9 C 172/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jarolímkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou jméno příjmení příjmení sídlem adresa o určení neexistence zástavního práva a zákazu zcizení

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že na bytové jednotce [číslo] s podílem na společných částech [číslo] v budově v [obec a číslo] – [část obce], [adresa], zaps. na [list vlastnictví], postavené na pozemcích parc. [číslo] dále že na pozemcích parc. [číslo] vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro hl. m. [část Prahy] neváznou zástavní práva Zákazu zcizení a zatížení zřízené Zástavní smlouvou [číslo] ze dne 11.09.2018, Zástavní smlouvou [číslo] ze dne 08.10.2019, Zástavní smlouvou [číslo] ze dne 15.11.2019 a Zástavní smlouvou [číslo] ze dne 07.01.2020 k zajištění pohledávek žalovaného, se zamítá.

II. Žalobce je povinen do tří 3 dnů od právní moci rozsudku nahradit žalované náklady řízení v částce 27 200 Kč, a to k rukám právní zástupkyně žalované.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal u soudu určení neexistence zástavního práva a zákazu zcizení ve výroku uvedených nemovitostí, jenž jsou zapsány ve prospěch žalované v katastru nemovitostí, a to na základě čtyř zástavních smluv, kterými byl zajištěn závazek žalobce spočívající v uzavřených smlouvách o úvěru s právním předchůdcem žalované. Žalobce podanou žalobu odůvodnil tím, že on sám nikdy s předchůdcem žalované žádné úvěrové (natož pak zástavní) smlouvy neuzavřel, pročež usuzuje na absolutní neplatnost zástavních smluv z důvodu absence vůle žalobce smlouvu uzavřít. Žalobce zmiňuje, že smlouvy měla uzavřít („ třetí osoba“ – osoba žalobci blízká), přičemž z dalších podání žalobce vyplývá, že se mělo jednat o bratra žalobce, který měl zneužít volný přístup do jeho bytové jednotky, kde žalobce nechával volně položené doklady (mimo jiné též občanský průkaz), z čehož žalobce dovozuje, že bratr žalobce tento občanský průkaz žalobce zneužil k uzavření předmětných smluv. Zároveň poukazuje na možné selhání pracovníků advokátní kanceláře, kteří při ověřování zástavních smluv ověřovali žalobcův podpis na uvedených smlouvách; přitom žalobce poukazuje na odlišnost podpisů uvedených na jeho občanském průkazu a podpisů údajně připojených jeho bratrem na uzavřené úvěrové a zástavní smlouvy. Dle žalobce měl bratr rovněž přístup k účtu založeným na jméno žalobce (rovněž i k internetovému bankovnictví), když to byl právě bratr žalobce, kdo mu při vyřizování záležitostí spojených s výpočetní technikou vypomáhal, neboť žalobce není v tomto oboru příliš zdatným, na svého bratra již podal trestní oznámení za zneužití jeho identity a úvěrový podvod.

2. Žalovaná předně namítla nedostatek naléhavého právního zájmu na straně žalobce, přitom právě tento je dle § 80 o. s. ř. nezbytnou podmínkou podání žaloby na určení. Uvedla, že je prakticky nemožné, aby tak velké množství osob (zahrnujíc pracovnice banky a advokátní kanceláře) nebylo s to rozpoznat, že dle podobizny žalobce na občanském průkazy se nejedná o tu samou osobu, která byla přítomna při uzavírání smluv a ověřování podpisů na nich. Dále žalovaná nepokládá za validní argument o odlišnosti podpisů, neboť vzhledem k uplynulé době od vydání občanského průkazu a době uzavření smluv jistě mohlo dojít k jakémusi vývoji. Právní předchůdkyně žalované tak podle tvrzení žalované splnila veškeré závazky vyplývající pro ní z úvěrových smluv a poskytla žalobci na jeho účet vedený na jeho jméno peněžní prostředky, které žalobce vzápětí čerpal. Přitom je to žalobce, který má jako jediný dispoziční oprávnění k tomuto účtu. Žalovaná taktéž upozorňovala na skutečnost, že žalobce obdržel v každém ze čtyř případů vyrozumění katastrálního úřadu o zapsání zástavního práva, přičemž měl dvacetidenní ochrannou lhůtu k zaslání námitek. Tohoto práva žalobce nikdy nevyužil, ačkoli mu písemnosti byly doručovány na adresu jeho trvalého pobytu. Žalovaná uvedla, že neučinila ničeho, což by jakkoli odůvodňovalo vyslovení neplatnosti zástavního práva. Vycházela pouze ze zásady materiální publicity, práva vyplývající jí z postoupení zástavních smluv nabyla v dobré víře a byla zapsána jako zástavní věřitel v souladu s platnými právními předpisy. Podle žalované je navíc nárok žalobce promlčen.

3. Soud provedl dokazování všemi listinami, které účastníci navrhli. Zamítl návrh žalobce na provedení důkazu ve formě výslechu jeho sestry, vůči níž se dle tvrzení žalobce měl jejich bratr rovněž dopustit trestného činu, stejně tak zamítl i návrh na doplnění dokazování spisem Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. [spisová značka], neboť ani jeden z těchto důkazů nemohl prokázat tvrzenou skutečnost, že žalobce nepodepsal předmětné zástavní smlouvy; tyto dodatečné důkazy mohly pouze prokázat tu skutečnost, že bratr žalobce se dopouštěl trestné činnosti, což má soud za prokázané z jiných důkazů (výpis z trestního rejstříku). Žalobcem navržený znalecký posudek z oboru písmoznalectví pak nemohl proveden z důvodu, že žalobce nezaplatil v soudem stanovené lhůtě zálohu na provedení tohoto důkazu, přičemž na nepříznivé následky nezaplacení zálohy byl soudem při uložení povinnosti složit zálohu upozorněn. Žalobce se svou neúčastí na lednovém jednání zbavil možnosti, aby mu soud v tomto směru poskytl poučení dle § 118a odst. 1 o. s. ř.. Výslech bratra žalobce nebyl proveden, neboť na jednání se omluvil a žalovaná, na jejíž návrh byl předvolán na něm netrvala. Soud i bez jeho výslechu měl dostatek důkazů pro rozhodnutí věci. Pro úplnost soud dodává, že svědkovo písemné sdělení, že žalobce mluví pravdu, nemá žádnou důkazní hodnotu, neboť svědek nebyl soudem poučen dle § 126 o.s.ř. o následcích křivé svědecké výpovědi.

4. Soud vycházel z celé řady předložených listinných důkazů a připojených spisů (trestního i katastrálních) a po provedeném dokazování dospěl ke skutkovým zjištěním, že na jméno žalobce byla se společností [právnická osoba] (právní předchůdkyně žalované) uzavřena smlouva o úvěru [číslo] ze dne 11. 9. 2018 s úvěrovým rámcem do výše 600 000 Kč, smlouva o úvěru [číslo] ze dne 8. 10. 2019 s úvěrovým rámcem do výše 150 000 Kč, dále smlouva o úvěru [číslo] ze dne 15. 11. 2019 s úvěrovým rámcem do výše [anonymizováno] [číslo] a nakonec smlouva o úvěru [číslo] ze dne 7. 1. 2020 s úvěrovým rámcem do výše 120 000 Kč (prokázáno uvedenými smlouvami o úvěru). Původní věřitel žalobce prokazatelně zaslal žalobci sjednané úvěry po odečtení sjednaných nákladů a poplatků, a to konkrétně dne 16. 10. 2018 ve výši 487 593,56 Kč, dne 11. 10. 2019 ve výši 90 445,89, dne 21. 11. 2019 ve výši 53 721 Kč a dne 10. 1. 2020 ve výši 56 352,39 Kč (prokázáno přehledem transakcí na účtu žalobce, založeném v trestním spise). Žalobce zpravidla ještě tentýž den po poskytnutí úvěru převážnou část peněz zaslané na jeho účet vybral (prokázáno přehledem transakcí). Jediným zakladatelem, majitelem a disponentem účtu byl přitom právě žalobce (prokázáno Informací o účtu od [právnická osoba], v trestním spise na č. l. 96 – 100). Z účtu žalobce byly nejméně ve čtyřech případech evidovány platby na splátky úvěrových smluv (prokázáno připsanými částkami odchozích z účtu žalobce ve prospěch účtu žalované).

5. Všechny smlouvy o úvěru byly zajištěny uzavřenými zástavními smlouvami ze stejných dnů, v nichž došlo k uzavření jednotlivých smluv o úvěru, a to (chronologicky) zástavní smlouvou [číslo] zástavní smlouvou [číslo] zástavní smlouvou [číslo] zástavní smlouvou [číslo] (prokázáno uvedenými zástavními smlouvami). Předmětné zástavní smlouvy, jejichž neplatnosti se žalobce domáhá, zajišťovaly jak jistinu dluhu samotného (poskytnutý úvěrový rámec), tak i veškeré budoucí dluhy žalobci vzniklé do 11 let od uzavření zástavní smlouvy (prokázáno článkem 1 bodem b. zástavních smluv). Veškeré tyto smlouvy o úvěru, zajištěné zástavními smlouvami, byly přitom zajištěny nemovitostí (bytovou jednotkou) ve vlastnictví žalobce (prokázáno uvedenými zástavními smlouvami a výpisem z katastru nemovitostí, v němž bylo zajištění zapsáno).

6. Žalobce byl při uzavírání úvěrových smluv a ověřování podpisu advokátem ztotožněn a jeho fotografie zachycená na občanském průkazu byla porovnána s jeho podobiznou (prokázáno čtyřmi prohlášeními o pravosti podpisu na listině nesepsané advokátem, které byly připojeny za každou z uzavřených zástavních smluv, jakož i čestným prohlášením advokáta a pracovnice banky). Žalobce byl v době podání vysvětlení na Policii ČR zaměstnán jako [anonymizována čtyři slova] [obec] (prokázáno úředním záznamem o podaném vysvětlení v trestním spisu). V trestním oznámením a opakovaně rovněž i v komunikaci s poskytovatelem úvěru bylo uváděno telefonní číslo (+ 420) [tel. číslo] jako kontakt na úvěrovaného/oznamovatele (prokázáno uvedenými listinami). Avšak je to právě [anonymizována tři slova] [obec], na níž je evidováno zmíněné telefonní číslo (prokázáno poskytnutím informace od mobilního operátora [právnická osoba]). Žalobce podal osobně dne [datum] na Obvodní státní zastupitelství pro [část Prahy] oznámení, v němž uvedl, že mu jeho bratr krade identitu, což se měl údajně dozvědět při náhledu do katastru nemovitostí (prokázáno zmíněným trestním oznámením). Při následném podání vysvětlení k dané věci žalobce vypověděl, že podezření ze spáchání trestného činu na nikoho nemá, bratra prý v trestním oznámení adresovaném státnímu zastupitelství před měsícem uvedl omylem (prokázáno úředním záznamem o podaném vysvětlení z trestního spisu).

7. Jméno žalobce i jeho podpis rovněž figurovalo v návrzích na vklad do katastru nemovitostí ve prospěch původního věřitele žalované (prokázáno uvedenými návrhy na vklad). Žalobce byl o provedení zápisu zajišťovacího práva několikrát vyrozumíván příslušným katastrálním úřadem, když dne 16. 11. 2019 a 10. 2. 2020 si vyrozumění osobně vyzvedl, což stvrdil svým vlastnoručním podpisem (prokázáno doručenkami připojených katastrálních spisů V [číslo] 2020 [číslo] a V [číslo]). V případě vkladu prvního zajišťovacího práva do katastru nemovitostí si žalobce vyrozumění sic osobně nepřevzal, ale bylo mu dne 23. 10. 2018 vhozena do jeho domovní schránky (prokázáno spisem V - [číslo]). V souvislosti s probíhajícím návrhem na vklad z původního zástavního věřitele na zástavního věřitele současného (žalovanou) dokonce žalobce nahlížel dne 22. 6. 2020 do spisu katastrálního úřadu (prokázáno protokolem o nahlížení do spisu, založeného ve spisu V [číslo] 2020 [číslo]). Původní zástavní věřitel (postupitel) postoupil dne 28. 5. 2020 všechny čtyři pohledávky spolu se zajišťovacími právy na žalovanou - postupníka (prokázáno uvedenými smlouvami o postoupení pohledávek).

8. Soud učinil po provedeném dokazování skutkový závěr, že žalobce uzavřel 4 smlouvy o úvěru, na základě nichž čerpal na svůj účet celkem částku 985 000 Kč s tím, že částečně úvěry splácel, smlouvy byly zajištěny 4 zástavními smlouvami na byt ve vlastnictví žalobce.

9. Po právní stránce soud věc zhodnotil podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), se lze žalobou na určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

10. Podle § 615 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb, občanský zákoník (dále jen “o. z.“), je-li splnění dluhu zajištěno zástavním právem, nepromlčí se zástavní právo dříve než pohledávka. Promlčení pohledávky nebrání zástavnímu věřiteli v uspokojení ze zástavy.

11. Dle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

12. Podle § 984 o. z. není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. [obec] víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis.

13. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že žaloba na určení neexistence zástavního práva a zákazu zcizení není důvodná. Předně se soud zabýval namítaným nedostatkem naléhavého právního zájmu v dikci § 80 o. s. ř., neboť dle judikatury vyšších soudů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 21 Cdo 58/2003) na určení, že je neplatná zástavní smlouva, podle níž bylo vloženo do katastru nemovitostí zástavní právo, nemůže být naléhavý právní zájem. K odstranění nejistoty v právním postavení žalobkyně nebo k zamezení ohrožení jejího práva může v tomto případě vést pouze určení toho, zda tu zástavní právo je či není. V takovém případě tedy žalobce správně žaloval na určení, že tu zástavní právo není, nikoli na neplatnost zástavní smlouvy.

14. K povaze určovací smlouvy dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 630/2002, jenž stanoví, že určovací žaloba je použitelná tam, kde se její pomocí vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu. Nelze bez dalšího dovozovat, že s ohledem na její preventivní charakter, je použitelná pouze tehdy, nedošlo-li ještě k porušení práv, o jejichž ochranu jde. Základem sporu mezi účastníky je vyřešení otázky, zda na základě uzavřené zástavní smlouvy existuje zástavní právo a zákaz zcizení zapsaný v katastru nemovitostí na bytovou jednotku, jejímž vlastníkem je žalobce. Z toho je zřejmé, že mezi účastníky panuje nejistota o jejich vzájemném vztahu, a objektivně je tedy dán právní zájem žalobce na vyjasnění tohoto stavu. Právě vyřešení této otázky může napevno postavit dosud nejasný právní vztah mezi účastníky a může vyřešit a napevno postavit i existenci ostatních práv a povinností z (případného) zajišťovacího vztahu vyplývajících.

15. Co do tvrzeného promlčení práva podat žalobu soud uvádí, že toto v daném případě nastat nemohlo. Dle výše uvedeného § 615 o. z. nepřipadá do úvahy, aby se zástavní právo promlčelo dříve než-li pohledávka samotná. Vzhledem k tomu, že nejdříve uzavřená smlouva o úvěru (a zároveň zástavní smlouva), byla uzavřena dne [datum], přičemž žaloba byla podána dne [datum], neuběhla žalobci promlčecí lhůta pro domáhání se neexistence zástavního práva.

16. Ohledně důvodnosti návrhu jako takového soud zhodnotil veškeré provedené důkazy, aniž by dospěl k tomu, že žaloba je pro nedostatek vůle žalobce zástavní smlouvu uzavřít absolutně neplatná. Takový závěr soud nemohl učinit, neboť veškeré důkazy vypovídají o opaku. Předně se soudu jeví jako vysoce nepravděpodobné, že by si žalobce zástavních práv váznoucích na jeho nemovitosti povšiml až nahlédnutím do katastru nemovitostí, jak vyplynulo při podání výpovědi u policejního orgánu„ kolem 10. června 2020“. Jak je uvedeno výše, žalobce si dne 16. 11. 2019 a 10. 2. 2020 osobně vyzvedl hned dvě vyrozumění o vyznačení zástavního práva na jeho nemovitosti. Zároveň to byl právě žalobce, kdo byl veden jako účastník vkladového řízení. Převzal-li si žalobce osobně doručované písemnosti od katastrálního úřadu, nepochybně by v případě zjištěných nesrovnalostí podal žalobu ihned poté, co se o tom, že zapsaný stav v katastru nemovitostí neodpovídá stavu skutečnému. Nápadné ovšem soudu připadá, že žalobce„ vyčkával“ s podáním žaloby až do [anonymizována dvě slova] roku 2020, což je jen několik týdnů poté, co mu bylo původním zástavním věřitelem oznámeno zesplatnění do té doby nesplaceného dluhu.

17. Dále je velice nepravděpodobné (takřka nemožné), aby všichni zaměstnanci původního věřitele žalobce, kteří s ním uzavírali smlouvy o úvěru a zástavní smlouvy, nepoznali rozdíl mezi žalobcem a jeho bratrem, který je o více než tři roky starší než žalobce. Přitom nejenže dotyční zaměstnanci po žadateli o úvěr požadovali předložení občanského průkazu, ale žádali doložení dalšího průkazu totožnosti (u žalobce se jednalo o rodný listu). Ztrátu občanského průkazu ani rodného listu však žalobce nikdy dříve nenahlásil, ačkoli by si tyto doklady musel bratr žalobce vypůjčovat poměrně často. Rodný list přitom zjevně není jedním z dokladů, o nichž žalobce v žalobě a trestním oznámení tvrdil, že je nechával v bytě na očích a měl k nim přístup kdokoli, kdo měl přístup k němu do bytu. Nebylo by obtížné si představit, kdyby měl žalobce spolu s občanských průkazem (např. v peněžence) uschovanou rovněž průkazku příslušné zdravotní pojišťovny, kreditní kartu, řidičský průkaz či jakýkoli jiný doklad tohoto typu, nicméně lze si jen stěží představit, aby žalobce mezi těmito dokumenty měl uložen právě jeho rodný list. Přestože nelze vyloučit pochybení jednotlivých zaměstnanců v ojedinělých případech při provádění kontroly u žadatelů o úvěr, je takřka vyloučeno, aby se tohoto pochybení dopustili ve všech čtyřech případech všichni zaměstnanci sjednávající napadené smlouvy v průběhu dvou let. Stejně tak je nutno v této souvislosti podotknout, že ke všem zástavním smlouvám je připojeno prohlášení o pravosti podpisu na listině nesepsané advokátem, a to advokátní koncipientkou v zastoupení advokáta Mgr. [příjmení], dle jehož čestného prohlášení je při tomto postupu vždy porovnána podobnost přítomné podepisující osoby (v tomto případě žalobce) s podobiznou zachycenou na občanském průkazu. To samé vyplývá z čestného prohlášení pověřené zaměstnankyně původního věřitele žalobce, která neměla o totožnost podepisující osoby dle předloženého občanského průkazu pochyb, a stejně tak ani její asistentka.

18. Důvodem pro zamítnutí žaloby (neméně podstatným) je rovněž fakt, že žalobce byl jediným disponentem bankovního účtu, na který mu byly zaslány prostředky čerpaných úvěrů. Jen na okraj je nutno podotknout, že žalobce by si jistě všiml (především v případě první zaslané částky na jeho účet ve výši 487 593,56 Kč), že na jeho účtu přibyla takto vysoká částka. Co je ovšem pro věc podstatnější, je fakt, že žalobce jevil snahu (ač drobnou) tento poskytnutý úvěr splácet, když v období od 30. 10. 2018 do 31. 1. 2020 zaplatil původnímu věřiteli čtyři částečné splátky úvěru. A znovu soud poukazuje na to, že to byl právě žalobce, kdo byl jediným disponentem účtu, ze kterého peněžní prostředky na splátky úvěru odešly. Z obecného hlediska lze pak jen těžko uvěřit tomu, že by bratr žalobce byl natolik svědomitým„ podvodníkem“, že by jevil snahu úvěr splácet, když zavázaným ke splácení úvěru byl žalobce.

19. V neposlední řadě musí soud upozornit taktéž na nekonzistentní až rozporuplné tvrzení žalobce spočívající v podání trestního oznámení za trestný čin úvěrového podvodu, ve kterém svého bratra označil poměrně nevybíravým způsobem, aby za pouhý jeden uplynulý měsíc při podání vysvětlení uvedl, že bratra v trestním oznámením uvedl omylem, že„ spíše nedá souhlas s jeho trestním stíháním“ a že ohledně osoby svého bratra odmítl dále vypovídat.

20. Bez zajímavosti nezůstává ani (paradoxně) žalobcem doložená skutečnost, že telefonní číslo uváděné (dle žalobcových tvrzení jeho bratrem) na smlouvách s původním věřitelem je dle zprávy operátora číslem registrovaným na [anonymizována dvě slova] [územní celek], přičemž tato společnost je zaměstnavatelem žalobce. Otázkou tedy zůstává, podepisoval-li by za žalobce smlouvy jeho bratr, proč by riskoval možnost odhalení způsobené telefonátem na telefonní číslo žalobce.

21. Za všech výše uvedených okolností soud uzavírá, že žalobce neunesl své důkazní břemeno, když se mu nepodařilo prokázat, že to nebyl on, kdo s původním věřitelem uzavřel zmíněné smlouvy o úvěru a zástavní smlouvy, na jejichž podkladě byla do katastru nemovitostí vyznačena plomba ve formě zástavního práva a zákazu zcizení. Jinými slovy se žalobci nepodařilo prokázat absolutní neplatnost uzavřených smluv z důvodu nedostatku jeho vůle smlouvy dle § 551 o. z. uzavřít a svůj dluh zajistit bytovou jednotkou, kterou žalobce vlastní. Nelze proto spatřovat žádné pochybení ani žalované, ani původního věřitele žalobce (právního předchůdce žalované). Žalovaná pouze v dobré víře vycházela z údaje zapsaného ve veřejném seznamu ve smyslu § 984 o. z. Na poslední chvíli před vyhlášením rozsudku ve věci zaslané sdělení bratra žalobce ve znění„ žalobce má pravdu“ pak v žádném případě nebylo způsobilé uvedený závěr soudu změnit, a to s ohledem na to, že bratr žalobce nevypovídal před soudem pod sankcí křivé svědecké výpovědi, pročež jeho vyjádření postrádalo důkazní váhy.

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, a proto jí náleží plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávající výhradně z nákladů na právní zastoupení - odměny advokátky dle § 6 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty stanovené a. t. na 50 000 Kč, sestávající z částky 3 100 Kč za každý z osmi úkonů právní pomoci (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. vyjádření k žalobě, 3. vyjádření a doplnění důkazů ze dne 7. 7. 2021, 4. vyjádření a doplnění důkazů ze dne 3. 1. 2022, 5. vyjádření ze dne 22. 3. 2022, 6. účast na jednání dne 8. 6. 2021, 7. účast na jednání dne 6. 1. 2022 a 8. účast na jednání dne 7. 4. 2022) podle § 11 odst. 1 a. t. a 8x režijní paušál za jednotlivé úkony v celkové výši 2 400 Kč podle § 13 odst. 3 a. t. Jelikož advokátka žalované není plátkyní DPH, celková náhrada nákladů řízení přiznaná žalované tvoří celkem částku 27 200 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů řízení advokátce žalované.

23. Závěrem soud podotýká, že žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení za další jeden úkon právní pomoci (doplnění důkazů ze dne 12. 10. 2020), neboť tím advokátka pouze se stručným průvodním dopisem doplnila listinné důkazy, které v době vyjádření k žalobě neměla k dispozici, a tudíž tento úkon nebyl soudem hodnocen jako účelně vynaložený k uplatnění práva v dikci § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť se zároveň nejednalo o reakci ani na výzvu soudu, ani o reakci na tvrzení žalobců.

24. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.