9 C 205/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jarolímkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 112 900 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 112 900 Kč spolu s úroky z prodlení v zákonem stanovené výši 10 % ročně z částky 112 900 Kč od 24. ledna 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalované náklady řízení ve výši 1 800 Kč.

III. Žalobkyně je povinna do 15 dnů od právní moci rozsudku zaplatit soudní poplatek ve výši 5 645 Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 8.

1. Žalobkyně se podanou žalobou u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení žalované částky spolu s příslušenstvím, a to na právním základu § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění, dle kterého má po přímý nárok po pojistiteli vozidla, jehož řidič způsobil těžká zranění pojištěnci žalované (chodci), které za něj z titulu veřejného zdravotního pojištění hradila. Žalovaná tyto náklady léčení vyčíslila na částku 225 799 Kč, přičemž z důvodu zproštění obžaloby domnělého viníka nehody ve světle zásady in dubio pro reo požaduje po žalované pouhých 50 % těchto nákladů léčení, tedy žalovanou částku. Žalobkyně má za to, že námitka nedostatku pasivní legitimace nebyla vznesena důvodně, kdy sice nerozporuje, že vozidlo bylo v době nehody pojištěno u dvou pojistitelů současně, to ovšem samo o sobě dle žalované nemůže předznamenat nedostatek pasivní legitimace. Žalobkyně v této souvislosti odkázala na § 12 zákona č. 168/1999 Sb., dle kterého pojištění odpovědnosti z provozu vozidla zaniká dnem oznámení pojistiteli, ke kterému ovšem ze strany předchozího vlastníka motocyklu nedošlo.

2. Žalovaná se vyjádřila tak, že nárok uplatněný žalobou neuznává, a to ani zčásti. Zároveň vznesla námitku nedostatku pasivní legitimace, když tuto odůvodnila tím, že pojištěné vozidlo mělo v době nehody již nového vlastníka, který jej nechal pojistit u jiného pojistitele, zatímco žalovaná ve sporu figuruje jakožto pojistitel předchozího vlastníka motocyklu, který však předmětnou dopravní nehodu nezpůsobil. Žalovaná i přes repliku žalobkyně trvala na vznesené námitce, když k této doplnila, že pojištěnému žalované zanikl prodejem motocyklu jeho pojistný zájem, čímž pádem automaticky mělo dojít i k zániku pojištění jako takovému. Z těchto důvodů se žalovaná šetřením pojistné události nadále nezabývala, když poskytla všechny podklady pojistiteli nového vlastníka.

3. Soud řízení z důvodu nedostavení se žalobkyně na nařízené jednání, ke kterému byla řádně předvolána, přerušil, nicméně žalovaná na projednání svého nároku i nadále setrvala, neboť tento měla za oprávněný. V průběhu řízení žalobkyně podala s ohledem na duplicitu pojištění návrh na přistoupení dalšího účastníka – pojistitele nového vlastníka motocyklu – avšak tento návrh byl soudem usnesením ze dne 23. 3. 2022, č. j. 9 C 205/2020-70, zamítnut pro zjevný záměr obcházení institutu záměny účastníků.

4. Soud vycházel ze všech předložených listinných důkazů a po provedeném dokazování dospěl ke skutkovým zjištěním, že dne 27. 9. 2018 došlo k dopravní nehodě, při níž řidič [příjmení] [příjmení] nerespektoval přecházejícího chodce (pojištěnce žalované) a střetem s ním mu způsobil vážná zranění (prokázáno záznamem o dopravní nehodě, č. j. KRPS-1180/DNPB-2018-WIS-TČ, stejně tak rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 25. 6. 2019, č. j. 2 T 33/2019-242). Řidič motocyklu byl ke dni dopravní nehody pojištěn z odpovědnosti z provozu vozidla u [právnická osoba] (prokázáno výše zmíněným záznamem o dopravní nehodě, jakož i vyhledávačem pojistných smluv podle vozidla na internetových stánkách ČKP ze dne 9. 10. 2020). V době dopravní nehody existovala duplicita pojištění motocyklu, když tento byl pojištěn [jméno] [jméno] - předchozím vlastníkem motocyklu – u žalované od 31. 7. 2013 do 29. 7. 2019, jakož i [jméno] [příjmení] – účastníkem nehody – u [právnická osoba] (prokázáno zmíněným vyhledávačem pojistných smluv na stránkách ČKP).

5. S ohledem na to, že výše provedené důkazy dostatečně prokázaly nedostatek pasivní legitimace žalované, neučinil soud z dalších provedených důkazů žádná relevantní skutkové zjištění, neboť oprávněností nároku jako takového se již pro nedostatek pasivní legitimace nezabýval.

6. Podle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění, má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.

7. Podle § 6 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil příslušnou zdravotní pojišťovnou uplatněný a prokázaný nárok na náhradu nákladů vynaložených na zdravotní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění, jestliže zdravotní pojišťovna vynaložila tyto náklady na zdravotní péči poskytnutou poškozenému, pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. To platí obdobně i v případě regresní náhrady předepsané k úhradě pojištěnému podle zákona upravujícího nemocenské pojištění.

8. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že žalovaná není v tomto řízením pasivně legitimována, tedy že žalobkyně uplatňuje svůj nárok po nesprávném pojistiteli. K tomu soud podotýká, že v první řadě je nutné si uvědomit, že pojištění odpovědnosti z provozu vozidla je sjednáváno na tu kterou osobu, jejíž odpovědnost je pojištěna, nikoli na vozidlo jako takové, ačkoli je zpravidla v pojistné smlouvě rovněž uvedeno. Dále je třeba upozornit na to, že dle výše uvedených zákonných ustanovení je to právě pojištěný, který má právo, aby za něj pojistitel uhradil příslušnou zdravotní pojišťovnou uplatněný a prokázaný nárok na náhradu nákladů vynaložených na zdravotní péči. Z logického i gramatického výkladu § 6 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. proto soud nutně musel dospět k závěru, že pojistitelem pojištěného, jenž za něj má hradit nárok žalobkyně, je [právnická osoba], neboť to byl právě její pojistitel, kdo se předmětné dopravní nehody, při níž byla pojištěnci žalobkyně způsobena škoda, účastnil.

9. Dále je třeba zohlednit princip speciality jak zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, tak i zákona o veřejném zdravotním pojištění vůči obecné úpravě pojištění stanovené občanským zákoníkem. To soud uvádí s ohledem na námitku žalované o zániku pojištění pro nedostatek pojistného zájmu předchozího vlastníka motocyklu – pojistníka žalované. Jestliže tedy zákon č. 168/1999 Sb. obsahuje ve svém § 12 speciální úpravu zániku pojištění odpovědnosti, je třeba v první řadě přihlédnout k úpravě v něm obsažené. Z principu speciality a subsidiarity je pak nutné dovodit, že neobsahuje-li speciální zákon příslušnou právní úpravu, je třeba nahlédnout do subsidiárně použitelného (obecného) zákona. V tomto případě však speciální zákon použitelnou úpravu obsahuje, pročež nelze použít obecná ustanovení o pojistném zájmu, kterými žalovaná prokazuje nedostatek pasivní legitimace, která jsou s nimi v rozporu.

10. Výše uvedené ovšem poukazuje pouze na to, že pojištění odpovědnosti z provozu vozidla předchozího vlastníka – pojistitele žalované – doposud nezaniklo, neboť k tomu dojde až naplněním v některé z taxativně stanovených případů uvedených v § 12 zákona č. 168/1999 Sb. Třebaže však pojištění odpovědnosti z provozu vozidla předchozího vlastníka motocyklu i nadále trvá, nelze tímto trváním odůvodnit opodstatněnost nároku žalobkyně vůči žalované. V tomto bodě se soud vrací k výkladu výše uvedených ustanovení právních předpisů, neboť tento nárok je jednoznačně zapotřebí uplatnit vůči příslušného pojistiteli účastníka (viníka) dopravní nehody. Z uvedeného výkladu je tedy zřejmé, že neúčastnil-li se pojistitel žalovaného dopravní nehody, nezpůsobil tak žádnou škodu pojištěnci žalobkyně a žalobkyně se proto nemůže domáhat nákladů léčení po jeho pojistiteli. Současně je třeba zdůraznit, že sama žalobkyně svůj nárok opírá o § § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění, dle něhož má právo požadovat náklady za hrazené služby pouze po osobě, která svým zaviněným protiprávním jednáním poškození zdraví způsobila. Touto osobou byl řidič [příjmení] [příjmení] pojištěný u [právnická osoba].

11. Aprobování takového postupu by soud popřel základ smluvních ujednání mezi pojišťovnami a jejich klienty a vnesl by chaos do uplatňování nároků po příslušných pojistitelích. Soud totiž musí vycházet ze smluvních ujednání mezi pojistiteli a pojistníky, neboť ačkoli se v případě pojištění odpovědnosti z provozu vozidla jedná o tzv. povinně smluvní pojištění, což znamená, že každý provozovatel/vlastník vozidla provozovaného na českých silnicích je povinen příslušnou smlouvu s některým z k tomu oprávněným pojistitelem uzavřít, je to právě pojistník, kdo si zvolí jemu vyhovující pojišťovnu, s níž smlouvu (povinné ručení) uzavře. Dospěl-li by tedy soud k tomu, že by neshledal nedostatek pasivní legitimace na straně pojistitele předchozího vlastníka motocyklu, jenž žádnou škodu nezpůsobil, nepřístojně by tím zasáhl do právní jistoty pojistitele, jenž by hradil škodu za osobu, se kterou jej neváže žádná kontraktační povinnost, anebo na druhé straně za svého pojistníka, který však žádnou škodu nezpůsobil, což by opět mělo nepřípustné konsekvence spočívající např. v malusu povinného ručení a zvýšení pojistného.

12. Za všech výše uvedených okolnosti proto rozhodl soud tak, že žalobu pro nedostatek pasivní legitimace zamítnul, když bylo v řízení prokázáno, že žalovaná nebyla pojistitelem účastníka dopravní nehody, a neexistuje proto žádný spravedlivý důvod, aby za něj měla povinnost žalobkyni náklady léčení jejího pojištěnce uhradit, byť v uplatněné poloviční výše (nezáležíc na tom, zdali žalobkyně polovinu nákladů léčení uplatní z důvodu nejistého zavinění, a tedy možné spoluúčasti jejího pojištěnce, anebo z důvodu duplicity pojištění, kdy by snad každý z pojistitelů měl hradit jednu polovinu požadovaného nároku).

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, a proto jí náleží plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávající výhradně z paušální odměny za 6 úkony po 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (1. vyjádření ve věci samé k žalobě, 2. vyjádření na repliku žalobkyně, 3. a 4. příprava na každé jednání, 5. a 6. účast na jednání). Soud tedy přiznal žalované náhradu v celkové výš 1 800 Kč.

14. Ohledně povinnosti žalobkyně uhradit soudní poplatek stanovené ve výroku II. rozsudku soud uvádí, že žalobkyně není v tomto řízení osvobozena od soudního poplatku dle § 11 (2) písm. d). K tomu srov. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. dubna 2012, sp. zn. 71 Co 136/2012, z něhož vyplývá, že byť nárok žalobkyně (regres) vznikl v příčinné souvislosti s poškozením na zdraví jejího pojištěnce, není žalobkyně v postavení navrhovatele v řízení o náhradu škody na zdraví, kterému zákon v § 11 odst. 2 písm. d) zák. č. 549/1991 Sb. v platné znění osvobození přiznává. Na tom nemůže nic změnit ani fakt, že pozměňovacím návrhem byl § 11 odst. 2 písm. d) doplněn o náklady léčení. Náhrada nákladů léčení je jedním z nároků, které může poškozený uplatnit v řízení o náhradu škody na zdraví dle § 449 OZ. Proto změnu § 11 odst. 2 písm. d) zák. č. 549/91Sb. je nutno vykládat tak, že provedeným doplněním došlo k upřesnění nároků poškozeného v řízení o náhradě škody na zdraví, na která se osvobození vztahuje a nikoliv, jak činí žalobkyně, že novelizací tohoto ustanovení je jí přiznáno postavení navrhovatele v řízení o náhradu škody na zdraví.

15. V souladu s § 9 odst. 6 věty první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, proto soud vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku v příslušné výši (položka 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků).

16. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody. Lhůtu k zaplacení soudního poplatku soud uložil dle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.