9 C 90/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jarolímkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 102 984,08 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do 15 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni kapitalizované smluvní úroky z částky 102 984,08 Kč od 13. prosince 2017 do 17. prosince 2020 ve výši 43 149,50 Kč a dále úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 102 984,08 Kč od 13. prosince 2017 do 27. června 2019.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 102 984,08 Kč od 28. června 2019 do 17. prosince 2020.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se u soudu žalobou podanou dne 10.12.2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 102 984,08 Kč spolu s příslušenstvím, a to z titulu právního nástupnictví žalovaného za zesnulého příbuzného, se kterým právní předchůdkyně žalobkyně (dále jen„ předchůdkyně“), společnost [právnická osoba], uzavřela dne 10. 4. 2014 smlouvu o úvěru, na základě které právnímu předchůdci žalovaného (dále jen„ předchůdce“) poskytla úvěr ve výši 150 000 Kč. Žalovaný je přitom jediným dědicem svého předchůdce, čímž na něj ze zákona přešly všechny dluhu předchůdce, a to až do výše nabytého dědictví. Předchůdce se ve smlouvě zavázal vedle jistiny úvěru předchůdkyni uhradit sjednanou úrokovou sazbu ve výši 13,70 % p.a. Předchůdkyně zesplatnila úvěr v důsledku úmrtí předchůdce ke dni 12. 12. 2017. Aktivní legitimaci žalobkyně odvozuje od smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019. Žalobkyně ve své replice na vyjádření žalovaného vzala žalobu částečně zpět co do jistiny dluhu, nicméně trvala na úhradě příslušenství pohledávky, tj. kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a kapitalizovaného úroku smluvního, včetně náhrady nákladů řízení, a to v souladu s příslušenstvím postoupeným na ní ze strany předchůdkyně. Uvedla, že oznámení o postoupení pohledávky bylo zasláno notáři pověřeným projednat pozůstalost po předchůdci, a tudíž se o tom měl žalovaný dozvědět v rámci řízení o pozůstalosti.

2. Žalovaný navrhl řízení co do jistiny dluhu zastavit, neboť dlužnou částku uhradil dne 16. 12. 2020 a ve zbytku předmětu řízení navrhl žalobu zamítnout. Žalovaný tvrdil, že již dne 12. 6. 2019 písemně žádal předchůdkyni o sdělení čísla účtu, na které má dluh zaslat, avšak bez odpovědi. Dovolával se toho, že předchůdkyně přihlásila do řízení o pozůstalosti pouze jistinu dluhu, tedy částku 103 452,65 Kč, bez jakéhokoli příslušenství. Požadované příslušenství uplatňované v žalobě žalobkyní proto odmítal uhradit. Závěrem poukázal na nedbalý přístup k povinnostem postupitele pohledávky (předchůdkyně) a taktiku žalobkyně podávat žalobu ke konci běhu promlčecí lhůty. Dodal, že žalovaný nebyl ve skutečnosti nikdy informován o postoupení pohledávky. Žalovaný rovněž rozporoval právo žalobkyně na náhradu nákladů řízení. V té souvislosti upozorňoval na nedostatek při doručování předžalobní výzvy, kdy tato měla být žalovanému zasílána na nesprávnou adresu.

3. Soud řízení s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby ze strany žalobkyně částečně zastavil co do částky 103 425,65 Kč (jistina úvěru ve výši 102 984,08 Kč a kapitalizovaný úrok z úvěru ke dni 12. 12. 2017 ve výši 468,57 Kč), a to usnesením ze dne 2. 3. 2022, č. j. 9 C 90/2021-127.

4. Soud provedl všechny stranami navržené listinné důkazy s tím, že účastníci řízení na prvním a zároveň posledním jednání ve věci žádné další návrhy na doplnění skutkových tvrzení a důkazů nevznesly.

5. Po provedeném dokazování soud dospěl ke skutkovým zjištěním, že předchůdkyně s předchůdcem uzavřeli dne 10. 4. 2014 smlouvu o úvěru, [anonymizováno] půjčka (dále jen„ smlouva“), na základě které předchůdkyně poskytla předchůdci úvěr na č. ú. [bankovní účet] ve výši 150 000 Kč s roční úrokovou sazbou 13,70 % p.a. (prokázáno zmíněnou smlouvou). V produktových podmínkách spotřebitelského úvěru pro revolvingový úvěr a kreditní kartu účinných od 31. 12. 2013 bylo přitom jednoznačně stanoveno, na jaké číslo účtu má předchůdce splátky na dluh poukazovat (prokázáno bodem 27 uvedených produktových podmínek). Předchůdkyně kvůli nesplácení splátek úvěru předchůdci dluh v souhlasu se Všeobecnými produktovými podmínkami účinných od 31. 12. 2013 (dále jen„ VPP“) zesplatnila ke dni 12. 12. 2017 (prokázáno bodem 32 písm. a) a bodem 34 VPP). Předchůdce zemřel dne 6. 11. 2017, přičemž po sobě zanechal pozůstalost v čisté hodnotě 294 825,24 Kč; smlouva přitom byla sepsána do pasiv pozůstalosti (prokázáno usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 1. 2. 2019, č. j. [číslo jednací]). Jediným účastníkem řízení o pozůstalosti byl přitom žalovaný, již v té době zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] (prokázáno týmž usnesením). Práva a povinnosti předchůdce vyplývající z vlastnictví běžného účtu č. [bankovní účet] byly sepsány jako majetek zůstavitele, které nabyl žalovaný, který uplatnil výhradu soupisu (prokázáno týmž usnesením). Dluh ve výši 103 4452,65 Kč vůči předchůdkyni pak byl přímo zapsán do seznamu pasiv pozůstalosti (prokázáno seznamem aktiv a pasiv pozůstalosti, sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]). Žalovaný prostřednictvím svého advokáta zaslal dne 12. 6. 2019 předchůdkyni žádost o sdělení účtu za účelem úhrady pohledávky, ve kterém jí mj. sdělil aktuální adresu trvalého pobytu žalovaného (prokázáno uvedenou žádostí). Předchůdkyně na tuto žádost reagovala požadavkem o doložení pravomocného usnesení o ukončeném dědickém řízení a formuláře plné moci (prokázáno odpovědí předchůdkyně ze dne 27. 6. 2019).

6. Předchůdkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek [číslo] ze dne 18. 6. 2019 (prokázáno uvedenou smlouvou a přílohou č. 1 - seznamem postupovaných pohledávek z téhož dne). K postoupení pohledávek přitom v souladu se smlouvou o postoupení pohledávek účinně došlo teprve dne 21. 6. 2019, kdy byla úplata za postoupené pohledávky připsána na účet postupitele (prokázáno potvrzením předchůdkyně ze dne 21. 6. 2019). Žalobkyně oznámila postoupení pohledávky vedené za zůstavitelem pověřenému soudnímu notáři, který projednával pozůstalost předchůdce (prokázáno oznámením ze dne 27. 6. 2019). Žalobkyně žádala Okresní soud v Příbrami o sdělení aktuálního stavu dědického řízení a případně o sdělení výsledků dědického řízení (prokázáno přípisem žalobkyně ze dne 20. 9. 2019). Žalobkyni bylo od Okresního soudu v Příbrami sděleno, že veškerý majetek předchůdce nabyl žalovaný, přičemž žalobkyni byla poskytnuta rovněž adresa trvalého pobytu žalovaného včetně adresy doručovací (prokázáno přípisem uvedeného soudu ze dne 3. 12. 2019).

7. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění dluhu v celkové výši 170 525,38 Kč, přičemž tuto výzvu zaslala žalovanému na adresu známou jí z přípisu Okresního soudu v Příbrami jako adresu doručovací (prokázáno výzvou k plnění ze dne 24. 11. 2020 a podacím lístkem). Žalovaný prostřednictvím svého advokáta sdělil žalobkyni, že ze strany předchůdkyně nikdy nedošlo ke sdělení čísla účtu a variabilního symbolu, na které má platbu dluhu zaslat a přislíbil úhradu pohledávky přihlášené do dědického řízení na sdělené číslo účtu v předžalobní upomínce (prokázáno odpovědí na předžalobní výzvu ze dne 24. 11. 2020). Žalovaný tak i dne 16. 12. 2020 učinil, když na příslušný účet žalobkyni zaslal částku 103 452,65 Kč (prokázáno oznámením o platbě ze dne 16. 12. 2020).

8. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.

9. Po právní stránce soud věc zhodnotil podle § 1701 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle kterého dluhy zůstavitele přecházejí na dědice, ledaže zákon stanoví jinak.

10. Podle § 1706 o. z. uplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví. To platí i v případě, že soupis pozůstalosti nařídil soud v zájmu osoby pod zvláštní ochranou.

11. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Dle § 1880 odst. 2 o. z. postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

15. Podle § 1882 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

16. Podle ustálené judikatury vyšších soudů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2011, sp. zn. 31 Cdo 3905/2008) z principu universální sukcese, která ovládá dědění, vyplývá, že na dědice přecházejí všechny povinnosti (závazky) zůstavitele, které nezanikají jeho smrtí. Zůstavitelovými dluhy, které ve smyslu § 470 obč. zák. přecházejí na dědice, jsou proto nejen povinnosti (závazky), které se zakládají na důvodu, jenž nastal ještě za života zůstavitele, ale i povinnosti (závazky), které mají původ v právním úkonu, v protiprávním úkonu nebo jiné právní skutečnosti, z nichž by měl plnit (svému věřiteli nebo jiné oprávněné osobě) zůstavitel, kdyby tomu nezabránila jeho smrt.

17. Dědici dlužníka jsou přitom povinni zaplatit úroky z prodlení za dobu do smrti dlužníka jen v tom rozsahu, v jakém po připočtení k dluhu, který na ně přešel, nepřevyšují cenu nabytého dědictví. Avšak úroky z prodlení za dobu po smrti dlužníka již nejsou sankcí za prodlení zemřelého dlužníka, nýbrž za prodlení dědiců s plněním dluhu, který na ně přešel. Dědici dlužníka jsou proto povinni k jejich zaplacení bez omezení vyplývajícího z § 470 obč. zák. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 33 Cdo 2409/2009).

18. Skutečnost, že povinný převzal ve smyslu § 1701 o.z. (dříve § 470 odst. 1 obč. zák.) povinnost (dluh z vymáhané pohledávky), vyplývá z pravomocného usnesení o dědictví. Důsledkem univerzální sukcese je obecně přechod zůstavitelových dluhů na dědice; okolnost, že v době soupisu aktiv a pasiv dědictví (§ 175m o. s. ř.), není pohledávka věřitele známa, na tom nic nemění. Rozhodnutí o dědictví je tudíž listinou ve smyslu ustanovení § 256 odst. 2 o. s. ř., která přechod povinností, jež smrtí zůstavitele nezanikly, na právního nástupce (dědice) prokazuje.

19. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud po zohlednění relevantní judikatury uzavřel, že nárok žalobkyně je oprávněný pouze zčásti, a proto žalobu ve zbytku zamítl. V první řadě se soud zabýval tím, zdali je žalobkyně oprávněna po žalovaném požadovat smluvní úroky a úroky z prodlení za situace, kdy tyto nebyly předchůdkyní do řízení o pozůstalosti přihlášeny. K tomu je zapotřebí poukázat zejména na výše uvedené závěry Nejvyššího soudu ČR, které, ačkoliv jsou vydané za účinnosti dříve platného obč. zák., má soud za to, že jsou aplikovatelné i za doby účinnosti o. z. Zdejší soud tedy dovodil, že uplatnila-li předchůdkyně v řízení o pozůstalosti pouze jistinu dluhu včetně kapitalizovaných úroků z úvěru ke dni 12. 12. 2017 ve výši 468,57 Kč, nemělo to vliv na oprávněnost žalobkyně domáhat se po žalovaném rovněž příslušenství pohledávky, které vyplývaly ze stejného právního titulu. Pohledávka na žalobkyni byla pak ze strany její předchůdkyně postoupena jako celek, tedy včetně příslušenství. Bylo proto pouze na žalobkyni, zdali žalobou uplatní nárok pouze na jistinu dluhu včetně kapitalizovaných úroků jako její předchůdkyně v řízení o pozůstalosti, anebo využije svého práva uplatnit jej spolu s příslušenství dluhu, které jí bylo taktéž postoupeno. Dle výše uvedené judikatury neexistuje podklad pro závěr, aby se žalobkyně byla nucena držet mezí vymezených její předchůdkyní. V důsledku univerzální sukcese ve smyslu § 1701 o. z. proto na žalovaného přešel dluh jeho předchůdce s veškerým příslušenstvím, nehledě na to, jakou část z něj uplatnila předchůdkyně.

20. Smrt předchůdce nemá zásadně sama o sobě žádný vliv na věřitelovo právní postavení. V případě, že dědici odpovídají za zůstavitelovy dluhy, nedochází smrtí zůstavitele ke stavení nebo přerušení běhu promlčecí doby, smrt zůstavitele nemá vliv na prodlení dlužníka, které nastane, nebyl-li dluh dlužníka řádně a včas splněn, a se smrtí zůstavitele zákon nespojuje ani jinou, byť jen dočasnou (do pravomocného skončení dědického řízení) nevymahatelnost věřitelovy pohledávky. Ten, kdo odpovídá za zůstavitelovy dluhy, je přebírá ve stavu, v jakém byly v době smrti zůstavitele, a pro právní postavení věřitele je samo o sobě nerozhodné, zda je povinen pohledávku uspokojit jako dlužník zůstavitel nebo ten, kdo odpovídá za zůstavitelovy dluhy. Smrtí zůstavitele samozřejmě právě ke změně osoby dlužníka dochází, a to již samotným okamžikem smrti.

21. Za standardních okolností by proto byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni veškeré příslušenství dluhu. V tomto bodě je nadále v zájmu přehlednosti nutné odlišit na straně jedné nárok žalobkyně na zaplacení smluvního úroku a na straně druhé nárok spočívající v zákonném úroku z prodlení. Ohledně smluvního úroku ve výši 13,70 % p.a. soud uvádí, že tento je žalovaný povinen zaplatit v plné jeho výši. Žalovaný nabyl s právní mocí dne 1. 2. 2019 usnesením Okresního soudu v Příbrami dědictví po předchůdci s tím, že v rámci běžné obezřetnosti se měl seznámit též s obchodními podmínkami stanovenými pro příslušný produkt. Lze se jen těžko domnívat, že ona úvěrová smlouva nebyla založena ve spisu v řízení o pozůstalosti. V rámci zjišťování aktiv a pasiv pozůstalosti je pak běžnou praxí, že notář obepisuje největší bankovní společnosti v zemi za cílem vyhledání těchto aktiv a pasiv. Proto i kdyby pasivum pozůstalosti spočívající ve smlouvě o úvěru nenahlásil sám žalovaný, učinila by tak předchůdkyně s tím, že tento nárok musel být nutně nějak doložen (typicky smlouvou o úvěru). Podstatné je, že žalovaný byl s právní mocí dne 1. 2. 2019 usnesením Okresního soudu v Příbrami prohlášen za jediného dědice a věděl o tom, že přebírá dědictví včetně všech jeho pasiv. Avšak s ohledem na to, že předchůdce zemřel již 6. 11. 2017, musel notář projednávající pozůstalost začít jednat s žalovaným (bratrancem předchůdce) již dříve, avšak s ohledem na to, že žalovaný byl až v poslední dědické třídě, o tolik dříve tomu být nemohlo. Na každý pád měl však žalovaný ještě před nabytím dědictví dostatek času na to, aby vynaložil základní obezřetnost a zjistil již v rámci řízení o pozůstalosti, kolik na dluhy zůstavitele bude muset uhradit. Je pak notorietou, že smlouvy o úvěru jsou v drtivé většině případů úročeny, v důsledku smrti předchůdce mohl žalovaný rovněž předpokládat, že již bude v prodlení s plněním dluhu. Přesto však prokazatelně první komunikace mezi účastníky řízení proběhla až dne 12. 6. 2019, kdy žalovaný předchůdkyni požádal o sdělení čísla účtu, na který má dluh plnit. Žalovanému však nejpozději dne 1. 2. 2019 muselo být známo, že má vůči předchůdkyni dluh, mohl vynaložit základní úsilí a zjistit, kam má plnit. V této souvislosti je podstatné, že žalovaný proto nemusel žalovanou vůbec kontaktovat, když číslo účtu, na které se má dluh (včetně smluvních úroků) plnit, je uvedeno právě v obchodních podmínkách předchůdkyně. Z výše uvedeného proto soud žalobkyni nárok na smluvní úrok žalobkyni přiznal v plné výši.

22. Ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení je však hodnocení do jisté míry odlišné, a to zejména z toho důvodu, že bod 27 produktových podmínek, kde je stanoveno číslo účtu, na které měl předchůdce (a tedy následně i žalovaný) se na případy plateb úroků z prodlení nevztahuje. Tento bod směřuje pouze na řádné splátky sjednaného úvěru včetně poplatků. Úroky z prodlení jsou přitom sankcí za včasné nesplácení dluhu, přičemž nelze žalovanému klást k tíži, že si nebyl jistý, kam tuto platbu zaslat. V tomto bodě začíná vyvěrat na povrch závažné pochybení předchůdkyně, kterou žalovaný dne 12. 6. 2019 upomenul o sdělení čísla účtu, kam má dluh uhradit. Ta na to přitom reagovala tím, že nemůže sdělit informace o žalobci advokátovi, který nedoložil plnou moc od klienta a pravomocné usnesení o ukončeném dědickém řízení. Na tomto místě je však nutno uvést, že předchůdkyně tuto zprávu advokátovi žalovaného zaslala až dne 27. 6. 2019, přičemž s účinností ke dni 21. 6. 2019 jí již tato pohledávka nenáležela, neboť byla postoupena na žalobkyni. Předchůdkyně tak fabulovala a uvedla žalovaného v omyl, když mu nesdělila tuto naprosto kruciální skutečnost. Rovněž nikterak neodůvodnila své požadavky na doložení oněch dokumentů, když z dopisu advokáta žalovaného plyne, že se domáhal pouze sdělení čísla účtu, na který má jeho klient dluh uhradit. Soud má za to, že takovému sdělení nic nebránilo. Jen stěží by předchůdkyně porušila ochranu osobních údajů žalovaného pouze tím, kdyby odpověděla na dotaz advokáta strohým sdělením čísla účtu kam má dlužnou částku zaslat. Nic více by k zaplacení částky, a tedy i zabránění tohoto zbytečného sporu nebylo zapotřebí, když advokát číslo úvěrové smlouvy, které se při platbě zadává jako variabilní symbol, evidentně znal. Nadto soud podotýká, že oháněla-li se předchůdkyně ochranou osobních údajů při odepření sdělení čísla účtu advokátovi, lze na jejích internetových stránkách dohledat produktové podmínky z roku 2013, které číslo účtu v bodě 27 uvádí. Předchůdkyně je tedy vystavuje široké veřejnosti, nicméně ze zvláštních pohnutek je odmítla sdělit advokátovi žalované.

23. Soud proto za výše uvedených skutečností dospěl k tomu, že předchůdkyně jednak postupovala v rozporu s § 1880 odst. 2 o. z., když žalobkyni, na kterou jen pár dní po obdržení dotazu advokáta žalovaného postoupila pohledávku, neposkytla informaci, že žalovaný je připraven dluh uhradit. Z toho důvodu se nejpozději 27. 6. 2019 ocitla v prodlení se sdělením čísla účtu, na který měl žalovaný dluh uhradit. Naproti tomu je žalovaný odpovědný za prodlení mezi 13. 12. 2017 do 27. 6. 2019, a to z titulu univerzální sukcese, neboť v tomto období byl v prodlení předchůdce. Žalovaný mohl odvrátit prodlení, za které byl odpovědný, dřívějším kontaktováním předchůdkyně, nicméně ten tak učinil až dne 12. 6. 2019, tedy více než 4 měsíce po nabytí dědictví a ještě déle poté, co se dozvěděl o tom, že s ním bude jednáno jako s potenciálním dědicem v rámci řízení o pozůstalosti. Na druhou stranu soud vyhodnotil, že ode dne 28. 6. 2019, tedy ode dne následujícího poté, kdy předchůdkyně mohla advokátovi žalovaného sdělit číslo účtu, již žalovaný za toto prodlení není odpovědný. Na takovou situaci je třeba hledět smyslem ustanovení § 1968 věty druhé o. z., které stanoví, že dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Soud prodlení věřitele spatřuje v tom, že žalobkyně ani její předchůdkyně do dne uhrazení jistiny pohledávky dne 17. 12. 2020 žalovanému nesdělily, kam má platbu úroků z prodlení zaslat, ačkoli o to advokát žalovaného předchůdkyni upomínal, přičemž ta měla povinnost to žalobkyni sdělit. Žalobkyně však ode dne postoupení pohledávky za žalovaným dne 21. 6. 2019 až do dne 24. 11. 2020, kdy před uplynutím promlčecí doby zaslala žalovanému předžalobní výzvu a po uplynutí sedmidenní lhůty podala žalobu, s žalovaným nikterak nekomunikovala, a to ani poté, co jí bylo přípisem od Okresního soudu v Příbrami sděleno, kdo je právním nástupcem předchůdce. Tím žalobkyně zcela účelově navyšovala jednak smluvní úrok z prodlení a jednak zákonný úrok z prodlení. A to vše za situace, kdy žalovaný nikterak nevěděl o postoupení pohledávky, neboť předchůdkyně opět nesplnila další povinnost stanovenou § 1882 o. z. o informování dlužníka o postoupení pohledávky. Ačkoli byl tedy žalovaný připraven plnit, předchůdkyně mu toto neumožnila, nesdělila mu, že jen pár dni před její odpovědí na otázku advokáta žalovaného o sdělení čísla účtu jej neinformovala o postoupení pohledávky a zároveň se dá i předpokládat, že ani neinformovala žalobkyni o tom, že žalovaný je k plnění připraven. Série těchto závažných pochybení proto vedla z pohledu soudu k tomu, že strůjkyní prodlení žalovaného byla ode dne 28. 6. 2019 až do 17. 12. 2020 předchůdkyně, jejíž práva související s pohledávkou však byla postoupena na žalobkyni, pročež lze toto zapříčinění prodlení žalovaného s plněním dluhu přičítat žalobkyni. Vzhledem k výše uvedenému proto soud v části nároku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ode dne 28. 6. 2019 až do 17. 12. 2020 zamítl.

24. V ostatním soud žalobě vyhověl, když přiznal požadovaný smluvní úrok po celou dobu prodlení a část úroku z prodlení od 13. 12. 2017 do 27. 6. 2019, neboť za tuto dobu byl žalovaný ve smyslu § 1970 o. z. v prodlení. Soud přitom dbal na to, aby částka uložená žalovanému zaplatit žalobkyni nepřekročila výši nabytého dědictví ve smyslu § 1706 o. z. Jelikož výše nabytého dědictví činila částku 294 825,24 Kč, byla tato podmínka splněna.

25. Soud přisvědčil argumentaci žalovaného, že předžalobní výzva byla zaslána na špatnou adresu žalovaného. Dle § 142a o.s.ř. je povinností žalobce zaslat předžalobní výzvu na adresu pro doručování, případně poslední známou adresu, kterou zná žalobce z předchozí komunikace se žalovaným. Adresou pro doručování je přitom datová schránka dle § 46 o.s.ř., či dle § 46a adresa pro doručování, kterou žalovaný sdělil, pokud tak neučinil, u fyzické osoby je to adresa evidovaná v informačním systému evidence obyvatel dle § 46b písm. a) o.s.ř.. Žalobkyně se ani nepokusila žalovanému zaslat do datové schránky, kterou disponuje, nezaslal jí ani na adresu evidovanou v sytému obyvatel od 10.12.2020 [obec a číslo], [ulice a číslo], a ani na adresu předchozího eviodovaného pobytu, kterou sama uvedla v žalobě- [obec a číslo], [ulice a číslo]. Předžalobní výzvu zaslala 24.11.2020 na adresu [adresa], přičemž vycházela pouze z informace sdělené notářem před rokem dne 3.12.2019, aniž by kdykoliv předtím sama s žalovaným z této adresy komunikovala. Žalobkyně tak nemohla bez dalšího vycházet z toho, že se jedná o adresu pro doručování známou jí z dřívější komunikace, neboť s žalovaným předtím nikdy nekomunikovala. Bylo tak její povinností zaslat výzvu na adresu dle § 46 či, §46a o.s.ř. je nutné přitom přihlédnout i k tomu, že předchůdkyně byla dopisem ze dne 12.6.2019 informována o adrese žalovaného a skutečnosti, že je právně zastoupen. Smyslem § 142a o.s.ř. je předejít zbytečným soudním sporům tím, že žalovaný je před podáním žaloby informován o možnosti dluh uhradit a vyhnout se tak povinnosti hradit případné náklady řízení úspěšnému žalobci (viz judikát publikovaný pod R 75/2015). Za situace, kdy žalovaný sám již 12.6.2019 požádal prostřednictvím svého právního zástupce předchůdkyni o sdělení čísla účtu, aby dluh mohl uhradit, přičemž ta reagovala zcela lakonicky 27.6.2019 pouze tak, že žádá dodání plné moci a pravomocného usnesení o ukončeném dědickém řízení, aniž by žalovanému umožnila dluh uhradit více jak rok a půl před podáním žaloby. Přitom je třeba přihlédnout k tomu, že pohledávka za žalovaným byla již v této době postoupena na žalobkyni a tuto informaci mu předchůdkyně ale nesdělila. Na základě uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobkyně nesplnila podmínky § 142a o.s.ř., když si od předchůdkyně nezjistila platnou adresu žalovaného. Současně soud v souladu s výše zmíněným judikátem přihlédl k jednání žalovaného, který poté, co mu objektivně byla doručena informace o dluhu prostřednictvím doručené žaloby dne 11.12.2020, již dne 16.12.2020 jistinu uhradil. Lze proto uzavřít, že žalobkyně (resp. její předchůdkyně) svým jednáním nenaplnily prevenční smysl § 142a o.s.ř. a není proto na místě přiznat jí náhradu nákladů řízení, které by jí jinak náležely.

26. Nad rámec soud uvádí, že i kdyby neshledal důvody rozhodnout o nákladech řízení podle § 142a o.s.ř., s ohledem na výjimečné okolnosti zahájení a průběhu tohoto sporu shledal důvody k aplikaci § 150 o. s. ř. Ačkoli bylo řízení částečně zastaveno co do částky 103 452,65 Kč, kdy bylo zcela zjevné, že se tak stalo z procesního zavinění žalovaného, soud připomíná, že i v takovém případě lze aplikovat ustanovení § 150 o. s. ř. a žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznat, byť je žalovaný původcem částečného zastavení řízení. Soud tak rozhodl z toho důvodu, že žalobkyně (a zejména její předchůdkyně) měly několik možností se sporu vyhnout. Zejména je třeba znovu upozornit na to, že předchůdkyně s advokátem žalovaného komunikovala i přesto, že již nebyla věřitelem žalovaného. Za této situace měla advokáta žalovaného odkázat na komunikaci s žalobkyní, a to i za předpokladu, že neměla prokázáno, že je skutečně jeho právním zástupcem. Pochybení lze spatřovat rovněž v tom, že předchůdkyně oznámila postoupení pohledávky pouze notáři, a to více než 4 měsíce poté, co již bylo řízení o pozůstalosti pravomocně skončeno. Předchůdkyně v tomto ohledu nevynaložila ani základní úsilí ke zjištění, zdali již nebylo o dědictví rozhodnuto, tak jak to učinila žalobkyně svým přípisem Okresnímu soudu v Příbrami. Kdyby předchůdkyně postupovala jinak, není dán důvod pro to domnívat se, že by nedosáhla plného uspokojení požadovaného dluhu (za předpokladu, že by setrvala na požadavku uhradit pouze jistinu včetně kapitalizovaných úroků přihlášenou jako pasivum do dědického řízení, neboť tato částka již ostatně byla žalovaným uhrazena).

27. Ústavní soud ustáleně judikuje, že ustanovení § 150 občanského soudního řádu má sloužit k odstranění nepřiměřené tvrdosti, tedy jinými slovy, k dosažení spravedlnosti pro účastníky řízení (srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 237/05 ze dne 2. 3. 2006). Z dikce ustanovení § 150 občanského soudního řádu přitom, pokud jde o pojem "důvodů hodných zvláštního zřetele", nevyplývají žádná omezení co do rozsahu skutečností, které lze takto zohlednit. Ústavní soud má, vzhledem k výše vymezenému účelu předmětného ustanovení, za to, že pod pojem "důvodů hodných zvláštního zřetele" je třeba jednoznačně podřadit i podíl třetí osoby na vzniku sporu (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 500/12 ze dne 19. 3. 2014).

28. Vzhledem k výše uvedenému proto dospěl soud k závěru, že uložením žalovanému nahradit náhradu nákladů řízení žalobkyni by pro něj znamenalo nepřiměřenou tvrdost, a to zejména s ohledem na to, co k podání žaloby vedlo, a jaká závažná pochybení v minulosti učinila předchůdkyně žalobkyně. Soud je toho názoru, že dostatečným plněním informační povinnosti předchůdkyně jednak vůči žalobkyni v roli postupníka pohledávky za žalovaným, ale taktéž i vůči žalovanému (příp. vůči jeho právnímu zástupci) bylo možno soudnímu sporu předejít.

29. Lhůtu k plnění soud uložil nad rámec lhůty stanovené v § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., neboť přihlédl k výši částky, kterou žalovanému uložil zaplatit žalobkyni a dalším okolnostem případu. Jednou z těchto okolností byl rovněž fakt, že žalobkyni takto prodloužená pariční lhůta nezpůsobí žádné finanční potíže.