14 C 179/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudcem Mgr. Annou Vrdlovcovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 10 100 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 100 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 22. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 16 385 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou 10.7.2020 se žalobce po žalovaném domáhal vydání rozsudku ve znění uvedeném ve výroku I. Konkrétně uvedl, že dne 20.3.2020 uzavřel s žalovaným v pozici spotřebitele prostřednictvím e-shopu kupní smlouvu na koupi 4 šicích strojů zn. Singer, které mu žalovaný dodal dne 25.3.2020. Dne 7.4.2020 pak žalobce využil svého práva na odstoupení od kupní smlouvy do 14 dnů od uzavření dané smlouvy. Žalobce pak též žalovanému předmětné šicí stroje vrátil a nárokuje tak žalovaným nevrácenou kupní cenu zboží. Dále pak žalobce tvrdil, že nebyl žalovaným při uzavírání smlouvy na dálku poučen o právu odstoupit od kupní smlouvy ve lhůtě 14 dnů a nebyl mu poskytnut příslušný formulář pro odstoupení od smlouvy.

2. Žalovaný důvodnost žaloby v plném rozsahu popřel. Uvedl, že žalobci při nákupu poskytl veškerá potřebná poučení o možnosti odstoupit od smlouvy a o jeho dalších právech. Žalovaný nepopřel právo žalobce odstoupit od smlouvy, avšak žalobcem vrácené šicí stroje vykazovaly velkou míru opotřebení a nebyly vráceny s veškerým dodaným příslušenstvím, což podle jeho mínění překročilo„ běžné vyzkoušení zboží“. Žalobci tak nehodlal vrátit celou kupní cenu a chtěl s ním záležitost vyřešit tak, že mu vrácenou částku sníží o náklady nutné k uvedení strojů do původního stavu. Žalobce byl však vůči žalovanému v předsoudní fázi zcela nekontaktní. Částku nutných nákladů, resp. snížení hodnoty vrácených strojů ve smyslu § 1833 o.z., žalovaný v řízení vyčíslil na 10 254 Kč (podání z 22.1.2021), resp. 10 173 Kč (podání z 7.4.2021). Žalovaný uplatnil též námitku neplatného odstoupení od smlouvy, neboť toto právní jednání nebylo učiněno osobně žalobcem. Konečně žalovaný namítl, že jednání žalobce nese znaky zneužití ochrany poskytované spotřebiteli, kterému by neměla být poskytnuta ze strany soudu ochrana. Poukázal na to, že šicí stroje byly zakoupeny v období, kdy se masivně šily roušky v období počínající pandemie nemoci Covid-19, je tak možné, že žalobce stroje využil právě k takovému účely a vyrobené roušky dokonce zpeněžil a následně masivně opotřebené šicí stroje vrátil žalovanému.

3. Soud věc projednal při ústních jednání dne 14.1.2021, 25.3.2021 a 3.6.2021, při kterých provedl dokazování v potřebném rozsahu k rozhodnutí o věci. Zároveň soud vycházel též z nesporných tvrzení účastníků, která vzal ve smyslu § 120 odst. 3 o.s.ř. za svá skutková zjištění. Mezi účastníky bylo nesporným, že žalobce (viz přípis žalovaného na čl. 55) a žalovaný uzavřeli dne 20.3.2020 prostřednictvím e-shopu žalovaného kupní smlouvu (objednávka [číslo]), jejímž předmětem byla koupě 4 šicích strojů zn. Singer SMC 1507 za kupní cenu v celkové výši 10 400 Kč. Předmětné zboží bylo žalobci dodáno dne 25.3.2020. Dne 7.4.2020 pak došlo k vrácení šicích strojů zpět do provozovny žalovaného v [obec a číslo].

4. Z jednotlivých provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti: Z e-mailu z 20.3.2020 soud zjistil, že jím byla potvrzena objednávka žalobce, jejímž předmětem byly 4 šicí stroje zn. Singer SMC 1507; z předložené listiny neplyne, že by obsahovala jakékoliv přílohy. K objednávce žalovaný vystavil fakturu [číslo] v níž jsou uvedena výrobní čísla jednotlivých šicích strojů ([číslo], [číslo], [číslo], [číslo]). Z formuláře Odstoupení od smlouvy do 14 dní od převzetí zboží soud zjistil, že potvrzuje vrácení šicích strojů zn. Singer SMC 1507 z objednávky [číslo] přičemž byla připojena poznámka„ silně znečištěné, bez patřičného příslušenství“ a jako důvod vrácení označen„ jiný důvod“. Svědek [příjmení] při své výpovědi uvedl, že se jedná o kopii listiny, kterou sám sepsal dne 7.4.2020 na prodejně při vrácení strojů. V případě všech cit. listin byl kupující označen jako [celé jméno žalobce] [anonymizováno], [adresa] [číslo], [obec]. Žalobce vyzval žalovaného k vrácení plné kupní ceny přípisem svého právního zástupce z 23.6.2020 (přípis z 23.6.2020, vč. dodejky z datové schránky). Z e-mailových zpráv soud zjistil, že dne 7.4.2020 se žalovaný obrátil na žalobce (na e-mail uvedený v objednávce a faktuře) s tím, že vrácené šicí stroje jsou v „ desolátním stavu po 14denním šití“. Zároveň uvedl, že žalobce měl stroje vrátit ve stavu, v jakém je obdržel, přičemž uvedení strojů do původního stavu vyčíslil na částku 10 828 Kč. Vyzval žalobce k vyjádření, zda má žalobce zájem na uvedení strojů za tuto částku do původního stavu, či zda si je odebere zpět. Dne 9.4.2020 žalovaný urgoval e-mailem opět vyjádření žalobce, dne 15.4.2020 žalovaný žalobce informoval, že vzhledem k absenci vyjádření žalobce„ po telefonických urgencích a emailových“ žalovaný zašle žalobci šicí stroje zpět na jeho adresu. Dne 23.6.2020 pak žalovaný reagoval e-mailem na předžalobní výzvu žalobce. Z předložených fotografií má soud za prokázané, že jednotlivé šicí stroje byly použité; míru opotřebení (běžné či nadmíru obvyklou) však soud již nemohl hodnotit, neboť k tomu nemá dostatečné odborné znalosti.

5. Z výpovědi svědka [příjmení] soud zjistil, že byl přítomen vrácení zboží na prodejnu, přičemž stroje považoval za velmi opotřebené. Pokoušel se s žalobcem po vrácení spojit (telefonicky a e-mailem), aby s ním situaci řešil, avšak marně. Dále vypověděl, že v případě ponížení vracené kupní ceny žalovaný obvykle postupuje tak, že od kupní ceny odečte kupní cenu náhradního dílu a hodnotu hodiny práce technika, vlastního zaměstnance, dle platného ceníku.

6. Dále soud z předložené„ simulované objednávky“ má za prokázané, že v případě této simulované objednávky učiněné dne 16.3.2021 byly k potvrzovacímu e-mailu přiloženy soubory označené jako obchodni-podminky.pdf a odstoupeni.pdf, zároveň v rámci odsouhlasení objednávky byly v e-shopu zobrazen hypertextový odkaz na všeobecné obchodní podmínky, vč. práva spotřebitele odstoupit od smlouvy.

7. Soud konečně nepřihlédl k důkazním návrhům označeným žalovaným v podání z 7.4.2021 (potvrzovací e-maily jiných klientů), neboť tyto byly navrženy po uplynutí lhůty ke koncentraci řízení, tedy v rozporu s § 118b odst. 1 o.s.ř. Ze stejných důvodů soud nepřihlédl k tvrzením žalovaného naznačujícím, že žalobce zastíral obchodní účel koupě zboží (že šil roušky a tyto zpeněžil), neboť tato tvrzení byla v takto„ konkrétní“ podobě uplatněna až v rámci závěrečného návrhu; soudu tak nepříslušelo žalovaného poučovat ke konkretizaci tvrzení a předložení důkazních návrhů k jejich prokázání.

8. Soud tak vzal za prokázané, že mezi účastníky řízení byla dne 20.3.2020 uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl nákup 4 šicích strojů zn. Singer SMC 1507 za kupní cenu 10 400 Kč, přičemž zboží bylo žalobci dodáno 25.3.2020 (nesporná tvrzení). Dne 7.4.2020 pak došlo k vrácení šicích strojů zpět do provozovny žalovaného v [obec a číslo], přičemž stroje byly použité (nesporné tvrzení, formulář odstoupení od smlouvy, fotografie, výpověď svědka [příjmení]). Žalovaný se následně pokoušel žalobce kontaktovat, aby s ním řešil otázku poškození vráceného zboží, avšak marně a nevrátil mu tak dosud ani zboží, ani kupní cenu (e-maily od žalovaného žalobci, výpověď svědka [příjmení], nesporná tvrzení).

9. Pro úplnost soud uvádí, že žalovaný zpochybnil úplnost (pravdivost) žalobcem předloženého e-mailu potvrzujícího jeho objednávku. Soud tedy z uvedeného důkazu nedovodil žádné závěry stran tvrzení, že k němu byly připojeny též žalovaným tvrzené přílohy. Soud nepovažoval za procesně relevantní návrh žalovaného, aby žalobci uložil předložit kompletní listinu, resp. prokázat její pravost. Soud vycházel z toho, že žalovaný se uložením ediční povinnosti žalobci pokusil zhojit stav své důkazní nouze, kdy sám nemohl předložený důkaz soudu nabídnout (ačkoliv jej řádně procesně k důkazu označil, avšak později jej již nedohledal), a to v situaci, kdy důkazem měl a mohl disponovat ve stejném rozsahu jako žalobce, neboť se jednalo o listinu pocházející z elektronického systému žalovaného. Soud tak neviděl důvodu, proč tuto povinnost přenést na žalobce, když by z jejího nesplnění nebylo možno pro žalobce dovodit jakékoliv procesní důsledky.

10. Pro právní posouzení věci jsou vedle ustanovení zák. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“) upravující kupní smlouvu v § 2079 a nás. rozhodná především ustanovení upravující tzv. spotřebitelské smlouvy v § 1810 a násl., tj. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem.

11. Podle § 1820 odst. 1 písm. f) o.z. platí, že„ Směřuje-li jednání stran k uzavření smlouvy a používá-li při něm podnikatel výhradně alespoň jeden komunikační prostředek, který umožňuje uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti stran (dále jen„ prostředek komunikace na dálku“) (… (, sdělí podnikatel spotřebiteli v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy nebo před tím, než spotřebitel učiní závaznou nabídku také (… (pokud lze využít práva na odstoupení od smlouvy, podmínky, lhůtu a postupy pro uplatnění tohoto práva, jakož i formulář pro odstoupení od smlouvy, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis, (… (.“ Podle § 1824 odst. 1 o.z. platí, že„ Sjednává-li se smlouva prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, sdělí podnikatel spotřebiteli údaje uvedené v § 1811 odst. 2 a § 1820 odst. 1.“ 12. Podle § 1829 platí, že„ Spotřebitel má právo odstoupit od smlouvy ve lhůtě čtrnácti dnů. Lhůta podle věty první běží ode dne uzavření smlouvy a jde-li o kupní smlouvu, ode dne převzetí zboží (… (“, (podst. 1 písm. a/). Podle § 1832 odst. 1 o.z. platí, že„ Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy, vrátí mu podnikatel bez zbytečného odkladu, nejpozději do čtrnácti dnů od odstoupení od smlouvy, všechny peněžní prostředky včetně nákladů na dodání, které od něho na základě smlouvy přijal, stejným způsobem. (… (“ Zároveň pak platí dle § 1833, že„ Spotřebitel odpovídá podnikateli pouze za snížení hodnoty zboží, které vzniklo v důsledku nakládání s tímto zbožím jinak, než je nutné s ním nakládat s ohledem na jeho povahu a vlastnosti. To neplatí, pokud podnikatel nesdělil spotřebiteli informace podle ustanovení § 1820 odst. 1 písm. f)“.

13. Soud předně zdůrazňuje, že cit. ustanovení je třeba vykládat způsobem souladným s právem EU, v němž mají svůj původ, konkrétně ve Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011 /83/ ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů. Soud je pak povinen ustanovení o.z. vykládat v souladu s cit. směrnicí, a to vč. výkladu zastávaného Soudním dvorem Evropské unie v relevantních rozhodnutích. K tomu v podrobnostech srov. právní názor vyjádřený Ústavním soudem v nálezu z 5.11.2019, sp.zn. II. ÚS 2778/19, zejm. v bodech 15 – 27, na které soud pro stručnost odkazuje (dostupné na nalus.usoud.cz).

14. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 7. 2012 ve věci C -49/11 Content Services, (bod 43 a násl.) dospěl k závěru, že podle směrnice 2011 (obsahově stejná úprava předcházející směrnici 2011 /83/, pozn. OS P9) mají obchodníci v případě smluv uzavíraných na dálku nést kromě povinnosti zpřístupnit stanovené informace (čl. 8 odst. 1) i povinnost poskytnout tyto informace v rámci potvrzení o uzavření smlouvy na trvalém nosiči (čl. 8 odst. 7 písm. a/). Hypertextový odkaz na obchodníkovy internetové stránky, který byl zaslán spotřebiteli, by ovšem za trvalý nosič mohl být dle Soudního dvora pokládán pouze tehdy, pokud by umožňoval spotřebiteli informace uložit takovým způsobem, že k nim může mít přístup po přiměřenou dobu a je mu umožněna jejich reprodukce v nezměněném stavu bez jakékoli možnosti jednostranně změnit jejich obsah prodávajícím.

15. V projednávané věci však nebylo prokázáno, že by žalovaný svou informační povinnost splnil způsobem požadovaným judikaturou Ústavního soudu, resp. Soudního dvora EU. V řízení sice bylo zjištěno, že žalobci byly pravděpodobně (viz. simulovaná objednávka, která však byla činěna až s téměř ročním odstupem od data uzavření smlouvy, soud tak tuto skutečnost nemá za prokázanou) při uzavírání smlouvy zpřístupněny všeobecné obchodní podmínky hypertextovým odkazem na webu žalovaného. Zároveň ale žalovaný neprokázal, že by přímo ve vztahu k žalobci splnil svou povinnost tak, že by mu informace o možnosti odstoupit od smlouvy zpřístupnil v okamžiku uzavření smlouvy způsobem umožňujícím trvalý přístup s vyloučením zásahu ze strany žalovaného. Žalovaný neunesl své břemeno důkazní k tvrzení, že všeobecné obchodní podmínky, vč. formuláře odstoupení od smlouvy, byly přílohou potvrzení objednávky, ačkoliv byl o nutnosti předložení důkazů soudem řádně poučen.

16. Soud tak uzavřel, že žalovaný neprokázal splnění své povinnosti ve vztahu k uzavírání smluv se spotřebiteli dálkovým způsobem. V důsledku toho pak má dle § 1833 věta druhá, o.z. povinnost vrátit žalobci celou kupní cenu bez ohledu na opotřebení vráceného zboží. Soud tak žalobě v rozsahu žalobního návrhu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit částku 10 100 Kč, stejně tak přiznal též právo na úrok z prodlení, neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu dle § 1970 o.z. Počátek prodlení je odůvodněn shora cit. ust. § 1832 odst. 1 o.z., podle něhož byl posledním dnem 14denní lhůty pro vrácení kupní ceny den 21.4.2020. Výše úroku z prodlení pak vychází z § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb.

17. Námitku žalovaného, že lhůta pro vrácení kupní ceny ještě nepočala běžet, neboť § 1832 odst. 4 o.z. váže vrácení kupní ceny na vrácení zboží, přičemž v posuzované věci nebylo zboží dosud kompletně vráceno (chybí částečně příslušenství), nemá soud za důvodnou. Je pravdou, že žalovaným odkazované ustanovení zakotvuje vzájemnou podmíněnost vrácení kupní ceny a zboží. To však nelze vnímat natolik extenzivně, že se povinnost vrátit zboží týká i veškerého příslušenství, v projednávané věci jde o cívky nití. Na případnou náhradu škody způsobenou spotřebitelem prodejci na vraceném zboží totiž pamatuje právě § 1833 o.z., který umožní takovou škodu prodejci kompenzovat.

18. Na okraj soud podotýká, že k opačnému závěru o (ne) splnění informační povinnosti žalovaným nemohou vést ani prokázané skutečnosti, že žalobce využil svého práva na odstoupení od smlouvy v zákonné lhůtě, tedy si jej musel být řádně vědom, ani to že po vrácení zboží žalobce nejevil jakoukoliv snahu o řešení situace. Soud zde totiž musí vycházet ze smyslu a účelu ochrany spotřebitele, která je cit. zákonnými ustanoveními zaručována; srov. závěry Ústavního soudu shrnuté v bodě 14 nálezu sp.zn. II. ÚS 2778/19. Prodávající je ve smluvním vztahu profesionálem a osobou v silnějším postavení, legislativa tak tento faktický stav vyrovnává právě pomocí zvýšené ochrany spotřebitele, vč.„ sankčních“ následků v podobě § 1833 věta druhá. Ačkoliv se aplikace těchto pravidel může v konkrétním případě jevit jako nevyvážená či snad až„ zbytnělá ochrana spotřebitele“, z pohledu systematického nemá soud možnost zasáhnout do legislativou daného rámce, který – slovy Ústavního soudu –„ je jedním z projevů zásady ochrany slabší strany, která je součástí ústavního principu rovnosti dle čl. 1 Listiny, a to v materiálním pojetí“.

19. Soudu by příslušelo zasáhnout do pravidel stanovených k ochraně slabší strany právě s ohledem na žalovaným poukazované zneužití práva ve smyslu § 8 o.z. Muselo by se však jednat o konkrétní případ flagrantního zneužití postavení spotřebitele a od samého počátku zjevného nepoctivého úmyslu kupujícího. Takové okolnosti však nebyly v řízení ani řádně tvrzeny (soud zaznamenal argumentaci uplatněnou až po koncentraci řízení směřující tímto směrem, avšak ta zůstala spíše v rovině ne zcela konkrétních tvrzení žalovaného či domněnek vyslýchaného svědka), natož pak prokázány. Nelze je pak ani dovozovat z míry tvrzeného (nadto neprokázané) opotřebení vráceného zboží či nepřesností v označení osoby kupujícího v objednávce (záměna křestních jmen). Tedy ani námitka zneužití práva, resp. ochrany poskytované spotřebiteli ze strany žalobce nebyla důvodná.

20. Pokud pak jde o námitku, že nedošlo k platnému odstoupení od smlouvy, neboť to nebyl přímo žalobce, kdo takové jednání učinil, soud ji nepovažoval taktéž za důvodnou. Z výpovědi svědka Čipery vyplynulo, že muž, který přivezl předmětné zboží do prodejny, byl pravděpodobně odlišnou osobou od žalobce. Nicméně toto byla svědkova domněnka, ačkoliv hraničící s přesvědčením, tak stále pouze domněnka. Zároveň však svědek s mužem sepsal formulář odstoupení od smlouvy a přijal od něj vrácené zboží, dále se pak s žalobcem pokoušel navázat kontakt za účelem vyřešení vrácení části kupní ceny. Je tak zřejmé, že žalovaný – jednající prostřednictvím svědka – neměl pochybnosti o platnosti provedeného odstoupení od smlouvy. Těžko tak lze následně ze strany žalovaného zpochybňovat platnost právního jednání pro nedostatek formy, když v jeho smyslu obě strany jednaly (srov. § 582 odst. 1 o.z.), ostatně pochybnosti o úmyslu žalobce odstoupit od smlouvy zcela odpadly přinejmenším okamžikem zaslání předžalobní výzvy.

21. Ze všech shora uvedených důvodů tak soud nezbylo, než žalobě v plném rozsahu vyhovět, neboť žalobou uplatněný nárok je po právu. Žalovanému tak uložil povinnost vyjádřenou ve výroku I.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl v řízení zcela úspěšný. Soud proto žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši. Tato náhrada sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z odměny za zastupovaní advokátem ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“). Soud náhradu přiznal v souladu za 7 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t. (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění před podáním žaloby, podání žaloby, účast u jednání soudu dne 14.1.2021, 25.3.2021 a 3.6.2021 a písemné vyjádření k výzvě soudu z 25.1.2021) po 1 540 Kč podle § 7 a. t. z tarifní hodnoty 10 100 Kč podle § 8 odst. 1 a. t.. Dále soud přiznal 7 paušálních náhrad hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. K částce odměny a náhrady hotových výdajů soud připočetl 21% DPH. Celkem tedy soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 16 385 Kč.

23. Pro úplnost soud dodává, že nepřiznal žalobci náhradu nákladů za jím tvrzenou první poradu s klientem dne 15.6.2021, přičemž téhož dne byla udělena též plná moc k zastupování. Soud je toho názoru, že, byť to není explicitně v textu § 11 odst. 1 písm. a) a.t. uvedeno, je první porada s klientem imanentní součástí přípravy a převzetí zastoupení v případě zvoleného zástupce. Tomuto výkladu svědčí i textace § 11 odst. 1 písm. c) a.t., podle níž je odměňována„ další“ porada s klientem. Dále soud nepřiznal náhradu ani za písemná podání z 25.8.2020, jímž žalobce pouze sděloval, že s ohledem na obsah podaného odporu na žalobě i nadále trvá, tj. sdělil aktuální procesní stanovisko. Stejně tak podstatu úkonu ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) nesplňovala písemná podání z 13.1.2021 a 24.3.2021, v nichž sice právní zástupce žalobce uváděl relevantní skutkovou a právní argumentaci, avšak tato podání soudu zaslal v den předcházející soudnímu jednání (v nočních hodinách), tedy jejich obsah musel být a byl relevantně soudu a žalovanému sdělen až v ústní formě při ústním jednání.

24. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci usnesení byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.