14 C 192/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní Mgr. Annou Vrdlovcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 35 655,24 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku 23 580,38 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do návrhu na zaplacení: částky 12 084,86 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 583,80 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 792,25 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 600 Kč od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 35 655,24 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s ním společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , dne , datum, uzavřela smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě mohl žalovaný (opakovaně) čerpat úvěr ve formě kreditní karty až do úvěrového limitu 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku (vč. úroku). Přesná výše splátky byla žalovanému sdělena každý kalendářní měsíc pomocí rozpisu plateb. Žalovaný však nesplácel splátky řádně a včas. Společnost , právnická osoba, proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila a svoji pohledávku postoupila smlouvou ze dne , datum, na žalobkyni. Do postoupení pohledávky uhradil žalovaný 12 644,41 Kč, po postoupení neuhradil ničeho. Žalobou se pak žalobkyně domáhala dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč, dlužného poplatku ve výši 600 Kč, dlužného úroku z jistiny do zesplatnění (tj. do , datum, ) v částce 5 055,24 Kč, kapitalizovaných úroků od , datum, do , datum, v částce 4 774,20 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od , datum, do , datum, v částce 2 792,25 Kč a dále úroku ve výši 26,16 % ročně z částky 30 000 Kč od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 600 Kč od , datum, do zaplacení. K výzvě soudu žalobkyně doplnila svá tvrzení tak, že uvedla, že její právní předchůdce zkoumal a vyhodnocoval transakce na běžném účtu žalovaného v období , datum, – , datum, , přičemž zjistil, že žalovaný je schopen hradit úvěr do úvěrového limitu 30 000 Kč.

2. Soud řízení částečně zastavil usnesením z , datum, , č.j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , neboť žalobce vzal žalobu částečně zpět.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a bez omluvy se nedostavil ani k ústnímu jednání, ač k němu byl řádně předvolán.

4. Soud nemohl vyhovět návrhu žalobkyně na rozhodnutí rozsudkem pro zmeškání, neboť žalobní tvrzení stran splnění povinnosti řádného prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet nebyla dostatečně konkrétní, aby na jejich základě soud mohl nárok považovat za souladný s hmotným právem (§ 153b o.s.ř. a § 99 o.s.ř.). Soud při jednání dne , datum, provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí a zjistil následující skutečnosti:

5. Z osobních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, smlouvu o úvěru, na jejímž základě mohl žalovaný opakovaně čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr až do výše úvěrového rámce ve výši 30 000 Kč. Žalovaný byl povinen hradit minimální měsíční platby, a to do doby celkové úhrady dluhu (jistiny a úroku). Výši, počet a četnost plateb se měl žalovaný dozvědět každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb.

6. Z kopie občanského průkazy žalovaného a fotografie žalovaného soud zjistil, že smlouvu o spotřebitelském úvěru (uzavíranou prostřednictvím komunikace na dálku) uzavřel se společností , právnická osoba, skutečně žalovaný.

7. Z potvrzení o provedení transakce ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, a z přehledu čerpání a splátek soud zjistil, že žalovaný čerpal celkem částku ve výši 36 224, 79 Kč a uhradil celkem částku ve výši 12 644,41 Kč.

8. Z opakované výzvy k úhradě ze dne , datum, soud zjistil, že společnost , právnická osoba, vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 4 771,04 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , vč. příloh soud zjistil, že společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, přičemž postoupení bylo žalovanému oznámeno (oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , vč. kopie poštovního podacího lístku).

10. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, , vč. kopie poštovního podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.

11. Na základě shora citovaných listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky v celkové výši 35 655,24 Kč s příslušenstvím byla podána po právu pouze částečně.

12. V řízení bylo prokázáno, že mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě čerpal žalovaný úvěr v celkové výši 36 224,79 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s úrokem s tím, že se tak mělo dít v měsíčních splátkách. Žalovaný uhradil částku v celkové výši pouze 12 644,41 Kč. Pohledávka ze smlouvy vůči žalovanému byla společností , právnická osoba, , postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne , datum, . Žalovaný po postoupení pohledávky žalobkyni nesplatil ničeho.

13. Soud neprováděl důkaz výpisem z účtu žalovaného. Tento důkaz měl prokazovat tvrzení žalobkyně, že společnost , právnická osoba, řádně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Její tvrzení je však natolik obecné, že nemůže být předmětem dokazování. Soudu není z tvrzení žalobkyně ani zřejmé, k jakým konkrétním závěrům ohledně posouzení úvěruschopnosti měla společnost , právnická osoba, z výpisu dojít. Žalobkyně zůstala u takto obecných tvrzení i přesto, že byla soudem řádně procesně poučena, aby svá tvrzení doplnila o konkrétní skutečnosti dle § 118a odst. 1 o.s.ř. Soud tak uzavřel, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení stran splnění povinnosti zkoumat a vyhodnotit schopnost žalovaného úvěr splácet.

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), „smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrtit a zaplatit úroky.“15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), „spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“16. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ „poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Podle § 86 odst. 2 věty první ZSÚ „poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.“17. Podle § 78 odst. 1 ZSÚ „poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.“ Podle § 84 odst. 2 ZSÚ „spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.“18. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, „poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, „[j]e-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.“19. Shora uvedený skutkový závěr soud posoudil po právní stránce tak, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 ZSÚ. Pohledávka společnosti , právnická osoba, na vrácení poskytnutých peněžních prostředků byla postoupena na žalobkyni podle § 1879 o. z.

20. Žalobkyni se však již v řízení, ačkoliv byl opakovaně soudem poučena, nepodařilo prokázat, že by řádně splnila (resp. její právní předchůdce) povinnost posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalobkyně ostatně nepřednesla ani žádné konkrétní tvrzení, které by mohlo být předmětem dokazování. Nezmínila se ani o tom, že by snad byl zjišťován zdroj příjmů žalovaného, struktura výdajů a osobní poměry žalovaného. Stejně tak se nezmínila o tom, že by zjišťovala zda má a případně jakým způsobem plní své předchozí úvěrové závazky.

21. Jelikož nebylo řádně tvrzeno a prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy s žalovaným řádně posoudila jeho schopnost splácet sjednané pravidelné splátky, s ohledem na § 86 odst. 1 ZSÚ nebyla oprávněna s ním smlouvu uzavřít. Protože smlouvu přesto uzavřela, je tato neplatná podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ. K této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu podle § 87 odst. 1 věty druhé ZSÚ.

22. Protože závazek ze smlouvy uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem) je neplatný, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni pouze dlužnou jistinu, a to ve lhůtě dle jeho aktuálních možností podle § 87 odst. 1 větě poslední ZSÚ. Jak bylo v řízení zjištěno, žalovaný čerpal jistinu ve výši 36 224,79 Kč a uhradil částku ve výši 12 644,41 Kč. Soud tak žalovanému uložil, aby částku 23 580,38 Kč žalobkyni zaplatil, přičemž s ohledem na znění cit. § 87 odst. 1 ZSÚ dosud nenastala splatnost tohoto závazku; ta je určena až právě výrokem I tohoto rozsudku.

23. Při určení splatnosti stanovované povinnosti musí soud vycházet z aktuálních poměrů žalovaného a stanovit ji tak, aby žalovaný byl schopen svou povinnost splnit. Jelikož se však žalovaný k soudu na předvolání nedostavil a v řízení byl po celou dobu absolutně nečinný, soud nemohl žalovaného o povinnosti tvrdit a prokázat své aktuální poměry v tomto řízení poučit (§ 118a o.s.ř.). Soud proto uložil žalovanému povinnost splnit dluh ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Pokud by snad aktuální poměry žalovanému neumožňovaly dluh splnit ve stanovené lhůtě, bude případné na procesní aktivitě žalovaného, aby své poměry řádně tvrdil a prokázal v novém řízení zahájeném návrhem ve smyslu § 87 odst. 3 ZSÚ, neboť současné rozhodnutí o určení splatnosti je rozhodnutím s tzv. výhradou změny poměrů.

24. Aktivní legitimace žalobce se opírá o § 1879 a 1880 o. z.

25. S ohledem na shora uvedený závěr o neplatnosti uzavřené smlouvy a povinnosti žalovaného vrátit dle § 87 odst. 1 ZSÚ pouze jistinu, soud výrokem II zamítl veškeré další nároky uplatněné žalobkyní v tomto řízení. Soud tak žalobu zamítl co do příslušenství v podobě smluvního úroku i zákonného úroku z prodlení. Stejně tak zamítl žalobu co do požadované jistiny ve výši 12 074,86 Kč. O tuto částku totiž žalobkyní požadovaná jistina převyšuje rozdíl poskytnutých a vrácených prostředků, jež byly žalovanému uloženy k zaplacení.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení je mírně vychýlen v neprospěch žalobkyně, neboť soud musel při určení míry úspěchu a neúspěchu ve věci zohlednit nejen žalovanou jistinu, ale též požadované příslušenství. Právě příslušenství totiž tvoří zisk žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce a tedy ekonomický důvod, pro který spotřebitelský úvěr žalovanému poskytl. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení požadovala celkem (při kapitalizaci běžících úroků k datu rozhodnutí soudu a též při zohlednění částečného zpětvzetí žaloby) částku cca 60 362 Kč a úspěšná byla pouze co do částky 23 580,38 Kč. Poněvadž však žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud mu jejich náhradu nepřiznal.