9 C 44/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Kyselovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do 3 měsíců od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 1 536 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 1 536 Kč od 5. 2. 2025 do zaplacení.

II. Žaloba se v rozsahu, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 18 437 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 18 437 Kč od 5. 2. 2025 do zaplacení, a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku nahradit žalované náklady řízení ve výši 200 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení částky celkem ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení úrokem a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč) s odůvodněním, že dne 22. 3. 2024 uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelského úvěru č. 155418, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, který měla žalovaná splácet v měsíčních splátkách po 4 000 Kč. Žalovaná neuhradila splátku splatnou dne 15. 8. 2024, takže v souladu se smlouvou došlo k zesplatnění úvěru. Ke dni podání návrhu elektronického platebního rozkazu neuhradila žalovaná na jistinu pohledávky ničeho. Žalobkyně následně podáním ze dne 8. 4. 2025 upravila toto tvrzení tak, že žalovaná uhradila čtyři splátky úroků po 4 000 Kč, tj. 16 000 Kč, které však byly započteny v souladu s tabulkou umoření. Dále uvedla, že žalovaná byla opakovaně vyzvána k úhradě dlužné částky a že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby předžalobní výzvou. Vyjma splacení jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč po žalovaném požadovala též úrok z prodlení a náklady na jeho upomínání za dvě odeslané upomínky po 500 Kč/upomínka. K posouzení úvěruschopnosti žalované doplnila, že tato byla řádně prověřována na základě doloženém dokumentů (kopie občanského průkazu, kopie rodného listu, výplatní páskou a výpisem z účtu), jakož výpisy z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, databáze neplatných dokladů, z registru SOLUS a výpisem z obchodního rejstříku zaměstnavatele žalované.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Namítla, že předmětná smlouva byla uzavřena bez zajištění procesu verifikace a nezměnitelnosti smlouvy, neboť byla uzavřena prostřednictvím elektronické komunikace na dálku, aniž vyslovila souhlas s právě s textem smlouvy. Nadto spatřuje neplatnost předmětné smlouvy z důvodu nepřiměřeně vysoké sazby RSPN 791,61% (částka poskytnutého úvěru 20 000 Kč vůči celkové částka 68 000 Kč za dobu trvání úvěru 12 měsíců představuje více než trojnásobné navýšení), což je cca 85násobkem obvyklého (průměrného) RPSN požadovaného poskytovateli úvěrů v době uzavření smlouvy. Současně považuje předmětnou úvěrovou smlouvu za neplatnou z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (konkrétně namítá nedostatečné posouzení jejích měsíční výdajů, kdy došlo k jejich zkreslení do žalobkyní vyplňované Přílohy č. 1). V projednávané věci žalobkyni stačilo doložit pouze doklad totožnosti a výpis z bankovního účtu, přičemž žalobkyně vůbec neprověřovala výdaje, náklady na živobytí a bydlení (údaj 3 000 Kč na bydlení je nepravdivý), když ze samotného výpisu z účtu je zřejmý např. pravidelný měsíční výdaj 10 240 Kč na energie. Připustila, že v souvislosti s úvěrovou smlouvou načerpala částku 20 000 Kč, avšak do dnešního dne uhradila žalobkyni 18 437 Kč (což dokládá výpisem ze svého účtu), souhlasí s úhradou zbytku jistiny ve splátkách po 500 Kč měsíčně. Žalobkyni kontaktovala za účelem smírného vyřešení sporu, tato však nereagovala a podala žalobu.

3. Žalobkyně se z nařízeného ústního jednání omluvila a souhlasila s jeho konáním ve své nepřítomnosti, soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) v její nepřítomnosti.

4. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalobkyně na bankovní účet č. , č. účtu, poslala dne 22. 3. 2024 částku 20 000 Kč (prokázáno detailem pohybu – bezhotovostní platbou z internetového bankovnictví , právnická osoba, ). Z účtu č. , č. účtu, , který byl označen jako účet , Jméno žalované, , byla na účet žalobkyně poslána částka 1 Kč dne 22. 3. 2024 (prokázáno detailem pohybu – okamžitou příchozí platbou z internetového bankovnictví , právnická osoba, ). Žalovaná odeslala několik plateb s variabilním symbolem shodným s číslem smlouvy, a to konkrétně dne 11. 4. 2024, 13. 5. 2024, 11. 6. 2024 a 11. 7. 2024 po 4 000 Kč a dále dne 3. 4. 2025 částku 2 436 Kč (prokázáno výpisy z účtu žalované z výše uvedených dnů). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 21. 1. 2025 a podacím lístkem z téhož dne).

5. V řízení však nebylo prokázáno, že žalobkyně před tvrzeným uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované a měla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o její schopnosti dluh splatit. Z důkazů, které soud provedl sice vyplývá, že v příloze 1 – posouzení úvěruschopnosti žalované je k osobě žalované uvedeno: stav svobodná, počet vyživovaných dětí 2, zaměstnavatel – , právnická osoba, , Anonymizováno, s tím, že průměrný příjem Spotřebitele za poslední 3 měsíce je 34 064 Kč, což bylo ověřeno z výplatní pásky a výpisu z bankovního účtu (tento byl vyžádán za období 12/23 až 2/24), avšak z listin předložených žalobkyní (ani po doplnění skutkových tvrzení) nevyplývá, jakým způsobem byla zohledněna (natož ověřována) výdajová stránka žalované. Z přílohy 1 plyne, že tato obsahuje určité údaje stran výdajové stránky žalované (náklady na bydlení v pravidelné částce 3 000 Kč, pravidelné závazky a sázky 0 Kč, jednorázové závazky (mikroúvěru): Ne, přičemž při zohlednění splátky činí finanční zůstatek spotřebitele částku 23 064 Kč), žalobkyně však neuvedla, jak k těmto údajům přišla. Listina není nikým podepsána (nikdo nestvrdil její obsah), údaje, které listina obsahuje (s výjimkou pravidelného příjmu žalované od zaměstnavatele a výpisu z účtu), nejsou podloženy příslušnými doklady. Údaj o nákladech na bydlení je nevěrohodný, podle něj tyto náklady dosahují 3 000 Kč měsíčně, což je vzhledem k výši nájemného v Praze a k cenám energií nepřiměřeně nízká částka. Současně výši tohoto údaje na bydlení popřela žalovaná ve svém účastnického výslechu, přičemž údaj 3 000 Kč neodpovídá ani zjištěním vyplývajícím z výpisů z účtů žalované (tedy z důkazů, které předkládá samotná žalobkyně), podle nichž měsíční pravidelné výdaje tvoří SIPO ve výši 10 340 Kč a výdaje za služby mobilu a internetu ve výši 2 424 Kč (tj. 12 764 Kč měsíčně). Žalobkyně se dále nezabývala tím, kde žalovaná bydlí, přičemž za situace, kdy v příloze 1 je uveden počet vyživovaných dětí 2, návaznost na toto tvrzení (věk, zda se děti podílejí na nákladech, či zda jsou na žalovanou odkázány výživou, zejména pokud z výpisu z účtu žalované plyne, že jednorázově jsou zasílány částky „pro kluky“, „pro , Anonymizováno, “), stejně tak jako další životní výdaje, žalobkyně dále neposuzovala ani neřešila. Žalobkyně soudu předložila i další důkazy, které soud provedl (výpis z účtu žalované za prosinec 2023 až únor 2024, informace z insolvenčního rejstříku, výpis z obchodního rejstříku , právnická osoba, , výsledek lustrace v systému Solus aj.), avšak dle mínění soudu tyto doklady nemohly stačit k prokázání dostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně se ověřováním příjmů a výdajů žalované zabývala pouze formálně a povrchně. Žalovaná si např. jen za prosinec 2023 vypůjčila (nebo splácela) od nebankovních institucí prostředky ve výši přesahující 100 000 Kč (dne 10. 12. 2023 , právnická osoba, ve výši 3 750 Kč, dne 15. 12. 2023 anuita úvěru 9 796 Kč, dne 18. 12. 2023 půjčka , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši 84 996 Kč, dne 22. 12. 2023 příjem z další půjčky , Anonymizováno, ve výši 3 955,83 Kč, dne 18. 1. 2024 čerpání úvěru , právnická osoba, ve výši 20 000 Kč, dne 17. 2. 2024 půjčka , Anonymizováno, ve výši 10 500), přičemž její příjmy ze zaměstnání činily v průměru pouze cca 35 000 Kč) (prokázáno potvrzením , právnická osoba, o inkasu – SIPO a výpisy z účtu žalované za období od 1. 12. 2023 do 29. 2. 2024), což o schopnosti splácení úvěru v dlouhodobé perspektivě rovněž zcela jednoznačně nesvědčí. Náklady žalované v souvislosti s dalšími „půjčkami“ žalované (jichž měla dle svého účastnického výslechu v době uzavírání předmětné smlouvy 14) se žalobkyně nezabývala vůbec (od kdy je úvěr uzavřen, na jakou dobu, kolik splátek ještě zbývá uhradit, zda žalovaná platí pravidelně apod.). Předně, splnění povinností dle § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), musí poskytovatel úvěru být schopen sám prokázat objektivními podklady, které měl k dispozici a na jejichž základě provedl odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

6. Vzhledem k těmto skutečnostem a k tomu, že žalobkyně nepředložila ani žádné jiné podklady, které by vedly k závěru, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splatit celý dluh, dospěl soud k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalované a neměla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o její schopnosti dluh splatit.

7. Po skutkové stránce soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, z nichž žalovaná splatila 18 437 Kč, avšak neprokázala, že by před poskytnutím úvěru zkoumala řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a měla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o její schopnosti dluh splatit.

8. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zák. č. 257/2016 Sb.“), dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Jak plyne ze shora uvedených skutkových zjištění, žalovaná od žalobkyně přijala částku 20 000 Kč, a to bez právního důvodu, neboť k uzavření smlouvy o úvěru nedošlo; byla proto povinna ji žalobkyni vydat. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná k v.s. předmětné smlouvy uhradila částku 18 437 Kč (z čehož částku 16 000 Kč činí nespornou samotná žalobkyně), proto bylo žalobě ohledně zbývající jistiny vyhověno. Jelikož tvrzená smlouva o úvěru nebyla uzavřena, nemohlo žalobkyni vzniknout právo na zaplacení jakýchkoli smluvních poplatků či úroků, neboť tyto nároky se odvozovaly právě z tvrzené smlouvy. V rozsahu převyšujícím dlužnou jistinu ve výši 1 536 Kč proto soud žalobu zamítl. Současně soud doplňuje, že i pokud by neměl na prokázané, že žalobkyně při sjednávání úvěru dostatečně prověřovala úvěruschopnost žalované, musel byl konstatovat, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná ve smyslu § 588 o. z. z důvodu nepřiměřeného výše úroků (RPSN 791,61%) odporující dobrým mravům (srov. např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126, popř. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

12. Závěr, že pokud není řádně zkoumána úvěruschopnost žadatele o úvěr, nelze uzavřenou smlouvu o úvěru chápat za platně uzavřenou, je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ve spojení s konstantní judikaturou , adresa, Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další) čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli.

13. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že ze zákona plyne relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp. zn. C-679/18 ze dne 5. 3. 2020 konstatuje i Soudní dvůr Evropské Unie.

14. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.

15. Žalovaná tak přijala částku 20 000 Kč, a to bez právního důvodu, žalovaná byla proto povinna částku žalobkyni vydat dle § 2991 o. z. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná uhradila celkem částku 18 437 Kč a zbývá ji tak uhradit celkem 1 536 Kč, které od žalobkyně obdržela (20 000 Kč – 18 437 Kč). Proto bylo žalobě ohledně jistiny dluhu v částce 1 563 Kč výrokem I. tohoto rozsudku vyhověno. S odkazem na cit § 87 odst. 1 ZSÚ soud uložil žalované vrátit zbytek poskytnuté jistiny v delší pariční lhůtě 3 měsíců od právní moci rozsudku, když soud má za to, že tato doba odpovídá rozvržení do 3 splátek po cca 500 Kč, které by žalovaná byla schopna splácet (viz její vyjádření u ústního jednání). V rozsahu převyšujícím dlužnou jistinu ve výši 1 563 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z této částky a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, proto soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení z převážné části úspěšná, nárok na plnou náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka v částce 200 Kč dle § 1 odst. 1 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za každý ze dvou úkonů právní pomoci (1. sepis vyjádření ze dne 24. 3. 2025 a 2. účast u ústního jednání soudu), když neúspěch žalované v částce 1 536 Kč lze považovat za situaci, kdy „o nepatrný neúspěch jde všude tam, kde se poměr plnění ve vztahu k celku blíží nule (zpravidla pod 10 %)“ (viz Občanský soudní řád, 3. vydání. 3. aktualizace, 2024, § 142).