14 C 242/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudcem Mgr. Annou Vrdlovcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 41 299 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 41 299 Kč s příslušenstvím se v plném rozsahu zamítá.

II. Žalobce je povinen žalované zaplatit na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 30. 9. 2020, se žalobkyně domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 36 401 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 4 898,79 Kč a náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne 21. 3. 2018 smlouva o úvěru [číslo]. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 39 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s úrokem (efektivní úroková sazba) ve výši 136,62 % ročně v 36 měsíčních splátkách ve výši 3 139 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem duben 2018. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované zasláno. Schopnost žalované hradit úvěr byla žalobkyní prověřena. Žalovaná neplnila řádně podmínky splácení úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byla žalovanou uhrazena částka celkem ve výši 70 697 Kč. Před zesplatněním úvěru vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 2 994 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované podle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 2 600 Kč. V důsledku prodlení žalované došlo k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátky č. 23 splatné dne 17. 2. 2020. K datu 22. 4. 2020 tak došlo k zesplatnění úvěru dle bodu 6.4. smlouvy, čímž se stala splatná dosud nezaplacená jistina úvěru, nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, s tím, že zesplatněnou částku 30 807,67 Kč byla žalovaná povinna uhradit nejpozději v den zesplatnění. Před zesplatněním úvěru byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky a byla jí poskytnuta lhůta alespoň 30 dnů. Dle bodu 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, vzniká jí tím povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky úvěru za každý den prodlení, tj. v daném případě od 24. 4. 2020. Žalovaná částka se skládá z nové jistiny úvěru 30 807,67 Kč (tj. původní nesplacená jistina 26 740,22 Kč a úrok přirostlý ke dni zesplatnění ve výši 4 067,45 Kč), smluvní pokuty ve výši 2 994 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 2 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny v celkové výši 4 898,79 Kč. Kromě uvedených nároků požadovala žalobkyně po žalované rovněž zaplacení úroku z úvěru ve výši 89,29 % ročně z částky 26 740,22 Kč od 24. 4. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 24. 4. 2020 dosáhne částky 135 604 Kč, a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 36 401 Kč od 24. 4. 2020 do zaplacení. Pro úplnost žalobkyně uvedla, že úroková sazba 89,29 % představuje nominální roční úrokovou sazbu, která odpovídá efektivní roční úrokové sazbě sjednané ve smlouvě.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním došlým soudu dne 4. 11. 2020. Ve svém vyjádření uvedla, že nárok žalobkyně neuznává. Za nesporné žalovaná považovala skutečnosti, že s žalobkyní uzavřela smlouvu o poskytnutí úvěru, podle níž jí byl poskytnut úvěr 39 000 Kč, který se zavázala splácet v pravidelných splátkách po 3 139 Kč vždy do 17. dne v měsíci počínaje dubnem 2018, přičemž zaplatila pouze 22 splátek. Dále žalovaná uvedla, že poslední splátku zaplatila za březen 2020, a to pouze částečně a nikoli včas. Celkem žalovaná podle svých slov zaplatila 70 697 Kč. Žalovaná dále namítla neplatnost předmětné smlouvy zejména v části ohledně úroku, když jednotlivé části žalovaného nároku jsou v důsledku toho nepřiměřeně vysoké, a to s odkazem na § 580 odst. 1 ve spojení s § 1796 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), jako lichevní ujednání, respektive jako ujednání příčící se dobrým mravům. Podle žalované dále nenastaly žádné skutečnosti předjímané smlouvou, kvůli nimž by mohla žalobkyně zesplatnit úvěr, když tvrdila, že splátku splatnou dne 17. 2. 2020 uhradila dne 27. 2. 2020 a splňovala podmínky pro využití ochranné doby s odkazem na § 3 odst. 3 písm. a) zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, a contrario. Žalovaná dále neuznala nárok žalobkyně co do částky 998 Kč jako smluvní pokuty a co do částky 1 400 Kč jako náhrady nákladů za prodlení.

3. Ve své replice doručené soudu dne 18. 11. 2020 žalobkyně upřesnila, na které splátky byly jednotlivé platby žalované započteny. K úrokové sazbě 89,29 % ročně pak doplnila, že tato činí 3,7násobek nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů z kreditních karet v březnu 2018. Podle názoru žalobkyně jsou za nepřiměřené považovány sazby úroku převyšující obvyklou míru čtyřnásobně.

4. K projednání věci nařídil soud jednání na 11. 2. 2021, k němuž se dostavili právní zástupce žalobkyně a žalovaná.

5. Při jednání soud provedl dokazování, z něhož zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne 21. 3. 2018 Smlouva o úvěru [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 39 000 Kč s tím, že celková částka úvěru, kterou měla žalovaná žalobkyni vrátit v 36 měsíčních splátkách po 3 139 Kč, činila částku 113 004 Kč. Mezi stranami bylo ujednáno, že splátky budou žalovanou hrazeny nejpozději do 17. dne příslušného kalendářního měsíce. Současně byla ujednána zápůjční úroková sazba ve výši 136,62 % ročně a RPSN ve výši 136,62 %. Pro případ prodlení žalované byť s částí splátky přesahující 65 dnů se stává celá částka automaticky splatnou (čl. 6 smlouvy). Rovněž bylo sjednáno, že pokud žalovaná nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení (čl. 6 smlouvy). Pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky vzniká žalobkyni právo za každou takovou splátku na náhradu nákladů ve výši 200 Kč při prodlení 15 dnů (čl. 6 smlouvy) a dále na smluvní pokutu ve výši 499 Kč při prodlení 30 dnů (čl. 6 smlouvy). Před uzavřením smlouvy bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalované (hodnocení klienta ze dne 21. 3. 2018, výpis záznamů z registru SOLUS, pracovní smlouva, potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, výplatní páska za leden 2018). Částka ve výši 39 000 Kč byla žalované vyplacena dne 22. 3. 2018 a žalovanou byla žalobkyni uhrazena postupnými splátkami za období od 17. 4. 2018 do 17. 2. 2020 částka 70 697 Kč (karta klienta). Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, proto byla v průběhu trvání smluvního vztahu žalobkyní opakovaně vyzývána k úhradě dlužných splátek (výzva k zaplacení ze dne 18. 11. 2019, 18. 12. 2019, 17. 1. 2020, 17. 2. 2020, 19. 3. 2020 a 17. 4. 2020). Žalovaná již dále žalobkyni ničeho na sjednané splátky nezaplatila, proto došlo k automatickému zesplatnění dluhu z úvěru ke dni 22. 4. 2020 (oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 22. 4. 2020). Žalovaná byla předžalobně upomenuta výzvou ze dne 9. 9. 2020 zástupkyní žalobkyně (předžalobní výzva ze dne 9. 9. 2020 včetně kopie podacího archu). Z databáze časových řad ARAD, jež je veřejnou databází, která je součástí informačního servisu České národní banky, byl soudem opatřen výpis z této databáze pro roční procentní sazbu nákladů (RPSN) korunových úvěrů domácnostem na spotřebu za období do února do dubna 2018, která se pohybovala mezi 8,93 % a 9,10 %. Dle výpisu pro úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu byla sazba mezi 7,84 % a 8,91 % (tabulka opatřená soudem – výpis z databáze ARAD pro RPSN a výpis z databáze ARAD tabulka úrokových sazeb korunových úvěrů). Ze sdělení zajištěných soudem podle § 128 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyplývá, že [právnická osoba], poskytovala v březnu 2018 smlouvy o spotřebitelském úvěru bez určení účelu a bez zajištění při výši úvěru 39 000 Kč a měsíčním splácení na dobu 36 měsíců s obvyklou výší roční efektivní úrokové sazby 12,4 % (RPSN 13,7 %), [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], poskytovala v březnu 2018 spotřebitelské úvěry s nominálními úrokovými sazbami od 4,4 do 13,9 % ročně, nejčastěji 5,9 % ročně, u [právnická osoba] činila úroková sazba v období března 2018 v průměru 11,9 % (RPSN 12,5 %), [právnická osoba], poskytovala v březnu 2018 úrokovou sazbu v rozmezí 4,9 až 20 % ročně, [právnická osoba], poskytovala v březnu 2018 standardně sazby úvěrů 10,9 % ročně, u [právnická osoba] činila základní sazba 7,9 až 15,9 % a RPSN 8,20 až 17,13 % a u [právnická osoba] činila průměrná nominální úroková sazba 17,76 % ročně v březnu 2018 a 16,88 Kč % ročně v prvním čtvrtletí 2018, průměrná efektivní úroková sazba 15,31 % ročně v březnu 2018 a 14,91 % ročně v prvním čtvrtletí 2018 a průměrná RPSN 19,31 % v březnu 2018 a 18,30 % ročně v prvním čtvrtletí 2018 (sdělení [právnická osoba] č. l. 30, sdělení [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], č. l. 32, sdělení [právnická osoba] č. l. 36, sdělení [právnická osoba] č. l. 38, sdělení [právnická osoba] č. l. 40, sdělení [právnická osoba] č. l. 42 a sdělení [právnická osoba] č. l. 44). [právnická osoba], odkázala soud na statistiku České národní banky (sdělení [právnická osoba], č. l. 34).

6. Provedeným dokazováním a na základě shodných tvrzení účastníků soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: V řízení bylo prokázáno, že účastníci řízení spolu dne 21. 3. 2018 uzavřeli úvěrovou smlouvu a na jejím základě žalobkyně poskytla žalované k čerpání peněžní prostředky v částce 39 000 Kč, které byla žalovaná povinna žalobkyni vrátit v 36 měsíčních splátkách po 3 139 Kč, a to společně s úrokem z úvěru. Výše efektivní úrokové sazby a rovněž RPSN byla stanovena na 136,62 % ročně. V řízení bylo rovněž prokázáno, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy splnila svou povinnost zkoumat schopnost žalované splácet poskytovaný úvěr, neboť si vyžádala výpis z registru SOLUS a rovněž si od žalované vyžádala doklady, jimiž bylo prokázáno, že žalovaná je zaměstnána, přičemž z příjmu je schopna poskytnutý úvěr splácet. Žalovaná zaplatila žalobkyni před zesplatněním úvěru postupnými platbami částku v celkové výši 70 697 Kč, přičemž poslední platba ze strany žalované byla učiněna dne 17. 4. 2020. K automatickému zesplatnění úvěru došlo ke dni 22. 4. 2020. Průměrná sazba úrokových sazeb v bankovním sektoru u úvěrů s obdobnými parametry jako v předmětné věci činila v období března 2018 cca 11,5 % ročně, průměrná RPSN pak v těchto případech byla pod hranicí 13 %. Také v případě [právnická osoba] jako nebankovního poskytovatele úvěru nepřesáhly průměrné úrokové sazby a RPSN hranici 20 %.

7. Soud neprovedl důkaz vyjádřením znalce k problematice nominální a efektivní úrokové sazby, rozhodnutím o přiznání podpory v nezaměstnanosti žalované, listinou nadepsanou jako Informace o zápůjčních úrokových sazbách obvyklých na trhu pro účely uplatnění výjimky z plné působnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kopií sdělení [právnická osoba] ohledně sazeb v lednu 2013 a kopií sdělení [právnická osoba] ve stejné věci a odpovědí České národní banky ve věci žádosti o poskytnutí informace, neboť to měl ve věci za nadbytečné.

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu, soud posoudil věc po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná, přičemž pro posouzení věci jsou rozhodná ustanovení o. z.

9. Podle § 2395 o. z.„ (s ) mlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“. Podle § 580 odst. 1 o. z.„ (n) eplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.“.

10. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 36 401 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty ve výši 4 898,79 Kč a dále úroku z úvěru ve výši 89,29 % ročně z částky 26 740,22 Kč od 24. 4. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 24. 4. 2020 dosáhne částky 135 604 Kč. Veškeré tyto nároky žalobkyně opírala o smlouvu o úvěru, kterou mezi sebou účastníci řízení dne 21. 3. 2018 uzavřeli.

11. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2695 a následující o. z. Žalovaná nehradila dohodnuté splátky řádně a včas, proto došlo k zesplatnění úvěru včetně jeho příslušenství v souladu se smlouvou. V posuzované věci však nemohlo zůstat přehlédnuto, že úroky z úvěru byly sjednány ve výši efektivní úrokové sazby 136,62 % ročně a RPSN ve shodné výši. Ze sdělení jednotlivých bank bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy, tj. v březnu 2018 činila sazba úroku u těchto bankovních institucí pro úvěry obdobných parametrů v průměru přibližně 11,5 % ročně a průměrná RPSN činila méně než 13 %. Úrok, tak jak byl se smlouvě sjednán, tedy dosahuje více než sedminásobku úroku obvyklého u bankovních subjektů (porovnává-li se nominální úroková sazba 89,29 %), u RPSN pak jde o více než desetinásobek. Rovněž podle databáze časových řad ARAD jako součásti informačního systému České národní banky nepřevyšovaly úrokové sazby úvěrů poskytovaných bankami domácnostem na spotřebu hranici 9 %.

12. Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 dospěl k závěru, že„ V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce "spokojí" - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník – s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá zhodnotit" běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. (…) Dovolací soud proto dospěl k závěru, že nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst.1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“.

13. Žalovaná sama namítala nepřiměřenou a nemravnou výši úroku, soudu přitom v každém případě náleží zkoumat z úřední povinnosti otázku kolize uzavřené smlouvy o úvěru s dobrými mravy, potažmo zákonnými principy na ochranu spotřebitele coby slabší strany. Za situace, kdy si účastníci ujednali roční úrokovou sazbu a shodnou RPSN ve výši 136,62 %, která přesahuje desetinásobek průměrné výše RPSN, a přepočtená nominální úroková sazba 89,29 % ročně dosahuje více než čtyřnásobku úroku obvyklého nejen u bankovních subjektů, dospěl soud k závěru, že se takové ujednání příčí dobrým mravům a je třeba jej považovat za absolutně neplatné ve smyslu shora citovaného § 580 o. z. S ohledem na skutečnost, že se navíc jedná o podstatnou náležitost smlouvy o úvěru a takové ujednání nelze od smlouvy oddělit, soud shledává celou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou. V této souvislosti se soud zcela ztotožňuje se závěry Městského soudu v Praze vyjádřenými v rozsudku 24. 9. 2019, č. j. 22 Co 197/2019-99, že, s ohledem na podnikatelský záměr žalobkyně, by žalobkyně smlouvu o úvěru neuzavřela, pokud by byla úročena pouze obvyklou úrokovou sazbou. Soud tak měl celou smlouvu za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy v souladu s § 580 o.z. ve spojení s § 576 a 577 o.z.

14. Vzhledem k uvedeným závěrům pak byla žalovaná povinna žalobkyni vrátit pouze to, co si půjčila (§ 2993 o. z.). Jak bylo v řízení zjištěno a prokázáno, a to i nespornými tvrzeními účastníků, žalovaná za dobu trvání smluvního vztahu zaplatila žalobkyni 70 697 Kč a po Žalovanou uhrazená částka tak dokonce převýšila částku jistiny (39 000) více než 1,5krát. Soudu tak nezbylo, než žalobu v celém rozsahu zamítnout, neboť žalovaný nárok žalobkyni z uvedeného důvodu nesvědčí.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, má tudíž proti žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které sestávají ze 2 paušálních náhrad podle § 151 odst. 3 o. s. ř. po 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za písemné vyjádření (§ 1 odst. 3 písm. a) a účast na jednání před soudem (§ 1 odst. 3 písm. c).

16. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.