14 C 12/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Klárou Rabasovou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Anonymizováno Anonymizováno , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného státní příslušník Uzbekistánu o zaplacení 42 211,92 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 201,15 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 010,77 Kč, úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 38 422,12 Kč od , datum, do , datum, , úroku ve výši 14,75% ročně z částky 38 422,12 Kč od , datum, do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 38 422,12 Kč od , datum, do zaplacení a kapitalizovaného úroku od , datum, do , datum, ve výši 1 537,58 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 510 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Co se týče nároku na zaplacení částky 38 422,12 Kč s příslušenstvím (nárok I), odůvodnila žalobu tím, že dne , datum, uzavřela s žalovaným Rámcovou smlouvu č. , hodnota, v souladu s Obchodními podmínkami žalobkyně. Na základě této smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Téhož dne pak uzavřel žalovaný s žalobkyní Dodatek č. 1 k Rámcové smlouvě č. , hodnota, , jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 50 000 Kč, který mu byl schválen a bylo mu umožněno jeho čerpání na účtu. Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného na základě interních a externích databází, a to úvěrové zprávy z Bankovního registru klientských informací, který zahrnuje i údaje z Nebankovního registru klientských informací, a dále na základě informací některých společností patřících do skupiny PPF. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností ze strany žalovaného, přistoupila žalobkyně dne , datum, k zesplatnění kontokorentu, o čemž žalovaného informovala prostřednictvím zesplatňujícího dopisu. Na dluh však žalovaný neuhradil ničeho. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 3 789,80 Kč (nárok II), jelikož se žalovaný navzdory ustanovení v Obchodních podmínkách žalobkyně dostal do nepovoleného debetu 3 789,80 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužných částek, avšak dluh uhrazen nebyl.

2. Výzvou ze dne , datum, byla žalobkyně vyzvána, aby písemně doplnila svá tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, a to tak, že doplní, v jaké konkrétní výši a z jakých dokladů zjistila příjmy a výdaje žalovaného, a dále zda a s jakým výsledkem zjišťovala, jestli žalovaný splácí další úvěry a v jakých konkrétních splátkách. Dále byla vyzvána ke sdělení, jakou částku žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil. Byla rovněž vyzvána, aby ve stanovené lhůtě označila důkazy k prokázání doplněných tvrzení s tím, že v opačném případě může být se svou žalobou neúspěšná.

3. Svá tvrzení stran posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřeném smlouvy o úvěru žalobkyně doplnila tak, že vycházela z tvrzení žalovaného, která jí poskytl před uzavřením smlouvy v žádosti o úvěr. Pokud jde o příjmy žalovaného, vyšla z tvrzeného příjmu ve výši 20 000 Kč měsíčně, a to vzhledem k nízké výši poskytovaného úvěru. Dále doplnila, že standardně provádí také posuzování případné exekuční minulosti žadatele. Pokud jde o výdaje žalovaného, vycházela z údajů poskytnutých žalovaným a také interních a externích databází. Jelikož žalovaný neuvedl žádné informace o svých výdajích na bydlení, jídlo, léky, dopravu či splátky dalších úvěrů, využila žalobkyně sofistikovaných statistických modelů, na základě kterých stanovila částku 3 860 Kč jako částku potřebnou na výdaje žalovaného. Dále uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti zohledňuje výsledky analýzy výdajů, kterou zpracovává na základě informací o spotřebním koši od Českého statistického úřadu a analýzy výdajů, kterou v žádostech uvedli ostatní klienti. U žalovaného žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Nadto je toho názoru, že u kontokorentu se jedná o nízký úvěrový rámec, přičemž tento typ úvěru slouží k překlenutí momentální nepříznivé finanční situace žadatele. Zdlouhavé posuzování podmínek pro jeho poskytnutí by tak popřelo jeho účel.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. S ohledem na cizí prvek (žalovaný je státním občanem Uzbekistánu) se soud nejprve zabýval svou mezinárodní příslušností. Ta je dána na základě čl. 20 bodu 1 Smlouvy mezi Českou republikou a Republikou Uzbekistán o právní pomoci a právních vztazích v občanských a trestních věcech, vyhlášené pod č. 133/2003 Sb.m.s., a to s ohledem na platný pobyt žalovaného na území České republiky. Rozhodným právem je pak právo české, a to dle čl. 39 bodu 3 citované dvoustranné úmluvy, neboť předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena na území České republiky.

6. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků.

7. Z provedených listinných důkazů pak soud zjistil následující skutečnosti.

8. Dne , datum, byla mezi žalovaným a žalobkyní uzavřena Rámcová smlouva č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému zřízen běžný účet č. , č. účtu, a jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky a Ceník (zjištěno z Rámcové smlouvy č. , hodnota, ). Žalovaný byl povinen udržovat na účtu tolik peněz, aby pokryly odchozí úhrady (zjištěno z Obchodních podmínek žalobkyně účinných od , datum, ).

9. Dne , datum, byl mezi žalobkyní a žalovaným uzavřen Dodatek č. 1 k Rámcové smlouvě č. , hodnota, , na základě kterého byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr až do výše 50 000 Kč, s úrokovou sazbou 18,9 % ročně. V dodatku byly sjednány také podmínky používání kontokorentu, mj. že k datu měsíční splatnosti úroků bude na běžném účtu k dispozici zůstatek odpovídající min. výši úroků z kontokorentu za předchozí měsíc. Dále si strany sjednaly, že bude-li žalovaný v prodlení s úhradou dluhu, může žalobkyně mj. přistoupit k zablokování nevyčerpané části úvěru a požadovat předčasné splacení kontokorentu (zjištěno z Dodatku č. 1 k Rámcové smlouvě č. , hodnota, , Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Podmínek pro používání kontokorentu).

10. Žalovaný před uzavřením smlouvy uvedl, že dosahuje příjmu ze zaměstnání ve výši 20 000 Kč měsíčně. K výdajům neuvedl ničeho (zjištěno z Přehledu žádostí o úvěr-úvěrová data). Žalovaný nebyl nalezen v Bankovním registru klientských informací (zjištěno z Úvěrové zprávy ze dne , datum, ).

11. Žalovanému bylo ze strany žalobkyně poskytnuto celkem 38 422,12 Kč, z čehož bylo 8 010,77 Kč započteno na úroky (zjištěno z Přehledu čerpání a splácení kontokorentu k , datum, a z výpisu z běžného účtu za období od , datum, do , datum, ). , právnická osoba, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, se žalovaný dostal do debetu 3 789,80 Kč (zjištěno z výpisu z běžného účtu za období od , datum, do , datum, ).

12. Předžalobní výzvou ze dne , datum, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu (zjištěno z výzvy k zaplacení dluhu z , datum, a sledování zásilky č. , Anonymizováno, ).

13. Z Ceníků a Obchodních podmínek účinných od , datum, soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro jeho rozhodnutí.

14. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci.

15. Dne , datum, byla mezi žalovaným a žalobkyní uzavřena rámcová smlouva, na jejímž základě byl žalovanému zřízen běžný účet. Téhož dne byl mezi žalobkyní a žalovaným uzavřen dodatek k rámcové smlouvě, na základě kterého byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr až do výše 50 000 Kč. Žalovanému bylo ze strany žalobkyně poskytnuto 38 422,12 Kč, z čehož bylo celkem 8 010,77 Kč započteno na úroky. Žalobkyně vycházela před poskytnutím úvěru z tvrzeného příjmu žalovaného ve výši 20 000 Kč měsíčně a z negativní lustrace žalovaného v Bankovním registru klientských informací. Žalovaný se na svém účtu dostal do nepovoleného debetu ve výši 3 789,80 Kč.

16. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

17. V prvé řadě má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru (§ 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen o. z.), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákon o SÚ“).

18. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona o SÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 78 odst. 1 zákona o SÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o SÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména […] dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele […]. Podle § 78 odst. 4 věty první zákona o SÚ poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

20. Podle § 84 odst. 2 zákona o SÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Podle § 86 odst. 1 zákona o SÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o SÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

21. Podle § 87 odst. 1 zákona o SÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná […] Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Co se týče povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žadatele o úvěr, dospěl soud k závěru, že žalobkyně tuto svou povinnost nesplnila. Sama totiž uvedla, že vzhledem k nízké výši úvěru vycházela stran příjmů pouze z tvrzení žadatele o úvěr a jde-li o výdaje žalovaného, spolehla se na statistický model, který stanovil částku potřebnou na uspokojení základních potřeb žalovaného. Dále provedla lustraci v Bankovním registru klientských informací, kde žalovaný nebyl nalezen. Žalobkyně tak nedostála své povinnosti „posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele“, když od žalovaného zjistila pouze to, že (údajně) dosahuje příjmu 20 000 Kč měsíčně. Ohledně jeho výdajů a dalších závazků si neobstarala žádné informace a vycházela pouze ze statistického modelu, který stanovil nezbytné výdaje žalovaného v částce 3 860 Kč. Tuto částku zjištěnou žalobkyní považuje soud za zcela neadekvátní poměrům dnešní doby. Žalobkyně kromě toho rezignovala na svou povinnost poskytnuté informace ověřit, a to s argumentem, že se v daném případě jednalo o nízký úvěrový rámec. Soud na tomto místě konstatuje, že úvěr až do výše 50 000 Kč nepovažuje za natolik nízký, že by snad bylo možné vycházet pouze z ničím neověřeného tvrzeného příjmu žadatele. Je obecně známo, že se v době žádosti o úvěr pohybovala průměrná mzda v ČR kolem 37 000 Kč hrubého měsíčně, tudíž dle názoru soudu nelze úvěr ve výši 50 000 Kč považovat za nízký. Kromě toho nelze ani u nízkých úvěrů rezignovat na povinnost poskytovatele úvěru alespoň elementárním způsobem ověřit příjmovou a výdajovou stránku rozpočtu žadatele. K povinnosti poskytovatele úvěru ověřit žadatelem sdělené informace soud odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž Nejvyšší soud konstatoval, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků…“. Také Soudní, Anonymizováno, dvůr (čtvrtý senát) ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, C-449/13, konstatoval, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.

23. Dle závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18 pak v případě nesplnění povinnosti věřitele řádně prověřit úvěruschopnost žadatele o úvěr nezbývá, než ustanovení § 87 odst. 1 větu první ZSÚ (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy) vyložit eurokonformním způsobem, tedy tak, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná absolutně (a nikoli pouze relativně, jak zněl text zákona).

24. Dle § 87 odst. 1 zákona o SÚ je spotřebitel v takovém případě povinen vrátit (toliko) poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 téhož ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Jelikož žalovaný byl v řízení zcela nečinný a nebylo možno zjistit jeho možnosti a poměry (a ani žalovanému nebylo možno dát pro jeho nepřítomnost poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.), přistoupil soud ke stanovení splatnosti do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

25. S ohledem na výše uvedené soud žalovanému uložil zaplatit žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru po odečtení všech dosavadních plateb. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 38 422,12 Kč, z čehož bylo 8 010,77 Kč započteno na úroky. Vzhledem k neplatnosti smlouvy soud toto plnění započetl na dlužnou jistinu, a dospěl tak k závěru, že žalovaný je povinen vrátit žalobkyni, co se týče nároku I, částku 30 411,35 Kč. Co se týče nároku II má žalobkyně právo na částku 3 789,80 Kč za nepovolený debet, do něhož se žalovaný dostal v rozporu s rámcovou smlouvou. Celkem je tak žalovaný povinen zaplatit žalobkyni celkem 34 201,15 Kč (viz výrok I.).

26. Jelikož je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, nemohl žalobkyni po právu vzniknout ani žádný další nárok z těchto smluv. Žaloba byla proto ve zbývající části zamítnuta. Co se týká zákonného úroku z prodlení z jistiny, pak Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, usměrnil dosavadní soudní praxi, která převážně kvalifikovala nárok na vrácení jistiny úvěru jako bezdůvodné obohacení v režimu občanského zákoníku. Nejvyšší soud vyjasnil, že právní úprava § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje lex specialis, kdy teprve soud svým rozhodnutím určuje splatnost dluhu, která tak nastává v budoucnu. Za takové situace samozřejmě není možno uvažovat o prodlení dlužníka před uplynutím soudem stanovené lhůty, a tedy ani přiznat jakékoli úroky z prodlení. K tomu shodně např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2024, č. j. 12 Co 176/2024-74. Soud tedy žalobu zamítl v celém zbývajícím rozsahu nad rámec nesplacené jistiny (výrok II.).

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 510 Kč, přičemž tato částka představuje 27 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63,5 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 36,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 689 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.