14 C 108/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Annou Vrdlovcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 122 637 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 73 582,20 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 50 322,60 Kč od 22.8.2019 do zaplacení z částky 9 319,20 Kč od 28.1.2020 do zaplacení z částky 13 940,40 Kč od 30.10.2019 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 49 054,80 Kč spolu s příslušenstvím zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 10 298,27 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou z 26.1.2021 po žalovaném domáhala zaplacení celkem částky 122 637 Kč s příslušenstvím, které představují škodu, která jí vznikla v důsledku jednání žalovaného. Konkrétně uvedla, že s žalovaným uzavřela 5.3.2008 kupní smlouvu, kterou žalovanému prodala nákladní vozidlo [tovární značka a typ] [anonymizováno], VIN: [číslo], [registrační značka] (nyní [nová registrační značka] [číslo]), dále jen„ předmětné vozidlo“ za částku 100 000 Kč, jehož se žalovaný stal vlastníkem. Žalovaný však nesplnil svou zákonnou povinnost plynoucí z § 11 a § 12 zák. č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále jen„ zák. o podmínkách provozu“) a neprovedl změnu zápisu v registru silničních vozidel. Žalobkyně při podpisu kupní smlouvy žalovanému udělila ke změně v registru plnou moc a dále se již o celou věc nestarala. Poté žalobkyni v roce 2019 finanční úřad vyzval k zaplacení silniční daně za provoz předmětného vozidla, pro které byla v registru vozidel stále zapsána coby vlastník a provozovatel. Poněvadž žalovaný, přes svůj prvotní vstřícný postoj k vyřešení celé záležitosti, zůstal nadále pasivní, žalobkyně dosáhla v řízení o [název soudu] vedeného pod sp.zn. [spisová značka] určení, že žalovaný je vlastníkem předmětného vozidla. Žalovaná částka pak sestává z částky zaplacené žalobkyní na silniční dani za roky 2016 až (část roku) 2019, penále za pozdní podání přiznání k dani a úroky z prodlení za pozdní zaplacení daně. Žalobkyně dále v řízení uvedla, že žalovanému při prodeji vozidla předala malý i velký technický průkaz, nemohla tedy už sama odhlásit vozidlo z registru. Dále doplnila, že v roce 2013 žalovaný požádal registr vozidel o vydání nových registračních značek, k čemuž musel předložit plnou moc žalobkyně, která však musela být falešná, protože žalovaný se na žalobkyni v roce 2013 ani nikdy jindy neobrátil s jakoukoliv žádostí ve vztahu k registraci předmětného vozidla. Tuto skutečnost se žalobkyně dozvěděla až poté, co byla vyzvána k úhradě silniční daně a celou záležitostí se začala zabývat. Žalobkyně navrhla, aby soud vzniklou škodu uložil k náhradě žalovanému, který její vznik svým jednáním zapříčinil.

2. Žalovaný popřel důvodnost žaloby především s tím, že podle jeho mínění v roce 2008, kdy došlo k převodu vlastnického práva k předmětnému vozidlu, se změna v registru vozidel prováděla tak, že nejprve musel prodávající provést odhlášení vozidla a poté jej kupující přihlásil. Poněvadž však žalobkyně svou povinnost nesplnila, nemohl ji splnit ani žalovaný, a je to právě jednání žalobkyně, které zapříčinilo vznik jí tvrzené škody. Žalovaný si není vědom, že by porušil jakoukoliv svou zákonnou či smluvně přejatou povinnost a způsobil žalobkyni škody. Z opatrnosti pak žalovaný zpochybnil též výši silniční daně. Dále pak žalovaný uvedl, že dne 15.9.2015 prodal„ zbytky nepojízdného vozidla“ panu [jméno] [příjmení]. Navrhl soudu, aby žalobu v plném rozsahu zamítl.

3. Soud věc projednal při ústních jednáních dne 24.9.2021 a 13.1.2022, při nichž provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí věci. Soud zároveň vzal za svá skutková zjištění nesporná tvrzení účastníků, že dne 5.3.2008 byla mezi účastníky řízení uzavřena kupní smlouva, na jejímž základě žalobkyně předala žalovanému předmětné vozidlo a žalovaný jí zaplatil kupní cenu a že žalovaný byl zapsán v registru vozidel coby vlastníka až na základě rozsudku [název soudu] sp.zn. [spisová značka].

4. Ze smlouvy o koupi soud zjistil (nad rámec nesporných skutečností), že spolu s vozidlem kupující předala též„ technický průkaz“ bez bližší specifikace (čl. II. 3 Smlouvy). Dále ve smlouvě není cokoliv domluveno ohledně povinností vůči registru vozidel. Součástí smlouvy je též předávací protokol a záznam o technickém stavu vozidla (čl. VI. 5), který však ke smlouvě předložené soudu přiložen nebyl; stejně tak z dokazování nevyplynulo, že by skutečně existoval v okamžiku podpisu smlouvy. Z Osvědčení o registraci vozidla, část II. (dále jen„ velký TP“) č. [číslo] [číslo] soud zjistil, že se jedná duplikát, o nový velký TP, který byl vystaven dne 8.7.2019 za původní velký TP č. [číslo] [číslo], který byl ztracený. Velký TP je vystaven pro předmětné vozidlo s [nová registrační značka] a jako vlastník je uvedena žalobkyně. Z úředního záznamu je pak zjištěno, že dne 28.1.2013 bylo vydáno ORV č. [číslo] (pozn. soudu: osvědčení o registraci vozidla, tj. tzv. malý technický průkaz).

5. Dále soud zjistil, že žalobkyně podala přiznání k silniční dani pro rok 2016, rok 2017, rok 218 dne 22.7.2019 vždy na částku 26 625 Kč, tyto částky žalobkyně uhradila dne 21.8.2019; přiznání pro rok 2019 podala dne 22.1.2020 na částku 15 532 Kč, tu žalobkyně uhradila dne 27.1.2020 (kopie přiznání k dani za jednotlivé roky, výpisy z bankovního účtu žalobkyně). Žalobkyni byla vyměřena pokuta za opožděné tvrzení daně ve zdaňovacích období 2016, 2017 a 2018 v částce vždy 1 332 Kč dne 13.8.2019, tyto částky žalobkyně uhradila dne 21.8.2019 (platební výměry na penále pro jednotlivá období – příloha písm. F přílohové obálky žalobkyně, výpis z bankovního účtu žalobkyně). Úrok z prodlení za pozdní úhradu daňové povinnosti za zdaňovací období 2016 byl vyměřen v částce 11 533 Kč, za zdaňovací období 2017 byl vyměřen v částce 7 778 Kč a za zdaňovací období 2018 v částce 3 923 Kč (srov. platební výměry pro úrok z prodlení z 2.10.2019 pro jednotlivá období – příloha písm. G v přílohové obálce žalobkyně, vyrozumění o výši nedoplatku z 18.10.2019); tyto částky žalobkyně uhradila dne 29.10.2019 (výpis z bankovního účtu žalobkyně).

6. Ze spisu [stát. instituce], oddělení registrace vozidel, soud zjistil, že dne 28.1.2013 žalovaný požádal o výměnu poškozených reg. značek pro předmětné vozidlo, přičemž jako vlastník vozidla byla uvedena žalobkyně. K žádosti předložil technický průkaz č. [číslo původního technického průkazu] [číslo] a ORV č. [číslo původního ORV] [číslo] a poškozené reg. značky. Žalovanému byly vydány nové [nová registrační značka], nový ORV č. [anonymizováno] a vrácen velký TP č. [číslo původního technického průkazu] [číslo]. Žádost podával žalovaný na základě předložené plné moci z 28.1.2013 s podpisem žalobkyně. Pouhým laickým srovnáním soud zjistil, že podpis žalobkyně na plné moci je zcela odlišný od jejího podpisu na kupní smlouvě, na plné moci udělené zástupci v projednávané věci nebo na přiznáních k silniční dani.

7. Ze spisu vedeného u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka] soud zjistil, že žalobkyně se domáhala určení, že vlastníkem předmětného vozidla je žalovaný. Žalovaný ve vyjádření k žalobě z 6.1.2020 uvedl, že nikdy nedisponoval k předmětnému vozidlu technickým průkazem a kupní smlouvu taktéž nemá. Rozsudkem z 11.2.2020 soud určil, že žalovaný je vlastníkem předmětného vozidla (výrok I.) a uložil mu povinnost k náhradě nákladů řízení (výrok II.), rozsudek nabyl právní moci 8.4.2020. Žalovaný proti rozsudku brojil odvoláním, které bylo pro opožděnost odmítnuto (usnesení z 4.8.2020, č.j. [číslo jednací]), v rámci odvolacího řízení žalovaný tvrdil, že s žalovanou uzavřel kupní smlouvu až 27.1.2012 a že následně vozidlo coby nepojízdné prodal panu [příjmení] dne 15.9.2015.

8. Při účastnickém výslechu žalobkyně vypověděla, že v roce 2008 spolu s předmětným vozidlem prodávala ještě dvě další vozidla. K prodeji vždy použila stejnou kupní smlouvu, kterou si obstarala na internetu. V ostatních případech šla spolu s kupujícími na registr vozidel a společně provedli změnu v registru. V projednávané věci však, protože jí žalovaný řekl, že je bývalý policista a o věc se postará, mu udělila plnou moc bez ověřeného podpisu a na registr vozidel s ním nešla. Při prodeji žalovanému předala oba technické průkazy a předmětné vozidlo. Po prodeji vozidla už s žalovaným nebyla nikdy v kontaktu (až do roku 2019), vůbec se nestarala o to, zda došlo ke změně zápisu v registru vozidel, stejně tak jí nebylo známo, že došlo k výměně registračních značek v roce 2013. Celou záležitostí se začala zabývat až v roce 2019, kdy obdržela výzvu k úhradě silniční daně od finančního úřadu.

9. Soud v řízení vyslechl svědkyni [celé jméno svědkyně], která měla vypovídat k tvrzení žalobkyně, že svědkyně pracovala jako účetní žalovaného a měla z jeho pokynu s žalobkyní řešit celou záležitost ohledně silniční daně na finančním úřadu. Svědkyně byla předně omezena ve své výpovědi mlčenlivostí daňového poradce (§ 6 zák. č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a komoře daňových poradců), neboť účetnictví žalovaného zpracovávala coby zaměstnankyně daňového poradce. Dále však svědkyně vypověděla, že si záležitosti okolo silniční daně a setkání s žalobkyní (údajně se jednalo jen o předání nějakých listin) již vůbec nevybavuje. Z jejího výslechu tedy soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí.

10. Soud v řízení nezjistil žádné rozhodné skutečnosti z kupní smlouvy uzavřené 15.9.2019 mezi žalovaným a panem [příjmení], jejíž pravost a správnost žalobkyně zpochybnila. Pro posouzení věci totiž soud vyšel z pravomocného rozsudku [název soudu], který vlastníkem vozidla (k datu vyhlášení svého rozsudku, tj. 11.2.2020) určil žalovaného.

11. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: k uzavření kupní smlouvy došlo 5.3.2008, kdy bylo též předáno vozidlo. Nedošlo však ke změně vlastníka v registru vozidel. Dále bylo prokázáno, že žalovaný disponoval oběma technickými průkazy přinejmenším v roce 2013, kdy požádal registr vozidel o výměnu registračních značek, přičemž byl při tomto úkonu seznámen s tím, že vozidlo je stále registrováno na žalobkyni a on k výměně registračních značek potřeboval její plnou moc coby vlastnice vozidla. Soud má v řízení za prokázané též to, že žalobkyně žádným způsobem nekonala ve vztahu k registru vozidel po prodeji vozidla žalovanému, stejně tak z její výpovědi vyplynulo, že si byla vědoma povinnosti přeregistrace vozu, když zbylá vozidla prodávaná ve stejné době přeregistrovala spolu s jejich novými vlastníky. Stejně tak žalobkyně nijak nekontrolovala, zda k přeregistraci došlo ve vztahu k předmětnému vozu. V řízení pak nebylo ze strany žalovaného tvrzeno, že by se o přeregistraci jakkoliv pokoušel či snad vyžadoval od žalobkyně jakoukoliv součinnost. Žalobkyně uhradila za zdaňovací období roku 2016 silniční daň v částce 26 625 Kč dne 21.8.2019, pokutu za pozdní přiznání v částce 1 332 Kč dne 22.8.2019, úrok z prodlení v částce 11 533 dne 29.10.2019, za zdaňovací období roku 2017 silniční daň v částce 26 625 Kč dne 21.8.2019, pokutu za pozdní přiznání v částce 1 332 Kč dne 22.8.2019, úrok z prodlení v částce 7 778 Kč dne 29.10.2019, za zdaňovací období roku 2018 silniční daň v částce 26 625 Kč dne 21.8.2019, pokutu za pozdní přiznání v částce 1 332 Kč dne 22.8.2019, úrok z prodlení v částce 3 923 Kč dne 29.10.2019 a za zdaňovací období roku 2019 daň v částce 15 532 Kč dne 27.1.2020.

12. Žalobkyně uplatnila v řízení právo na náhradu škody, kterou jí měl způsobit žalovaný tím, že porušil svou povinnost provést změnu zápisu v registru vozidel. Škoda žalobkyni vznikla v roce 2019, resp. 2020, kdy uhradila finančnímu úřadu silniční daň a související platby. Po stránce hmotného práva je tedy třeba nárok hodnotit jako nárok na náhradu škody ve smyslu § 2910 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož„ Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.“ Obdobně je v § 2913 o.z. stanovena odpovědnost za škodu způsobenou porušením smluvní povinnosti:„ Poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.“ 13. V řízení se žalobkyni nepodařilo prokázat její tvrzení, že v rámci ujednání v kupní smlouvě a v souvislosti s jejím uzavřením též zmocnila žalovaného k tomu, aby za ni provedl změnu zápisu v registru vozidel. Jediný důkaz, který ke svému tvrzení, že žalovanému udělila plnou moc, označila byl její účastnický výslech, v němž onu tvrzenou skutečnost žalobkyně potvrdila. Avšak v řízení už nevyplynula z dokazování jakákoliv další skutečnost, která by její tvrzení byť nepřímo potvrdila. Žalobkyni se tak toto její tvrzení nepodařilo prokázat, ač byla soudem řádně procesně poučena. Z tohoto důvodu pak soud nemohl dospět k závěru, že by žalovaný porušil svou povinnost, kterou na sebe převzal smluvně.

14. Pokud jde o tvrzené porušení povinnosti k provedení změny zápisu v registru vozidel stanovené zákonem, je třeba vycházet ze zjištění, že kupní smlouva byla uzavřena v roce 2008, kdy došlo ve smyslu soukromého práva též k přechodu vlastnictví k předmětnému vozidlu. Zák. o podmínkách provozu v uvedené době (a s účinností do 31.12.2014, tj. před účinností zák. č. 293/2013 Sb.) upravoval podmínky změny údajů v registru vozidel v § 11 odst. 1, podle něhož platilo, že„ Vlastník registrovaného silničního motorového vozidla a přípojného vozidla, zástavní věřitel a další osoby, jichž se zápis v registru silničních vozidel týká, jsou povinni požádat příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností o provedení zápisu změn údajů zapisovaných v registru silničních vozidel.“ Podle § 12 odst. 1 cit. zák. pak platilo, že„ Žádost o zápis změn údajů zapisovaných do registru silničních vozidel jsou osoby uvedené v § 11 povinny podat do 10 pracovních dnů od vzniku skutečnosti, která zakládá změnu zapisovaného údaje.“ Z cit. ustanovení plyne, že povinnost provést změnu zápisu v registru vozidel měli oba účastníci řízení, tj. prodávající a kupující, každý k té části zápisu, která se ho týkala. Nejprve tak docházelo k tzv. odhlášení vozidla ze strany prodávajícího, čímž se vozidlo dostalo do stavu„ polopřevodu“ a poté kupující vozidlo tzv. přihlásil pro sebe coby nového vlastníka; k tomu srov. též Mann, Michael. Převod, polopřevod, odhláška. Právní rozhledy, 2015, č. 8, s. 275-280. Soud tak nemohl souhlasit s právním názorem žalobkyně, že povinnost provést změnu zápisu v registru vozidel ležela dle zákona pouze na žalovaném.

15. Z uvedeného plyne, že oba účastníci řízení porušili povinnost, kterou jim uložil v § 11 a § 12 zák. o podmínkách provozu, tj. provést změnu zápisu v registru vozidel. Jak bylo uvedeno shora, v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně si byla plně vědoma svých povinností ve vztahu k přeregistraci vozidla, neboť ve stejné době prodávala další vozidla a své povinnosti ve spolupráci s kupujícími splnila. Žalobkyně však v případě předmětného vozidla rezignovala na plnění svých povinností a – snad v důvěře v jednání žalovaného – neučinila absolutně ničeho, aby si ověřila, že ke změně zápisu došlo. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani tvrzení žalobkyně, že neměla k dispozici velký technický průkaz, přičemž soud však má za prokázané, že technický průkaz neměla k dispozici pouze k období od roku 2013. Pokud by tomu tak bylo od samotného předání vozidla, tato skutečnost by jí nebránila se obrátit na příslušný úřad a věc alespoň začít řešit.

16. Soud však nemohl odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyni škoda počala vznikat až v roce 2019, kdy jí finanční úřad zpětně doměřil daň, přičemž rozhodné období bylo od 1.1.2016. Toto je totiž doba, k níž je nutno vztahovat porušení povinnosti účastníků řízení a jejich zavinění. V tomto kontextu pak soud musel zohlednit i skutečnost, že žalovaný v mezidobí od koupě vozidla byl plně srozuměn s tím, že dlouhodobě není v registru vozidel veden jako vlastník vozidla; tento stav mu byl zcela zřetelný přinejmenším v roce 2013, kdy sám vstoupil do jednání s registrem vozidel a žádal o vydání nových registračních značek. Ani v tuto chvíli však žalovaný nevyvinul jakoukoliv aktivitu ke splnění povinností plynoucích z předpisů správního práva.

17. Právě porušení povinností při registraci, tedy předpisů veřejného práva, vedlo ke vzniku škody v podobě vyměření silniční daně žalobkyni, neboť tu je povinen platit registrovaný vlastník vozidla. Jak bylo uvedeno, v roce 2008 stíhala povinnost ve vztahu k registru vozidel oba účastníky řízení, přičemž z logiky věci bylo na žalobkyni, aby konala první, ačkoliv zákon tuto povinnost jednoznačně nestanovil. Zároveň však žalovaný nečinil zcela ničeho, aby uvedl do souladu stav plynoucí ze změny vlastnictví v rovině soukromého práva a stav zápisu v registru vozidel. Nadto pak žalovaný v roce 2013 byl s tímto stavem konfrontován a opětovně nečinil vůbec ničeho, ač to pro něj znamenalo nutnost předložit registru vozidel plnou moc od žalobkyně, o jejíž pravosti lze s vysokou mírou pravděpodobnosti pochybovat (viz výpověď žalobkyně, nulová tvrzení ze strany žalovaného a laické srovnání podpisů, které se zcela liší). Taky je nutno mít na paměti, že je zcela obecně známou skutečností, že existuje registr vozidel, v němž je třeba provést registraci nového vlastníka, stejně tak měl žalovaný po dobu mnoha let k dispozici oba technické průkazy, v nichž byla jako vlastník uvedena žalovaná. Žalovaný tedy vědomě setrval mnoho let ve stavu rozporu právního stavu vlastnictví se stavem vedeném ve veřejných registrech.

18. Ve smyslu shora cit. § 2910 o.z. tak má soud za prokázané, že žalovaný (spolu s žalovanou) porušili povinnosti stanovené zák. o podmínkách provozu, čímž žalobkyni vznikla škoda ve výši 122 675 Kč v podobě uložené silniční daně a souvisejících plateb. Soud tak uzavřel, že žalovaného stíhá povinnost k náhradě škody žalobkyni.

19. Jak bylo uvedeno shora, zavinění žalovaného je nutno vnímat v kontextu úpravy registrace vozidel, ale též s přihlédnutím k dalším okolnostem, jak byly popsány. Za takové situace soud dospěl k závěru o spoluzavinění obou účastníků řízení, neboť oba účastníci přistoupili k plnění správních povinností zásadně nedbale. Žalovaný však byl tím, kdo měl větší zájem a měl cítit naléhavější potřebu k přeregistraci vozidla; je obecně známo, že vlastníka vozidla stíhají i další povinnosti soukromoprávního (např. odpovědnost za škodu apod.) i veřejnoprávního charakteru (odpovědnost za přestupky či jiné správní delikty), žalovaný pak vědomě udržoval tento stav„ hrozícího vzniku škody různého druhu směrem k žalobkyni“, tedy míra jeho zavinění je vyšší. Soud tak poměr zavinění hodnotil jako 2: 3 mezi žalobkyní a žalovaným, s ohledem na tento závěr pak dle § 2918 o.z. škodu v tomto poměru rozdělil mezi účastníky řízení a žalovanému uložil k náhradě 60 % vzniklé škody.

20. Poněvadž pak je žalovaný v prodlení s plněním peněžité povahy, soud mu uložil zaplatit též úroky z prodlení v zákonné výši dle § 1970 o.z., přičemž částka jistiny vždy odpovídá 60 % té které částky. Výše zákonného úroku z prodlení je odůvodněna § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. Pro počátek prodlení jsou pak rozhodná data následující po vzniku škody žalobkyni, tj. po zaplacení té které částky finančnímu úřadu.

21. Soud tak žalobě vyhověl co do částky 73 582,20 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení (výrok I.). Výrokem II. pak soud žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 298,27 Kč, přičemž tato částka představuje 20 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 906 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 122 637 Kč sestávající z částky 6 020 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t. (příprava zastoupení, podání žaloby, písemné vyjádření z 10.5.202 účast při jednání dne 24.9.2021 a 13.1.2022) a z částky 3 010 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 3 a. t. za účast při jednání dne 5.8.2021, kdy nedošlo k zahájení projednávání věci) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.. Dále zástupci náleží cestovní náhrada v celkové výši 3 590,30 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 5. 8. 2021 náhrada 1 162,94 Kč za 130 ujetých km v částce 762,94 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 5,4 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 24. 9. 2021 náhrada 1 162,94 Kč za 130 ujetých km v částce 762,94 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 5,4 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 13. 1. 2022 náhrada 1 264,42 Kč za 130 ujetých km v částce 864,42 Kč (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 5,4 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 38 500,30 Kč ve výši 8 085,06 Kč.

23. O lhůtě k plnění ve věci samé a o nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o.s.ř.