14 C 100/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní Mgr. Annou Vrdlovcovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 32 422,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen žalobci zaplatit částku 17 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do návrhu na zaplacení částky 15 122,52 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 043,72 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 335,65 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 17 742,80 Kč od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 742,80 Kč od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 32 422,52 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s ním společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , dne , datum, uzavřel smlouvu č. , tel. číslo, , na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, jež žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy a zavázal se je splatit spolu s úrokem ve výši 9 181 Kč vypočteným sazbou 27,48 % ročně, částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částkou za flexibilní a komfortní splácení ve výši 4 169 Kč (celkově označeno jako poplatek ve výši 16 410 Kč), a to vše v 52 týdenních splátkách po 662 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne , datum, . Společnost , právnická osoba, posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnuté peněžní prostředky na základě jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů, na něž byl dotazován a jež byly ověřovány podle faktur předložených žalovaným. Právní předchůdce žalobce tak zjistil, že pravidelný příjem žalovaného činí částku 25 653 Kč a další čisté příjmy domácnosti částku 15 000 Kč, žalovaný nemá žádnou vyživovací povinnost k jiné osobě, nemá žádné další úvěrové závazky, z uvedených důvodů dospěl k závěru, že žalovaný má dostatečnou schopnost požadovanou zápůjčku splácet. Dále žalobce uvedl, že vycházel z prohlášení samotného žalovaného, která je označila za pravdivá a předpokládal tak, že žalovaná jedná ve smyslu § 6 odst. 1 a § 7 o.z. poctivě.

2. Žalovaný však nesplácel splátky řádně a včas, přičemž na zápůjčku po celou dobu trvání smlouvy uhradil 700 Kč. Ke dni , datum, výše poskytnutých nevrácených peněžních prostředků činila 17 742,80 Kč a celkový dlužný poplatek částku 14 679,72 Kč. Následně žalovaný neplatil ničeho. Od , datum, , tj. den po uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky byly poskytnuté nevrácené peněžní prostředky ve výši 17 742,80 Kč úročeny úrokem ve výši 27,48 % ročně. Smlouvou ze dne , datum, byla pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy včetně příslušenství s účinností ke dni , datum, postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Výše pohledávky bez příslušenství ke dni , datum, činila celkem 47 1952,69 Kč, která obsahuje též navýšení účtovaná právním předchůdcem žalobce, které tento v žalobě již nepožaduje. Žalobce v řízení požaduje částku 32 422,52 Kč sestávající z dlužné jistiny 17 742,80 Kč a dlužného celkového poplatku ve výši 14 679,72 Kč a dále příslušenství, a smluvní úrok vypočtený sazbou 27,48 % ročně z poskytnutých nevrácených peněžních prostředků ve výši 17 742,80 Kč za období od , datum, do , datum, a dále z téže částky ve výši 15 % ročně od , datum, do , datum, společně kapitalizovaný na částku 3 043,72 Kč, zákonný úrok z prodlení vypočtený sazbou 11,75 % ročně z poskytnutých nevrácených peněžních prostředků ve výši 17 742,80 Kč za období od , datum, do , datum, kapitalizovaný na částku 3 335,65 Kč, dále běžící smluvní úrok ve výši 15 % ročně z částky 17 742,80Kč od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 742,80 Kč od , datum, do zaplacení. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky předžalobně upomenut, přesto již dále nesplatil ničeho.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a bez omluvy se nedostavil ani k ústnímu jednání, ač k němu byl řádně předvolána.

4. Soud nemohl vyhovět návrhu žalobce na rozhodnutí rozsudkem pro zmeškání, neboť žalobní tvrzení stran splnění povinnosti řádného prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet nebyla dostatečně konkrétní, aby na jejich základě soud mohl nárok považovat za souladný s hmotným právem (§ 153b o.s.ř. a § 99 o.s.ř.). Soud při jednání dne , datum, provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí a zjistil následující skutečnosti:

5. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, soud zjistil, že společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu, když mu poskytl peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 9 181 Kč, částkou 1 500 Kč za zpracování, doplňkovou službou komfortního a flexibilního splácení v částce 4 169 Kč, to vše v 52 týdenních splátkách, z nichž první až předposlední měly činit 662 Kč a poslední měla činit 648 Kč. Úroková sazba byla ujednána ve výši 88 % ročně a RPSN činilo 170,49 %. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Splátky se započítávaly nejprve na splatné pojistné, poté na splatný úrok a splatnou částku za zpracování, garanci celkové ceny a péči o žalovaného, splátkové prázdniny a garanci neuplatnění pohledávky v případě úmrtí žalovaného a následně na splatné poskytnuté nevrácené peněžní prostředky (odst. 3.8 smluvních podmínek).

6. Ze zákaznické karty ze dne , datum, soud zjistil, že společnost , právnická osoba, posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnuté peněžní prostředky pro požadovanou částku 20 000 Kč. Vycházela z toho, že žalovaný žije v nájemním bydlení, je svobodný, nemá vyživovací povinnost a nevlastní automobil. Úvěr mínil čerpat na refinancování předchozího(ch) úvěru. Uvedl, že je podnikatelem (OSVČ), obor údržba, stavební práce, s tím že má jediný příjem, který činí průměrně 25 653 Kč čistého měsíčně. Další příjmy domácnosti uvedl žalovaný v částce 15 000 Kč, odhadované výdaje pak uvedl částkou 5 000 Kč. Z předložených faktur za hotové soud zjistil, že je vystavil žalovaný coby dodavatel pro společnost , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., IČ: , IČO, za údržbu, a to v částkách 38 400 Kč dne , datum, , 11 680 Kč dne , datum, a 26 880 Kč dne , datum, . Dále žalovaný uvedl, že nemá bankovní účet evidovaný na své jméno.

7. Dále soud z tabulky umoření zjistil, že žalovaný uhradila dne , datum, splátku ve výši 700 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , včetně přílohy A soud zjistil, že společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku vůči žalovanému z výše uvedené smlouvy na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně podacího lístku soud zjistil, že společnost , právnická osoba, vyrozuměla žalovaného o postoupení pohledávky, jejíž výše bez příslušenství činila 47 148,45 Kč, dopisem odeslaným dne , datum, . Konečně z výzvy k plnění ze dne , datum, včetně podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobce vyzval žalovanou k plnění dopisem odeslaným téhož dne.

9. Na základě shora citovaných listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky v celkové výši 32 422,52 Kč s příslušenstvím byla podána po právu pouze částečně.

10. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena Smlouva o úvěru č. , tel. číslo, , v níž se právní předchůdce žalobce zavázal, poskytnout žalovanému v jeho prospěch peněžní prostředky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek za čerpání úvěru a úrok. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl peněžité prostředky v celkové výši 18 000 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku 700 Kč. Pohledávka ze smlouvy vůči žalovanému byla společností , právnická osoba, , postoupena na žalobce smlouvou ze dne , datum, . Žalovaná ani po postoupení pohledávky žalobci nesplatila ničeho.

11. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), „je neplatné ujednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smyl a účel zákona vyžaduje.“ Dle § 588 o.z. „soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuj veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), „smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrtit a zaplatit úroky.“13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), „spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“14. Podle § 78 odst. 1 ZSÚ „poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.“ Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZSÚ „poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména […] dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele […].“ Podle § 78 odst. 4 věty první ZSÚ „poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.“ Podle § 78 odst. 5 ZSÚ „povinnost uvedenou v odstavci 1 má i právní nástupce poskytovatele nebo zprostředkovatele a ten, jehož oprávnění k činnosti zaniklo nebo bylo zrušeno.“15. Podle § 84 odst. 2 ZSÚ „spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.“16. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ „poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Podle § 86 odst. 2 věty první ZSÚ „poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.“17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ ve znění účinném do , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, „[j]e-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.“18. Shora uvedený skutkový závěr soud posoudil po právní stránce tak, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 ZSÚ. Pohledávka společnosti , právnická osoba, na vrácení poskytnutých peněžních prostředků byla postoupena na žalobkyni podle § 1879 o. z.

19. Žalobci se však již v řízení, ačkoliv byl opakovaně soudem poučen, nepodařilo prokázat, že by řádně splnil, resp. jeho právní předchůdce povinnost posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalobce vycházel ze sdělení, že žalovaný má jediný příjem, avšak jeho domácnost má další příjem ve výši 15 000 Kč měsíčně, aniž by tuto informaci žalobce jakkoliv dále ověřil či se tázal po zdroji takového příjmu; pokud by to byl příjem dalšího člena domácnosti, pak by to indikovalo, že celkové příjmy cca 40 653 Kč slouží k zajištění potřeb dvou osob, pokud by to byl příjem samotného (a samotně žijícího) žalovaného, pak by zde byl logický rozpor poskytnutých informací.

20. Pokud pak jde o výdaje žalovaného, zde se žalobce spolehl na pouhý odhad částky 5 000 Kč, který uvedl žalovaný; žalobce tento údaj nijak neověřil, byť mu žalovaný sdělil, že žije v nájemním typu bydlení. Žalobce mohl tedy ověřit náklady na bydlení např. z nájemní smlouvy či záznamem (potvrzením) o platbách za bydlení, přičemž náklady na nájemní bydlení v , Anonymizováno, v roce , Anonymizováno, v částce 5 000 Kč přinejmenším vzbuzují pochybnosti o pravdivosti takového tvrzení. Jestliže poskytovatel spotřebitelského úvěru rezignuje na ověření přesné výše výdajů spotřebitele a zároveň neověří ani způsob bydlení spotřebitele, nelze mít za to, že by řádně ověřil výši výdajů spotřebitele podle § 84 odst. 2 věty poslední ZSÚ. Poukaz žalobce na to, že výdaje lze určit kvalifikovaným odhadem odkazujícím k součtu částek životního minima a normativních nákladů na bydlení, soud neměl za správný. V posuzovaném případě měl žalobce k dispozici informaci, že žalovaný žije v nájemním bytě, nemohl se tak spolehnout na odhad, který absolutně neodpovídá realitě trhu s nájmy v , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Určení výše výdajů pomocí kvalifikovaného odhadu může být v určitých případech přípustné (např. při nedostatku podkladů z důvodu bydlení bez běžného právního titulu, tyto mimořádné okolnosti však musí poskytovatel úvěr opět osvědčit), avšak nikoliv v situaci kdy se zjevně příčí základní logice.

21. Dalším neméně významným údajem pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr také způsob plnění dosavadních dluhů podle § 86 odst. 2 věty první ZSÚ. Aby mohl poskytovatel spotřebitelského úvěru daný způsob plnění posoudit, musí nejprve zjistit, zda spotřebitel již měl nebo stále má dluhy a jak dluhy splácí. Zároveň musí sjednané splátky dosud nesplacených dluhů zahrnout též mezi výdaje spotřebitele. V předmětném případě nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce ověřoval existenci a způsob plnění dluhů žalovaného, neboť taková skutečnost nevyplynula ani z karty zákazníka, když se žalobce plně spokojil s prohlášením žalovaného. Žádné doklady podle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSÚ ohledně ověřování existence a způsobu plnění dosavadních dluhů žalovaného nebyly soudu předloženy. Zároveň však žalovaný uvedl, že úvěr čerpá též částečně na refinancování předchozího úvěru čerpaného od žalobce, což logicky implikuje možné obtíže se splácením, které měly být žalobce prověřeny.

22. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce před uzavřením smlouvy o úvěru nezjistil dostatečně informace o poměrech žalovaného a informace, které od žalovaného získal, nehodnotil s náležitou obezřetností a pečlivostí, neboť z nich neplyne závěr, že žalovaný disponoval prostředky umožňujícími mu řádně hradit sjednané splátky. Na tomto závěru pak nemůže ničeho změnit ani obrana žalobce, že při svém závěru vycházel z pravdivosti prohlášení žalovaného. Jak bylo shora uvedeno, předně je povinností poskytovatele úvěru poskytnuté údaje přiměřeně ověřit, zároveň pak žalovaným poskytnuté informace i při presumpci jejich pravdivosti, vč. předložených faktur za hotové nemohly vést k logickému závěru o jeho celkových poměrech, které by mu umožnily každý měsíc uhradit splátku přesahující 2 600 Kč. Závěr, že žalobce své povinnosti pečlivě prověřit schopnost žalovaného úvěr splácet nedostál, je zcela na místě.

23. Jelikož nebylo prokázáno, že by žalobce před uzavřením smlouvy s žalovaným řádně posoudil jeho schopnost splácet sjednané pravidelné splátky, s ohledem na § 86 odst. 1 ZSÚ nebyl oprávněn s ním smlouvu uzavřít. Protože smlouvu přesto uzavřel, je tato neplatná podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ. K této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu přes § 87 odst. 1 větu druhou ZSÚ a podle § 588 o. z., neboť porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť již Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ Povinnost soudu přihlížet k neplatnosti i bez návrhu a bez časového omezení plyne též z článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, jak dovodil rovněž Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18 (OPR-Finance s.r.o. proti GK). K tomu se sluší poznamenat, že podle čl. XVIII zákona č. 96/2022 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti finančního trhu zejména v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie týkajících se unie kapitálových trhů, bude s účinností od 29. 5. 2022 bude § 87 odst. 2 věta druhá ZSÚ výslovně znít: „Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.“24. Protože závazek ze smlouvy uzavřené mezi žalovaným a žalobcem, resp. jeho právním předchůdcem je neplatný, je žalovaný povinen zaplatit žalobci pouze dlužnou jistinu, a to ve lhůtě dle jeho aktuálních možností podle § 87 odst. 1 větě poslední ZSÚ. Jak bylo v řízení zjištěno, žalovaný čerpala jistinu ve výši 18 000 Kč a uhradil částku 700 Kč. Soud tak žalovanému uložil, aby částku 17 300 Kč žalobci zaplatil, přičemž s ohledem na znění cit. § 87 odst. 1 ZSÚ dosud nenastala splatnost tohoto závazku; ta bude určena až právě výrokem I tohoto rozsudku.

25. Při určení splatnosti stanovované povinnosti musí soud vycházet z aktuálních poměrů žalovaného a stanovit ji tak, aby žalovaný byl schopen svou povinnost splnit. Jelikož se však žalovaný k soudu na předvolání nedostavil a v řízení byl po celou dobu absolutně nečinný, soud nemohl žalovaného o povinnosti tvrdit a prokázat své aktuální poměry v tomto řízení poučit (§ 118a o.s.ř.). Soud tak vyšel pouze z jemu známých skutečností z úřední činnosti, a to že žalovaný neprochází insolvenčním řízením a u zdejšího soudu proti němu jako žalovanému je vedeno pouze jedno další nalézací řízení, a to o zaplacení částky cca 3 500 Kč, dále je povinným v několika exekucích, avšak jediná byla nařízena po roce , Anonymizováno, (vymáhaná částka 4 300 Kč). Soud tak žalovanému uložil povinnost splnit v obecné lhůtě k plnění stanovené dle § 163 odst. 1 o.s.ř. Bude tak případně na procesní aktivitě žalovaného, aby své poměry řádně tvrdil a prokázal v novém řízení zahájeném návrhem ve smyslu § 87 odst. 3 ZSÚ, neboť současné rozhodnutí o určení splatnosti je rozhodnutím s tzv. výhradou změny poměrů.

26. Aktivní legitimace žalobce se opírá o § 1879 a 1880 o. z.

27. S ohledem na shora uvedený závěr o neplatnosti uzavřené smlouvy a povinnosti žalovaného vrátit dle § 87 odst. 1 ZSÚ vrátit pouze jistinu, soud výrokem II zamítl veškeré další nároky uplatněné žalobcem v tomto řízení. Soud tak žalobu zamítl co do dlužného poplatku i příslušenství v podobě smluvního úroku i zákonného úroku z prodlení.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř, přičemž poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení je vychýlen v neprospěch žalobce, avšak žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly. Soud mu tak jejich náhradu nepřiznal.