14 C 180/2023
č. j. 14 C 180/2023-36
V PLATNOSTICitované zákony (9)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 101 § 142 § 151
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 1970 § 2247 § 2295 § 2991
- Zákon, kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, 67/2013 Sb. — § 7
- Vyhláška o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, 254/2015 Sb. — § 2
Plný text
Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudcem Mgr. Annou Vrdlovcovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 71 035,74 Kč s přísl.
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 68 458, 66 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši: 11,75 % ročně z částky 2 111 Kč od [datum] do zaplacení, 11,75 % ročně z částky 4 179 Kč od [datum] do zaplacení, 11,75 % ročně z částky 4 179 Kč od [datum] do zaplacení, 15,00 % ročně z částky 4 179 Kč od [datum] do zaplacení, 15,00 % ročně z částky 4 179 Kč od [datum] do zaplacení, 15,00 % ročně z částky 542 Kč od [datum] do zaplacení, 15,00 % ročně z částky 4 179 Kč od [datum] do zaplacení, 15,00 % ročně z částky 4 179 Kč od [datum] do zaplacení, 15,00 % ročně z částky 4 179 Kč od [datum] do zaplacení, 15,00 % ročně z částky 4 179 Kč od [datum] do zaplacení, 15,00 % ročně z částky 4 179 Kč od [datum] do zaplacení, 15,00 % ročně z částky 27 967 Kč od [datum] do zaplacení a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 2 577,08 Kč co do nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení ve výši: 11,75 % ročně z částky 2 931 Kč od [datum] do [datum], 11,75 % ročně z částky 2 931 Kč od [datum] do [datum], 11,75 % ročně z částky 2 931 Kč od [datum] do [datum], 15,0 % ročně z částky 2 931 Kč od [datum] do [datum], 15,0 % ročně z částky 2 931 Kč od [datum] do [datum], 15,0 % ročně z částky 143 Kč od [datum] do zaplacení, 15,0 % ročně z částky 2 931 Kč od [datum] do [datum], 15,0 % ročně z částky 143 Kč od [datum] do zaplacení, 15,0 % ročně z částky 2 931 Kč od [datum] do [datum], 15,0 % ročně z částky 143 Kč od [datum] do zaplacení, 15,0 % ročně z částky 2 931 Kč od [datum] do [datum], 15,0 % ročně z částky 143 Kč od [datum] do zaplacení, 15,0 % ročně z částky 2 931 Kč od [datum] do [datum], 15,0 % ročně z částky 143 Kč od [datum] do zaplacení, 15,0 % ročně z částky 2 931 Kč od [datum] do [datum], 15,0 % ročně z částky 143 Kč od [datum] do zaplacení, 15,0 % ročně z částky 2 931 Kč od [datum] do [datum].
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 4 642 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 70 492 Kč z titulu užívání bytu v jeho vlastnictví žalovanou. Konkrétně uvedl, že žalovaná částka představuje jednak část nájemného [anonymizováno] zálohu za služby [anonymizována tři slova] [rok] ([anonymizováno] [částka]) [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [rok] [anonymizována dvě slova] [rok] ([anonymizováno] [částka] [anonymizována tři slova] [rok] [anonymizována dvě slova] [rok] [anonymizována dvě slova] [částka] [anonymizována tři slova] [rok] [anonymizována dvě slova] [rok]), [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [rok] [anonymizována dvě slova] [částka]. Dále pak požadoval kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 543,74 Kč za pozdní úhradu nájemného za březen 2022. Žalobu odůvodnil tím, že poskytoval žalované nájem bytu [číslo] na adrese [adresa žalované]. Žalovaná je dle nájemní smlouvy (čl. V/6) povinna hradit měsíční nájemné se zálohami na služby nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce, za které se nájemné platí. Nájem zanikl ke dni [datum], avšak žalovaná pokračovala v užívání bytu i po skončení nájemního vztahu.
2. Žalovaná byla po celou dobu řízení zcela pasivní a nedostavila se ani k ústním jednáním, která soud nařídil jednání na [datum] a [datum], byť byla řádně předvolána, soud proto jednal v její nepřítomnosti postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř.
3. Při jednání soud provedl dokazování, z něhož zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti.
1. Ze smlouvy o nájmu bytu na dobu určitou ([anonymizováno] [spisová značka] [číslo]) [anonymizována dvě slova] [datum] vyplývá, že žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o nájmu bytu, jejímž předmětem byl byt [číslo], situovaný v 5. podlaží domu [číslo] ulice [ulice], v městské části [obec a číslo], k. ú. [část obce], velikost bytu 2+0, celková podlahová plocha 62,16 m2 (dále jen„ předmětný byt“). Doba nájmu byla sjednána na dva roky. Ve smlouvě bylo dále stanoveno, že konkrétní výše měsíčního nájemného za byt a záloh na služby je uvedena v evidenčním listu nebo jeho změně s tím, že nájemné a zálohy za služby jsou splatné vždy do posledního dne kalendářního měsíce, za který se nájemné platí. Dle čl. V. 1. byla smluvena možnost pravidelného zvyšování nájemného, a to vždy 1x za rok od 1.7. daného kalendářního roku. Pro případ, že nájemce nezaplatí nájemné do jeho splatnosti, strany si ujednaly, že je nájemce povinen zaplatit pronajímateli úrok z prodlení ve výši dvojnásobku úroku z prodlení stanoveného platným právním předpisem (Článek V. bod 7.).
2. Z rozsudku zdejšího soudu [anonymizováno] [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne [datum], soud zjistil, že žalované byla uložena povinnost vyklidit předmětný byt a předat jej žalobci, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to z důvodu, že nájem předmětného bytu zanikl dne [datum], poté co dal žalobce žalované výpověď z nájmu bytu dopisem ze dne [datum]. Z exekučního návrhu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná předmětný byt užívala ještě v prosinci 2022, přestože lhůta k vyklizení stanovená výše uvedeným rozsudkem již uplynula a žalobce žalovanou ke splnění povinností vyzval dopisem ze dne [datum].
3. Z evidenčního listu pro výpočet nájemného dle obecně platných předpisů platného od [datum] soud zjistil, že výše nájemného byla sjednaná ve výši 4 179 Kč, záloha za služby byla stanovena ve výši 2 931 Kč. Celková výše nájmu a služeb spojených s užíváním bytu tak činila měsíčně částku 7 110 Kč.
4. Z vyúčtování služeb v období od [datum] do [datum] byly žalovaným vyúčtovány jednotlivé položky služeb spojené s užíváním bytu s tím, že nedoplatek na těchto položkách za uvedené období činí 542 Kč (doručení vykázáno dne [datum] dle doručenky, srov. Doručenka označená jako [variabilní symbol]) Z vyúčtování služeb v období od [datum] do [datum] byly žalovaným vyúčtovány jednotlivé položky služeb spojené s užíváním bytu s tím, že nedoplatek na těchto položkách za uvedené období činí 33 560 Kč (doručení vykázáno dne [datum] dle doručenky, srov. Doručenka označená jako Vyúčtování služeb 2022)
5. Z evidence předpisu plateb soud zjistil, že žalovaná z předepsané úhrady za měsíc březen 2022 žalovaná zaplatila částku 2 068 Kč, z předepsaných úhrad za měsíce duben až prosinec 2022 pak žalovaná nezaplatila ničeho a z vyúčtování nedoplatku za služby za rok 2021 žalovaná rovněž neuhradila ničeho.
6. Předloženou upomínkou správce nemovitosti ze dne [datum] má soud prokázáno, že žalobce žalovanou vyzýval k úhradě dlužné částky ve výši 70 492 Kč představující dluh na předepsaných úhradách (nájemné a související služby) a dluh na vyúčtování služeb za roky 2021. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] (vč. poštovního podacího archu) adresované žalované soud zjistil, že žalovaná byla předžalobně upomenuta ke splnění povinnosti rovněž zástupcem žalobce.
7. Na základě shora provedených důkazů lze učinit závěr o skutkovém stavu věci, a sice, že žalobce pronajal žalované na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] předmětný byt. Nájemní vztah zanikl ke dni [datum], a to z důvodu výpovědi z nájmu ze dne [datum]. Žalovaná žalobcův byt i po skončení nájmu nadále užívala, a to nejméně ke dni [datum] Poslední sjednané nájemné činilo částku 4 179 Kč. Za rok 2021 žalobce vyúčtoval žalované služby spojené s užíváním bytu dle jejich reálné spotřeby a vyúčtování žalované předložil, přičemž výsledkem vyúčtování byl nedoplatek ve výši 542 Kč, žalovaná z této částky ničeho neuhradila. Taktéž za rok 2022 žalobce žalované služby spojené s užíváním bytu dle jejich reálné spotřeby vyúčtoval a vyúčtování s nedoplatkem 33 650 Kč žalované předložil.
8. Na základě závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 68 458,66 Kč, avšak co do částky 2 577,08 Kč a co do nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení ji soud hodnotil jako částečně nedůvodnou, a tedy ji částečně ve výroku II. zamítl. Pro posouzení věci je rozhodná právní úprava obsažená v § 2295 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dále pak úprava obsažená v § 2991 a násl. o. z.
9. Podle ustanovení § 2295 o. z., pak platí, že„ pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.“ Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že„ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ 10. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou v existoval nájemní vztah na základě nájemní smlouvy ze dne [datum], který zanikl ke dni [datum], a to z důvodu výpovědi z nájmu ze dne [datum]. Žalovaná byt ve vlastnictví žalobce obývala i po zániku nájemního vtahu, a to ještě nejméně ke dni [datum], kdy byl datován návrh na zahájení exekuce vyklizením bytu na základě pravomocného rozsudku zdejšího soudu o vyklizení bytu č. j. 40 C 91/2022-22 ze dne 4. 7. 2022, a za tyto měsíce žalobce dluh požaduje. Poslední sjednané nájemné činilo částku 4 179 Kč, přičemž toto má soud za prokázané nájemní smlouvou, podle níž se nájemné může měnit k 1. 7. každého roku a z evidenčního listu z [datum], byť byl tedy vystaven k prvnímu dni následujícím po skončení nájmu. Nicméně z těchto důkazů uvedená skutečnost plyne, když se zároveň jedná o částku vyšší než byla stanovena ve smlouvě samotné. Vzhledem k tomu, že počínaje [datum] již žalovaná užívala byt bez právního důvodu, žalobci za toto období náleží náhrada ve výši ujednaného nájemného ve smyslu § 2295 o. z.
11. Soud je přesvědčen, že § [číslo] je nutno vykládat tak, že se musí skutečně jednat o poslední výši nájemného stanovenou v době platnosti nájemní smlouvy. K tomuto závěru jej vede předně lingvistický výklad cit. normy, ale dále též její účel. Ten je třeba, oproti úpravě v obč. zák. vnímat tak, že § [číslo] měl usnadnit postavení pronajímatelů v tom ohledu, že odpadne spor o výši této náhrady, neboť bude pevně navázána na poslední ujednání stran. Pronajímatel měl tak napříště být ušetřen nutnosti prokazovat výši místně obvyklého nájemného. § 2295 o.z. pak zakotvuje nárok pronajímatele svébytné povahy v tom ohledu, že se nejedná o bezdůvodné obohacení, ale o specifický samostatný nárok.
12. Tím je jednak vyvrácen argument žalobce, že by snad soud měl vycházet z místně obvyklého nájemného, které ostatně žalobce ani netvrdil, natož pak prokázal. Stejně tak je mylná argumentace žalobce, že by snad po skončení nájemního vztahu mělo„ přetrvat“ ustanovení o sjednané výši nájemného, a to vč. tzv. inflační doložky, která by pak v průběhu času měla automaticky výši náhrady zvyšovat. Jak bylo řečeno, náhrada ve smyslu § 2295 o.z. je samostatným nárokem, která stanovuje jednoznačným způsobem výši náhrady za užívání po skončení nájmu, žádným způsobem se nejedná o zachování účinnosti určitých ustanovení smlouvy. Na tom nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že nový evidenční list byl žalované předložen a ona se proti nim nijak neohradila.
13. Soud tak měl za důvodný požadavek žalobce na náhradu za užívání bytu po skončení nájmu dle § 2295 o.z., a to ve výši posledního sjednaného nájemného. Z tohoto důvodu soud žalobci přiznal právo na úhradu částek 4 179 Kč za měsíce březen až prosinec 2022, přičemž tato částka byla snížena o částečnou úhradu za měsíc březen 2022 ve výši 2 068 Kč. Celková výše těchto náhrad dle shora uvedeného pak činí 39 722 Kč (tj. 10* 4 179 - 2 068). Spolu s touto částkou je žalovaná povinna uhradit též příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., a to od prvního dne měsíce následujícího po bezprávném užívání bytu z každé jednotlivé částky.
14. Pokud jde o částku 542 Kč, představující nedoplatek z vyúčtování za rok 2021, tento soud žalobci rovněž přiznal, neboť tento nedoplatek žalobci prokazatelně vznikl a byl žalobcem řádně vyúčtován a v souladu s ustanovením § 7 zákona č. 67/2013 Sb. ve spojení s ustanoveními § 2247 o. z. je povinností žalované uhradit vzniklý nedoplatek. Pokud jde o určení data splatnosti vyúčtování, vychází soud z ustálené praxe žalobce u všech nájemních vztahů, tedy že datum splatnosti je vždy k datu 31. 7. roku následujícího po roce, za nějž je vyúčtování prováděno. I k této částce soud přiznal příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o.z., a to se splatností od [datum].
15. Pronajímatel má současně s náhradou za užívání bytu ve smyslu § 2295 o.z. právo na částku rovnající se výši nákladů na služby vynaložené ve spojitosti s užíváním bytu nájemcem. Tento nárok je odůvodněn povahou nárokem z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o.z., neboť mezi účastníky již došlo (dnem [datum]) k zániku nájemního vztahu, avšak žalovaná nadále předmětný byt neoprávněně užívala. V projednávané věci žalobce uplatil nárok na zaplacení nedoplatku z vyúčtování za měsíce březen až prosinec 2022.
16. V této souvislosti bylo prokázáno, že žalovaná v roce 2022 spotřebovala plnění, která nebyla kryta uhrazenými zálohami v částce 33 650 Kč. Poněvadž žalobce musel uvedené částky uhradit, soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor žalobce právě v tomto rozsahu obohatil. Tento nárok je tak svou povahou bezdůvodným obohacením, tj. plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 o.z., který se stává splatným až na výzvu žalobce k jeho vydání. Takovou výzvou je v projednávané věci předložení vyúčtování za rok 2022. S ohledem na faktickou nemožnost určit přesnou spotřebu v žalovaném období, když žalobce nestíhá povinnost provést při (právním) skončení nájmu, když nedojde zároveň k předání bytu, provést odečty měřidel, soud určil náklady, které za dané období musel žalobce v souvislosti s užíváním bytu žalovanou vynaložit jako [číslo] celkové spotřeby v roce 2022. V souvislosti s výše uvedeným má soud za to, že žalovaná v roce 2022 spotřebovala plnění, která nebyla kryta uhrazenými zálohami v částce 27 967 Kč, na jejichž zaplacení měl žalobce nárok se splatností od [datum]. Zároveň však soud mohl přiznat úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. pouze od splatnosti vyúčtování, neboť plnění na bezdůvodné obohacení nelze z podstaty věci zálohovat.
17. Pokud pak jde o částku kapitalizovaného úroku z prodlení, soud přiznal částku ve výši 227,66 Kč, kdy žalovaná měla za období březen 2022 povinnost k úhradě náhrady za užívání, a to v částce 4 179 Kč se splatností [datum], přičemž žalovaná uhradila částku 2 068 Kč před datem splatnosti. Soud tak žalobci přiznal kapitalizovaný úrok z prodlení z částky 2 111 Kč za období od [datum] do podání žaloby, tj. 227,66 Kč.
18. Částky shora uvedené, tak v součtu činí částku 68 458,66 Kč, ohledně níž soud žalobě vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.
19. K zamítavému výroku II. je předně třeba uvést, že soud částečně zamítl žalobu v částce 918 Kč (143 Kč za každý měsíc od července 2022 do prosince 2022), když, jak soud již uvedl výše, rozhodující pro výši přiznané náhrady je poslední výše nájemného stanovená v době platnosti nájemní smlouvy, tj. částka 4 179 Kč a nikoliv částka 4 332 Kč. Jde-li o nárok žalobce na zaplacení záloh na plnění poskytovaná s užíváním bytu, tyto soud nemohl přiznat, neboť tento nárok není kryt ust. § 2295 o.z. Tento nárok je bezdůvodným obohacením, tj. plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 o.z., který se stává splatným až na výzvu žalobce k jeho vydání. Takovou výzvou je v projednávané věci předložení vyúčtování za rok 2022. Jak bylo řečeno, soud má za to, že žalovaná v roce 2022 spotřebovala plnění, která nebyla kryta uhrazenými zálohami v částce 27 967 Kč, na jejichž zaplacení měl žalobce nárok se splatností od [datum]. Jelikož žalobce požadoval na částkách„ záloh“ celkem částku 29 310 Kč, soud žalobu částečně zamítl v rozsahu, v němž návrh přesahoval zjištěnou míru bezdůvodného obohacení, tj. v částce 1 343 Kč. Stejně tak musel soud žalobu částečně zamítnout co do nárokovaného příslušenství (vždy z částky„ zálohy“ od požadovaného data do [datum]). Konečně soud částečně zamítl také část nároku kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 316,08 Kč, a z důvodu uvedeného v bodě 17. tohoto rozhodnutí.
20. Částky shora uvedené, tak v součtu činí částku 2 557,08 Kč, v níž soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
21. Výrok III. o náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o. s. ř., když přiznal žalobci plnou náhradu nákladů, i když měl žalobce ve věci úspěch jen částečný, neboť neúspěch měl jen v poměrně nepatrné části a v části nárokového příslušenství. Náklady řízení představuje soudní poplatek ve výši 2 842 Kč a šest paušálních částek náhrady po 300 Kč – dle ustanovení § 151 o. s. ř., § 1 odst. 3 písm. a), b) a c), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (tj. výzva k plnění před podáním žaloby, sepis žaloby, 2x příprava k jednání, účast u ústního jednání dne [datum] a účast u ústního jednání dne [datum]). S ohledem na skutečnost, že se jedná o náhradu nákladů řízení žalobce, nikoliv o odměnu zástupce, soud nepřiznal náhradu za DPH a ze stejného důvodu uložil žalovaným náhradu zaplatit přímo žalobci, nikoliv k rukám jeho zástupce.
22. Soud při určování náhrady nákladů postupoval podle citované vyhlášky, byť byl žalobce v dané věci zastoupen advokátem. Žalobce je statutárním městem, největší veřejnou korporací v České republice, která je povinna spravovat svůj majetek ve veřejném zájmu. Je k tomu vybaven organizačními složkami finančně i personálně, a to prostředky, které plynou především z veřejných rozpočtů. Není tedy důvodu, aby výkon svých práv a povinností přenášel na soukromou osobu (advokáta). Jako účelně vynaložené náklady tak soud zastoupení žalobce advokátem neshledal. Taktomu mohlo být v případě mimořádně obtížného sporu, nikoli však v případě běžného sporu o dluh na nájemném a službách s tím souvisejících.
23. Soud tak celkem přiznal žalobci na náhradě nákladů řízení částku 4 642 Kč.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.