9 C 25/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Kyselovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 78 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 78 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 78 500 Kč od 2. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 740 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se podanou žalobou u zdejšího soudu domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 78 500 Kč, která odpovídá nákladům na nucený odtah vozidla ze dne 25. 1. 2024, jehož provozovatelem je žalovaný, a parkovné na parkovišti provozovaném žalobkyní. Svůj návrh odůvodnila tím, že dne 25. 1. 2024 provedla podle § 27 zákona o silničním provozu odtah vozidla registrační značky , SPZ, a toto umístila na odtahové parkoviště žalobkyně. Za odtah požadovala po žalovaném zaplatit 1 900 Kč a za parkování pak 250 Kč denně za první tři dny, 400 Kč denně za 4. až 180. den a 50 Kč za 181. a každý další den parkování, to vše v souladu příslušným nařízením hlavního města Prahy. Žalovaný přes upomínku na dlužnou částku neuhradil ničeho.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení byl nekontaktní. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání.Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Z článku VI., bodu 2. 5. zřizovací listiny bylo zjištěno, že žalobkyně je příspěvkovou organizací hlavního města Prahy, jejímž předmětem činnosti je mimo jiné provádění odtahů vozidel a jejich hlídání. Z protokolu o odtahu vozidla č. 714263 bylo zjištěno, že dne 25. 1. 2024 byl na pokyn strážníka městské policie proveden z ulice Peckova na Praze 8 odtah vozidla tovární značky Peugeot, registrační značky , SPZ, . Z karty vozidla registrační značky , SPZ, bylo zjištěno, že provozovatelem a vlastníkem vozidla byl od 13. 9. 2022 žalovaný. Z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 28. 5. 2024 a z kopií vrácených obálek bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala s dostatečným předstihem před podáním žaloby žalovaného k úhradě dluhu za odtah vozidla a parkování. Z nařízení schváleného usnesením rady hlavního města Prahy ze dne 12. 2. 2013 bylo zjištěno, že maximální cena za jeden nucený úplný odtah vozidla byla stanovena na 1 900 Kč a maximální denní cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel byla stanovena na 250 Kč za 1. až 3. den, 400 Kč za 4. až 180. den a 50 Kč za 181. den a každý další den.Po právní stránce soud věc posoudil podle § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, dle něhož o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, rozhodne policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů.Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že na pokyn strážníka městské policie bylo odstraněno vozidlo provozované a vlastněné žalovaným, žalobkyně provedla jeho odtah a ponechala ho na jí provozovaném parkovišti, za což uplatnila vůči žalovanému právo na zaplacení parkovného, které však žalovaný neuhradil. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni cenu za odtah (technický úkon) v souladu s nařízením hlavního města Prahy v částce, kterou žalobkyně správně vyčíslila na maximální možnou hranici 1 900 Kč, jakož i za parkovné jeho vozidla na střeženém parkovišti žalobkyně, a to v částce 750 Kč za první tři dny, 70 800 Kč za 177 dnů od 4. do 180. dne parkování a další 2 000 Kč za 40 dnů po 50 Kč od 181. dne parkování. Žalovaný přitom netvrdil ani neprokazoval, že by žalobkyni dlužnou částku uhradil. Následně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění, od čehož je odvozen nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení.Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, a proto jí soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. proti žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 3 740 Kč. Tato částka odpovídá součtu nákladů za 2 úkony po 300 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (1. podání návrhu na zahájení řízení, 2. jednoduchá výzva k plnění) a ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 140 Kč. Úkony spočívající v shrnutí žalobních tvrzení ze dne 17. 11. 2024 a souhlasu s rozhodnutím bez nařízení jednání ze dne 29. 12. 2024 nebyly soudem vyhodnoceny jako náklady potřebné k účelnému uplatňování práva, ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla všechny pro posouzení věci potřebné skutečnosti, v tomto podání doplňované, tvrdit již v žalobě.Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.