9 C 61/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jarolímkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení pojistného plnění 52 765,50 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 52 765,50 Kč spolu s úrokem v zákonné výši z částky 52 765,50 Kč od 10. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku nahradit žalované náklady řízení ve výši 21 296 Kč, a to k rukám právního zástupce žalované. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 19. 2. 2021 domáhala po žalované vyplacení pojistného plnění za opravu dopravního značení v souvislosti s dopravní nehodou ze dne 20. 2. 2018, při které pojištěnec žalované poškodil dopravní značku IS 8. Opravu dopravního značení žalobkyně provedla žalobkyně prostřednictvím zadání veřejné zakázky malého rozsahu společnosti [právnická osoba] (dále jen„ zhotovitel“). Zhotovitel za opravu dopravního značení žalobkyni vyúčtoval částku dohromady 163 226 Kč, přičemž za opravu samotné značky účtoval částku 90 847,50 Kč a za vedlejší rozpočtové náklady (dále jen„ VRN“) účtoval 72 378,40 Kč. Vyúčtování VRN přitom bylo provedeno přeúčtováním celkových paušálních VRN za opravu osmi značek prováděných oprav v rámci jedné veřejné zakázky tak, že bylo vyděleno osmi. Žalovaná žalobkyni uhradila za opravu dopravní značky pojistné plnění ve výši 71 064 Kč, nicméně zbylou částku žalobkyně neučinila předmětem tohoto řízení. Žalobkyně se v tomto řízení domáhá pouze zaplacení VRN souvisejících s opravou jako takovou, které žalovaná akceptovala pouze do výše 1 391,50 Kč. Zbylá částka 70 986,90 Kč zůstala žalovanou neuhrazena, načež žalobkyně přistoupila k přepočtu VRN a jejich snížení na částku 57 206,20 Kč. Nově vypočtené VRN uhradila žalovaná opět pouze částečně, tentokrát v rozsahu 3 049,20 Kč. Žalobkyně proto požadovala doplacení pojistného plnění ve výši 52 765,50 Kč (původně přeúčtovaných 57 206,20 Kč ponížených o vyplacené pojistné plnění ve výši nejprve 1 391,50 Kč před přeúčtováním VRN a dalších 3 049,20 Kč po přeúčtování). Žalobkyně nesouhlasila s posouzením žalované ohledně neúčelnosti některých vyúčtovaných položek z toho titulu, že tyto nebyly skutečnou škodou. Co do prokázání účelného vynaložení VRN odkázala na soudu poskytnutou kompletní dokumentaci veřejné zakázky, přičemž vyslovila domněnku, že žalovaná (stejně jako soud) je povinna vycházet z takto vysoutěžené ceny, kterou je zároveň nutno považovat za cenu obvyklou, která by se neměla podrobovat dalšímu přezkumu. Tvrdila, že zhotovitel byl vybrán ze tří uchazečů jakožto uchazeč s nejnižší nabídkovou cenou. Žalovaná se na výzvu soudu ve věci samé k žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou neuznává, a to ani zčásti. Žalovaná odmítnutí pojistného plnění odůvodnila tím, že VRN byly původně vyúčtovány jednotnou částku za vícero oprav s tím, že tyto nebyly transparentně rozepsány, pročež žalovaná uhradila pouze položky VRN prokazatelně související s předmětnou opravou dopravní značky. Žalovaná na závěr podotkla, že pro určení výše opravy jsou podstatné ceny v místě a čase obvyklé. Podle žalované nebyly položky věrohodně rozepsány, což odůvodnilo jejich krácení, případně úplné odepření pojistného plnění za jednotlivé položky. Tak například žalovaná odečetla 15 700 Kč z vyúčtované položky 6 – očištění vozovky zametání, když na pracovišti shledala opodstatněné pouze drobné úklidové práce v rozsahu 4 hodin za celkem 1 800 Kč. Dále rozporovala množství bouraného betonu z vyúčtovaných 2,1 m3 na 1,2 m3, položku„ skládka zeminy“ odmítla uhradit úplně. Pomocné práce regulace a dopravy nebylo doloženo, pročež žalovaná uhradila pouze 1 200 Kč za použití přenosného dopravního značení. Na zbylé položky vyúčtování žalovaná neuhradila ničeho, neboť tyto podle ní nebyly skutečnou škodou související s dopravní nehodou nebo byly obsaženy v ostatních položkách vyúčtování. Soud provedl veškeré účastníky navržené důkazy, včetně fotodokumentace z místa dopravní nehody a veškeré zadávací dokumentace vč. uzavřené smlouvy o dílo mezi žalobkyní a zhotovitelem, která byla soudu navržena k důkazu ve formě CD disku obsahující veškeré důkazy, na které žalobkyně pro jejich úplnost odkázala. Vyjma CD další návrhy na doplnění dokazování žalobkyně nevznesla, dokonce se vymezila vůči návrhu žalované na vypracování znaleckého posudku s tím, že zpracování znaleckého posudku by bylo nadbytečné, neboť žalobkyně musela vycházet z nejnižší vysoutěžené ceny veřejné zakázky, kterou je jak žalovaná, tak soud, povinna považovat za cenu obvyklou a není tedy zapotřebí nechat zpracovat znalecký posudek ohledně ceny obvyklé VRN a jejich účelnosti. Žalovaná na svém návrhu na doplnění dokazování formou znaleckého posudku netrvala. Soud vycházel z předložených listinných důkazů a po provedeném dokazování dospěl ke skutkovým zjištěním, že při dopravní nehodě dne 20. 2. 2018 došlo k poškození svodidel v délce 30 metrů a svislé dopravní značky IS 8 (dálková návěst) ve vlastnictví žalobkyně (prokázáno protokolem o nehodě v silničním provozu s projednáním ze dne 20. 2. 2018, [číslo jednací] [číslo]). [ulice] nehodu zavinil pan [příjmení] [příjmení]. Škodící vozidlo bylo v době dopravní nehody pojištěno u žalované (prokázáno týmž protokolem). Z pozice zadavatele žalobkyně zadala veřejnou zakázku malého rozsahu„ [anonymizováno] [příjmení] – výměna poškozených velkoplošných SDZN“ č. zakázky: [číslo] a vyhotovila výzvu k podání nabídky s předpokládanou hodnotou zakázky ve výši 1 200 000 Kč bez DPH (prokázáno uvedenou výzvou ze dne 15. 10. 2018). Za účelem otevírání, hodnocení a posouzení nabídek žalobkyně ustanovila komisi a zároveň uvedla, že výzva k podání nabídky bude odeslána třem potenciálním dodavatelům, z nichž jeden byl právě dodavatel (prokázáno ustanovením komise a seznamem oslovených dodavatelů ze dne 15. 10. 2018). Žalobkyně přijala do konce lhůty k podání nabídek pouze jednu jedinou nabídku, a to právě tu od zhotovitele (prokázáno protokolem o otevírání, hodnocení a posouzení nabídek ze dne 5. 11. 2018). Nabídka zhotovitele počítala s opravou osmi poškozených dopravních značek s předběžně odhadnutou cenou opravy za každou značku zvlášť, přičemž VRN byly vyčísleny na částku 478 535 Kč bez DPH pro všechny opravy dohromady; celková cenu zhotovitel vyčíslil na 1 412 406,86 Kč (prokázáno nabídkou na realizaci veřejné zakázky malého rozsahu„ [anonymizováno] [příjmení] – výměna poškozených velkoplošných SDZN“ od zhotovitele ze dne 2. 11. 2018, konkrétně pak rozúčtováním cen oprav jednotlivých dopravních značek na straně 21). VRN se skládaly z poplatků za skládku – beton (69 720 Kč), zeminu (23 240 Kč) a„ příhradové kce“ (1 575 Kč), dále z pomocných prací pro zřízení nebo zajištění regulace a ochranu dopravy (120 000 Kč), vypracování RDS (40 000 Kč), dokumentace provedení v digitální formě (80 000 Kč), fotodokumentace (64 000 Kč) a nakonec z nákladů na zařízení stanoviště ve výši 80 000 Kč (prokázáno rozepsanými VRN na straně 23 výše zmíněné nabídky na realizaci veřejné zakázky od zhotovitele). Žalobkyně z pozice zadavatele veřejné zakázky rozhodla o výběru nabídky zhotovitele, neboť ten splnil všechny požadavky zadavatele a předložil nabídku s nejnižší nabídkovou cenou (prokázáno rozhodnutím a oznámením o výběru dodavatele ze dne 5. 11. 2018, č. j. [číslo] [spisová značka]). Žalobkyně pověřila provedením opravy (výměnou poškozených velkoplošných SDZN) zhotovitele s přijatou smluvní částkou ve výši 1 412 406,86 Kč (prokázáno smlouvou o dílo ze dne 12. 11. 2018 č. smlouvy objednatele: [číslo] ze dne). Zhotovitel vyúčtoval žalobkyni celkem za provedené práce (výměnu poškozených velkoplošných SDZN) částku 1 412 407 Kč (prokázáno fakturou – daňovým dokladem [číslo] ze dne 6. 12. 2018 a dodacím listem [číslo] – 18 z téhož dne). Zhotovitel účtoval za opravu objektu [anonymizována tři slova] [obec] směr [obec] [anonymizováno] 3500 x 2800 mm částku 90 847,50 Kč (prokázáno přílohou č. 1 a přílohou č. 2 výše uvedené faktury). VRN přitom byly vypočteny na částku celkem 478 535 Kč bez DPH, které po vydělení osmi pro jednu stavbu činily (po přičtení DPH částku 72 378,40 Kč (prokázáno přílohou č. 3 faktury). Žalovaná uhradila žalobkyni na opravu velkoplošné DZ částku 71 064 Kč s tím, že na VRN nebylo (prozatím) vyplaceno ničeho (prokázáno sdělením výše pojistného plnění z povinného ručení ze dne 28. 3. 2019, zn. [číslo]). Žalobkyně uzavřela se zhotovitelem dohodu, kterou bylo nahrazeno původní vyúčtování VRN, v němž došlo k poupravení (snížení či anulování) jednotlivých položek VRN (prokázáno dohodou o podrobnější popisu stavebního objektu č. 0 – VRN ze dne 29. 9. 2020 a přílohou č. 1 této dohody). Žalobkyně podala žalované žádost o přehodnocení pojistné události, kdy požadovala uhradit též zbylé VRN ve výši 55 814,70 Kč po již vyplacené částce 1 391 Kč (prokázáno žádostí o přešetření pojistné události č. PU [číslo] ze dne 4. 11. 2020 a dodejkou z následujícího dne). Žalovaná na to reagovala tím, že neshledala důvody pro navýšení pojistného plnění (prokázáno sdělením ke škodné události ze dne 24. 11. 2020, zn. [číslo]). Žalobkyně vyzvala žalovanou k v dostatečném předstihu před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky (prokázáno výzvou ze dne 8. 12. 2020 a dodejkou datové zprávy z téhož dne). Po právní stránce soud věc zhodnotil podle § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“), dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému účelně vynaložené náklady na způsobenou škodu vzniklou poškozením, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. Dle § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. Podle § 2969 odst. 1 o. z. při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit. K odlišnosti nabídkové ceny a skutečné ceny srov. např. rozhodnutí [anonymizováno 5 slov] ze dne 6. 2. 2018, č. j. [anonymizováno] [spisová značka] [číslo], ve kterém Úřad uvedl, že nelze zaměňovat pojmy„ nabídková cena“ a„ skutečná cena“, kdy„ nabídková cena“ je cena za celou dobu plnění veřejné zakázky uvedená účastníkem v jeho nabídce, oproti tomu pod pojmem„ skutečná cena“ je třeba rozumět cenu skutečně uhrazenou zadavatelem za plnění předmětu veřejné zakázky. Ve stínu výše uvedeného rozhodnutí je třeba zároveň podotknout, že stejné nerovnítko nelze klást mezi pojmy vysoutěžená cena a cena obvyklá, tak jak jí upravuje § 2969 odst. 1 o. z. Cena obvyklá je pak definována v § 2 odst. 2 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku jako cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Přitom se zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího ani vliv zvláštní obliby. Obvyklá cena vyjadřuje hodnotu majetku nebo služby a určí se ze sjednaných cen porovnáním. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobkyně je v celém žalobním návrhu nedůvodný, neboť v řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně skutečně ony VRN vynaložila v příčinné souvislosti s konkrétní dopravní nehodou. Žalobkyně byla soudem detailně poučena, že musí prokázat, že VRN ve výši 52 765,50 Kč jsou škodou vzniklou v přímé souvislosti s dopravní nehodou ze dne 20. 2. 2018 a nikoliv pouze paušální částkou vydělenou osmi. Dále, že musí prokázat výši jednotlivých položek, a že se jedná o účelně vynaložené náklady související s opravou konkrétní značky IS 8, tedy, že jí vznikly náklady ve formě poplatku za skládku betonu ve výši 2 310 Kč, poplatku za skládku zeminy 420 Kč, že pomocné práce, zřízení nebo zajišťující regulaci a ochranu dopravy byly ve výši 15 304 Kč. Dále pak, že položka za vypracování RDS v částce 4 903 Kč, položka 7 128 Kč spočívající v dokumentaci skutečného provedení v digitální formě, částka 6 028 Kč za fotodokumentaci a položka za zřízení staveniště, zařízení, provoz a demontáž 9 984,88 Kč jsou taktéž účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s opravou IS 8. Současně byla žalobkyně poučena o následcích neuposlechnutí tohoto poučení. Přesto žalobkyně navrhla pouze kompletní dokumentaci k veřejné zakázce, nikoliv důkazy prokazující konkrétní náklady vzniklé v souvislosti s opravou značky IS 8. Soud k tomu v první řadě uvádí, že účtování VRN bylo ledabylé a příliš zobecněné, když dodavatel zjevně vycházel z paušálních VRN stanovených po osm zakázek (oprav dopravních značek dohromady). Žalobkyně se tak pochopitelně ocitla ve stavu důkazní nouze, kdy nebyla schopna soudu doložit, že vyúčtované VRN jsou v příčinné souvislosti se škodou pojištěnce žalované, že byly skutečnou škodou ve smyslu § 2952 o. z. a v neposlední řadě též že cena, kterou za jejich vynaložení žalobkyně poskytla svému dodavateli byla cenou obecnou v dikci 2 969 o. z. Co do vyúčtovaných VRN soud uvádí, že pochybnosti vyvolává již samotné přeúčtování o bezmála 15 000 Kč, nicméně ani z těch původně vyúčtovaných položek ani z těch přeúčtovaných, v rámci nichž byly zkráceny některé z položek, se soud nedozvěděl žádných relevantních informací, natožpak aby byla prokázána účelnost jejich vynaložení. Dodavatel se v rozepsání jednotlivých položek omezil na lakonická informace a nicneříkající floskule (např. vyúčtování„ veškerých nákladů spojených s objednatelem požadovanými zařízeními“ apod.), přičemž soudu nebylo v řízení náležitě prokázáno, co tyto položky konkrétně obsahovaly a jakou práci v rámci nich dodavatel vynaložil. Soudu tak např. nebylo prokázáno, že dodavatel skutečně vynaložil část VRN na regulaci dopravy, ohledně poplatků na skládky žalobkyně nedoložila množství zeminy či jiného materiálů, který musel být v rámci oprav skladován. Soud se pak především podivuje nad rozsahem položek týkající se dokumentace a fotodokumentace prováděných prací a jeho poměrem vůči ostatních položkám VRN. Není přitom možné, aby žalobkyně, dbala-li povinnosti řádného hospodáře při vynakládání veřejných prostředků dodavateli, vyplatila žalované VRN bez ověření toho, zdali opravdu byly položky ve VRN vyúčtovány řádně, resp. že veškeré práce vyúčtované ve VRN byly provedeny. Bylo-li by tomu tak, žalobkyně by jistě neměla potíže tuto dokumentaci a fotodokumentaci na důkaz účelnosti vynaložených VRN soudu doložit. Nebylo-li tomu tak, nejedná se o skutečnou škodu, která by žalobkyni jednáním pojištěnce žalované vznikla. Na závěr se soud musí rovněž ohradit vůči tvrzení žalobkyně, že není oprávněn jakkoli blíže zkoumat a v případě zjištěných nesouladů přehodnocovat (moderovat) výši vyplaceného pojistného tím, že žalobkyni přizná její nárok spočívající v doplacení pojistného plnění, anebo žalobu zamítne za předpokladu, že dospěje k názoru, že škoda utrpěná na majetku žalobkyně (škoda) byla pojišťovnou zcela uspokojena, případně – jako v tomto případě – žalobu jako nepodloženou rovněž zamítne. Žalobkyně na podporu svého závěru uvádí, že dodavatel splnit limit veřejné zakázky, pročež byl vybrán jakožto nejvhodnější kandidát (dodavatel). K tomu je nutno podotknout, že v prokázaném skutkovém stavu nemá oporu žalobní tvrzení žalobkyně o tom, že„ zhotovitel (v rozsudku také jako dodavatel – pozn. soudu) byl vybrán ze tří uchazečů … jako uchazeč s nejnižší nabídkovou cenou“. Ze spisu se podává, že žalobkyně doručila výzvu k podání nabídek třem potenciálním dodavatelům, přičemž v této výzvě rovněž stanovila předpokládanou hodnotu veřejné zakázky na výši 1 200 000 Kč bez DPH. V poskytnuté lhůtě jí byla doručena pouze jedna nabídka, a to nabídka od dodavatele, a protože nabídka dodavatele nepřekročila předpokládanou hodnotu veřejné zakázky, byl žalobkyní vybrán a s ním uzavřena smlouva o dílo. Žádné další nabídky, z nichž by potenciálně mohla žalobkyně vybírat, ve lhůtě předloženy nebyly. Soud připomíná, že je zapotřebí vycházet zejména ze znění § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., dle něhož má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému účelně vynaložené náklady na způsobenou škodu vzniklou poškozením. V této souvislosti soud akcentuje termín„ účelně vynaložené náklady“. Pojištěný žalované způsobil škodu na majetku žalobkyně, ta byla žalovanou téměř v plné výši žalobkyni reparována. Nelze zpochybnit, že dodavatel, jehož služeb žalobkyně pro obnovení původního stavu a funkce dopravní značek využila, musel vynaložit i některé další náklady (např. zřízení staveniště, regulace dopravy v místě opravy značky atd.) než pouze samotné úkony bezprostředně směřující (v daném místě) k opravě dopravní značky, nicméně tyto musí být vč. jejich účelnosti náležitě žalobkyní prokázány. Poukaz na vágně vyúčtované VRN v tomto případě nelze vnímat jako dostatečný důkaz o tom, že tyto náklady byly dodavatelem (a tedy žalobkyní) vynaloženy účelně. Ze všech výše uvedených okolností proto rozhodl soud tak, že žalobu zamítnul podle § 6 odst. 2 zákon č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2952 o.z., neboť žádná položka VRN nebyla soudu dostatečně prokázána. Soud se přitom neztotožnil s tvrzením žalobkyně, že je povinen vycházet z vysoutěžené ceny, když podle zákona č. 168/1999 Sb. a příslušných obecných ustanovení o. z. je tomu právě naopak. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 296 Kč Tyto náklady sestávají výhradně z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 52 765,50 Kč sestávající z částky 3 220 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. vyjádření k žalobě ze dne 27. 5. 2021, 3. vyjádření ze dne 4. 2. 2022, 4. účast na jednání dne 22. 2. 2022 a 5. účast na jednání dne 1. 9. 2022) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 600 Kč ve výši 3 696 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů řízení advokátovi žalované. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.