14 C 214/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudcem Mgr. Annou Vrdlovcovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou titul jméno příjmení , sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení , sídlem adresa o zaplacení 297 077 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 297 077 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 27.2.2018 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 146 196 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice prostřednictvím zdejšího soudu částku 5 436 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 3.9.2018 se žalobce po žalovaném původně domáhal zaplacení částky 347 936 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 297 077 Kč od 23.1.2018 do zaplacení a z částky 50 859 Kč od 2.2.2018 do zaplacení. Pro svůj nárok argumentoval tím, že jako subdodavatel provedl pro žalovaného pokládku kamenného koberce koupelen a WC v Domově s pečovatelskou službou [obec]. Zakázka byla realizována na základě e-mailové objednávky žalovaného z 28.7.2017, jíž akceptoval cenovou nabídku žalobce z 12.7.2017. Žalobce vystavil dne 28.7.2017 zálohovou fakturu č. [číslo] [rok] na částku 297 078 Kč, která byla uhrazena dne 8.8.2017. Zároveň v listopadu 2017 byla mezi účastníky řízení uzavřena dohoda (žalovaný ústně akceptoval cenovou nabídku žalobce zaslanou e-mailem dne 2.11.2017) o provedení ochranného uzavíracího nátěru, tj. provedení víceprací v hodnotě 50 859 Kč. Dílo bylo žalobcem provedeno řádně a včas a předáno žalovanému dne 15.12.2017. Žalobce následně žalovanému vystavil dne 22.12.2017 fakturu č. 2017 na částku 297 077 Kč (celková cena díla ponížená o zaplacenou zálohu) se splatností 22.1.2018. Vícepráce žalobce fakturoval žalovanému dne 2.1.2018 fakturou [číslo] v částce 50 859 Kč se splatnostní 1.2.2018. Žalobce určil splatnost faktur dle ústní dohody účastníků v délce 30 dnů. Žalovaný však na uvedené faktury ničeho nezaplatil, ačkoliv byl žalobcem též předžalobně upomenut dne 16.4.2018.

2. Žalovaný v řízení popřel oprávněnost uplatněného nároku, neboť jej považoval za nedůvodný. Konkrétně uvedl, že dílo nebylo ze strany žalobce dokončeno bez vad, žalovaný jej musel reklamovat a uplatnil nárok na slevu z ceny ve výši žalované částky. Žalovaný uvedl, že dodaný povrch trpěl vadami v estetickém provedení, neboť finální povrch nebyl průhledný, ale měl mléčné zbarvení, dále nebylo řádně provedeno spárování pode dveřmi. Investor poté odmítl takto provedené podlahy od žalovaného převzít. Pokud jde o estetické vady, ty lze dle přesvědčení žalovaného napravit pouze kompletním předěláním povrchů, což jej opravňuje ke slevě z ceny díla v rozsahu žalované částky. Dále žalovaný namítal, že k dohodě o provedení víceprací nikdy nedošlo a žalobcem tvrzený uzavírací ochranný nátěr nebyl nikdy proveden.

3. Žalobce odmítl, že by dílo vůbec trpělo vadami, za které by měl být žalobce odpovědný. Především však upozornil na skutečnost, že žalovaný u něho nikdy vady řádně neuplatnil.

4. Soud věc projednal a rozhodl rozsudkem z 16.9.2019, č.j. 14 C 214/2018 – 83 tak, že žalobě částečně vyhověl co do zaplacení částky 297 077 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 27.2.2018 do zaplacení (výrok I.) a částečně žalobu zamítl co do částky 50 859 Kč s příslušenstvím a co do zákonného úroku z prodlení z částky 297 077 Kč od 23.1.2018 do 26.2.2018 (výrok II.); výrok II. nabyl samostatně právní moci dne 17.10.2019. V následujícím řízení pak byl předmětem řízení již jen nárok na zaplacení částky 297 077 Kč se zákonným úrokem z prodlení běžícím od 27.2.2018 do zaplacení.

5. Městský soud v Praze usnesením z 30.6.2020, č.j. 72 Co 456/2019 – 109 k odvolání žalovaného rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Odvolací soud„ na základě dokazování provedeného před soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný uplatnil nároky z vadného plnění řádně a včas v souladu s ust. § 2617 a § 2618 o. z. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně, veden nesprávným právním názorem, že žalovaný neuplatnil řádně a včas vady díla, a proto mu nemůže být přiznáno právo z vadného plnění (ust. § 2618 o. z.), se existencí tvrzených vad díla a nároky z nich plynoucí vůbec nezabýval, nemůže jeho rozhodnutí obstát.“ Uložil pak zdejšímu soudu,„ aby znovu zkoumal obranu žalovaného, tedy existenci tvrzených vady díla a dále nároky z těchto vad plynoucí. Za tím účelem provede účastníky navržené důkazy, zejména žalovaným navrhovaný znalecký posudek, a vyhodnotí, zda a v jaké výši má žalovaný nárok na slevu z ceny provedeného díla.“ 6. Soud věc znovu projednal a doplnil dokazování v potřebném rozsahu v souladu se shora citovanými závěry odvolacího soudu. Z nesporných tvrzení účastníků, která soud vzal za svá skutková zjištění (§ 120 odst. 3 o.s.ř.) a provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci samé:

7. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že dne 12.7.2017 žalobce zaslal žalovanému e-mailem cenovou nabídku na pokládku celkem 538 m2 kamenného koberce na stavbě [název] centra [obec] v celkové ceně 594 155 Kč bez DPH a žalovaný tuto nabídku akceptoval objednávkou z 28.7.2017. Předmětem díla byla pokládka kamenného koberce v koupelnách, WC a předsíňkách v rozsahu 538 m2, dále dělící lišty a sokly. Dále pak skutečnost, že žalovaný uhradil dne 8.8.2017 zálohu ve výši 297 078 Kč.

8. Z objednávky č. [číslo] [příjmení] z 28.7.2017 soud zjistil, že zde (kromě akceptace cenové nabídky z 12.7.2017) byly obsaženy další podmínky, a to mj. platba fakturou, splatnost faktur 65 dní, záloha na materiál ve výši 50 % (tj. 297 078 Kč), záruka 60 měsíců, atd. Dne 2.11.2017 pak žalobce (paní [příjmení]) zaslala e-mailem žalovanému (panu [příjmení svědka 2]) návrh ceny za ochranný uzavírací nátěr do koupelen v celkové ceně 50 859 Kč s tím, že žádala o rychlé odsouhlasení a zaslání objednávky (zjištěno z e-mailu z 2.11.2017).

9. Z předávacího protokolu z 15.12.2017 soud zjistil, že tento za žalovaného podepsal stavbyvedoucí [celé jméno svědka 3] [příjmení] (který toto v rámci svědeckého výslechu potvrdil) a uvedl, že dílo bylo téhož dne předáno a doplnil„ v řešení: 1) finální úprava (komplet), 2) spára pod dveřmi (komplet)“; nic dalšího nebylo uvedeno.

10. Žalobce žalovanému fakturoval částku 297 077 Kč jako doplatek ceny díla fakturou z 22.12.2017 č. 2017 se splatností 22.1.2018 (srov. cit. faktura). Dále žalobce fakturoval„ 2 uzavírací nátěr“ v částce 50 859 Kč fakturou z 2.1.2018 [číslo] se splatností 1.2.2018 (srov. cit. faktura). O úhradu uvedených faktur žalobce žalovaného předžalobně upomenul dopisem právního zástupce žalobce z 16.4.2018 (výzva k zaplacení, vč. kopie poštovního podacího archu).

11. Pokud jde o výpovědi všech slyšených svědků, k nim nutno předeslat, že všechny jsou zatíženy trvajícími pracovními vazbami mezi svědky a jedním z účastníků řízení (žalobce k svědku [příjmení svědka 1], žalovaného k svědkům [příjmení svědka 2], [příjmení svědka 3] a [celé jméno svědka 4] [příjmení], který se sám nadto označil za„ spolumajitele žalovaného“). Nicméně všichni svědci potvrdili předmět a rozsah sjednaného díla, pokud jde o původní objednávku na pokládku kamenných koberců. Zároveň ze všech výpovědí vyplynulo, že žalovaný nebyl zcela spokojen se vzhledem finálního povrchu, nicméně ze strany svědků žalovaného byl důvod spatřován v nekvalitně odvedené práci, ze strany svědka žalobce, pana [příjmení svědka 1] pak bylo důvodem nedodržení pokynů žalobce k ochraně položeného povrchu (dle jeho výpovědi měly na povrchy před aplikací finálního nátěru i po jeho aplikaci, avšak před řádným vyzráním vstupovat různé osoby, ačkoliv žalobce upozorňoval na zákaz vstupu na povrchy a zákaz kontaktu povrchů s vodou). Tento problém byl spatřován ve„ flekatém vzhledu“ povrchů (výpovědi všech svědků), ačkoliv svědci se již rozcházejí v tom, kolika místností se problém týkal (dle svědků [příjmení svědka 2], [příjmení svědka 3] a [příjmení svědka 4] šlo o většinu prostor dle svědka [příjmení svědka 1] jen o cca 3 – 4 místnosti v celém objektu). Z výpovědí svědků žalovaného však také vyplynulo, že ze strany žalovaného nebyly žádné výhrady vůči žalobci v písemné podobě uplatněny (svědek [příjmení svědka 3] vypověděl, že„ na to mají oddělení“ a že doufá, že uplatněny byly, neboť„ na tom trval“, svědek [příjmení svědka 2] uvedl, že on výtky neuplatňoval, celou věc posléze převzal jednatel žalovaného, svědek [celé jméno svědka 4] [jméno] uvedl, že vady měl žalobci vytýkat pan [příjmení svědka 3], svědek sám toto nikdy nečinil; zároveň ale svědek [příjmení svědka 4] uvedl, že stavbyvedoucí určitě není osobou, která by měla za žalovaného hodnotit, zda dílo má nebo nemá vady); výhrady měl v ústní podobě uplatňovat pan [příjmení svědka 3] (viz jeho výpověď a výpověď svědka [příjmení svědka 2]). Konečně soud zjistil, že mezi svědkem [příjmení svědka 3] a svědkem [příjmení svědka 1] probíhaly diskuze o položení další vrstvy uzavíracího nátěru cca v listopadu 2017; důvod pro jeho pokládku však svědci vnímají zcela odlišně (dle svědka [příjmení svědka 3] a [příjmení svědka 2] mělo jít o nápravu flekatého vzhledu, dle svědka [příjmení svědka 1 mělo] jít o preventivní opatření v koupelnách, kde pravděpodobně nebyla zcela perfektní hydroizolační vrstva). Nicméně všichni svědci žalovaného shodně uvedli, že provedení tohoto nátěru za příplatek dle cenové nabídky žalobce je nepřijatelné a bylo ze strany žalovaného odmítnuto; ostatně i svědek [příjmení svědka 1] uvedl, že cenová nabídka nebyla nikdy žalovaným písemně potvrzena. V řízení pak nebylo zjištěno nic, co by potvrzovalo výpověď svědka [příjmení svědka 1] o tom, že svědek [příjmení svědka 3] mu ústně sdělil, aby provedli druhý uzavírací nátěr v rozsahu zaslané cenové nabídky, ani o tom, že by byl druhý nátěr skutečně proveden.

12. Ze znaleckého posudku znalce [titul] [příjmení znalce] soud zjistil, že žalobcem zhotovené povrchy trpí vadami spočívajícími jednak v nerovnoměrné barevnosti, povrch působí dojmem, že jsou na něm tmavší skvrny navozující dojem zašpinění, a jednak nerovnoměrném nanesením povrchu u krajů místností, což způsobuje předně zhoršenou možnost čištění povrchů (v prohlubních u stěn se více drží špína) a dále to může mít vliv též na bezpečnost. Znalec jednoznačně došel k závěru, že skvrnitý vzhled je způsoben aplikací poslední vrstvy pryskyřice na podklad, který nebyl zcela čistý, příp. aplikací samotné znečištěné pryskyřice. Znalec vyloučil možnost následného znečištění povrchů po jejich dokončení, neboť nezaznamenal poškození svrchní vrstvy kamenného koberce. Znalec taktéž uzavřel, že nerovnosti kamenného koberce u okrajů místností (u stěn a v přechodech na jiné povrchy) byly způsobeny nedůslednou a nesprávnou aplikací svrchní vrstvy pryskyřice, neboť to je řemeslně náročnější část pokládky povrchu, kde je třeba preciznější aplikace s důrazem na detail. Konečně znalec uvedl, že odstranění takto popsaných vad není možné, aniž by došlo k destrukci již položených povrchů. Druhou možností by pak byla aplikace další vrstvy pryskyřice, která by však musela mít tmavší odstín, aby překryla existující skvrny. Při bezchybné aplikaci by se takto daly odstranit i nerovnosti povrchu u stěn místností. Tímto postupem by však došlo ke změně – ztmavení celkového barevného vzhledu o několik odstínů. Konečně znalec ještě shledal v některých případech nerovnosti povrchů v rámci plochy místností (tj. nikoliv u stěn), avšak u nich nebylo lze s jistotou uzavřít, zda se nejednalo o zamýšlenou vlastnost povrchu. K tomu srov. znalecký posudek [titul] [příjmení znalce] [číslo] vč. výslechu znalce.

13. Ze sdělení vlastníka nemovitosti v [obec], kde bylo dílo provedeno, soud zjistil, že vlastník považuje 80 % místností, v nichž byl položen kamenný koberec za vadné, neboť povrhy jsou nerovné a jsou zde viditelné skvrny (srov. sdělení vlastníka z 4.5.2019 na č.l. 51 spisu). V dalším průběhu řízení pak vlastník nemovitosti dodal soudu půdorysné plány objektu, v nichž vyznačil výskyt vad v jednotlivých místnostech. Soud z nich zjistil, že vady označené jako„ skvrny“,„ nerovnosti v ploše“ a„ nerovnosti u stěn“ se vyskytují v každé z místností, kde je kamenný koberec položen, byť ne vždy se vyskytují všechny vady současně (srov. informace od vlastníka budovy na čl. 218 spisu). Uvedené vady pak soud považuje s ohledem na zjištění znalce za vady potvrzené též znalcem a jím zachycené na fotografiích.

14. Provedeným dokazováním tak soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: účastníci řízení mezi sebou uzavřeli smlouvu tak, že žalovaný zaslal dne 28.7.2017 objednávku na položení celkem 538 m2 kamenných koberců v koupelnách, WC a přilehlých chodbičkách v objektu stavby [název] centra [obec] v celkové ceně 594 155 Kč bez DPH, přičemž takto akceptoval cenovou nabídku žalobce z 12.7.2017. V rámci objednávky byla stanovena splatnost faktur 65 dní, což žalobce akceptoval tím, že vystavil zálohovou fakturu a poté započal s prováděním práce. Žalovaný zaplatil zálohu ve výši 297 078 Kč. Poté žalobce započal s prováděním díla, které bylo žalobcem předáno žalovanému dne 15.12.2017. Dále bylo prokázáno, že žalovaný nebyl s dílem zcela spokojený a žalobci jím vnímané vady vytkl písemně v rámci předávacího protokolu ze dne 15. 12. 2017. Strany nesjednaly povinnou písemnou formu vytýkání vad díla, proto bylo možné vytčení vad i ústně. Z výpovědí svědků vyplynulo, že žalobce věděl, jaké konkrétní vady měl žalovaný v předávacím protokole na mysli, že se jednalo o mléčný (nikoliv průhledný) povrch všech podlahových krytin, skvrnitý vzhled a dále výšku spáry u dveří. Ze znaleckého posudku, sdělení vlastníka budovy a fotodokumentace pak má soud za prokázané, že provedené povrchy skutečně trpěly vadami, a to nerovnoměrnou barevností a nerovnostmi u stěn, přičemž tyto vady se vyskytují ve všech místnostech, kde je kamenný koberec aplikován. Soud má taktéž za prokázané, že se jedná o vady neodstranitelné, aniž by došlo k výrazné změně celkové barvy povrchu (na tmavší odstín), případně jeho destrukci. Konečně bylo prokázáno, že žalobce vystavil žalobci fakturu z 22.12.2017 č. [číslo] se splatností 22.1.2018 na doplatek ceny v celkové výši 297 077 Kč a fakturu z 2.1.2018 [číslo] se splatností 1.2.2018 za další uzavírací nátěr na částku 50 859 Kč.

15. V řízení se žalobce domáhal – po částečném zamítnutí žaloby – zaplacení částky 297 077 Kč jako ceny původního díla. Žalovaný nároku oponoval s tím, že pokud jde o cenu původního díla, dílo vykazovalo vady takového rozsahu, že žalovanému svědčí právo na slevu z ceny díla odpovídající žalované částce.

16. Pro posouzení věci je z hlediska hmotného práva rozhodná právní úprava obsažená v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“). Podle § 2586 odst. 1 o.z. platí, že„ smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.“ Smlouva o dílo pak nevyžaduje ke svému platnému uzavření písemnou formu. Nárok na zaplacení ceny díla pak vzniká zhotoviteli dle § 2610 o.z. jeho provedením, přičemž dle § 2604 o.z.„ dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno.“. Dle § 2605 odst. 1 o.z. pak platí, že„ dílo je dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Objednatel převezme dokončené dílo s výhradami, nebo bez výhrad.“ Konečně § 2617 o.z. stanoví, že„ má-li dílo při předání vadu, zakládá to povinnosti zhotovitele z vadného plnění; (… (“, přičemž dle § 2615 odst. 2 o.z. o právech objednatele z vadného plnění platí obdobně ustanovení o kupní smlouvě, tj. § 2099 – 2112 o.z. Podle § 2106 odst. 1 písm. c) platí, že„ Je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo (… (na přiměřenou slevu z kupní ceny“,„ Kupující sdělí prodávajícímu, jaké právo si zvolil, při oznámení vady, nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady. Provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího; (… (“ (odst. 2 cit. ust.) a„ Nezvolí-li kupující své právo včas, má práva podle § 2107“ (odst. 3 cit. ust.). Podle § 2107 odst. 1 o.z. platí, že„ Je-li vadné plnění nepodstatným porušením smlouvy, má kupující právo na odstranění vady, anebo na přiměřenou slevu z kupní ceny.“ Konečně podle § 2108 platí, že„ Do odstranění vady nemusí kupující platit část kupní ceny odhadem přiměřeně odpovídající jeho právu na slevu.“ 17. V projednávané věci soud uzavřel, že žalobce žalovanému dílo předal dne 15.12.2017. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani výpověď svědka [příjmení svědka 3], který„ pro sebe dílo nepovažoval za převzaté“ či svědka [příjmení svědka 4], který předání spojoval pouze s předáním celého díla mezi žalovaným a investorem. Argumentaci žalovaného, že k předání nedošlo vyvrací i sama skutečnost potvrzená všemi svědky, že se ani žalobce ani žalovaný po dni 15.12.2017 již nepokoušel nijak vzájemně kontaktovat, aby dílo nějakým způsobem dokončil či odstranil vady, resp. toto nebylo v řízení tvrzeno ani prokázáno. Je tak zřejmé, že oba účastníci řízení měli dílo za předané. Soud tak uzavřel, že dílo bylo dokončeno a předáno, žalobci tak ve smyslu § 2610 o.z. vzniklo právo na zaplacení jeho ceny, tj. částky 297 077 Kč.

18. Soud poté zkoumal důvodnost obrany žalovaného, že mu s ohledem na jím vytčené vady díla svědčí právo na slevu z díla v rozsahu žalované částky. Z předávacího protokolu a z výslechu svědků soud zjistil, že žalovaný převzal dílo s výhradami a tyto zjištěné vady řádně vůči žalobci uplatnil právě v předávacím protokolu a též v ústní podobě, přičemž mezi účastníky byl takto specifikovaný rozsah vytýkaných vad zřejmý. Soud následným dokazováním zjistil, že dílo tedy trpělo vadami v celém rozsahu položených povrchů. Zjištěné vady sice nemají vliv na základní funkčnost, ale dílo trpí jednak vzhledovými defekty, když povrchy působí jako flekaté, a zároveň je povrch u stěn místností, vč. přechodů do jiných místností nerovnoměrný, což jednak ztěžuje údržbu a jednat to může být omezující též z hlediska bezpečnosti (riziko uklouznutí po nahromaděné vodě). Jelikož popsané vady, byť primárně estetického charakteru, navozují dojem (či dokonce v případě nerovností u stěn způsobují) zašpinění podlah, což je ve zdravotnickém zařízení obzvláště výrazné, soud považoval vady za podstatné porušení smlouvy, nadto se jedná o vady neodstranitelné.

19. Z právě uvedeného je tak zřejmé, že žalovanému vzniklo právo na slevu z ceny díla. Poněvadž se jedná o podstatné porušení smlouvy a žalovaný vady žalobci vytkl při přebírání díla (srov. výpověď svědka [příjmení svědka 3], [příjmení svědka 4] a [příjmení svědka 1]), měl si ve smyslu § 2106 odst. 2 o.z. zvolit právo z vadného plnění bez zbytečného odkladu; to však žalovaný ani netvrdil, ani neprokázal. S ohledem na § 2106 odst. 3 o.z. mu tak náleží pouze práva stanovená v § 2107 o.z., nicméně i toto ustanovení přiznává objednateli, tj. žalovanému právo na slevu z ceny díla. Žalovaný pak toto právo zvolil v odporu proti platebnímu rozkazu, který byl žalobci doručen prostřednictvím soudu dne 22.11.2018; žalobce mohl až do tohoto okamžiku odstranit vady podle svého uvážení, což však neučinil.

20. Soud tak dospěl k závěru, že žalovanému náleží právo z vad díla, a to v podobě slevy z ceny díla. Žalovaný tvrdil, že výše slevy odpovídá jím zadržované části ceny díla a tedy již není povinen žalobci ničeho zaplatit. Žalovaný však soudu nenabídl jakýkoliv důkaz k prokázání svého tvrzení, že výše nároku na slevu odpovídá právě žalované částce, a to i přes opakované poučení ze strany soudu. Resp. žalovaný důkazní návrh označil – znalecký posudek k posouzení odpovídající slevy z ceny díla, avšak, jelikož nesložil zálohu na provedení důkazu, soud důkaz s ohledem na § 141 odst. 1 o.s.ř. nemohl provést. V takovém případě soudu nezbylo než uzavřít, že žalovaný neunesl své břemeno důkazní k tomuto pro sebe klíčovému tvrzení. Jelikož tak nebylo prokázáno, že by výše zadržované části ceny díla (§ 2108 o.z.) odpovídala rozsahu vad, soud žalovanému uložil celou žalovanou částku zaplatit. Takový závěr samozřejmě nemá vliv na samotnou existenci práva žalovaného na slevu z díla, avšak bude se jí muset domáhat v případném samostatném řízení, nedospějí-li účastníci řízení k dohodě.

21. Soud tedy uzavřel, že žalobci svědčí právo na zaplacení ceny díla, neboť dílo řádně dokončil. Zároveň žalovaný neunesl břemeno důkazní ke své obraně, že mu svědčí právo na slevu z ceny díla právě ve výši žalované částky. Soud tedy žalobci přiznal právo na zaplacení částky 297 077 Kč. Poněvadž je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, soud žalobci přiznal též dle § 1970 o.z. právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši stanovené dle ve spojení s § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud stanovil s ohledem na dohodu stran týkající se splatnosti faktur ve lhůtě 65 dnů, tj. od 27.2.2018.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 146 196 Kč. V původním řízení před soudem prvního stupně se žalobce domáhal zaplacení částky 347 936 Kč a byl úspěšný co do částky 297 077 Kč, ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Za tuto část řízení mu tedy soud přiznal náklady dle § 142 odst. 2 o.s.ř. v částce 86 906 Kč, přičemž tato částka představuje 70,76 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 85,38 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 14,62 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 13 918 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 347 936 Kč sestávající z částky 9 700 Kč za každý z devíti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepsání žaloby, účast na jednání dne 28.2.2019, 2.5.2019 přesahujícím 2 hodiny a 5.9.2019, sepsání závěrečného návrhu při současné omluvě z jednání dne 12.9.2019) včetně devíti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 90 000 Kč ve výši 18 900 Kč. Na nákladech právního zastoupení tak činily za první část řízení před soudem prvního stupně 77 057 Kč.

23. Následně soud přiznal též náhradu právního zastoupení za následující fáze řízení (odvolací a další řízení před soudem prvního stupně), přičemž předmětem sporu byla již jen částka 297 077 Kč a žalobce byl v tomto rozsahu zcela úspěšný. Soud mu tedy ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů za celkem 5 úkonů právní služby po 9 500 Kč dle § 11 odst. 1 písm. d) a g) a.t. (písemné vyjádření k odvolání z 3.1.2020, účast u jednání odvolacího soudu dne 20.5.2020 a účast u jednání před soudem prvního stupně dne 16.12.2021, 31.3.2022 a 16.9.2022), včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 49 000 Kč ve výši 12 290 Kč. Celková výše nákladů právního zastoupení za odvolací a další prvnostupňové řízení činí 59 290 Kč. V součtu pak celá náhrada nákladů řízení, kterou je žalovaný povinen, činí částku 146 196 Kč, které soud dle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému zaplatit k rukám zástupce žalobců.

24. Pro úplnost soud uvádí, že žalobci nepřiznal v pořadí druhou náhradu za úkon právní služby spočívající v přípravě a převzetí zastoupení při změně právního zastoupení v průběhu řízení. Je čistě na rozhodnutí účastníka řízení, zda v průběhu řízení změní své právní zastoupení či nikoliv a takový jeho krok nelze zohlednit v rámci náhrady nákladů řízení, neboť je pro – v řízení neúspěšnou – protistranu zcela nepředvídatelný a neovlivnitelný. Stejně tak soud nepřiznal náhradu za vyjádření ke znaleckému posudku, neboť se nejedná o vyjádření ve věci samé a sloužilo k efektivnější přípravě ústního jednání.

25. Konečně výrokem III. soud uložil žalovanému dle § 148 odst. 1 o.s.ř. k náhradě částku 5 463 Kč, která představuje znalečné. Znalečné bylo ve věci přiznáno a uhrazeno znalci [titul] [příjmení znalce] v celkové výši 15 436 Kč (usnesení na čl. 191 a na čl. 201 p.v.). Poněvadž žalovaný uhradil zálohu na vypracování tohoto důkazu ve výši 10 000 Kč, soud mu výrokem III. jako účastníku ve věci zcela neúspěšnému uložil nahradit státu tu část nákladů znaleckého posudku, která nebyla kryta zálohou na znalečné a jedná se tak o náklady dosud nesené státem.

26. Lhůty k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. v obecné délce 3 dnů, neboť v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.