14 C 180/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudcem Mgr. Annou Vrdlovcovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 71 035,74 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 68 458, 66 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši: 11,75 % ročně z částky 2 111 Kč od datum do zaplacení, 11,75 % ročně z částky 4 179 Kč od datum do zaplacení, 11,75 % ročně z částky 4 179 Kč od datum do zaplacení, 15,00 % ročně z částky 4 179 Kč od datum do zaplacení, 15,00 % ročně z částky 4 179 Kč od datum do zaplacení, 15,00 % ročně z částky 542 Kč od datum do zaplacení, 15,00 % ročně z částky 4 179 Kč od datum do zaplacení, 15,00 % ročně z částky 4 179 Kč od datum do zaplacení, 15,00 % ročně z částky 4 179 Kč od datum do zaplacení, 15,00 % ročně z částky 4 179 Kč od datum do zaplacení, 15,00 % ročně z částky 4 179 Kč od datum do zaplacení, 15,00 % ročně z částky 27 967 Kč od datum do zaplacení a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 2 577,08 Kč co do nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení ve výši: 11,75 % ročně z částky 2 931 Kč od datum do datum, 11,75 % ročně z částky 2 931 Kč od datum do datum, 11,75 % ročně z částky 2 931 Kč od datum do datum, 15,0 % ročně z částky 2 931 Kč od datum do datum, 15,0 % ročně z částky 2 931 Kč od datum do datum, 15,0 % ročně z částky 143 Kč od datum do zaplacení, 15,0 % ročně z částky 2 931 Kč od datum do datum, 15,0 % ročně z částky 143 Kč od datum do zaplacení, 15,0 % ročně z částky 2 931 Kč od datum do datum, 15,0 % ročně z částky 143 Kč od datum do zaplacení, 15,0 % ročně z částky 2 931 Kč od datum do datum, 15,0 % ročně z částky 143 Kč od datum do zaplacení, 15,0 % ročně z částky 2 931 Kč od datum do datum, 15,0 % ročně z částky 143 Kč od datum do zaplacení, 15,0 % ročně z částky 2 931 Kč od datum do datum, 15,0 % ročně z částky 143 Kč od datum do zaplacení, 15,0 % ročně z částky 2 931 Kč od datum do datum.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 4 642 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne datum domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 70 492 Kč z titulu užívání bytu v jeho vlastnictví žalovanou. Konkrétně uvedl, že žalovaná částka představuje jednak část nájemného anonymizováno zálohu za služby anonymizována tři slova rok (anonymizováno částka) anonymizována tři slova anonymizována tři slova anonymizována tři slova anonymizována dvě slova rok anonymizována dvě slova rok (anonymizováno částka anonymizována tři slova rok anonymizována dvě slova rok anonymizována dvě slova částka anonymizována tři slova rok anonymizována dvě slova rok), anonymizována tři slova anonymizována tři slova anonymizována tři slova anonymizována tři slova anonymizována tři slova anonymizována dvě slova, anonymizována tři slova anonymizována tři slova rok anonymizována dvě slova částka. Dále pak požadoval kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 543,74 Kč za pozdní úhradu nájemného za březen 2022. Žalobu odůvodnil tím, že poskytoval žalované nájem bytu číslo na adrese adresa žalované. Žalovaná je dle nájemní smlouvy (čl. V/6) povinna hradit měsíční nájemné se zálohami na služby nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce, za které se nájemné platí. Nájem zanikl ke dni datum, avšak žalovaná pokračovala v užívání bytu i po skončení nájemního vztahu.

2. Žalovaná byla po celou dobu řízení zcela pasivní a nedostavila se ani k ústním jednáním, která soud nařídil jednání na datum a datum, byť byla řádně předvolána, soud proto jednal v její nepřítomnosti postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Při jednání soud provedl dokazování, z něhož zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti.

1. Ze smlouvy o nájmu bytu na dobu určitou (anonymizováno spisová značka číslo) anonymizována dvě slova datum vyplývá, že žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o nájmu bytu, jejímž předmětem byl byt číslo, situovaný v 5. podlaží domu číslo ulice ulice, v městské části obec a číslo, k. ú. část obce, velikost bytu 2+0, celková podlahová plocha 62,16 m2 (dále jen„ předmětný byt“). Doba nájmu byla sjednána na dva roky. Ve smlouvě bylo dále stanoveno, že konkrétní výše měsíčního nájemného za byt a záloh na služby je uvedena v evidenčním listu nebo jeho změně s tím, že nájemné a zálohy za služby jsou splatné vždy do posledního dne kalendářního měsíce, za který se nájemné platí. Dle čl. V. 1. byla smluvena možnost pravidelného zvyšování nájemného, a to vždy 1x za rok od 1.7. daného kalendářního roku. Pro případ, že nájemce nezaplatí nájemné do jeho splatnosti, strany si ujednaly, že je nájemce povinen zaplatit pronajímateli úrok z prodlení ve výši dvojnásobku úroku z prodlení stanoveného platným právním předpisem (Článek V. bod 7.).

2. Z rozsudku zdejšího soudu anonymizováno číslo jednací anonymizována dvě slova datum rozhodnutí, který nabyl právní moci dne datum, soud zjistil, že žalované byla uložena povinnost vyklidit předmětný byt a předat jej žalobci, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to z důvodu, že nájem předmětného bytu zanikl dne datum, poté co dal žalobce žalované výpověď z nájmu bytu dopisem ze dne datum. Z exekučního návrhu ze dne datum soud zjistil, že žalovaná předmětný byt užívala ještě v prosinci 2022, přestože lhůta k vyklizení stanovená výše uvedeným rozsudkem již uplynula a žalobce žalovanou ke splnění povinností vyzval dopisem ze dne datum.

3. Z evidenčního listu pro výpočet nájemného dle obecně platných předpisů platného od datum soud zjistil, že výše nájemného byla sjednaná ve výši 4 179 Kč, záloha za služby byla stanovena ve výši 2 931 Kč. Celková výše nájmu a služeb spojených s užíváním bytu tak činila měsíčně částku 7 110 Kč.

4. Z vyúčtování služeb v období od datum do datum byly žalovaným vyúčtovány jednotlivé položky služeb spojené s užíváním bytu s tím, že nedoplatek na těchto položkách za uvedené období činí 542 Kč (doručení vykázáno dne datum dle doručenky, srov. Doručenka označená jako variabilní symbol) Z vyúčtování služeb v období od datum do datum byly žalovaným vyúčtovány jednotlivé položky služeb spojené s užíváním bytu s tím, že nedoplatek na těchto položkách za uvedené období činí 33 560 Kč (doručení vykázáno dne datum dle doručenky, srov. Doručenka označená jako Vyúčtování služeb 2022)

5. Z evidence předpisu plateb soud zjistil, že žalovaná z předepsané úhrady za měsíc březen 2022 žalovaná zaplatila částku 2 068 Kč, z předepsaných úhrad za měsíce duben až prosinec 2022 pak žalovaná nezaplatila ničeho a z vyúčtování nedoplatku za služby za rok 2021 žalovaná rovněž neuhradila ničeho.

6. Předloženou upomínkou správce nemovitosti ze dne datum má soud prokázáno, že žalobce žalovanou vyzýval k úhradě dlužné částky ve výši 70 492 Kč představující dluh na předepsaných úhradách (nájemné a související služby) a dluh na vyúčtování služeb za roky 2021. Z předžalobní upomínky ze dne datum (vč. poštovního podacího archu) adresované žalované soud zjistil, že žalovaná byla předžalobně upomenuta ke splnění povinnosti rovněž zástupcem žalobce.

7. Na základě shora provedených důkazů lze učinit závěr o skutkovém stavu věci, a sice, že žalobce pronajal žalované na základě nájemní smlouvy ze dne datum předmětný byt. Nájemní vztah zanikl ke dni datum, a to z důvodu výpovědi z nájmu ze dne datum. Žalovaná žalobcův byt i po skončení nájmu nadále užívala, a to nejméně ke dni datum Poslední sjednané nájemné činilo částku 4 179 Kč. Za rok 2021 žalobce vyúčtoval žalované služby spojené s užíváním bytu dle jejich reálné spotřeby a vyúčtování žalované předložil, přičemž výsledkem vyúčtování byl nedoplatek ve výši 542 Kč, žalovaná z této částky ničeho neuhradila. Taktéž za rok 2022 žalobce žalované služby spojené s užíváním bytu dle jejich reálné spotřeby vyúčtoval a vyúčtování s nedoplatkem 33 650 Kč žalované předložil.

8. Na základě závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 68 458,66 Kč, avšak co do částky 2 577,08 Kč a co do nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení ji soud hodnotil jako částečně nedůvodnou, a tedy ji částečně ve výroku II. zamítl. Pro posouzení věci je rozhodná právní úprava obsažená v § 2295 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dále pak úprava obsažená v § 2991 a násl. o. z.

9. Podle ustanovení § 2295 o. z., pak platí, že„ pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.“ Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že„ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ 10. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou v existoval nájemní vztah na základě nájemní smlouvy ze dne datum, který zanikl ke dni datum, a to z důvodu výpovědi z nájmu ze dne datum. Žalovaná byt ve vlastnictví žalobce obývala i po zániku nájemního vtahu, a to ještě nejméně ke dni datum, kdy byl datován návrh na zahájení exekuce vyklizením bytu na základě pravomocného rozsudku zdejšího soudu o vyklizení bytu č. j. 40 C 91/2022-22 ze dne 4. 7. 2022, a za tyto měsíce žalobce dluh požaduje. Poslední sjednané nájemné činilo částku 4 179 Kč, přičemž toto má soud za prokázané nájemní smlouvou, podle níž se nájemné může měnit k 1. 7. každého roku a z evidenčního listu z datum, byť byl tedy vystaven k prvnímu dni následujícím po skončení nájmu. Nicméně z těchto důkazů uvedená skutečnost plyne, když se zároveň jedná o částku vyšší než byla stanovena ve smlouvě samotné. Vzhledem k tomu, že počínaje datum již žalovaná užívala byt bez právního důvodu, žalobci za toto období náleží náhrada ve výši ujednaného nájemného ve smyslu § 2295 o. z.

11. Soud je přesvědčen, že § číslo je nutno vykládat tak, že se musí skutečně jednat o poslední výši nájemného stanovenou v době platnosti nájemní smlouvy. K tomuto závěru jej vede předně lingvistický výklad cit. normy, ale dále též její účel. Ten je třeba, oproti úpravě v obč. zák. vnímat tak, že § číslo měl usnadnit postavení pronajímatelů v tom ohledu, že odpadne spor o výši této náhrady, neboť bude pevně navázána na poslední ujednání stran. Pronajímatel měl tak napříště být ušetřen nutnosti prokazovat výši místně obvyklého nájemného. § 2295 o.z. pak zakotvuje nárok pronajímatele svébytné povahy v tom ohledu, že se nejedná o bezdůvodné obohacení, ale o specifický samostatný nárok.

12. Tím je jednak vyvrácen argument žalobce, že by snad soud měl vycházet z místně obvyklého nájemného, které ostatně žalobce ani netvrdil, natož pak prokázal. Stejně tak je mylná argumentace žalobce, že by snad po skončení nájemního vztahu mělo„ přetrvat“ ustanovení o sjednané výši nájemného, a to vč. tzv. inflační doložky, která by pak v průběhu času měla automaticky výši náhrady zvyšovat. Jak bylo řečeno, náhrada ve smyslu § 2295 o.z. je samostatným nárokem, která stanovuje jednoznačným způsobem výši náhrady za užívání po skončení nájmu, žádným způsobem se nejedná o zachování účinnosti určitých ustanovení smlouvy. Na tom nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že nový evidenční list byl žalované předložen a ona se proti nim nijak neohradila.

13. Soud tak měl za důvodný požadavek žalobce na náhradu za užívání bytu po skončení nájmu dle § 2295 o.z., a to ve výši posledního sjednaného nájemného. Z tohoto důvodu soud žalobci přiznal právo na úhradu částek 4 179 Kč za měsíce březen až prosinec 2022, přičemž tato částka byla snížena o částečnou úhradu za měsíc březen 2022 ve výši 2 068 Kč. Celková výše těchto náhrad dle shora uvedeného pak činí 39 722 Kč (tj. 10* 4 179 - 2 068). Spolu s touto částkou je žalovaná povinna uhradit též příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., a to od prvního dne měsíce následujícího po bezprávném užívání bytu z každé jednotlivé částky.

14. Pokud jde o částku 542 Kč, představující nedoplatek z vyúčtování za rok 2021, tento soud žalobci rovněž přiznal, neboť tento nedoplatek žalobci prokazatelně vznikl a byl žalobcem řádně vyúčtován a v souladu s ustanovením § 7 zákona č. 67/2013 Sb. ve spojení s ustanoveními § 2247 o. z. je povinností žalované uhradit vzniklý nedoplatek. Pokud jde o určení data splatnosti vyúčtování, vychází soud z ustálené praxe žalobce u všech nájemních vztahů, tedy že datum splatnosti je vždy k datu 31. 7. roku následujícího po roce, za nějž je vyúčtování prováděno. I k této částce soud přiznal příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o.z., a to se splatností od datum.

15. Pronajímatel má současně s náhradou za užívání bytu ve smyslu § 2295 o.z. právo na částku rovnající se výši nákladů na služby vynaložené ve spojitosti s užíváním bytu nájemcem. Tento nárok je odůvodněn povahou nárokem z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o.z., neboť mezi účastníky již došlo (dnem datum) k zániku nájemního vztahu, avšak žalovaná nadále předmětný byt neoprávněně užívala. V projednávané věci žalobce uplatil nárok na zaplacení nedoplatku z vyúčtování za měsíce březen až prosinec 2022.

16. V této souvislosti bylo prokázáno, že žalovaná v roce 2022 spotřebovala plnění, která nebyla kryta uhrazenými zálohami v částce 33 650 Kč. Poněvadž žalobce musel uvedené částky uhradit, soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor žalobce právě v tomto rozsahu obohatil. Tento nárok je tak svou povahou bezdůvodným obohacením, tj. plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 o.z., který se stává splatným až na výzvu žalobce k jeho vydání. Takovou výzvou je v projednávané věci předložení vyúčtování za rok 2022. S ohledem na faktickou nemožnost určit přesnou spotřebu v žalovaném období, když žalobce nestíhá povinnost provést při (právním) skončení nájmu, když nedojde zároveň k předání bytu, provést odečty měřidel, soud určil náklady, které za dané období musel žalobce v souvislosti s užíváním bytu žalovanou vynaložit jako číslo celkové spotřeby v roce 2022. V souvislosti s výše uvedeným má soud za to, že žalovaná v roce 2022 spotřebovala plnění, která nebyla kryta uhrazenými zálohami v částce 27 967 Kč, na jejichž zaplacení měl žalobce nárok se splatností od datum. Zároveň však soud mohl přiznat úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. pouze od splatnosti vyúčtování, neboť plnění na bezdůvodné obohacení nelze z podstaty věci zálohovat.

17. Pokud pak jde o částku kapitalizovaného úroku z prodlení, soud přiznal částku ve výši 227,66 Kč, kdy žalovaná měla za období březen 2022 povinnost k úhradě náhrady za užívání, a to v částce 4 179 Kč se splatností datum, přičemž žalovaná uhradila částku 2 068 Kč před datem splatnosti. Soud tak žalobci přiznal kapitalizovaný úrok z prodlení z částky 2 111 Kč za období od datum do podání žaloby, tj. 227,66 Kč.

18. Částky shora uvedené, tak v součtu činí částku 68 458,66 Kč, ohledně níž soud žalobě vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

19. K zamítavému výroku II. je předně třeba uvést, že soud částečně zamítl žalobu v částce 918 Kč (143 Kč za každý měsíc od července 2022 do prosince 2022), když, jak soud již uvedl výše, rozhodující pro výši přiznané náhrady je poslední výše nájemného stanovená v době platnosti nájemní smlouvy, tj. částka 4 179 Kč a nikoliv částka 4 332 Kč. Jde-li o nárok žalobce na zaplacení záloh na plnění poskytovaná s užíváním bytu, tyto soud nemohl přiznat, neboť tento nárok není kryt ust. § 2295 o.z. Tento nárok je bezdůvodným obohacením, tj. plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 o.z., který se stává splatným až na výzvu žalobce k jeho vydání. Takovou výzvou je v projednávané věci předložení vyúčtování za rok 2022. Jak bylo řečeno, soud má za to, že žalovaná v roce 2022 spotřebovala plnění, která nebyla kryta uhrazenými zálohami v částce 27 967 Kč, na jejichž zaplacení měl žalobce nárok se splatností od datum. Jelikož žalobce požadoval na částkách„ záloh“ celkem částku 29 310 Kč, soud žalobu částečně zamítl v rozsahu, v němž návrh přesahoval zjištěnou míru bezdůvodného obohacení, tj. v částce 1 343 Kč. Stejně tak musel soud žalobu částečně zamítnout co do nárokovaného příslušenství (vždy z částky„ zálohy“ od požadovaného data do datum). Konečně soud částečně zamítl také část nároku kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 316,08 Kč, a z důvodu uvedeného v bodě 17. tohoto rozhodnutí.

20. Částky shora uvedené, tak v součtu činí částku 2 557,08 Kč, v níž soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

21. Výrok III. o náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o. s. ř., když přiznal žalobci plnou náhradu nákladů, i když měl žalobce ve věci úspěch jen částečný, neboť neúspěch měl jen v poměrně nepatrné části a v části nárokového příslušenství. Náklady řízení představuje soudní poplatek ve výši 2 842 Kč a šest paušálních částek náhrady po 300 Kč – dle ustanovení § 151 o. s. ř., § 1 odst. 3 písm. a), b) a c), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (tj. výzva k plnění před podáním žaloby, sepis žaloby, 2x příprava k jednání, účast u ústního jednání dne datum a účast u ústního jednání dne datum). S ohledem na skutečnost, že se jedná o náhradu nákladů řízení žalobce, nikoliv o odměnu zástupce, soud nepřiznal náhradu za DPH a ze stejného důvodu uložil žalovaným náhradu zaplatit přímo žalobci, nikoliv k rukám jeho zástupce.

22. Soud při určování náhrady nákladů postupoval podle citované vyhlášky, byť byl žalobce v dané věci zastoupen advokátem. Žalobce je statutárním městem, největší veřejnou korporací v České republice, která je povinna spravovat svůj majetek ve veřejném zájmu. Je k tomu vybaven organizačními složkami finančně i personálně, a to prostředky, které plynou především z veřejných rozpočtů. Není tedy důvodu, aby výkon svých práv a povinností přenášel na soukromou osobu (advokáta). Jako účelně vynaložené náklady tak soud zastoupení žalobce advokátem neshledal. Taktomu mohlo být v případě mimořádně obtížného sporu, nikoli však v případě běžného sporu o dluh na nájemném a službách s tím souvisejících.

23. Soud tak celkem přiznal žalobci na náhradě nákladů řízení částku 4 642 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.