14 C 124/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Annou Vrdlovcovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupené advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 2 782,50 EUR s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 782,50 EUR spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 782,50 EUR od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 29 014 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhal po žalované zaplacení částky 2 782,5 EUR spolu se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení, a to z titulu nezaplacení ceny za zhotovení díla. Žalobce uzavřel dne , datum, s žalovanou smlouvu o dílo. Žalobce měl coby zhotovitel provádět sjednané montážní práce. Žalovaná se coby objednatel zavázala, že dílo sama nebo prostřednictvím pověřené osoby převezeme a zaplatí cenu ve výši 17,5 EUR za každou odpracovanou hodinu pro každého ze tří řemeslníků, kteří se na poskytování služeb podíleli. Cena v této výši byla sjednána v elektronické komunikaci. Počet odpracovaných hodin byl potvrzen zodpovědnou osobou dne , datum, . Z potvrzení vyplývá, že žalobce a další dva řemeslníci odpracovali celkem 159 hodin. To při dohodnuté ceně 17,5 EUR za hodinu představuje žalovanou částku. Potvrzení bylo téhož dne elektronicky předáno žalované a na jeho základě byla vystavena faktura.

2. Žalovaná uplatněný návrh odmítla. Konkrétně uvedla, že nerozporuje existenci smlouvy o dílo. Rozporuje však množství odpracovaných hodin s tím, že žalobce provedl práci nesprávně. Žalobce byl podle čl. IV., odst. 12 smlouvy o dílo povinen vést montážní deník a denní fotodokumentaci, ani jedno však žalované dosud nepředložil. Předložení montážního deníku a fotodokumentace považuje žalovaná za významné, neboť podkladem pro fakturaci je potvrzený výkaz prací podložený záznamy v montážním deníku. Vzhledem k tomu, že žalobce žalované dosud montážní deník nepředložil, nemůže být nárok důvodný. Dále namítla, že považuje smlouvu o dílo za absolutně neplatnou, neboť v ní chybí přesné vymezení předmětu díla. Žalobce by tedy mohl mít nanejvýš nárok na vydání bezdůvodného obohacení, jeho výši by však musel prokázat. Dále poukazuje na to, že ve smlouvě je odměna sjednána ve výši 16 EUR za hodinu na jednoho řemeslníka, nikoliv 17,5 EUR za hodinu, jak tvrdí žalobce. Žalovaná dále rozporuje pravost výkazu odpracovaných hodin. Žalovaná konečně vznesla námitku započtení ve výší 3 000 EUR (resp. do výše žalované částky), která má představovat náhradu škody, která žalované vznikla z důvodu, že žalobce bez vážného důvodu nenastoupil na dohodnutý výkon práce (čl. VII, odst. 3 a 4 smlouvy o dílo). K výzvě soudu pak doplnila, že tvrzená škoda jí měla vzniknout tím, že se žalobce a s ním pracující řemeslníci nedostavili bez předchozí úmluvy na pracoviště. Na dokončení prací se proto musela domluvit s jinými pracovníky a zajistit jim dopravu a ubytování.

3. Soud věc projednal při jednání dne , datum, , při kterém provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Vyšel též z nesporných tvrzení účastníků, která vzal za svá skutková zjištění (§ 120 odst. 2 o.s.ř.), a to že účastníci spolu dne , datum, uzavřeli smlouvu o dílo a že žalobce pracoval na stavbě v Německu s dvěma dalšími řemeslníky.

4. Ze smlouvy o dílo soud zjistil, že žalobce má vykonávat práce jako montér dveří na projektu, který žalovaná určí (čl. I., odst. 1 a 2). Žalovaná má zaplatit cenu za skutečně provedené práce v jednotlivých měsících, které žalovaná potvrdí v pracovním deníku nebo v jiném dokladu, resp. na základě soupisu odpracovaných hodin schválených jejím pověřeným pracovníkem (čl. V., odst. 1). Žalobce vystaví fakturu dvakrát do měsíce vždy po dvou odpracovaných týdnech. Splatnost faktury je 3 pracovní dny (čl. V., odst. 2). Žalobce se zavázal odevzdat práci přímo žalované (čl. VI., odst. 11) s tím, že povede montážní deník a denní fotodokumentaci o průběhu realizace prací (čl. VI., odst. 12). Podkladem pro fakturaci je odsouhlasený počet hodin zástupcem objednatele podložený pracemi v montážním deníku (čl. II, odst. 2). Z přílohy č. 1 ke smlouvě o dílo soud zjistil, že žalobce měl zasílat výkazy odpracovaných hodin potvrzené odpovědným vedoucím žalované a fakturu v elektronickém formátu na emailovou adresu , e-mail, . Z dodatku č. 1 ke smlouvě o dílo soud zjistil, že cena práce tří pracovníků je 48 EUR za každou hodinu5. Z kopie výkazu odpracovaných hodin soud zjistil, že žalobce odpracoval mezi , datum, a , datum, 52,5 hodiny, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve stejném odbobí také 52,5 hodiny a , jméno FO, 54 hodin. Všichni tři tedy odpracovali dohromady 159 hodin. Tento výkaz žalobce zaslal panu , jméno FO, formou SMS zprávy dne , datum, (srov. SMS zprávy z , datum, ).

6. Z faktury č. , hodnota, soud zjistil, že žalobce jako dodavatel vystavil dne , datum, žalované coby odběrateli fakturu znějící na částku 2 782,50 EUR za přípravu stavby dle smlouvy o dílo. Tuto fakturu žalobce zaslal dne , datum, fakturu č. , hodnota, na emailovou adresu , e-mail, (srov. printscreen emailové schránky žalobce).7.

8. Z emailu ze dne , datum, soud zjistil, že , adresa, (, e-mail, ) zaslal dne , datum, žalobci smlouvu na práci v Německu s tím, že odpoledne zašle adresu ubytování a přesný čas začátku práce. Tyto informace si pak účastníci potvrdili též formou SMS zpráv (viz SMS komunikace dne , datum, )

9. Z SMS komunikace ze dne , datum, mezi žalobcem a , adresa, soud zjistil, že žalobce vznesl návrh na hodinovou cenu za práci ve výši 20 EUR. Následně se žalobce s panem , jméno FO, dohodli dne , datum, na hodinové sazbě 17,5 EUR za hodinu na jednoho řemeslníka.

10. Z SMS komunikace ze dne , datum, soud dále zjistil, že k dotazu žalobce , adresa, sdělil, že řemeslníci vždy v pátek v kanceláři obdrží výkaz odpracovaných hodin. Pokud již v kanceláři nikdo nebude, vyžádá si výkaz , tituly před jménem, , jméno FO, .

11. Dne , datum, se žalobce dotázal, kdy žalovaná uhradí cenu za odvedenou práci. Na to reagoval , tituly před jménem, , jméno FO, sdělením, že žalovaná žalobci zaplatí, až obdrží úhradu od klienta. Žalobce na to opakovaně vyzýval žalovanou k úhradě. Komunikace končí sdělením žalobce dne , datum, , že dle jeho informací již klient fakturu uhradil (srov. SMS komunikace). Z výzvy k úhradě dluhu před podáním žaloby, včetně doručenky datové zprávy soud zjistil, že dne , datum, vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu, který je předmětem tohoto řízení s tím, že pokud tak neučiní, může dluh vymáhat soudní cestou.

12. Soud v řízení neprováděl dokazování k otázce pravosti výkazu odpracovaných hodin, neboť námitka žalované byla vznesena pouze ve zcela obecné rovině, aniž by žalovaná uvedla čehokoliv konkrétního v rovině tvrzení, co by pravost této listiny zpochybnilo. V obecné rovině jistě platí, že pravost soukromé listiny prokazuje ten, kdo se jí dovolává (§ 565 o. z.). Nelze však pominout praktické aspekty této otázky spočívající v tom, že jakákoliv obecně vymezená námitka nepravosti soukromé listiny by vedla k přenesení důkazního břemene na toho, kdo pro sebe z listiny dovozuje příznivé důsledky. Proto pouze skutkově vymezená námitka nepravosti soukromé listiny může vést k přenesení důkazního břemene na jejího předkladatele, nikoliv jen námitka obecná a odporující dalším důkazům a zjištěním (obdobně též rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2013, č. j. 93 Co 2/2013-75).

13. Z obsahu uzavřené smlouvy a komunikace mezi účastníky má soud za prokázané, že výkaz odpracovaných hodin je podkladem pro fakturaci ceny, přičemžvýkaz má odsouhlasit zástupce žalované (čl. II., odst. 2 smlouvy o dílo). Toto ujednání má zjevně zajistit to, aby žalovaná hradila za skutečně odpracované hodiny řemeslníků. Ve smlouvě není uvedeno, kdo přesně je zástupcem žalované. Z SMS komunikace vyplývá, že se žalobce sám aktivně tázal, jak bude docházet k evidenci odpracovaných hodin. Žalovaná jej následně instruovala, že si má výkaz obstarat v kanceláři s tím, že když již v kanceláři nikdo nebude, má jí tuto informaci žalobce předat a žalovaná si výkaz sama vyžádá.

14. Lze tedy říci, že ujednání má zajistit žalované, že řemeslníci nebudou vykazovat odpracované hodiny nepravdivě. Je zjevné, že žalovaná byla domluvená s tím, kdo výkaz potvrzoval, že tak bude činit (výkaz patrně potvrzoval klient žalované, čemuž odpovídá též razítko německé společnosti a parafa na předložené listině). Zjevně přitom nebyl problém, aby žalovaná svého klienta (či kohokoliv jiného, s kým se na potvrzování výkazů domluvila) kontaktovala, zda výkaz skutečně vystavila. Stejně jako by jej mohla kontaktovat v případě, že by si musela výkaz vyžádat sama. Navzdory těmto zjištěním však žalovaná uplatnila pouze zcela obecnou námitku (ne)pravosti listiny bez jakýchkoliv skutkových konkrétností. Svoji námitku se nepokusila ani náznakem odůvodnit, soud ji tak hodnotil jako účelovou.

15. Kromě toho je zjevné, že žalobce pracoval u klienta žalované, a to v rámci jejího obchodního závodu. Při provozu obchodního závodu běžně dochází k evidenci odpracovaných hodin jednotlivých osob, které pro provozovatele závodu vykonávají nějaké práce. Proto se uplatní vyvratitelná domněnka, že listina prokazuje skutečnosti v nich uvedené (§ 566 odst. 2 o. z.). Též z těchto důvodu nemohl soud námitku nepravosti listiny hodnotit jako důvodnou.

16. Soud se neztotožnil ani s další obecnou námitkou žalované, že výkaz odpracovaných hodin neodpovídá skutečnosti, protože jí žalobce nepředložil fotodokumentaci ani montážní deník, který má být podkladem pro fakturaci. Podle smlouvy je žalobce skutečně povinen vést denní fotodokumentaci a montážní deník, není však stanoveno, komu má dokumentaci předkládat. Stejně tak smlouva nepočítá s tím, že by jejich předložení žalované mělo být předpokladem pro vznik práva na zaplacení ceny. Předložení montážního deníku je pouze předpokladem pro vyhotovení výkazu odpracovaných prací zástupcem žalované, jemuž měl žalobce montážní deník předložit (čl. II, odst. 2 smlouvy o dílo). Odsouhlasil-li zástupce žalované (v osobě klienta žalované – viz shora) řemeslníkům počet hodin, nutně musel shlédnout i montážní deník, jak smlouva předpokládá.

17. Soud proto nemá důvod pochybovat, že řemeslníci odvedli práci v rozsahu výkazu odpracovaných hodin. Žalobce dodržel smlouvou sjednaný proces, který směřoval k vystavení výkazu, jehož smyslem bylo verifikovat počet odpracovaných hodin, a to i na základě předložení montážního deníku. Lze tedy jen stěží předpokládat, že by výkaz odpracovaných hodin neměl odpovídat realitě. Žalovaná v tomto směru alespoň neuplatnila žádné konkrétní tvrzení ani jakýkoliv důkazní prostředek.

18. Z provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o dílo. Podle ní má žalobce pracovat jako montér dveří na zakázkách, které určí žalovaný, a v rozsahu, který určí žalovaný. Ve smlouvě tedy nebyl uveden zcela konkrétní předmět plnění, a už vůbec ne místo plnění (to je pouze limitováno na Německo a Českou republiku). Žalobce se zavázal vést montážní deník a denní fotodokumentaci. Odměna byla sjednána souhrnně pro tři řemeslníky ve výši 48 EUR za každou odpracovanou hodinu.

19. Žalovaná určila, na které konkrétní zakázce (a tedy i místě) bude žalobce s dalšími řemeslníky dílo vykonávat. To vyplývá z emailu ze dne , datum, , v němž žalovaná žalobci sděluje, že jej bude ještě informovat o tom, kdy přesně mají v pondělí začít s prací u klienta, a také o adrese jejich ubytování, což následně činí pomocí SMS zpráv. Žalobce vyvolal jednání o ceně za vykonanou práci. Žalobce se s žalovanou dohodl na ceně ve výši 17,5 EUR za hodinu za jednoho řemeslníka. Žalobce a další dva řemeslníci vykonali dohromady 159 hodin práce.

20. Žalobce měl zasílat výkazy odpracovaných hodin potvrzené odpovědným vedoucím žalované na email , e-mail, . To žalobce neučinil. Žalobce však zaslal dne , datum, SMS zprávou , adresa, fotografii výkazu odpracovaných hodin. SMS zprávy byly běžnou formou komunikace mezi účastníky řízení. To je ostatně patrné již z toho, že soud učinil z SMS komunikace několik skutkových zjištění, např. takto bylo určeno konkrétní místo výkonu práce či ujednána výše ceny díla. Za provedené práce (resp. odpracované hodiny) vystavil žalobce dne , datum, žalované fakturu znějící na částku 2 782,50 EUR, kterou zaslal následující den na email , tituly před jménem, , jméno FO, .

21. Podle § 2586 odst. 1 o. z.: Smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Podle § 2587 o. z.: Dílem se rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem. Dílem se rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části. Podle § 2610 odst. 1 o. z.: Právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla.

22. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že účastníci řízení uzavřeli rámcovou smlouvu o dílo podle § 2586 odst. 1 o. z. Žalovaná namítá, že je smlouva absolutně neplatná, neboť v ní chybí vymezení předmětu díla, s touto námitkou se však soud neztotožňuje. Jedná se o pouhý důsledek toho, že smlouva je smlouvou rámcovou. Smlouva sama o sobě nezavazuje strany k určitému chování, ale udává relativně podrobný rámec, jak se strany mají chovat, až žalovaná určí konkrétní zakázku. Je zjevné, že bez určení konkrétní zakázky nemá smlouva smysl. Žalovaná však konkrétní zakázku určila, tím došlo k vymezení předmětu díla, který žalovaná ani nezpochybňuje. Námitka je proto nedůvodná.

23. Žalobce se zavázal provést na svůj náklad a nebezpečí pro žalovanou dílo spočívající ve vykonání stavebních pracích ve smyslu § 2587 o. z. Žalovaná se zavázala dílo převzít a zaplatit cenu. Cena byla stanovena jako hodinová sazba, nikoliv jako cena za výsledek práce s tím, že k fakturaci mělo docházet vždy po dvou pracovních týdnech. Žalobce se svými řemeslníky odpracovali v první od , Anonymizováno, . do , datum, souhrnně 159 hodin.

24. Další otázkou je způsob, jakým měl žalobce doručit výkaz odpracovaných prací žalované. Podle smlouvy tak měl učinit na emailovou adresu , e-mail, . , adresa, toho zaslal jeho fotografii SMS zprávou , adresa, , což sice neodpovídá smluvním ujednáním, ale koresponduje to se zavedenou praxí mezi účastníky25. Ostatně ani z následného jednání žalované nebylo možné dovodit, že by trvala na zaslání výkazu na emailovou adresu uvedené v příloze č. 1 ke smlouvě o dílo. Právě naopak,, adresa, totiž zaslání výkazu prostřednictvím SMS zprávy sám akceptoval, a to tím, že žalobci přislíbil, že cenu za dílo žalovaná uhradí poté, co jí klient zaplatí. Žalobce proto nemohl předpokládat, že musí pro zaplacení ceny ještě cokoliv činit.

26. Žalobce tedy vykonal činnost, která, byla předmětem uzavřené smlouvy o dílo, žalovaný dílo převzal, žalobci tak vzniklo právo na zaplacení ceny za vykonanou práci podle § 2610 odst. 1 o. z.

27. Mezi účastníky je dále sporná výše ceny za dílo, když žalobce tvrdí, že byla ujednána cena 17,5 EUR za odpracovanou hodinu jednoho pracovníka, žalovaná tvrdí, že se jednalo o 16 EUR Soud však měl v řízení za prokázané, že cena stanovená ve smlouvě byla znovu ujednána prostřednictvím SMS komunikace právě na 17,5 EUR/ hodinu/ pracovníka. Žalobci tedy náleží cena za 159 hodin vykonané práce s hodinovou sazbou 17,5 EUR. To odpovídá žalované částce 2 782,5 EUR. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by tuto pohledávku alespoň zčásti uhradila. Námitkou započtení se soud nezabýval, neboť žalovaná ani přes výzvu soudu břemeno tvrzení k této své obraně, když ustala u zcela obecných odkazů na ujednání smlouvy. Stejně tak žalovaná neunesla břemeno tvrzení stran nároku z náhrady škody vůči žalobci. Žaloba je proto důvodná v celém rozsahu.

28. Účastníci řízení si sjednali, že splatnost faktury nastane tři pracovní dny po jejím vystavení. Žalobce fakturu vystavil , datum, , její splatnost tedy nastala , datum, . Z tohoto důvodu je žalovaná od , datum, v prodlení, a soud proto přiznal žalobci i zákonný úrok z prodlení z žalované částky. Výše úroku z prodlení odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. č. 351/2013 Sb.), tj. v tomto případě 15 % ročně z dlužné částky.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., procesně úspěšnému žalobci v souladu s § 137 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 834 Kč, dále odměnu za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 19 580 Kč, podle § 6 odst. 1 ve spojení s § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), za 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepsání návrhu ve věci samé, podání ze dne , datum, a účast na jednání před soudem). Tarifní hodnotu v cizí měně soud přepočítal kurzem vyhlášeným Českou národní bankou ke dni učinění úkonu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 23 Cdo 3439/2014). Ke dni , datum, (převzetí zastoupení) činila tarifní hodnota 69 395,55 Kč (kurz 24,940 Kč/1 EUR). Ke dni , datum, (předžalobní výzva) činila tarifní hodnota 69 242,51 Kč (kurz 24,885 Kč/1 EUR). Ke dni , datum, (podání návrhu ve věci samé) činila tarifní hodnota 70 091,18 Kč (kurz 25,190 Kč/1 EUR). Ke dni , datum, (podání) činila tarifní hodnota 70 605,94 Kč (kurz 25,375 Kč/1 EUR). Ke dni , datum, (jednání před soudem) činila tarifní hodnota 69 896,40 Kč (kurz 25,120 Kč/1 EUR). Sazba u dvou úkonů právní služby tedy činí 3 940 Kč za jeden úkon právní služby. Sazba u tří úkonů právní služby činí 3 900 Kč za jeden úkon právní služby. Dále soud přiznal náhradu hotových výdajů za těchto 5 úkonů právní služby ve výši 1 500 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu.

30. Zástupce žalobce použil se svolením soudu k dopravě na jednání automobil. Kombinovaná spotřeba automobilu činí 6,27 l/100 km. Vzdálenost mezi sídlem soudu a sídlem zástupce je 228 km. Zástupce žalobce tedy urazil vzdálenost 456 km. Průměrná cena motorové nafty činí 38,70 Kč za litr (§ 4 písm. c/ vyhlášky č. 398/2023 Sb.). Zástupce tedy spotřeboval 28,59 litrů nafty (4,56∗6,27). Náhrada za spotřebovanou naftu proto činí 1 106,43 Kč (28,59∗38,7). Sazba náhrady za opotřebení vozu činí 5,60 Kč/km (§ 1 písm. b/ vyhlášky č. 398/2023 Sb.). Náhrada za opotřebení vozidla proto činí 2 553,60 Kč. Cesta na jednání trvala zástupci žalobce od 5:45 do 8:35 a cesta zpět od 10:15 do 13:35, tj. zástupce žalobce strávil na cestě celkem 13 půlhodin. Náhrada za promeškaný čas proto činí 1 300 Kč (§ 14 odst. odst. 3 advokátního tarifu). Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce strávil na cestě více než 5 hodin, náleží mu stravné ve výši 140 Kč (§ 2 písm. a/ vyhlášky č. 398/2023 Sb.).

31. Celkem tedy soud přiznal žalobci na náhradě nákladů řízení částku 29 014Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

32. Třídenní lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení.