9 C 152/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl místopředsedou soudu JUDr. Kateřinou Kyselovou, Ph.D., LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 28 396 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do třiceti dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 8 008 Kč.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 26. 8. 2025 po žalované domáhala zaplacení částky 28 396 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se , adresa, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž byl žalované poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit včetně úrok v pevné výši 761 Kč, a dle paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru částku 7350 Kč za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, částku 2 077 Kč za administrativní činnost, částku 2 700 Kč za splátky v hotovosti přímo v místě bydliště. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, poslední splátku pak nejpozději do 7. 8. 2023. Žalovaná naposledy uhradila dne 28. 4. 2023 splátku ve výši 500 Kč. Dnem následujícím po marním uplynutí lhůty pro úhradu další splátky vzniklo předchůdkyni žalobkyně právo celou pohledávku zesplatnit a tak taky učinila. Protože pohledávka nebyla zaplacena řádně a včas, vznikl předchůdkyni žalobkyně nárok i na zaplacení úroku z prodlení a dále na zaplacení úroku ve výši 8 % ročně podle podmínek úvěrové smlouvy. Pohledávka za žalovanou byla s účinností ke dni 25. 3. 2025 postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaná o tom byla písemně vyrozuměna, na pohledávce nezaplatila od té doby ničeho. Žalobkyně proto požaduje zaplacení jistiny ve výši 11 752,35 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 481,36 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 5 250 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 483,72 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště 1 928,57 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč, úroku za období od 8. 8. 2023 do 20. 2. 2025 z dlužné jistiny ve výši 1 880,50 Kč a zákonného úroku z prodlení od 20. 2. 2025 ve výši 3 685,38 Kč. Kromě toho žalobkyně dále požaduje úrok z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny od 21. 2. 2025 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z jistiny a úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. částky 12 233,71 Kč do zaplacení. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalované doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných od žalované a jejich ověření doklady jí předloženými (doložením příjmu žadatele) s tím, že žalovaná uvedla, že výše jejich měsíčních příjmů činí 18 000 Kč, výše výdajů 5 750 Kč, tedy jako použitelný příjem byla vypočtena částka 12 250 Kč. Tyto údaje byly ověřeny z potvrzení o výši příjmu zaměstnavatele žalované a výdaje byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu, přičemž s ohledem na tyto informace byla schopnost žalované splácet úvěr měsíční splátkou ve výši 1 992 Kč považována za dostatečně ověřená.

2. Žalovaná se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřila.

3. Protože bylo věc možné rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně proti rozhodnutím věci bez nařízení nic nenamítala, pouze zaslala soudu doplnění žaloby, žalovaná se k výzvě nevyjádřila, soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Z listiny předložených účastníky řízení soud učinil následující skutková zjištění:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, .) a žalovaná podepsaly dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, na jistinu ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaná splatit včetně úroku v pevné výši 761 Kč, spolu s paušální cenou za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru ve výši 7350 Kč, částkou 2 077 Kč za administrativní činnost, částkou 2 700 Kč za splátky v hotovosti přímo v místě bydliště. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, poslední splátku pak nejpozději do 7. 8. 2023; současně byla pro případ prodlení s platbou jakékoli splátky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky, max do výše 500 Kč za splátku (zjištěno z uvedené smlouvy). Žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně dne 8. 6. 2022 částku 1992, Kč, dne 31. 8. 2022 částku 1300 Kč, dne 29. 9. 2022 částku 1200 Kč, dne 11. 11. 2022 částku 500 Kč, dne 31. 1. 2023 částku 500 Kč, dne 27. 2. 2023 částku 1 000 Kč a dne 28 4. 2023 částku 500 Kč, tj. celkem 6 992 Kč (zjištěno z přehledu plateb). Ze smlouvy o postoupení pohledávek a přílohy – seznamu postoupených pohledávek, soud zjistil, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena žalobkyni. Postoupení bylo oznámeno žalované dopisem ze dne 2. 4. 2025 (prokázáno dopisem ze dne 2. 4. 2025 a podacím lístkem). Dopisem ze dne 17. 7. 2025 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby nejpozději do 1. 8. 2025 (zjištěno dopisem ze dne 17. 7. 2025 a podacím lístkem). V žádosti o úvěr bylo uvedeno, že žalovaná bydlí u rodičů, je svobodná a nemá vyživovací povinnost, je zaměstnána s pravidelným příjmem 18 000 Kč měsíčně, mezi její výdaje patří výdaje bydlení-energie 1000 Kč, doprava a jídlo 4 250 Kč, srážky ze mzdy/výživné 500 Kč (zjištěno z žádosti o úvěr). V listině - potvrzení o výši příjmu bylo uvedeno, že žalovaná je zaměstnána u společnosti , právnická osoba, . od 4/2020 na dobu neurčitou, přičemž za poslední 3 měsíce příjem činil 54 000 Kč (zjištěno z potvrzení o výši příjmu). Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 (viz smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 a seznam pohledávek). Žalované bylo zasláno oznámení o postoupení pohledávky 2. 10. 2023. (viz oznámení o postoupení pohledávky a podací lístek ze dne 27. 10. 2023) Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu dne 31. 7. 2024. (viz předžalobní výzvu spolu s podacím lístkem ze dne 31. 7. 2025).

6. V řízení nebylo prokázáno, a to ani přes doplnění žaloby podáním ze dne 30. 9. 2025, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované a že by měla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o její schopnosti dluh splatit. Z prohlášení žalované ve shora uvedené žádosti o úvěr to nelze vyvodit, neboť splnění povinností podle § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), musí poskytovatel úvěru být schopen sám prokázat objektivními podklady, které měl k dispozici a na jejichž základě provedl odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele; není možné, aby se tohoto břemene zprostil jen tím, že si nechá od spotřebitele podepsat libovolné prohlášení v tomto směru. Smysl zákonné povinnosti poskytovatele by tím byl zcela popřen, neboť namísto vyvíjení odborné činnosti by poskytovateli postačovalo opatřit si formální prohlášení spotřebitele, jehož se ale právě zákon snaží proti důsledkům možné neznalosti, nezkušenosti, tísně, lehkomyslnosti apod. chránit uložením těchto povinností poskytovateli spotřebitelského úvěru. V daném případě bylo předloženo pouze potvrzení o výši příjmu, z něhož lze mít za ověřený měsíční příjem 18 000 Kč. Pokud žalobkyně ve svém vyjádření uváděla, že výše výdajů byla zkoumána z výpisů z bankovního účtu žalované, žádné výpisy z účtu žalované nebyly žalobkyní v řízení předloženy. Další údaje v žádosti o úvěru nejsou podloženy příslušnými doklady. Údaj o nákladech na bydlení je nevěrohodný, podle něj tyto náklady dosahují 1 000 Kč měsíčně, což je vzhledem k výši nájemného v Praze a k cenám energií nepřiměřeně nízká částka (byť je v žádosti uvedeno, že má bydlení u rodičů, což nebylo ověřeno). Žalobkyně se dále nezabývala tím, kde žalovaná bydlí, přičemž za situace, kdy v příloze 1 je uveden počet vyživovaných dětí 0, návaznost na toto tvrzení je z úřední činnosti soudu známo, že žalovaná má vyživovací povinnost k nezl. dítěti ročník 2016. Z jediného dokladu – potvrzení o výši příjmu společnosti , Anonymizováno, tak dle mínění soudu usoudit, že posouzení úvěruschopnosti žalované bylo dostatečné. Z ničeho rovněž neplyne, že byla zjišťována a ověřována výše nákladů na uspokojování životních potřeb žalované ve výši 5 750 Kč uvedená v žádosti o úvěr, která se jeví jako spíše nízká. V neposlední řadě je soudu dále z úřední činnosti známo, že žalovaná dne 14. 12. 2019 uzavřela ze společností , právnická osoba, smlouvu o úvěru, přičemž v souvislosti s neplněním závazků byla žalobkyní (na níž byla pohledávka ze smlouvy se společností , právnická osoba, postoupena) podána u zdejšího soudu žaloba a dne 9. 1. 2024 byl ve věci vydán rozsudek čj. , číslo jednací, s tím, že z žalobních tvrzení plyne, že poslední splátka z úvěru uzavřeného dne 14. 12. 2019 byla uhrazena v 10/2021 a v 2/2022 činil dluh před 33 000 Kč (a to v době cca 3 měsíců před uzavřením úvěrové smlouvy projednávané v tomto řízení). Stran zkoumání úvěruschopnosti žalované v době před uzavřením posuzované úvěrované smlouvy tak lze uzavřít, že k opatření dostatečných pokladů nedošlo a že údaje uvedené žalovanou zcela neodpovídají faktickým zjištěním.

7. Prokázáno naopak bylo, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 7. 6. 2022 částku 15 000 Kč a že žalovaná uhradila žalobkyni či její právní předchůdkyni celkem 6 992 Kč (což uvedla sama žalobkyně, nadto to bylo zjištěno též z tabulky umoření).

8. Po skutkové stránce tedy soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 7. 6. 2022 částku 15 000 Kč a že žalovaná uhradila žalobkyni či její právní předchůdkyni celkem 6 992 Kč (což uvedla sama žalobkyně, nadto to bylo zjištěno též z tabulky umoření), avšak žalobkyně neprokázala, že by před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele (co do výdajové stránky) a měla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného dluh splatit. Prokázáno bylo, že pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobkyni.

9. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2398 odst. 1 o.z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

10. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 označeného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

12. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je informace poskytnuté spotřebitelem za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů, nelze se tedy paušálně odvolávat na údaje poskytnuté spotřebitelem. Lze též využít databází, jejich prostřednictvím osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele (§ 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

14. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2991 odst. 1 o. z., dle něhož, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Jak plyne ze shora uvedených skutkových zjištění, žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně přijala částku 15 000 Kč, přičemž vrátila pouze částku 6 992 Kč, proto je povinna zbytek neuhrazené jistiny ve výši 8 008 Kč žalobkyni vrátit. Soud tedy žalobě jako důvodné vyhověl v rozsahu vrácení jistiny (vydání bezdůvodného obohacení) v částce 8 008 Kč ve lhůtě určené podle výše uvedeného zvláštního zákonného ustanovení (výrok I.).

17. Vzhledem k neplatnosti předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru žalované nevznikla povinnost hradit úroky či jakékoli odměny nebo poplatky v souvislosti s poskytnutím spotřebitelského úvěru, neboť se k tomu platně nezavázala. Žalovaná se rovněž neocitla v prodlení s povinností splatit poskytnutou jistinu, neboť lhůta k plnění je určena v souladu s citovaným zákonným ustanovením teprve tímto rozsudkem. Soud proto žalobu v rozsahu všech těchto nároků (na odměny či poplatky související s poskytnutím spotřebitelského úvěru, úrok i úrok z prodlení, včetně kapitalizovaných částek) zamítl (výrok II.).

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při zohlednění celého předmětu řízení byla žalovaná procesně úspěšnější než žalobkyně, avšak dle obsahu spisu jí žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

19. Vzhledem k absenci tvrzení i důkazních návrhů k této otázce ze strany žalované, která mohla argumentovat pro určení jiné lhůty, soud určil jako přiměřenou lhůtu 30 dnů od právní moci rozsudku.