14 C 187/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudcem Mgr. Annou Vrdlovcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený zák. zástupci celé jméno zákonné zástupkyně , trvale bytem adresa žalovaného a zákonné zástupkyně a celé jméno zákonného zástupce , trvale bytem adresa žalovaného a zákonné zástupkyně o zaplacení 3 060 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 060 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 3 060 Kč od 24.2. zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 089 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalobkyně je povinna doplatit soudní poplatek ve výši 600 Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 9, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 25.4.2022 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 3 060 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne 23.2.2022 v [údaj o čase] hod. a v [údaj o čase] hod. cestoval dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní, a to metrem [anonymizováno], resp. tramvají [číslo] uzavřel tak s žalobkyní smlouvu o přepravě osob. Při přepravní kontrole provedené žalobkyní se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil tak stanovené jízdné. Žalovaný byl vždy kontrolorem na místě vyzván k zaplacení jízdného ve výši 30 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Splatnost pohledávky nastala v den provedení přepravní kontroly. Žalovaný ničeho neuhradil a ode dne následujícího po přepravní kontrole se tak dostal do prodlení s úhradou pohledávky. Žalovaný ničeho neuhradil ani poté, co byl žalobkyní předžalobně upomenut.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, když žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila při podání návrhu na zahájení řízení a žalovaný se k výzvě soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.).

4. Soud provedl dokazování pouze důkazy, které předložila žalobkyně, když žalovaný zůstal po celou dobu nečinný.

5. Z provedených důkazů (zápis o provedené přepravní kontrole z 23.2.2022, [číslo] [číslo] Smluvní přepravní podmínky [anonymizováno], Tarif [anonymizováno]) má soud za prokázané, že žalovaný dne 23.2.2022 v [údaj o čase] hodin a v [údaj o čase] hodin cestoval prostředkem veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní, a to metrem [anonymizováno] a tramvají [číslo] aniž by se při přepravní kontrole ve stanici [ulice], resp. [ulice] prokázal platným jízdním dokladem. Z předložených Smluvních přepravních podmínek dále vyplývá pro tento případ povinnost uhradit kromě jízdného také přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Při provedené přepravní kontrole byl žalovaný k zaplacení jízdného i přirážky vyzván, ničeho však neuhradil, a to ani následně, ač byl žalobkyní upomínán (předžalobní upomínka ze dne 12.4.2022, vč. potvrzení o odeslání písemnosti).

6. Dle ust. § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) tím, že žalovaný použil dopravního prostředku žalobkyně, byla mezi nimi uzavřena smlouva o přepravě, z níž žalovanému vyplynula povinnost zaplatit jízdné stanovené Tarifem žalobkyně na částku 30 Kč. Žalovaný porušil svoji povinnost jízdné uhradit, dle ust. § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, mu tak vznikla povinnost zaplatit přirážku k jízdnému, která je Smluvními přepravními podmínkami žalobkyně stanovena na částku 1 500 Kč.

7. Provedeným dokazováním soud uzavřel, že žaloba byla podána po právu. Žalobkyně předloženými důkazy prokázala, že s žalovaným byla dne 23.2.2022 uzavřena smlouva o přepravě (dvakrát), žalovaný nezaplatil stanovené jízdné a následně ani přirážku k jízdnému. S ohledem na výše uvedené tak soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že splatnost pohledávky nastala v den přepravy a žalovaný ničeho neuhradil, octl se s placením pohledávky v prodlení a soud tak žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o.z., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 060 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

9. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.

10. Výrokem III. soud doměřil žalobkyni soudní poplatek v souladu s Položkou 2 bod 3 Sazebníku soudních poplatků (Příloha zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) soudní poplatek, neboť s ohledem na věk žalovaného není ve věci přípustné vydat elektronický platební rozkaz (§ 174a odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 172 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.). Takto doměřený poplatek pak zohlednil též v rozhodnutí o nákladech řízení.