapitalizovaným úrokem ve výši 10 357 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 800 Kč). Svůj návrh odůvodnila tím, že dne 22. 9. 2022 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. 145048, na základě níž, se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který měl žalovaný splácet v měsíčních splátkách po 2 163 Kč. Žalovaný neuhradil splátku splatnou dne 15. 8. 2023, takže v souladu se smlouvou došlo k zesplatnění úvěru. Ke dni podání návrhu elektronického platebního rozkazu neuhradil žalovaný na jistinu pohledávky ničeho. Dále uvedla, že žalovaný byl opakovaně vyzván k úhradě dlužné částky a že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby předžalobní výzvou ze dne 21. 1. 2024.

2. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil.

3. Z ústního jednání se žalobce omluvil, žalovaný se nedostavil, soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) v jejich nepřítomnosti.

4. Soud provedené veškeré navržené důkazy, které posoudil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti.

5. Žalobkyně na bankovní účet č. , č. účtu, poslala dne 22. 9. 2022 částku 40 000 Kč (důkaz: detail pohybu – bezhotovostní platba z internetového bankovnictví , právnická osoba, ze dne 24. 11. 2022). Z účtu č. , č. účtu, , který byl označen jako účet , jméno FO, , byla na účet žalobkyně poslána částka 1 Kč dne 22. 9. 2022, dále žalovaný uhradil 10 splátek po 2 163 Kč (důkaz: detail pohybu – okamžitá příchozí platba z internetového bankovnictví , právnická osoba, ze dne 24. 11. 2022, tabulka umoření). Žalobkyně zaslala žalovanému upomínku č. 1 ze dne 20. 8. 2023 a upomínku ze dne 5. 9. 2023 (důkaz: upomínka ze dne 20. 8. 2023 včetně podacího lístku a upomínka ze dne 5. 9. 2023 včetně podacího lístku). A dále pak žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne 21. 1. 2024 na adresu , adresa, (důkaz: předžalobní výzva včetně podacího lístku). Soud dále provedl důkaz fotografiemi občanského průkazu a řidičského průkazu žalovaného (důkaz: kopie dokladů žalovaného).

6. V řízení však nebylo prokázáno, že žalobkyně sjednala tvrzenou smlouvu o úvěru právě se žalovaným, neboť soud k důkazu provedl listinu označenou jako Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 145048 (důkaz: Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 145048 ze dne 22. 9. 2022), která sice spolu s listinou označenou jako předsmluvní informace (důkaz: Předsmluvní informace) obsahuje osobní údaje žalovaného, nicméně z předložených důkazů nevyplývá, že právě žalovaný projevil vůli takovou smlouvu o úvěru uzavřít. Listiny neobsahují jeho podpis. Smlouva neobsahuje vlastnoruční ani elektronický podpis žalovaného ani jinou elektronickou značku prokazující uzavření smlouvy.

7. V řízení dále nebylo prokázáno, že by žalobkyně před tvrzeným uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného a měla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti dluh splatit. Z důkazů, které soudu provedl (důkaz: Příloha č. 1 – Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a Příloha č. 2 – smlouva o zřízení doplňkové služby PODPORA a Žádost o doplňkové služby), sice vyplývá, že v jejich záhlaví jsou osobní údaje žalovaného, avšak z přílohy č. 1 – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, ve které jsou údaje o příjmu spotřebitele, nákladů na bydlení, pravidelné finanční závazky a celkový finanční zůstatek spotřebitele a dále pak listina obsahuje údaje o závazcích spotřebitele, listina obsahuje určité údaje o poměrech žalovaného žalobkyně však neuvedla, jak k těmto údajům přišla. Listina není nikým podepsána čili nikdo nestvrdil její obsah. Údaje, které listina obsahuje, nejsou podloženy příslušnými doklady. Údaj o nákladech na bydlení je nevěrohodný. Podle něj tyto náklady dosahují 3 000 Kč měsíčně, což je vzhledem k výši nájemného v Praze a k cenám energií nepřiměřeně nízká částka. žalobkyně se nezabývala tím, kde žalovaný bydlí, zda sám či s další osobou a další životní výdaje žalobkyně dále neposuzovala ani neřešila. Náklady žalovaného, se mimo pravidelných splátek jiných úvěrů ve výši celkem 9 550 Kč, žalobkyně nezabývala vůbec (od kdy je úvěr uzavřen, na jakou dobu, kolik splátek ještě zbývá uhradit, zda žalovaný platí pravidelně, atpod.). Předně, splnění povinností podle § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), musí poskytovatel úvěru být schopen sám prokázat objektivními podklady, které měl k dispozici a na jejichž základě provedl odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Z přílohy č. 2 – smlouva o zřízení doplňkové služby PODPORA včetně žádosti o doplňkové služby, ve které je v záhlaví označen žalovaný svými osobními údaji, avšak tato listina neobsahuje podpis žalovaného, není z ní patrný projev vůle žalovaného smlouvu uzavřít, a to ani ze žádosti o doplňkové služby není patrné, že by žádost žalované adresoval právě žalovaný, žádost sice obsahuje jeho osobní údaje, ale není z ní patrné, že právě žalovaný žádost vyplnil a projevil svou vůli.

8. Žalobkyně soudu předložila i další důkazy, které soud provedl (důkaz: Výplatní lístek 8/2022, Výpis z lustrací v REPI, SOLUS a v insol. rejstříku, výpis z obchodního rejstříku společnosti , jméno FO, , s.r.o. a výpis z běžného účtu žalovaného za červenec roku 2022)), avšak dle mínění soudu tyto doklady nemohly stačit k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně se ověřováním příjmů a výdajů žalovaného zabývala pouze formálně a povrchně. Kreditní obrat účtu žalovaného za červenec 2022 činil 57 799 Kč, debetní obrat – 57 789,59 Kč a účet byl s počátečním zůstatkem v mínusu 2 066,43 Kč, což o schopnosti splácení úvěru v dlouhodobé perspektivě rovněž nesvědčí. Tvrzený úvěr žalovaného měl být sjednáván v druhé polovině měsíce září roku 2022, žalobkyně neměla k dispozici žádné doklady (výpis z bankovního účtu za poslední 3 měsíce, výplatní pásky za poslední 3 měsíce), které by významně osvědčily finanční situaci žalovaného. Vzhledem k těmto skutečnostem a k tomu, že žalobkyně nepředložila ani žádné jiné podklady, které by vedly k závěru, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splatit celý dluh, dospěl soud k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a neměla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti dluh splatit.

9. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a podle zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

10. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, dle něhož, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Po skutkové stránce soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč (dalších 10 000 Kč nebylo žalovanému ve skutečnosti vyplaceno), z nichž žalovaný splatil celkem 21 630 Kč (10 x 2 163 Kč), což sama žalobkyně tvrdila.

12. Závěr, že pokud není řádně zkoumána úvěruschopnost žadatele o úvěr, nelze uzavřenou smlouvu o úvěru chápat za platně uzavřenou, je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ve spojení s konstantní judikaturou Soudního Dvora Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další) čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli.

13. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že ze zákona plyne relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp. zn. C-679/18 ze dne 5. 3. 2020 konstatuje i Soudní dvůr Evropské Unie.

14. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.

15. Žalovaný tak přijal částku 40 000 Kč, a to bez právního důvodu, žalovaný byl proto povinen částku žalobkyni vydat dle § 2991 o.z. . V řízení bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem částku 21 630 Kč a zbývá mu tak uhradit celkem 18 370 Kč, které od žalobkyně obdržel (40 000 Kč – 21 630 Kč). Proto bylo žalobě ohledně jistiny dluhu v částce 18 370 Kč výrokem I. tohoto rozsudku vyhověno.

16. Smlouva je s ohledem na shora uvedené závěry neplatná, a to i ujednání o kapitalizovaném úroku ve výši 10 357 Kč a nákladů spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 800 Kč, jakožto i zákonný i kapitalizovaný úrok z prodlení v souvislosti s prodlením, neboť ty byly odvozeny od smlouvy. Žalovaný se neocitl v prodlení s povinností splatit poskytnutou jistinu ve výši 18 370 Kč, neboť lhůta k plnění je určena teprve tímto rozsudkem (§ 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud pariční lhůtu určil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., věta první, ve lhůtě 3 dnů, neboť neshledal důvody pro určení lhůty delší.

17. V rozsahu převyšujícím dlužnou jistinu ve výši 30 168,93 Kč a zákonných úroků z prodlení, kapitalizovaného úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, proto soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

18. Závěrem soud podotýká, že i ve smlouvě o spotřebitelském úvěru sjednaná výše úrokové sazby ve výši 49% p.a. ročně a roční procentní sazby nákladů (RPSN) ve výši 85,29% p.a. byla sjednána v nevýhodné výši pro žalovaného, v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s odpovídajícími sazbami České národní banky a smlouva by i tak mohla být v souladu s § 588 o.z. shledána za neplatnou.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaný byl ve věci převážně úspěšný, avšak dle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.