9 C 166/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jarolímkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 9 220 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 220 Kč od 11. ledna 2018 do 1. února 2018.

II. Žaloba, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 220 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 220 Kč od 2. února 2018 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku nahradit žalované náklady řízení v částce 19 924 Kč, a to k rukám právního zástupce žalované.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náklady řízení částku, která bude určena v samostatném usnesení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 9 220 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 11. 1. 2018 do zaplacení. Nárok žalobkyně odůvodnila tím, že na ní byla dne 2. 10. 2018 postoupena pohledávka od paní [příjmení] (dále jen„ předchůdkyně“). Pohledávka předchůdkyně spočívala v tom, že nebyla ze strany žalované dostatečně odškodněna dopravní nehoda ze dne 9. 1. 2018, při které bylo poškozeno vozidlo předchůdkyně, když žalovaná uhradila předchůdkyni pouze částku 17 609 Kč, přičemž dle odborného vyjádření vypracovaného na objednávku žalobkyně dosahovaly náklady na opravu vozidla 26 829 Kč. Doplacení uvedeného rozdílu z titulu havarijního pojištění se proto žalobkyně domáhala tímto návrhem.

2. Žalovaná podala proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu včasný odpor. Ve vyjádření ve věci samé k žalobě uvedla, že nárok žalobkyně zcela neuznává, neboť doposud vyplacené pojistné plnění považuje za adekvátní k účelně vynaloženým nákladům na provedení opravy vozidla. Žalovaná dále zpochybnila aktivní legitimaci žalobkyně, když ve smlouvě o postoupení pohledávky není přesně a nezaměnitelně uvedena identifikace pohledávky ani její výše. Žalovaná poukázala na znění Všeobecných pojistných podmínek havarijního pojištění (dále jen„ VPP“), dle kterých je povinna poskytnout pojistné plnění ve výši přiměřených a účelně vynaložených nákladů na opravu v souladu s článkem 21 odst. 1 písm. a) VPP. Nesouhlasila se stanovenými náklady na opravu odborným posudkem vypracovaným na objednávku žalobkyně, když sama odkázala na kalkulaci opravy provedenou renomovaným likvidátorem pojistných událostí, dle nějž ohodnotil náklady na opravu předmětného vozidla dle systému Audatex na částku 22 609 Kč. Na závěr rozporovala též žalobkyní požadované uhrazení DPH, neboť žalobkyně je sama plátkyní DPH. Též odkázala na nesoulad data, od kterého žalobkyně požadovala uhrazení úroků z prodlení.

3. Na prvním jednání ve věci vzala žalobkyně část svého nároku spočívající v požadovaném úroku z prodlení z částky 9 220 Kč od 11. 1. 2018 do 1. 2. 2018 zpět, pročež soud výrokem I. tohoto rozsudku řízení podle § 96 odst. 2 o. s. ř. v této části zastavil.

4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Soud na druhém jednání ve věci zamítl návrh žalobkyně na výslech dvou svědků, z nichž jedna měla být řidičkou vozidla v době dopravní nehody (předchůdkyně). Soud tak učinil z důvodu, že označení svědci nemohli soudu poskytnout žádné relevantní informace potřebné k prokázání skutečné výše účelně vynaložených nákladů na opravu vozidla v souvislosti s poškozením po dopravní nehodě. Z toho důvodu soud provedl důkaz znaleckým posudkem, který měl v dané věci mnohem větší význam, než právě výslech obou svědků. Za situace, kdy navrhovaní svědci nemohli prokázat nic nad rámec znaleckého posudku, soud návrh na jejich výslech zamítl.

6. Po provedeném dokazování soud dospěl ke skutkovým zjištěním, že předchůdkyně s žalovanou na základě návrhu pojistné smlouvy uzavřely pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo havarijní pojištění se sjednanou mírou spoluúčasti ve výši 5 %, minimálně však 5 000 Kč (prokázáno návrhem pojistné smlouvy o komplexním pojištění vozidla – [anonymizováno] – [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum]). Nedílnou součástí této smlouvy byly též VPP, které v rozsahu pojistného plnění stanovily, že pojistitel poskytne pojistné plnění v rozsahu výše přiměřených nákladů, které je potřeba účelně vynaložit na opravu do stavu bezprostředně před pojistnou událostí (prokázáno článkem 21 odst. 1 písm. a) VPP).

7. Žalovaná poskytla předchůdkyni pojistné plnění ve výši 17 609 Kč, a to po odečtení sjednané spoluúčasti ve výši 5 000 Kč (prokázáno oznámením o poskytnutí pojistného plnění z havarijního pojištění vozidla ze dne 17. 1. 2018). Žalovaná přitom pro výpočet pojistného plnění vycházela z rozpočtu nákladů za opravu likvidátora pojistných událostí, který kalkulaci provedl v systému Audatex, přičemž výsledné náklady na opravu činily i s DPH částku 22 609 Kč (prokázáno rozpočtem nákladů z opravu od [jméno] [příjmení] ze dne 17. 1. 2018 a doloženou kalkulací opravy v systému Audatex ze dne 16. 1. 2018). Žalobkyně si nechala zpracovat výpočet nákladů na opravu následně sama, když z této kalkulace zjistila, že náklady na opravu vč. DPH činily 26 828,81 Kč (prokázáno kalkulací opravy [číslo]).

8. Žalobkyně vyzvala v dostatečném předstihu před podáním žaloby žalovanou ke splnění povinnosti, tj. k doplacení pojistného plnění (prokázáno předžalobní upomínkou – pokusem o smír ze dne 15. 1. 2019 adresovaný žalované). Předchůdkyně postoupila žalobkyni pohledávku za žalovanou vyplývající z předmětné nehody (pojistné události), která byla registrována u žalované pod [číslo] (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 2. 10. 2018).

9. Soudem ustanovený znalec [celé jméno znalce] vyčíslil nutné náklady vynaložené na opravu vozidla na celkem 27 365 Kč. Po snížení nákladů na opravu nárazníku o 50 % z toho důvodu, že k tomuto poškození nedošlo v příčinné souvislosti s předmětnou nehodou, vyčíslil znalec účelné náklady na opravu na 27 100 Kč vč. DPH (prokázáno znaleckým posudkem [celé jméno znalce] [číslo] ze dne 20. 9. 2021). Žalobcem předložený znalecký posudek [jméno] [jméno] byl vypracován za účelem stanovení obecné ceny vozidla, přičemž znalec obvyklou cenu ohodnotil ke dni 7. 5. 2022 na částku 72 000 Kč Náklady na opravu ohodnotil znalec na 35 433,56 Kč vč. DPH (prokázáno znaleckým posudkem [jméno] [jméno] [číslo] ze dne 11. 5. 2022). Znalec [celé jméno znalce] k námitkám žalobkyně a znaleckému posudku [jméno] [jméno] uvedl, že spolu jejich posudky nesouvisí a že znalec [jméno] ve svém posudku neodůvodnil své závěry a nedržel se příslušného znaleckého standardu, přičemž ani nezohlednil následný kilometrový nájezd vozidla (prokázáno vyjádřením znalce [celé jméno znalce] ze dne 21. 5. 2022).

10. Z ostatních provedených důkazů (zejména ze samostatně provedených fotografií vozidla založených do spisu mimo znalecké posudky a několika přípisu žalované žalobkyni) soud neučinil žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.

11. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

12. Podle § 2774 odst. 1 o. z. pojistné podmínky vymezí zpravidla podrobnosti o vzniku, trvání a zániku pojištění, pojistnou událost, výluky z pojištění a způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.

13. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Podle ustálené judikatury vyšších soudů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1952/2006) mají-li být nahrazeny náklady potřebné k uvedení věci do původního stavu, pak v případě, že poškozený je plátcem DPH a škoda vznikla na jeho majetku, který používá při podnikání, představují náklady na opravu tohoto majetku provedené třetí osobou zdanitelné plnění ve smyslu cit. zák. č. 588/1992 Sb. Pokud je osoba, která opravu provedla, rovněž plátcem DPH a vůči poškozenému tuto daň uplatnila, vzniká za normálního běhu okolností nárok poškozeného na odpočet DPH vůči správci daně při přiznání DPH na výstupu. Skutečnou škodou pak může být za těchto okolností pouze částka vynaložená na uvedení věci do původního stavu bez uhrazené DPH plátcem na vstupu, neboť pouze o tuto částku se vzhledem k nároku poškozeného na její odpočet majetek poškozeného snížil. Rovněž není v tomto případě možné považovat zaplacenou DPH na vstupu za účelně vynaložené náklady na odstranění škody, neboť za normálního běhu okolností nic nebrání poškozenému, aby nárok na odpočet této daně vůči správci daně uplatnil a účelně tyto prostředky vynaložil jinak.

15. Co se týče hodnocení důkazů, soud na závěr uvádí, že ohledně určení nákladů na opravu vozidla vycházel zejména ze znaleckého posudku [celé jméno znalce], neboť tento posudek splňoval veškeré náležitosti znaleckého posudku. Ačkoli žalobkyně předložila jí zadaný znalecký posudek též s doložkou podle § 127a o. s. ř., je nutno podotknout, že tento posudek nesplňoval náležitost dle § 28 odst. 2 písm. f) zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, tedy že nebyl přezkoumatelný, neboť znalec náležitě neodůvodnil a nepodložil své závěry. Nadto nelze přehlédnout, že znalecký posudek byl vypracován za naprosto odlišným účelem, než znalecký posudek zadaný soudem. Jelikož se pohybujeme v mezích havarijního pojištění, je nutné zjistit cenu účelně vynaložených nákladů na opravu poškozeného vozidla do stavu bezprostředně před pojistnou události, a to plně v souladu s článkem 21 odst. 1 písm. a) VPP. Předchůdkyně se pojistnou smlouvou zavázala tyto smluvní podmínky dodržovat. V daném případě proto nehraje roli, jakou obvyklou cenu mělo předmětné poškozené vozidlo před pojistnou událostí. Znalecký posudek [jméno] [jméno] předložený žalobkyní byl tedy v tomto řízení nepoužitelný. Vyčíslenou kalkulaci opravy pak nijak neodůvodnil, když v samotném posudku se soustředil pouze na stanovení obvyklé ceny vozidla, a to ke dni 7. 5. 2022, tedy více než 4 roky po dopravní nehodě. Za těchto důvodů je závěr o výpočtu nákladů opravy nepřezkoumatelný a pro toto řízení irelevantní.

16. Na základě zjištěného skutkového stavu, následného právního posouzení věci a zohlednění relevantní judikatury soud uzavřel, že žaloba je v celém svém rozsahu nedůvodná. K takovému závěru soud dospěl po věcném projednání žaloby, provedení důkazů, hodnocení každého důkazu jednotlivě a všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti. Zprvu se soud zabýval námitkou žalované ohledně nedostatku aktivní legitimace na straně žalobkyně, když dle jejího tvrzení nebyla postoupená pohledávka dostatečně určitě specifikována. K tomu soud uvádí, že s touto námitkou žalované se neztotožnil, a to z následujících důvodů. Ze smlouvy o postoupení pohledávky se podává, že smluvní strany nejenže specifikují pohledávku (nárok předchůdkyně) datem, kdy tato pohledávka vznikla, resp. datem vzniku pojistné události, ale taktéž uvádí, kterého automobilu se škodní událost týká. Ačkoli nelze bez dalšího vyloučit, že by teoreticky mohlo na tom samém vozidlu vzniknout hned dvě pojistné události v tentýž den, za dostatečně určitou soud považuje uvedené registrační číslo pojišťovny. To je zcela specifické právě v tom, že každé pojistné události je přiděleno originální číslo, za uvedení kterého následně probíhá komunikace mezi poškozeným a pojišťovnou. To je zcela patrné i v tomto případě. Tím jsou nepochybně naplněny náležitosti týkající se určitosti převedené pohledávky. Soud proto ohledně této námitky uzavírá, že žalobkyně je v této věci aktivně legitimována, neboť na ní byla pohledávka postoupena v souladu s § 1879 o.z..

17. Následně se soud zabýval nárokem jako takovým. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 9 220 Kč jakožto doplatku na pojistném plnění za účelně vynaložené náklady na opravu vozidla. K tomu je třeba poznamenat, že bylo-li výše prokázáno, že předchůdkyně ve smyslu § 1879 o. z. postoupila na žalobkyni pohledávku včetně veškerého příslušenství, je třeba myslet na to, že žalobkyně má od předchůdkyně odlišné postavení v tom, že žalobkyně je právnickou osobou, jejímž předmětem podnikání je mj. odkupování kráceného odškodnění při dopravních nehodách. Podstatné je, že žalobkyně je ekonomickým subjektem, který je plátcem DPH. S ohledem na výše uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu je proto skutečnou škodou účelně vynaloženou k opravě vozidla částka bez DPH. Číselně vyjádřeno: Bylo-li v řízení prokázáno znaleckým posudkem pana [celé jméno znalce], že účelně vynaložené náklady na opravu vozidla byly 27 100 Kč vč. DPH, měla by z této částky žalobkyně nárok na uhrazení pouze 21 409 Kč (bez DPH). Nelze opomenout ani to, že jak již bylo žalovanou žalobkyni (i předchůdkyni) sděleno v průběhu likvidace pojistné události, předchůdkyně se v pojistné smlouvě zavázala hradit spoluúčast v rozsahu 5 %, minimálně však 5 000 Kč. V tomto případě je tedy zapotřebí zohlednit též spoluúčast v rozsahu 5 000 Kč, tedy minimální částku, kterou se předchůdkyně zavázala podílet se na vzniklé škodě na vozidle (ceně opravy). Po odečtení DPH (5 691 Kč) a zároveň spoluúčasti (5 000 Kč) dospěl soud k závěru, že nárok žalobou uplatněný není opodstatněný, neboť žalovanou byla vzniklá škoda poskytnutým pojistným plněním ve smyslu § 2758 odst. 1 o. z. zcela uhrazena, když byla vyplacena částka 17 609 Kč.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 924 Kč Tyto náklady sestávají primárně z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 220 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý z osmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu, 3. vyjádření k žalobě ze dne 16. 5. 2019, 4. sepsání otázek na znalce, 5. vyjádření ze dne 11. 11. 2021 a 6. – 8. účast na jednáních ve dnech 3. 12. 2019, 28. 1. 2021 a 11. 8. 2022) včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 400 Kč ve výši 3 024 Kč. K náhradě nákladů řízení je ovšem nutno započíst rovněž účelně vynaložený náklad k bránění práva žalované, a to konkrétně složenou zálohu ve výši 2 500 Kč na vypracování znaleckého posudku. Jelikož byla tato záloha již plně spotřebována na odměnu soudními znalci, vypořádal soud zálohu v rámci náhrady nákladů řízení. K tomu soud dodává, že tím práva žalobkyně nebudou nikterak nadměrně dotčena, neboť o tuto částku (2 500 Kč) bude naopak ponížena její povinnost uhradit náklady státu. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů řízení advokátovi žalované.

19. Pro pořádek soud na závěr dodává, že nepřiznal žalované náhradu nákladů řízení za veškeré advokátem žalované vyčíslené úkony. K tomu soud podotýká, že advokát uvedl pouze jejich celkový počet (9 úkonů), aniž by blíže konkretizoval, o jaké úkony se jednalo. Jelikož o náhradě nákladů řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti, nebylo tomu ani zapotřebí. Soud se domnívá, že není třeba zdlouhavě odůvodňovat, proč žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení za úkony advokáta spočívající v několika vyjádřeních, v nichž bylo uvedenou pouze pár řádků (např. sdělení, že na výslechu znalce žalovaná netrvá, dále sdělení ohledně neúspěchu ve smírném vyřešení věci a doložené vyčíslení nákladů). Tyto úkony zkrátka nebyly hodnoceny (pro jejich stručnost) jako účelně vynaložené náklady na bránění práva. Soud se domnívá, že přebývajícím úkonem, který si advokát žalované vyúčtoval, ačkoli soud mu za něj odměnu nepřiznal, je vyjádření ze dne 17. 9. 2019. Ohledně tohoto vyjádření soud uvádí, že toto sice bylo činěno na základě tzv. kvalifikované výzvy k vyjádření (ač soudem chybně zaslané, neboť žalovaná již vyjádření ve věci samé podala dne 16. 5. 2019), nicméně tento úkon nebyl z níže uvedených důvodů hodnocen jako účelně vynaložený náklad k bránění práva. Zprvu je nutno podotknout, že obsah tohoto vyjádření se bez větších rozdílů shoduje s již dříve podaným vyjádřením. Přiznáním odměny advokátovi za tento úkon by tak znamenalo duplikaci nákladů řízení za (v podstatě) jeden a ten samý úkon. Přitom stačilo soudu pouze sdělit, že vyjádření se již ve spise nachází. Ačkoli tedy byly splněny podmínky stanovené § 11 a. t. ohledně předcházející výzvy soudu, nebyla splněna podmínka účelnosti podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Z výše uvedených důvodu proto soud tento úkon do náhrady nákladů řízení nezahrnul.

20. O nákladech státu bude s odkazem na výrok IV. tohoto rozsudku rozhodnuto až posléze, neboť jejich výše doposud není definitivně uzavřena, jelikož se jednání, na kterém došlo k vyhlášení rozsudku, účastnil též znalec, který na něm vypovídal, za což si vyúčtoval odměnu, která doposud nebyla znalci pravomocně přiznána.

21. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.