9 C 54/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudcem JUDr. Mgr. Petrem Košíkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 10 644,72 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 644,70 Kč spolu s 9 % ročním úrokem z prodlení z částky 10 644,70 Kč od 16. 1. 2019 do zaplacení; kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 17,88 Kč za období od 15. 10. 2018 do 15. 1. 2019; kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8,71 Kč za období od 15. 11. 2018 do 15. 1. 2019; kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4,5 Kč za období od 15. 12. 2018 do 15. 1. 2019, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů ve výši 7 479,20 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým zdejšímu soudu dne 2. 11. 2020 domáhá po žalovaném zaplacení částky 10 644,72 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vnikl z titulu neuhrazení úvěru. Žalobkyně k odůvodnění žaloby uvedla zejména, že na základě žádosti/návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí kreditní karty a úvěru k příjmení příjmení kartě číslo ze dne 11. 5. 2009 (dále jen„ žádost“), kdy žalovaný zároveň zažádal o vydání kreditní karty a o poskytnutí úvěrového rámce v minimální výši 10 000 Kč, došlo ze strany žalovaného k přijetí návrhu žalobkyně na uzavření smlouvy o poskytnutí kreditní karty číslo poskytnutí úvěru k příjmení příjmení kartě (dále jen„ Smlouva“). Dále žalobkyně uvádí, že v souladu s anonymizována dvě slova obchodních podmínek návrh na uzavření Smlouvy podpisem žádosti přijala, přičemž odkládací podmínkou účinnosti Smlouvy je okamžik, ke kterému je Smlouva zaktivována v informačním systému a aktivace kreditní karty. Aktivací kreditní karty ze strany žalobkyně došlo k potvrzení, že Smlouva nabyla účinnosti. První čerpání žalovaný uskutečnil dne 22. 5. 2009 výběrem částky 10 000 Kč z bankomatu. Předmětnou Smlouvou, jejíž nedílnou součástí jsou obchodní podmínky a sazebník poplatků, se žalobkyně zavázala, že žalovanému poskytne peněžní prostředky k čerpání ve výši úvěrového rámce, přičemž žalovaný se zavázal splácet řádně a včas částku vyčerpanou z úvěrového rámce formou pravidelných měsíčních splátek ve výši stanovené v sazebníku poplatků, a to vždy ke každému 14. kalendářnímu dni měsíce. Úroky a poplatky jsou součástí měsíční splátky a jsou splatné společně se splátkou, kdy se jedná o pevnou úrokovou sazbu platnou pro příslušné čerpání. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas a porušil tím tak smluvní povinnosti, využila žalobkyně svého práva a čerpání úvěru s důvodu neuhrazení 2 splátek pozastavila. Žalovaný se i přes písemné a telefonické upomínání žalobkyně dostal do prodlení s úhradou 4 měsíčních splátek (splátka splatná dne 14. 9. 2018, splátka splatná dne 14. 10. 2018, splátka splatná dne 14. 11. 2018, splátka splatná dne 14. 12. 2018), čímž došlo k zesplatnění veškerých závazků žalovaného vůči žalobkyni, a to dnem následujícím po splatnosti nejpozději dospělé dlužné měsíční splátky (čl. V. odst. 2 písm. b) obchodních podmínek). Žalobkyně uvádí, že žalovaný čerpal částku v celkové výši 9 936,38 Kč Vedle vyčerpané částky žalobce požaduje částku ve výši 1 528,36 Kč (úroky, pojištění a poplatky) a částku ve výši 150 Kč (poplatek za zaslanou upomínku) a částku ve výši 273,98 Kč představující smluvní pokutu za prodlení s úhradou dlužných splátek, tj. celkem částku ve výši 11 888,72 Kč. Po ukončení smlouvy žalovaný dne 2. 1. 2019 dluh uznal a dohodl se s žalobkyní na úhradě dlužné částky ve 47 splátkách ve výši 248 Kč. Na základě této dohody žalovaný uhradil za období od 31. 1. 2019 do 24. 6. 2019 čtyři splátky v celkové výši 1 244 Kč. Dále již žalovaný neuhradil ničeho, a to ani v návaznosti na opakované písemné upomínky a další úkony. Žalovanému byla dne 27. 1. 2020 zaslána předžalobní upomínka. Soud nařídil jednání na datum, při kterém provedl dokazování. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Ze Smlouvy o poskytnutí kreditní karty a úvěru k příjmení příjmení kartě číslo uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným plyne, že jejím předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků k čerpání ve výši úvěrového rámce v minimální výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal splácet řádně a včas částku vyčerpanou z úvěrového rámce formou pravidelných měsíčních splátek. Nedílnou součástí Smlouvy byly obchodní podmínky a sazebník poplatků. Úroky a poplatky byly součástí měsíční splátky a byly splatné společně se splátkou, kdy se jednalo o pevnou úrokovou sazbu platnou pro příslušné čerpání. Smlouva stanovila mimo jiné povinnost žalovaného uhradit poplatek ve výši 150 Kč a smluvní pokutu dle sazebníku poplatků. Poskytnutí úvěru má soud za prokázané z výpisů úvěrového účtu žalovaného. Dopisem ze dne 26. 12. 2018 žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění všech dosud nesplatných dlužných částek celkem ve výši 11 888,72 Kč, a to ke dni 21. 12. 2018 dle anonymizována čtyři slova) obchodních podmínek a vyzvala žalovaného k jejich úhradě. Z dohody o úhradě a uznání dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne datum plyne, že žalovaný uznal dluh ve výši 11 888,72 Kč a zavázal se k jeho úhradě v 47 měsíčních splátkách ve výši 248 Kč. Z přehledu plateb plyne, že žalovaný uhradil celkem částku ve výši 1 244 Kč. Předžalobní upomínka ze dne 24. 1. 2020 byla žalovanému doručena 30. 1. 2020, žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Vzhledem k tomu, že k 1. 1. 2014 nabyl účinnosti občanský zákoník z. č. 89/2012 Sb., zabýval se soud otázkou, zda použít právě tento zákon či zda použít stávající předpisy, tj. zákon č.40/1964 Sb. občanský zákoník a zákon č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník, které platily až do 31. 12. 2013. Podle § 3028 odst. 1 zákona č.89/2012 Sb. občanského zákoníku tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. V dané věci se jedná o smlouvu uzavřenou v roce 2009 a za takové situace je třeba aplikovat hmotné právo podle dosavadní právní úpravy ve smyslu § 3028 odst. 1, 3 zákona č.89/2012 Sb. občanského zákoníku. Po právní stránce soud nárok žalobce posoudil jako pohledávku ze smlouvy o úvěru. Podle § 261 odst. 3 písm. d) z.č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obchodní zákoník“) touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho částí (§ 476), smlouvy o nájmu podniku (§ 488b), zástavní právo k obchodnímu podílu (§ 117a), smlouvy o úvěru (§ 497), smlouvy o kontrolní činnosti (§ 591), smlouvy zasílatelské (§ 601), smlouvy o provozu dopravního prostředku (§ 638), smlouvy o tichém společenství (§ 673), smlouvy o otevření akreditivu (§ 682), smlouvy o inkasu (§ 692), smlouvy o bankovním uložení věci (§ 700), smlouvy o běžném účtu (§ 708) a smlouvy o vkladovém účtu (§ 716). Podle § 262 odst. 4 obchodního zákoníku ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku. Podle § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Uznání dluhu soud posoudil podle § 558 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Právo na zaplacení smluvní pokuty žalobkyni vzniklo dle ust. § 544 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013. O úroku z prodlení rozhodl soud podle ust. § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013. S ohledem na výše uvedené skutečnosti a zákonná ustanovení proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni proti žalovanému náhradu nákladů řízení v celkové výši 7 479,20 Kč. Z toho částku 800 Kč za soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, dále odměnu advokáta dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), neboť žalobkyně vede u zdejšího soudu další řízení s obdobnými předměty sporu, která byla zahájena na základě shodného formulářového typu žaloby, tudíž se jedná o návrh na ustáleném vzoru, předmětem tohoto řízení je zaplacení peněžitého plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Soud určil tuto odměnu na částku 4 620 Kč za 3 úkony právní služby (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění). Soud dále přiznal náhradu hotových výdajů advokáta za výše uvedené úkony právní služby á 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. S ohledem na skutečnost, že je zástupce žalobkyně plátcem DPH, náleží k částce sazba DPH ve výši 21 %, tedy částka 1 159,20 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátem, rozhodl soud dle ust. § 149 odst. 1 o.s. ř., že žalovaný je povinen náhradu nákladů zaplatit k rukám právního zástupce. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí soud neshledal zákonné důvody. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.