14 C 122/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudcem Mgr. Annou Vrdlovcovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou údaje o zástupci pro: zrušení vyživovací povinnosti na zletilého

I. Žaloba o zrušení a snížení výživného pro žalovaného stanoveného rozsudkem zdejšího soudu z 16. 5. 2017, č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] se zamítá v celém rozsahu.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 39 058,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal, aby soud zrušil, příp. snížil výživné, které mu bylo uloženo hradit žalovanému. Konkrétně uvedl, že je otcem žalovaného a bylo mu uloženo s účinností od [datum] rozsudkem zdejšího soudu z 16.5.2017, č.j. [číslo jednací], hradit žalovanému výživné v částce 9 000 Kč měsíčně. Dále uvedl, že pobírá starobní důchod a že mu [ulice] správa sociálního zabezpečení sdělila dne [datum], že pozastavuje provádění exekučních srážek z jeho důchodu, neboť výše jeho důchodu nepostačuje pro provádění srážek; exekuce je vedena k uspokojení pohledávky žalovaného na dlužné výživné za období říjen 2017 – říjen 2018 a dále pro běžné výživné od [datum]. Konečně žalobce uvedl, že žalovaný studuje na [obec] škole ekonomické a při studiu si přivydělává a se žalobcem se nestýká, proto nemá žalobce více informací. Žalobce pak doplnil, že má další vyživovací povinnost k nezl. dceři [obec], a to ve výši 8 000 Kč, a že žije ve společné domácnosti s touto nezl. dcerou a svou manželkou. Žalobce je toho názoru, že vyživovací povinnost zanikla, neboť žalovaný je schopen sám se živit. Při ústním jednání pak žalobce doplnil, že netrvá pouze na zrušení vyživovací povinnosti, ale navrhuje popř. i její snížení.

2. Žalovaný uplatněný návrh odmítl. Uvedl, že dosud přiznané výživné je na žalobci exekučně vymáháno, avšak úspěšnost vymáhání je prakticky nulová, procesní snahy žalobce o zastavení exekuce byly dosud neúspěšné. Žalobce se totiž veškerého svého majetku zbavil, případně jej ukryl. Žalovaný je přesvědčen, že žalobce je finančně zabezpečen, ač jsou jeho prostředky skryty, a že jeho majetková situace se od posledního rozhodování soudu nijak nezměnila, problémy spojené se stářím nemají dopad na jeho majetkové poměry. Dále žalovaný uvedl, že je studentem třetího ročníku VŠE, přičemž si náklady spojené se studiem hradí z příspěvků od své matky a babičky a dále z prostředků, které si vydělá při brigádách, žalovaný se na jeho nákladech nijak nepodílí. Žalovaný považuje návrh žalobce za nemravný, upozornil na skutečnost, že své ostatní potomky žalobce zabezpečil (darováním nemovitostí či hodnotnými finančními dary), žalovaného však zcela opomenul. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zcela zamítl.

3. K projednání soud nařídil jednání na [datum], při kterém provedl dokazování v rozsahu potřebném pro posouzení věci. Zároveň soud vyšel z nesporných tvrzení účastníků řízení, která vzal ve smyslu § 120 o.s.ř. za svá skutková zjištění. Mezi účastníky bylo nesporným, že žalobce je otcem žalovaného, že výživné bylo naposledy upraveno rozsudkem zdejšího soudu z 16. 5. 2017, [číslo jednací] [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze z 11. 10. 2017, č. j. [číslo jednací], a to v částce 9 000 Kč měsíčně, že žalobce má další jednu vyživovací povinnost k nezletilé dceři [obec], polorodé sestře žalovaného a že žalovaný je studentem [obec] školy ekonomické v denním studiu, a to i v akademickém roce 2023 [číslo].

4. Z rozsudku zdejšího soudu 16. 5. 2017, [číslo jednací] [spisová značka] soud zjistil, že v odkazovaném řízení byla k poměrům žalobce učiněna následující skutková zjištění: žalobce je od [datum] ve starobním důchodu, jehož výše v roce 2017 činila cca 9 400 Kč měsíčně, v tomtéž období se již nevěnoval samostatné výdělečné činnosti (prodejna zbraní a střeliva), v roce 2012 daroval svým zletilým dětem z prvního manželství rodinný dům na adrese [adresa žalobce a žalovaného], kde mu bylo zřízeno věcné břemeno doživotního užívání; žalovaný dům v době rozhodování soudu obýval se svou novou rodinou, přičemž nehradil nájemné, hradil pouze náklady na energie apod.. V roce 2015 pak žalobce prodal další rodinný dům ve svém výlučném vlastnictví na adrese [adresa], kupní cenu (3x 3 000 000 Kč) rozdělil mezi své zletilé děti z prvního manželství a dále nezl. dceru [jméno], avšak žalovaného syna [jméno] opomenul. Zároveň však žalobce v tehdejším řízení tvrdil, že tutéž částku 9 000 000 Kč na základě smlouvy o zápůjčce půjčil svému známému, který mu ji měl spolu s úrokem ve výši 6 % p.a. vracet; tuto transakci žalobce považoval za výhodnou investici. Konečně byla žalobci vyplacena částka 6 900 000 Kč od společnosti [právnická osoba] na základě pravomocného rozhodnutí vedeného proti matce žalovaného. Dále bylo zjištěno, že žalobce se v roce 2011 znovu oženil, přičemž z tohoto nového manželství se narodila dcera [jméno] [datum], která v době rozhodování soudu navštěvovala mateřskou školu, manželka žalobce začínala provozovat živnost – kadeřnice. Proti žalobci byla od roku 2016 vedena exekuce pro běžné i dlužné výživné pro žalovaného syna [jméno] u soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení], sp. zn. [spisová značka]. Uvedená skutková zjištění pak považoval za správná a úplná též odvolací Městský soud v Praze v rozsudku z 11. 10. 2017, č. j. [číslo jednací]. Oba soudy pak uzavřely, že při hodnocení poměrů žalobce je třeba přihlížet i k jeho předchozímu majetku značného rozsahu, kterého se otec bez vážného důvodu vzdal, a to na úkor žalovaného syna [jméno], přičemž ostatní své děti neopomněl obdarovat značnou finanční částkou či jiným majetkem.

5. Soud považoval takto zjištěný skutkový stav za dostatečný pro rozhodnutí ve věci samé, když soud vyšel z následujících právních úvah a tvrzení žalobce:

6. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.)„ mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost“. Podle § 911 o.z.„ lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit“. Podle § 913 odst. 1 o. z.„ jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.“ Podle § 914 o. z.„ je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.“ Podle § 915 odst. 1 o. z.„ má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte“.

7. Soud se nejprve musel zabývat otázkou, zda vyživovací povinnost žalobce (otce) k žalovanému (synovi) stále trvá. Při tomto posouzení soud vyšel ze zjištění, že žalovaný studuje (a i v akademickém roce 2023 [číslo] studovat bude) v denním studiu na [obec] škole ekonomické v [obec]. Je tak zřejmé, že žalovaný se řádným studiem stále připravuje na své budoucí povolání, přičemž nebylo tvrzeno ze strany žalobce, že by se jednalo o neúčelné studium či že by žalovaný studium zanedbával, na žádnou takovou skutečnost pak nesvědčí ani věk žalobce (v akademickém roce 2022 2023 byl ve 3. ročníku studia). Soud tak uzavřel, že žalovaný se aktuálně studiem připravuje na své budoucí povolání. Pokud pak bylo ze strany žalobce tvrzeno, že si žalovaný při studiu„ přivydělává“, pak tato okolnost není důvodem pro zánik vyživovací povinnosti. [příjmení] brigádní přivýdělek (ten žalovaný ve svém vyjádření potvrdil) zletilého dítěte při studiu, jak již plyne ze samotného označení, nelze považovat za důkaz trvalé a plné schopnosti dítěte se samo živit, neboť právě řádné studium (částečně) brání schopnosti dítěte samo se živit. Jak opakovaně uváděl Ústavní soud, u zletilého dítěte„ lze očekávat, že bude vyvíjet přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se uživilo samo, nevyskytnou-li se samozřejmě okolnosti, které tomu zcela nebo částečně brání. Touto okolností může být i studium zletilého dítěte na střední škole. V tomto případě se však obecné soudy musí pečlivě zabývat konkrétními okolnostmi každého případu a zejména účelností tohoto studia. Toto studium by totiž mělo sloužit k prohlubování předchozího vzdělání, na které zpravidla navazuje, resp. mělo by vést k lepším budoucím vyhlídkám na získávání prostředků pro své životní potřeby prací. …“ srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2121/14. Z uvedených skutečností tedy soud uzavřel, že žalovaný se denním studiem na vysoké škole řádně připravuje na své budoucí povolání a tato okolnost mu částečně brání, aby se již mohl zcela sám živit. Vyživovací povinnost žalobce k žalovanému tak nezanikla, výše a rozsah přivýdělku, kterého žalovaný dosahuje může mít případně vliv pouze na výši výživného.

8. Pro úplnost soud doplňuje, že důvodem pro zánik povinnosti hradit výživné není skutečnost, zda výše žalobcova starobního důchodu (ne) umožňuje provádět exekuční srážky. Toto tvrzení by snad mohlo být uplatněno jako důvod pro zastavení exekuce, avšak nikoliv jako rozhodný důvod pro zrušení povinnosti hradit výživné, neboť se zcela míjí s rozhodnými důvody stanovenými v cit. § 911 o.z.

9. Jelikož soud dospěl k závěru, že povinnost žalobce hradit žalovanému výživné stále trvá, soud posoudil žalobní návrh podle jeho obsahu též jako návrh na snížení výživného. Pro jeho posouzení je rozhodné ust. § 163 o.s.ř., podle něhož„ rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.“ 10. Žaloby ve věci vyživovací povinnosti mezi zletilými osobami se projednávají ve sporném civilním řízení, a to i tehdy, má-li být rozsudkem měněno předchozí rozhodnutí, vydané ještě v řízení opatrovnickém; procesně je změna předchozího pravomocného rozhodnutí realizována na základě § 163 o.s.ř. Ke specifikům řízení dle § 163 o.s.ř. náleží to, že soud se při„ novém“ projednání věci zabývá pouze těmi okolnostmi, k jejichž podstatné změně v mezidobí došlo. Je naopak zásadně nepřípustné, aby soud jakkoli přezkoumával předchozí pravomocné rozhodnutí nebo činil odlišné skutkové závěry ohledně skutečností, k nimž došlo před nabytím právní moci takového rozhodnutí, resp., které soudu v původním řízení byly známy či měly a mohly být známy.

11. Je také na místě připomenout rozdíly mezi„ nesporným“ řízením o vyživovací povinnosti k nezletilému dítěti a„ sporným“ řízením o vyživovací povinnosti k dítěti zletilému. Obě řízení jsou projednávána v jiném typu občanského soudního řízení, jsou vedena dle jiných právních předpisů (občanský soudní řád pro sporné řízení o výživné mezi zletilými oproti zákonu o zvláštních řízeních soudních pro nesporné řízení o vyživovací povinnosti k nezletilému) a jsou ovládána jinými zásadami. Jedním z důsledků je to, že v nesporném opatrovnickém řízení, ovládaném vyšetřovací zásadou, je zjištění všech rozhodných okolností úkolem soudu (který tak může, resp. v určité míře musí sám vyhledávat a provádět důkazy), zatímco ve sporném řízení mezi zletilými je odpovědnost za výsledek řízení na účastnících. Jen a pouze účastníci pak nesou procesní odpovědnost za unesení břemene tvrzení a břemene důkazního, které toho kterého účastníka tíží.

12. Základní podmínkou pro změnu dříve stanovené výše výživného, je změna poměrů na straně žalobce a/nebo žalovaného. Žalobce v řízení navrhoval snížení výživného, bylo tedy na něm, aby tvrdil, že na jeho straně došlo k negativní změně jeho poměrů od posledního rozhodnutí a/nebo ke zlepšení poměrů žalovaného syna. Žalobce v žalobě samotné uvedl pouze skutečnost, že výše jeho starobního důchodu neumožňuje provádění exekučních srážek (a to v exekuci vedené pro výživné na žalovaného). Soud žalobce v řízení velmi podrobně a konkrétně poučil ve smyslu § 118a odst. 1 o.s.ř., aby tvrdil, jakým způsobem se od posledního rozhodnutí o výši výživného v roce 2017 změnily jeho poměry.

13. V návaznosti na poučení poskytnuté ze strany soudu, žalobce, který byl v řízení zastoupen právním zástupcem, uvedl, že došlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu (dna, onemocnění pohybového aparátu se zhoršenou možností pohybu, zhoršení zraku). Jeho zdravotní stav ho limituje v možnosti výdělku, kterého by mohl dosahovat coby soudní znalec (oceňování motorových vozidel), neboť k obhlídkám vozidel se nemůže dopravit hromadnou dopravou a v exekuci na výživné pro žalovaného mu byl dne [datum] odebrán řidičský průkaz, tedy nemůže ani řídit. Ze stejného důvodu pak nemůže pracovat ani jako kurýr. Jeho jediný příjem je tak starobní důchod. Dále žalobce uvedl, že má vyživovací povinnost k nezl. dceři [obec], nar. 2011, jeho manželka má obtíže při získávání zaměstnání, avšak v současnosti pracuje jako OSVČ. Dále žalobce uvedl, že zhruba před 5 lety prodal dům, který získal po své matce (na adrese [adresa]) a zisk z prodeje rozdělil mezi své 3 děti podle přání své matky, která si nepřála obdarovat též žalovaného. Konečně žalobce uvedl, že je po něm exekučně vymáhána částka 1 600 000 Kč, která představuje dluh vůči jeho bývalé právní zástupkyni JUDr. [příjmení], která jej zastupovala v řízení proti matce žalovaného o zaplacení částky 6 900 000 Kč.

14. Takto uvedená tvrzení pak soud porovnal se zjištěními provedenými v roce 2017 a popsanými shora pod bodem 4. Pokud žalobce spatřuje změnu svých majetkových poměrů ve vztahu k prodeji domu na adrese [adresa], soud konstatuje, že k této dispozici došlo ještě před rozhodnutím zdejšího a odvolacího soudu, nyní k ní tedy již znovu nelze přihlížet a zohledňovat ji. Obdobně je třeba nahlížet i na skutečnost, že žalobci„ přibyla“ vyživovací povinnost k nezl. dceři [obec] ([datum narození]), neboť ta trvá již od jejího narození. Je sice pravdou, že potřeby nezl. dcery se s přibývajícím věkem zvyšují, avšak oproti předchozímu rozhodnutí v současnosti (dle tvrzení žalobce) již jeho manželka a matka nezl. pracuje jako OSVČ (v době předchozího rozhodování s podnikáním teprve začínala, tudíž lze předpokládat přinejmenším stabilizaci jejích příjmů). Tedy ani v těchto tvrzeních soud neshledal potenciální změnu poměrů na straně žalobce. Konečně pak žalobce tvrdil, že se zhoršil jeho zdravotní stav, což mu – v kombinaci s exekučním zbavením řidičského oprávnění – brání v další výdělečné činnosti coby znalec, příp. kurýr. Žalobcovo tvrzení, že se snížily jeho výdělkové možnosti, je pak liché i v tom ohledu, že již při předchozím rozhodování byl žalobce ve starobním důchodu a žádné další příjmy neuváděl; potud se tedy jeho situace nijak nezměnila. Na okraj k těmto tvrzením pak soud může uvést pouze tolik, že s ohledem na věk žalobce (téměř 70 let) je naneštěstí namístě očekávat postupné zhoršování zdravotního stavu, který ovlivňuje i případné výdělkové možnosti. Právě z tohoto důvodu existuje systém důchodového pojištění a zajištění na stáří v podobě starobního důchodu, který předpokládá, že jeho poživatelé již právě s ohledem na věk a/nebo zdravotní stav pracovat nemohou. Ostatně soud považuje za krajně absurdní a hraničící s nemorálností tvrzení žalobce, že mu v možnosti přivýdělku brání zadržení řidičského oprávnění, které mu však bylo odebráno v rámci exekuce pro neplacení výživného pro žalovaného. Konečně pak soud doplňuje, že na posouzení změny žalobcových poměrů nemůže mít vliv ani tvrzená další exekuce (pohledávka JUDr. [příjmení]), neboť pohledávka na výživném pro žalovaného je pohledávkou, která má prioritu před dalšími vymáhanými pohledávkami. Zároveň nelze připustit, aby důsledek soudního sporu vedeného žalobcem (přisouzená povinnost k náhradě nákladů řízení) měl negativní důsledek pro žalovaného v podobě snížení výživného, kterým mu má být žalobce povinen.

15. Ze všech uvedených důvodů tak soud uzavřel, že tvrzení, která žalobce, po řádném procesním poučení, soudu předestřel, neodůvodňují závěr o změně poměrů na jeho straně, která by odůvodňovala snížení stanoveného výživného. Jelikož žalobce neunesl své břemeno tvrzení stran zásadní skutkové okolnosti pro toto řízení, soud žalobu zamítl i co do návrhu na snížení výživného, neboť dospěl k závěru, že na straně žalobce nedošlo ke změně poměrů odůvodňující nové rozhodnutí ve smyslu shora cit. § 163 o.s.ř.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 39 058,80 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 540 000 Kč (dle § 8 odst. 2 a.t. – 9 000 Kč x 12 x 5) sestávající z částky 10 460 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t. (příprava a převzetí zastoupení, vč. první porady s klientem, písemné vyjádření k žalobě a účast u jednání dne [datum]) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 32 280 Kč ve výši 6 778,80 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že žalovanému nepřiznal náhradu za úkon spočívající v poradě s klientem dne [datum], a to vedle úkonu přípravy a převzetí zastoupení. Je totiž zřejmé, že součástí přípravy a převzetí zastoupení musí být nezbytně též porada s klientem, během níž zástupce zjistí skutečnosti nezbytné pro převzetí konkrétní záležitosti klienta. [příjmení] obsah pak má tento úkon i v případě, že mezi zástupcem a klientem probíhá dlouhodobější spolupráce, nicméně i v takovém případě se zástupce musí seznámit s konkrétní právním problémem/případem, s nímž klient v takové chvíli přichází.

17. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o.s.ř., zároveň je žalobce povinen náhradu nákladů řízení zaplatit žalovanému k rukám jeho právní zástupkyně ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř.