14 C 123/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní Mgr. Annou Vrdlovcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 41 684,01 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje co do částky 214,01 Kč.

II. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku 30 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se částečně zamítá co do částky 11 740 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 38 740 Kč od , datum, do zaplacení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladu řízení částku ve výši 1 196,50 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 41 684,01 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s ním dne , datum, uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky do výše 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté finanční prostředky vrátí a navíc zaplatí poplatek za poskytnutí úvěru. Žalobkyně postupně vyplatila žalovanému částku ve výši 30 000 Kč. Úvěr byl splatný , datum, , avšak žalovaný ničeho neuhradil. Žalovaná částka se tak skládá z jistiny ve výši 30 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 740 Kč. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny od , datum, do , datum, , která má činit 2 944,01 Kč (po částečném zpětvzetí žaloby ze dne , datum, již jen 2 730 Kč).

2. Žalobkyně vzala podání z , datum, žalobu částečně zpět co do částky 214,01 Kč, proto soud řízení výrokem I dle § 96 odst. 2 o. s. ř. částečně zastavil.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a bez omluvy se nedostavil ani k ústnímu jednání, ač k němu byl řádně předvolán. Žalobkyně se z jednání omluvila, o odročení jednání nepožádala. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona o. s. ř.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne , datum, soud zjistil, že se žalobkyně zavázala, že poskytne žalovanému úvěr až do výše 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že tyto prostředky vrátí spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši čl. 1 sazebníku, a to do , datum, .

5. Z listiny autorizace a ověření totožnosti ze dne , datum, a výpisu BankID soud zjistil, že smlouvu o spotřebitelském úvěr uzavřel skutečně žalovaný.

6. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně vyplatila žalovanému v několika platbách částku v celkové výši 30 000 Kč.

7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . soud zjistil, že podle interního dokumentu žalobkyně měl být čistý měsíční příjem žalovaného 38 420 Kč a že jeho ověřený čistý příjem měl být 36 633 Kč (viz též listina identifikované příjmy označená logem žalobkyně). Minimální výdaje mají být 2 970 Kč, rezerva pro výdaje 750 Kč a disponibilní příjem žalovaného 32 200 Kč. Ve společně hospodařící domácnosti žalovaného mají být tři lidé s příjmem.

8. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že měl žalovaný k dispozici výpis z účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, , přičemž počáteční zůstatek činil 0 Kč a konečný 0,01 Kč. Dále soud zjistil, že na účet žalovaného byla dne , datum, připsána platba ve výši 8 000 Kč od společnosti , právnická osoba, . s poznámkou poskytnutí půjčky , Anonymizováno, . Na účet byly dne , datum, a , datum, přispány dvě platby ve výši 0,01 Kč od společnosti , právnická osoba, . s popisem identifikační platba , Anonymizováno, , dne , datum, pak byla připsána platba ve výši 0,01 Kč s poznámkou identifikace klienta a poskytnutí zápůjčky od , právnická osoba, . Na účet bylo přispáno či z něj odečteno značné množství dalších plateb ve výši 0,01 Kč.

9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, , vč. podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.

10. Z údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, souhlasu se zpracováním osobních údajů, všeobecných obchodních podmínek a obecných principů a filozofie společnost neučinil soud žádná významná skutková zjištění nad rámec toho, že tyto dokumenty byl součástí smlouvy uzavřené mezi účastníky.

11. Soud neprovedl důkaz sazebníkem. Provedení tohoto důkazu je vzhledem k právnímu posouzení věci nadbytečné.

12. Na základě shora citovaných listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky v celkové výši 41 684,01 Kč s příslušenstvím byla podána po právu pouze částečně.

13. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému v jeho prospěch peněžní prostředky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžité prostředky v celkové výši 30 000 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil.

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), „smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrtit a zaplatit úroky.“15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), „spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“16. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ „poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Podle § 86 odst. 2 věty první ZSÚ „poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.“17. Podle § 78 odst. 1 ZSÚ „poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.“ Podle § 84 odst. 2 ZSÚ „spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.“18. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, „poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, „[j]e-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.“19. Shora uvedený skutkový závěr soud posoudil po právní stránce tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 ZSÚ.

20. Žalobkyni se však již v řízení nepodařilo prokázat, že by řádně splnila povinnost posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, a to i přestože byla soudem před nařízeným jednáním vyzvána, aby uvedla konkrétní tvrzení a označila k nim důkazní návrhy. K ústnímu jednání se pak žalobkyně nedostavila, zřekla se tak dobrodiní poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř., když soud dospěl na základě provedených důkazů k závěru, že tvrzení žalobkyně nejsou předloženými důkazy prokázána.

21. Žalobkyně předložila své interní dokumenty, kde jsou uvedeny některé údaje jako čistý měsíční příjem, vypočítané minimální výdaje či disponibilní příjem. Z ničeho však není zřejmé, na základě jakých podkladů k těmto zjištěním žalobkyně dospěla. Nepředložila žádné sdělení žalovaného, natož jakékoliv konkrétní doklady (např. výplatní pásky). Není vůbec zřejmé, co znamená „vypočítané minimální výdaje“. Zjevně se však nejedná o údaj, který by vycházel z konkrétně zjišťovaných skutečností o žalovaném; alespoň nic takového z předložených podkladů ani z tvrzení žalobkyně nevyplývá. O tom svědčí i slovo „minimální“, které navozuje dojem určitého zobecnění. Stejně tak není zřejmé, jak žalobkyně došla k hodnotě „disponibilního příjmu“ (nejedná se o prostý rozdíl celkového příjmu a „zjištěných minimálních“ výdajů), natož aby tuto hodnotu žalobkyně jakkoli doložila.

22. Dále žalobkyně předložila výpis z účtu žalovaného. Nesdělila však, k jakým konkrétním závěrům o schopnosti žalovaného úvěr splácet dospěla. Výpis přitom svědčí o tom, že žalovanému byla poskytnuta další půjčka s tím, že patrně žádal i o další půjčky (viz identifikační platby ve výši 0,1 Kč). To žalobkyně patrně vůbec nereflektovala. Přitom se jedná o výpis za období pouhých tří týdnů před poskytnutím úvěru.

23. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru nezjistila dostatečné informace o poměrech žalovaného a informace, které od žalovaného získala, nehodnotila s náležitou obezřetností a pečlivostí, neboť z nich neplyne závěr, že žalovaný disponoval prostředky umožňujícími mu řádně splatit úvěr. Dle tvrzení žalobkyně měl navíc žalovaný splatit celou částku najednou, a to již za měsíc ode dne uzavření smlouvy. V této souvislosti soud zdůrazňuje, že povinností poskytovatele úvěru je zjistit dostatečné informace pro posouzení schopnosti žadatele úvěr splácet a tyto údaje ověřit (sic!); na tyto své povinnosti žalobkyně v projednávané věci rezignovala.

24. Žalobkyně proto nebyla s ohledem na § 86 odst. 1 ZSÚ oprávněna s žalovaným smlouvu uzavřít. Protože smlouvu přesto uzavřela, je tato neplatná podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ. K této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu podle § 87 odst. 1 věty druhé ZSÚ.

25. Protože závazek ze smlouvy uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní je neplatný, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni pouze dlužnou jistinu, a to ve lhůtě dle jeho aktuálních možností podle § 87 odst. 1 větě poslední ZSÚ. Jak bylo v řízení zjištěno, žalovaný čerpal jistinu ve výši 30 000 Kč a neuhradil ničeho. Soud tak žalovanému uložil, aby částku 30 000 Kč žalobkyni zaplatil, přičemž s ohledem na znění cit. § 87 odst. 1 ZSÚ dosud nenastala splatnost tohoto závazku; ta bude určena až právě výrokem II tohoto rozsudku.

26. Při určení splatnosti stanovované povinnosti musí soud vycházet z aktuálních poměrů žalovaného a stanovit ji tak, aby žalovaný byl schopen svou povinnost splnit. Jelikož se však žalovaný k soudu na předvolání nedostavil a v řízení byl po celou dobu absolutně nečinný, soud nemohl žalovaného o povinnosti tvrdit a prokázat své aktuální poměry v tomto řízení poučit (§ 118a o. s. ř.). Soud tak vyšel pouze z jemu známých skutečností z úřední činnosti, a to že žalovaný neprochází insolvenčním řízením a u zdejšího soudu jsou či byla proti němu jako žalovaném vedena dvě další nalézací řízení, a to o zaplacení částky cca 10 000 Kč a 20 000 Kč (bez příslušenství), dále je povinným v jedné exekuci (vymáhaná částka je necelých 10 000 Kč). Soud na základě těchto skutečností žalovanému uložil povinnost splnit ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Bude tak případně na procesní aktivitě žalovaného, aby své poměry řádně tvrdil a prokázal v novém řízení zahájeném návrhem ve smyslu § 87 odst. 3 ZSÚ, neboť současné rozhodnutí o určení splatnosti je rozhodnutím s tzv. výhradou změny poměrů.

27. S ohledem na shora uvedený závěr o neplatnosti uzavřené smlouvy a povinnosti žalovaného vrátit dle § 87 odst. 1 ZSÚ vrátit pouze jistinu, soud výrokem III zamítl veškeré další nároky uplatněné žalobkyní v tomto řízení. Soud tak žalobu zamítl co do poplatku za poskytnutí úvěru, smluvní pokuty a příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z celé částky, neboť – jak bylo uvedeno shora – žalovaný se dosud nedostal do prodlení s plněním své platební povinnosti (srov. bod 25 shora).

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 872 Kč, přičemž tato částka představuje 15,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 57,9 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42,1 %, počítáno včetně požadovaného příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, tj. celková výše sporu činila 51 808,82 Kč), která činí celkem 7 572,80 Kč. Soud zohlednil též částečné zastavení řízení, za něž nese procesní zavinění žalobkyně (§ 146 odst. 2 o. s. ř.).

29. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 668 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c), bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „a. t.“), ve znění účinném do , datum, , z tarifní hodnoty ve výši 41 684,01 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby, vč. 3 režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, a to za přípravu a převzetí zastoupení, písemnou výzvu k plnění a podání žaloby. Dále soud přiznal odměnu za podání z , datum, , v němž žalobkyně učinila částečné zpětvzetí žaloby, a to ve výši 2 780 Kč, vč. režijního paušálu ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 a.t. To činí na nákladech zastoupení advokátem částku ve výši 4 880 Kč. Právní zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, která činí 1 024,80 Kč. Z celkové výše nákladů pak soud žalovanému uložil k úhradě 15,8 % této částky, tj. 1 196,50 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen uhradit dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně.