9 C 37/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Kyselovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A, narozená Datum narození žalobkyně A bytem Adresa žalobkyně A zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 58 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 58 000 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 58 000 Kč od 21. 3. 2025 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, tj. co do úroku z prodlení z částky 58 000 Kč převyšujícího 12 % ročně od 21. 3. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 16 368,10 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně. Žalobkyně se žalobou ze dne 10. 2. 2026 domáhala zaplacení částky 58 000 Kč s příslušenstvím z titulu nájemní smlouvy uzavřené mezi ní a žalovaným dne datum (dále jen „nájemní smlouva“). Předmětem nájmu byl pronájem bytové jednotky č. Anonymizováno na adrese adresa (dále jen „byt“) na dobu určitou. Žalovaný se zavázal žalobkyni platit nájemné a úhrady za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním bytu, a to vždy nejpozději do 20. dne kalendářního měsíce na měsíc následující. Nájemné bylo stanoveno na 12 700 Kč a úhrady za poskytovaná plnění spojená s užíváním bytu na 800 Kč měsíčně za osobu. Od ledna 2025 došlo k ohledem na inflaci k navýšení nájemného na 13 750 Kč a úhrad za poskytovaná plnění spojená s užíváním bytu na 1 000 Kč měsíčně za osobu. Žalovaný nezaplatil nájemné za prosinec 2024, únor a březen 2025, čímž mu vznikl vůči žalobkyni dluh ve výši 43 000 Kč. Žalobkyni navíc vznikl podle čl. IV. odst. 4 nájemní smlouvy nárok na paušální náhradu škody ve výši 15 000 Kč. Žalovaný dne 1. 3. 2025 uznal vůči žalobkyni svůj dluh ve výši celkem 58 000 Kč, kdy se současně zavázal plnit dlužnou částku v 5 splátkách po 11 600 Kč na účet žalobkyně počínaje měsícem březnem 2025. Mezi stranami bylo zároveň ujednáno, že nezaplatí-li žalovaný některou ze splátek včas, zbývající dlužná částka se zesplatní, a to s 20% úrokem z prodlení. Žalovaný dlužnou částku i přes výzvu žalobkyně ze dne 19. 11. 2025 neuhradil. Vzhledem k tomu, že věc bylo možné rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání výslovně vyjádřila souhlas v podání ze 3. 3. 2026, žalovaný se k výzvě nevyjádřil, přestože mu byla žaloba i výzva doručena v souladu s § 49 odst. 4 o. s. ř. ke dni 12. 3. 2026, soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Po zhodnocení důkazů má soud za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o nájmu bytu z datum, kterou se žalobkyně jako pronajímatel zavázala přenechat žalovanému jako nájemci k užívání byt č. Anonymizováno na adrese adresa, a žalovaný se zavázal hradit za to žalobkyni nájemné ve výši 12 700 Kč měsíčně a poplatky za plnění spojená s užíváním bytu (odvoz odpadu, úklid, vodné a stočné, ústřední topení aj.) ve výši 800 Kč měsíčně za osobu, který byl splatný vždy do 20. dne kalendářního měsíce předem na měsíc následující. Pro případ prodlení nájemce s úhradou nájemného si strany ujednali, že nájemce pronajímateli zaplatí částku 5 000 Kč za každé započaté 30denní období po sobě jdoucích kalendářních dnů, ve kterých trvá prodlení nájemce, přičemž se jedná o paušální náhradu škody vzniklou pronajímateli v souvislosti s časovými a věcnými náklady na právní vymáhání dlužné částky (č. IV. bod 6.). Nájem byl sjednán na dobu určitou, s jistotou ve výši 13 500 Kč a také s inflační doložkou, takže nájemné se od roku 2025 zvýšilo o zákonnou inflaci. Žalovaný dne 1. 3. 2025 výslovně uznal svůj dluh vůči žalobkyni představující nájemné z nájemní smlouvy za měsíc prosinec 2024 ve výši 13 500 Kč, a za měsíce únor a březen ve výši 2 x 14 750 Kč, a 15 000 Kč jako paušální náhradu škody, tj. celkem 58 000 Kč. V rámci písemného podepsaného uznání se žalovaný zavázal uhradit dluh vůči žalobkyni v pěti měsíčních splátkách po 11 600 Kč na její bankovní účet, vždy do 20. dne každého kalendářního měsíce počínaje březnem 2025, s tím, že nezaplatí-li některou ze splátek včas, stane se celá zbývající částka splatnou a žalobkyni vznikne právo na 20% roční úrok z prodlení. Žalovaný však podle tvrzení žalobkyně na tomto dluhu nezaplatil ničeho. Soud má tedy za prokázané, že žalovaný má za žalobkyní splatný dluh ve výši 58 000 Kč, přičemž žalobkyně k němu jako příslušenství nárokuje i úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti první splátky, resp. zesplatnění dluhu. Žalobkyně žalovaného k plnění před podáním žaloby vyzvala dopisem z 19. 11. 2025. Žalovaný v řízení netvrdil ani nepředložil ničeho, co by tyto závěry vyvracelo. Po zhodnocení jednotlivých důkazů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná, a proto jí vyhověl. Po právní stránce soud vycházel z ustanovení § 2235 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), týkající se nájmu bytu, a § 2235 o. z. ohledně uznání dluhu žalovaným. Co do nároku na dlužné nájemné ve výši 43 000 Kč soud nároku žalobkyně zcela vyhověl. Pokud jde o výši ujednané smluvní pokuty, zabýval se soud otázkou její přiměřenosti, přičemž dospěl k závěru, že zákon její ujednání v případě nájmu bytu nevylučuje a její v řízení požadovaná výše 15 000 Kč nepřesahuje částku představující tři nájmy i s přihlédnutím k výši ujednané jistoty, byť samotné znění smluvené úpravy je výkladově přinejmenším problematické. K opačnému závěru však soud dospěl, výše ujednaného ročního úroku z prodlení. Podepsáním uznání dluhu došlo k modifikaci původního závazku, co se týká podmínek splatnosti, tzn. stále se jedná o původní závazek ze smlouvy o nájmu bytu, a proto se na něj vztahují i příslušná ochranná ustanovení zákona, tedy i § 2239 o. z. Vzhledem k ujednání o smluvní pokutě a její výši se téměř dvojnásobný úrok z prodlení oproti výši stanovené příslušným nařízením vlády (č. 351/2013 Sb.) bez jakéhokoliv stropu nepřevyšujícího onu zákonem stanovenou hranici tří nájmů (viz § 2254 o. z.) jeví ve svém souhrnu jako nepřiměřeně vysoký a fakticky obcházející stanovenou zákonnou úpravu, jejímž smyslem je právě ochrana nájemce před takovými nepřiměřenými povinnostmi. Byť judikatura vyšších soudů se k této problematice po novele Občanského zákoníku účinné k 30. 6. 2020 explicitně nevyjadřuje, nižší soudy dospívají ke shodným závěrům, jaké jsou výše uvedeny (srov. např. rozsudek Krajského soudu Hradec Králové - pobočka Pardubice ze dne 20. 2. 2024, č. j. 23 Co 254/2023-73, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 7. 2025, č. j. 17 C 269/2024-40). Soud proto žalobci přiznal výrokem I. dlužné nájemné a úrok z prodlení ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužného nájemného a poplatků za poskytnutá plnění v souvislosti s užíváním bytu, a ve zbytku, tj. co do úroku převyšujícím zákonnou výši, žalobu výrokem II. zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 368,10 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 320 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 58 000 Kč sestávající z částky 3 420 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 610 Kč ve výši 2 438,10 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.