8 C 95/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Jarolímkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno a.s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 35 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 35 000 Kč od 6. července 2024 do zaplacení.

II. Žaloba se v rozsahu, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 6. července 2024 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 4 570 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně 1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem ve výši 50 000 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení úrokem a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč). Svůj návrh odůvodnila tím, že dne 6. 11. 2023 uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelského úvěru č. 153214, na základě níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který měl žalovaný splácet v měsíčních splátkách po 7 500 Kč. Žalovaný neuhradil splátku splatnou dne 15. 1. 2024, takže v souladu se smlouvou došlo k zesplatnění úvěru. Ke dni podání návrhu elektronického platebního rozkazu neuhradil žalovaný na jistinu pohledávky ničeho. Žalobkyně následně podáním ze dne 6. 9. 2024 upravila toto tvrzení tak, že žalovaný uhradil dvě splátky úroků po 7 500 Kč. Dále uvedla, že žalovaný byl opakovaně vyzván k úhradě dlužné částky a že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby předžalobní výzvou. Vyjma splacení jistinu úvěru ve výši 50 000 Kč po žalovaném požadovala též úrok z prodlení a náklady na jeho upomínání za dvě odeslané upomínky po 500 Kč/upomínka.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení byl zcela nečinný.

3. Z ústního jednání se žalobce omluvil, žalovaný se nedostavil, soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) v jejich nepřítomnosti.

4. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalobkyně na bankovní účet č. , č. účtu, poslala dne 6. 11. 2023 částku 50 000 Kč (prokázáno detailem pohybu – bezhotovostní platbou z internetového bankovnictví , právnická osoba, ze dne 8. 12. 2023). Z účtu č. , č. účtu, , který byl označen jako účet , jméno FO, , byla na účet žalobkyně poslána částka 1 Kč dne 6. 11. 2023 (prokázáno detailem pohybu – okamžitou příchozí platbou z internetového bankovnictví , právnická osoba, ze dne 8. 12. 2023). Žalovaný uhradil žalobkyni dvě splátky po 7 500 Kč, přičemž první z nich byla uhrazena dne 15. 11. 2023 a druhá dne 15. 12. 2023 (prokázáno Tabulkou umoření). Žalobkyně zaslala žalovanému upomínku č. 1 ze dne 20. 1. 2024 a upomínku ze dne 5. 2. 2024 (prokázáno upomínkou č. 1 ze dne 20. 1. 2024 a upomínkou č. 2 ze dne 5. 2. 2024). A dále pak žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne 21. 6. 2024 (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 21. 6. 2024 a podacím lístkem z téhož dne).

5. V řízení však nebylo prokázáno, že žalobkyně sjednala tvrzenou smlouvu o úvěru právě s žalovaným, neboť soud k důkazu provedl listinu označenou jako Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 153214, která sice spolu s listinou označenou jako Předsmluvní informace obsahuje osobní údaje žalovaného, nicméně z předložených důkazů nevyplývá, že právě žalovaný projevil vůli takovou smlouvu o úvěru uzavřít. Listiny neobsahují jeho podpis. Smlouva neobsahuje vlastnoruční ani elektronický podpis žalovaného ani jinou elektronickou značku prokazující uzavření smlouvy (prokázáno Smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 153214 ze dne 6. 11. 2023 a Předsmluvními informacemi).

6. V řízení dále nebylo prokázáno, že by žalobkyně před tvrzeným uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného a měla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti dluh splatit. Z důkazů, které soudu provedl sice vyplývá, že v jejich záhlaví jsou osobní údaje žalovaného, avšak z přílohy č. 1 – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, ve které jsou údaje o příjmu spotřebitele, nákladů na bydlení, pravidelné finanční závazky a celkový finanční zůstatek spotřebitele a dále pak listina obsahuje údaje o závazcích spotřebitele, listina obsahuje určité údaje o poměrech žalovaného žalobkyně však neuvedla, jak k těmto údajům přišla. Listina není nikým podepsána čili nikdo nestvrdil její obsah. Údaje, které listina obsahuje, nejsou podloženy příslušnými doklady. Údaj o nákladech na bydlení je nevěrohodný. Podle něj tyto náklady dosahují 3 000 Kč měsíčně, což je vzhledem k výši nájemného v Praze a k cenám energií nepřiměřeně nízká částka. Žalobkyně se nezabývala tím, kde žalovaný bydlí, zda sám či s další osobou a další životní výdaje žalobkyně dále neposuzovala ani neřešila. Náklady žalovaného, se mimo pravidelných splátek jiných úvěrů ve výši celkem 8 515 Kč, žalobkyně nezabývala vůbec (od kdy je úvěr uzavřen, na jakou dobu, kolik splátek ještě zbývá uhradit, zda žalovaný platí pravidelně apod.). Předně, splnění povinností podle § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), musí poskytovatel úvěru být schopen sám prokázat objektivními podklady, které měl k dispozici a na jejichž základě provedl odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (prokázáno Přílohou č. 1 – Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele).

7. Žalobkyně soudu předložila i další důkazy, které soud provedl (výpis z účtu žalovaného za srpen až říjen 2023, informace z insolvenčního rejstříku, výpis z obchodního rejstříku společnosti , právnická osoba, ., výsledek lustrace v systému Solus aj.), avšak dle mínění soudu tyto doklady nemohly stačit k prokázání dostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně se ověřováním příjmů a výdajů žalovaného zabývala pouze formálně a povrchně. Žalovaný si např. jen za říjen roku 2023 vypůjčil od nebankovních institucí prostředky ve výši 56 000 Kč, přičemž jeho příjmy z invalidního důchodu činily 19 077 Kč měsíčně a mzda dalších 16 837 Kč, tj. dohromady 35 914 Kč (prokázáno potvrzením ČSSZ ze dne 24. 7. 2023 a výpisem z účtu žalovaného za období od 1. 10. 2023 do 31. 10. 2023), což o schopnosti splácení úvěru v dlouhodobé perspektivě rovněž nesvědčí. Vzhledem k těmto skutečnostem a k tomu, že žalobkyně nepředložila ani žádné jiné podklady, které by vedly k závěru, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splatit celý dluh, dospěl soud k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a neměla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti dluh splatit.

8. Z dalších provedených důkazů soud žádná další pro věc podstatná skutková zjištění neučinil.

9. Po skutkové stránce soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, z nichž žalovaný splatil 15 000 Kč, avšak neprokázala, že právě s ním sjednala tvrzenou smlouvu o úvěru a že by před poskytnutím úvěru zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele a měla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované dluh splatit.

10. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zák. č. 257/2016 Sb.“), dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Jak plyne ze shora uvedených skutkových zjištění, žalovaný od žalobkyně přijal částku 50 000 Kč, a to bez právního důvodu, neboť k uzavření smlouvy o úvěru nedošlo; byl proto povinen ji žalobkyni vydat. V řízení nebylo zjištěno, ani nikým tvrzeno, že by to učinil v rozsahu převyšujícím částku 15 000 Kč, což tvrdila sama žalobkyně. Proto bylo žalobě ohledně jistiny dluhu v částce 35 000 Kč vyhověno. Jelikož tvrzená smlouva o úvěru nebyla uzavřena, nemohlo žalobkyni vzniknout právo na zaplacení jakýchkoli smluvních poplatků či úroků, neboť tyto nároky se odvozovaly právě z tvrzené smlouvy. V rozsahu převyšujícím dlužnou jistinu ve výši 35 000 Kč proto soud žalobu zamítl.

14. Závěr, že pokud není řádně zkoumána úvěruschopnost žadatele o úvěr, nelze uzavřenou smlouvu o úvěru chápat za platně uzavřenou, je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ve spojení s konstantní judikaturou Soudního Dvora Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další) čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli.

15. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že ze zákona plyne relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp. zn. C-679/18 ze dne 5. 3. 2020 konstatuje i Soudní dvůr Evropské Unie.

16. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.

17. Žalovaný tak přijal částku 50 000 Kč, a to bez právního důvodu, žalovaný byl proto povinen částku žalobkyni vydat dle § 2991 o. z. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem částku 15 000 Kč a zbývá mu tak uhradit celkem 35 000 Kč, které od žalobkyně obdržel (50 000 Kč – 15 000 Kč). Proto bylo žalobě ohledně jistiny dluhu v částce 35 000 Kč výrokem I. tohoto rozsudku vyhověno.

18. V rozsahu převyšujícím dlužnou jistinu ve výši 15 000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z této částky a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, proto soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

19. Žalobkyně se v žalobě domáhala zaplacení celkem 50 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 6. 7. 2024 do zaplacení, jež k dnešnímu dni dosahoval výše 1 694 Kč, a dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč. Tyto částky – v součtu 52 694 Kč – tedy činí celý předmět řízení, tj. 100 % požadovaných nároků.

20. Soud žalobkyni přiznal částku 35 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 6. 7. 2024 do zaplacení, který činí k dnešnímu dni 1 186 Kč, tj. celkem 36 186 Kč (68,67 %); ve zbývajícím rozsahu (16 508 Kč) soud žalobu zamítl. Po vzájemném zápočtu má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 37,34 %.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení z převážné části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 570 Kč, přičemž tato částka představuje 37,34 % z jejich celkové výše 12 240 Kč (rozdíl úspěchu žalobce v řízení v rozsahu 68,67 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,33 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 040 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty vyměřené z žalované částky 50 000 Kč, sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze tří úkonů právní pomoci (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. předžalobní výzva a 3. sepis žaloby) a 3x režijní paušál za jednotlivé úkony v celkové výši 900 Kč podle § 13 odst. 3 a. t. Advokát žalobkyně není plátcem DPH. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení advokátovi žalobce.

22. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.