14 C 18/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Klárou Rabasovou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 69 973,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 34 786,86 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do části, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 35 186,54 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 69 973,40 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), podanou dne , datum, , domáhala po žalované zaplacení částky 69 973,40 Kč s příslušenstvím, neboť měla tuto pohledávku nabýt od své právní předchůdkyně , právnická osoba, , IČO , IČO, , na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne , datum, s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 60 000 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni , datum, . Dlužná částka se pak skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 50 263,68 Kč, smluvního úroku, který v době zesplatnění činil 18 950,25 Kč, a dále smluvní pokuty, která v době zesplatnění činila 759,47 Kč, to vše spolu se zákonným úrokem z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru z jistiny úvěru. K posuzování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie, avšak žalobkyně nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích žalované. Před podáním žaloby byla žalované zaslána upomínka s výzvou k úhradě dluhu. Žalobkyně na závěr uvedla, že pokud by soud neuznal její nárok z titulu smlouvy o úvěru, domáhá se po žalované vydání bezdůvodného obohacení (v části nároku na zaplacení jistiny).

2. K výzvě soudu, v jaké konkrétní výši zjistila její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o úvěru příjmy a výdaje žalované a z jakých konkrétních dokladů, a dále zda zjišťovala také případné další úvěry žalované, žalobkyně zopakovala, že úvěruschopnost žalované byla vyhodnocena na základě jejího tvrzení o příjmech a výdajích. Kromě toho také lustrací v již zmiňovaných evidencích. Příslušnou dokumentací žalobkyně nedisponuje. Dále doplnila, že žalovaná jí uhradila celkem částku ve výši 25 213,14 Kč, a to ve třech splátkách po 8 404,38 Kč (, datum, , , datum, a , datum, ).

3. Žalovaná se k věci vyjádřila tak, že předmětnou smlouvu s právní předchůdkyní žalobkyně skutečně uzavřela a byly jí též vyplaceny peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč. Před poskytnutím úvěru však poskytovatel úvěru dostatečně neprověřil, zda byla schopna splácet své závazky. Uvedla, že „dluhovou past“ řešila tak, že si dále půjčovala, aby mohla splácet předešlé půjčky, právní předchůdkyně žalobkyně však nevyužila žádných prostředků k ověření její úvěruschopnosti. Stran předmětné smlouvy již podala návrh na zahájení řízení finančnímu arbitrovi a žádá o zneplatnění smlouvy. Na poskytnutý úvěr uhradila celkem 25 213 Kč. Prostřednictvím svého právního zástupce pak rozšířila svou obranu o námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nepřiměřené výše úroku a RPSN, tj. pro rozpor s dobrými mravy. K neplatnosti pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti pak doplnila, že dle zákona je povinna vrátit nesplacenou jistinu (34 786,86 Kč) v době přiměřené svým možnostem, vzhledem k čemuž navrhla prodloužení pariční lhůty ze tří na třicet dní. O náhradě nákladů řízení navrhla rozhodnout tak, že žádný z účastníků nebude mít právo na jejich náhradu.

4. Soud ve věci nařídil jednání, z něhož se žalobkyně omluvila, a proto soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), v její nepřítomnosti.

5. Žalovaná se na jednání dostavila a k výzvě soudu stran doplnění tvrzení ohledně svých majetkových a sociálních možností doplnila, že má další finanční povinnosti vyplývající např. i z rozhodnutí zdejšího soudu ve věci sp.zn. , spisová značka, . Případné prodloužení lhůty k plnění nechala na úvaze soudu, ale právě s ohledem na své další finanční povinnosti žádala, aby byla lhůta k plnění prodloužena.

6. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 60 000 Kč. Žalovaná na úvěr uhradila částku celkem ve výši 25 213,14 Kč, a to ve třech splátkách po 8 404,38 Kč ve dnech , datum, , , datum, a , datum, .

7. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

8. Žalovaná měla právní předchůdkyni žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru zaplatit 12 měsíčních splátek ve výši 8 404,38 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 108,72 %, RPSN 183,10 % (zjištěno ze Smlouvy o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, ).

9. Dne , datum, byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek z , datum, ). V seznamu postupovaných pohledávek byla uvedena rovněž pohledávka za žalovanou ze smlouvy č. , hodnota, (zjištěno z výpisu ze seznamu postoupených pohledávek , Anonymizováno, ). Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno na základě oznámení ze dne , datum, (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze , datum, ).

10. Dne , datum, byla žalovaná žalobkyní vyzvána k úhradě dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, v celkové výši 82 188,24 Kč (zjištěno z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, , včetně podacího lístku).

11. Žalovaná měla v období od , datum, do , datum, na svém bankovním účtu na začátku i na konci každého měsíce záporný zůstatek (zjištěno z výpisu z účtu žalované za období od , datum, do , datum, ).

12. Návrhem na zahájení řízení před finančním arbitrem se žalovaná domáhala zneplatnění předmětné smlouvy o úvěru s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně neposoudila její úvěruschopnost, když si vyžádala jen doklady totožnosti a tři výpisy z BÚ. Dále zde žalovaná uvedla, že je v dluhové pasti a hrozí jí exekuce (zjištěno z návrhu na zahájení řízení před finančním arbitrem ze dne , datum, ). Řízení před finančním arbitrem bylo zahájeno dne , datum, a spojeno s jiným řízením žalované proti žalobkyni (zjištěno z oznámení o zahájení řízení před finančním arbitrem ze dne , datum, a usnesení o spojení řízení ze dne , datum, ).

13. Z obchodních podmínek , právnická osoba, a předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu z , datum, soud nezjistil žádné informace důležité pro rozhodnutí věci.

14. Další důkazy již soud neprováděl, neboť na základě provedeného dokazování dospěl k náležitému objasnění skutkového stavu, na jehož základě mohl ve věci rozhodnout.

15. Závěr o skutkovém stavu učiněný soudem je následující:

16. Dne , datum, byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž byla žalované poskytnuta částka 60 000 Kč. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalované si právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala pouze tři výpisy z účtu žalované, jinak příjmy ani výdaje žalované neověřovala. V období od , datum, do , datum, měla žalovaná na svém bankovním účtu na začátku i na konci každého měsíce záporný zůstatek. Žalovaná splatila pouze část úvěru, a to ve výši 25 213,14 Kč. Pohledávka právní předchůdkyně za žalovanou byla postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno.

17. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

18. V prvé řadě má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru (§ 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen o. z.), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákon o SÚ“).

19. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona o SÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 78 odst. 1 zákona o SÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o SÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména […] dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele […]. Podle § 78 odst. 4 věty první zákona o SÚ poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

21. Podle § 84 odst. 2 zákona o SÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Podle § 86 odst. 1 zákona o SÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru […] posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o SÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

22. Podle § 87 odst. 1 zákona o SÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Vzhledem ke shora citovaným ustanovením se soud nejprve zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žadatele o úvěr, přičemž dospěl k závěru, že této své povinnosti nedostála. Žalobkyně sama uvedla, že její právní předchůdkyně vyhodnocovala úvěruschopnost žalované na základě tvrzení žalované o příjmech a výdajích, přičemž v řízení ani netvrdila, že by měla takto zjištěné informace nějakým způsobem ověřovat. Ostatně neuvedla ani to, jaké konkrétní informace o příjmech a výdajích jí měla žalovaná poskytnout, tj. s jakým použitelným měsíčním příjmem žalované při vyhodnocování její úvěruschopnosti počítala. Z provedeného dokazování pak vyplynulo, že žalovaná sice měla předložit právní předchůdkyni žalobkyně před uzavřením smlouvy výpis z účtu, avšak je nutno dodat, že v období kolem uzavření smlouvy se žalovaná dostávala na svém účtu pravidelně do záporného zůstatku. Co se týče zjišťování a ověřování dalších případných dluhů žalované, žalobkyně sice uvedla, že prováděla lustraci v příslušných evidencích, avšak k tomuto svému tvrzení nepředložila žádný důkaz, naopak soud informovala, že příslušnou dokumentací nedisponuje. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, tak bezpochyby nedostála své povinnosti „posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele…a tyto informace za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ověřit způsobem přiměřeným dané situaci“. K povinnosti poskytovatele úvěru ověřit žadatelem sdělené informace soud odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž Nejvyšší soud konstatoval, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků…“. Ovšem je namístě zdůraznit, že právní předchůdkyně žalobkyně soudu nedoložila dokonce ani prohlášení žalované o jejích majetkových poměrech, tudíž nelze mít pochyb, že se jí v řízení nepodařilo prokázat, že by před uzavřením předmětné smlouvy postupovala s odbornou péčí.

24. Dle § 87 odst. 1 zákona o SÚ je spotřebitel v takovém případě povinen vrátit (toliko) poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 téhož ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Jelikož žalovaná se (na rozdíl) od žalobkyně řízení zúčastnila a navrhla, aby byla splatnost stanovena 30. den od právní moci rozsudku, zabýval se soud jejími možnostmi dluh uhradit. Při jednání žalovaná prostřednictvím své právní zástupkyně uvedla, že má ještě další platební povinnosti plynoucí např. z řízení vedeného zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, , a to ve výši 21 309 Kč s příslušenstvím, jak soud zjistil nahlédnutím do interního systému ISAS. Jelikož se žalovaná dostala do dluhové pasti a obává se exekuce, jak uvedla již v řízení vedeném před finančním arbitrem, soud přistoupil ke stanovení splatnosti do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť na původně navrhované splatnosti žalovaná netrvala a bylo třeba zohlednit také oprávněný zájem žalobkyně na brzkém vrácení poskytnutých finančních prostředků.

25. S ohledem na výše uvedené soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru po odečtení všech dosavadních plateb. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč, z čehož bylo vráceno celkem 25 213,14 Kč. Vzhledem k neplatnosti smlouvy soud toto plnění započetl na dlužnou jistinu, a dospěl tak k závěru, že žalovaná je povinna vrátit žalobkyni částku 34 786,86 Kč (výrok I).

26. Jelikož je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, nemohl žalobkyni po právu vzniknout ani žádný další nárok z těchto smluv. Žaloba byla proto ve zbývající části zamítnuta. Co se týká zákonného úroku z prodlení z jistiny, pak Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, usměrnil dosavadní soudní praxi, která převážně kvalifikovala nárok na vrácení jistiny úvěru jako bezdůvodné obohacení v režimu o. z. Nejvyšší soud vyjasnil, že právní úprava § 87 zákona o SÚ představuje lex specialis, kdy teprve soud svým rozhodnutím určuje splatnost dluhu, která tak nastává v budoucnu. Za takové situace samozřejmě není možno uvažovat o prodlení dlužníka před uplynutím soudem stanovené lhůty, a tedy ani přiznat jakékoli úroky z prodlení. K tomu shodně např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2024, č. j. 12 Co 176/2024-74. Soud tedy žalobu zamítl v celém zbývajícím rozsahu nad rámec nesplacené jistiny (výrok II).

27. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Soud při stanovování míry úspěchu a neúspěchu ve věci zohlednil rovněž žalované příslušenství pohledávky kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku, a to v souladu s rozhodnutím Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08. Žalovaná tak měla ve věci úspěch v rozsahu 55 % oproti úspěchu žalobkyně v rozsahu 45 %. Rozdíl úspěchů obou účastníků byl tedy nepatrný, a žalovaná navíc ve svém vyjádřením, jakož i při jednání výslovně uvedla, že navrhuje, aby náhrada nákladů řízení nebyla přiznána žádnému z účastníků. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku.