14 C 262/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Annou Vrdlovcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně trvale bytem adresa žalobkyně doručovací adresa adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 78 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 78 000 Kč se v celém rozsahu zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 35 731 Kč k rukám právní zástupkyně žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně podala dne 12. 9. 2019 žalobu, kterou se domáhala, aby jí soud přiznal částku ve výši 78 000 Kč na náhradu újmy, jež žalobkyni vznikla ze vztahu s žalovaným. Konkrétně žalobkyně uvedla, že žalovaný se vůči ní v průběhu vztahu dopouštěl násilné činnosti, mj. i ohrožování střelnou zbraní, přičemž tyto útoky vygradovaly dne [datum]. Tento den ve večerních hodinách chtěla žalobkyně opustit byt na adrese [adresa], neboť po již proběhlých hádkách s žalovaným, chtěla předejít další konfrontaci, přičemž během toho, co se žalobkyně obouvala, žalovaný přiběhl a nakopl boty u botníku, kdy nakopnutá treková obuv zasáhla žalobkyni do obličeje a způsobila jí frakturu nosu. Žalobkyně byla následně převezena žalovaným na pohotovost ve [název] nemocnici, nicméně poškození bylo natolik závažné, že si s odstupem času vyžádalo korekční rhinoplastiku pro mírnou deviaci a zhoršené dýchání vpravo. Žalobkyně tak požaduje nahrazení újmy spojené se shora uvedenou situací, a to za následnou operaci a léčbu, navštěvování psychiatrických zařízení po útoku. Dále ještě požaduje bolestné a náhradu za ztížení společenského uplatnění.

2. K výzvě soudu ve smyslu § 43 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) ze dne 19. 9. 2019 žalobkyně konkretizovala dne 3. 10. 2019 žalobní nároky, kdy v první řadě uvedla, že skutečně vynaložené náklady na operaci byly 32 000 Kč. Žalobkyně dále blíže popsala své léčení a vytrpěné útrapy po shora popsaném útoku ze dne [datum], kdy nad rámec již výše uvedeného uvedla, že v návaznosti na útok měla v obličeji modřiny, dotekovou bolestivost a lehký problém s dýcháním vpravo. Deformace nosní kosti měla velký dopad na její sebevědomí, vzhled i psychickou stránku. Po útoku byla na psychickém dně, nebyla se schopná soustředit, a to ani v práci, následně musela vyhledat pomoc odborníka a začít brát antidepresiva. K tomu žalobkyně dále uvedla, že antidepresiva brala asi rok, nicméně dodnes zažívá úzkostné stavy a občasně musí po těchto lécích opět sáhnout, přičemž tyto léky rovněž poškozují její zdraví. Co se týká operace, samotný zákrok byl velmi bolestivý, posléze měla opět 14 dní modřiny i bolestivost v obličeji, a tento stav jí tak opět omezil v začlenění do společenského života. Částku 46 000 Kč za tyto v souhrnu popsané útrapy tak žalobkyně nepovažuje za zvláštní, nebo přehnanou.

3. U ústního jednání konaného dne 25. 6. 2020 žalobkyně dále k výzvě soudu dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. upřesnila žalobu tak, že incident [datum] byl vyústěním dlouhodobého tlaku žalovaného, kdy v návaznosti na tento incident nebyla schopná běžného fungování, měla dlouhodobé poruchy spánku a žila v permanentním strachu. Proto navštívila nejprve psychologa a posléze psychiatra. Žalobkyně po incidentu běžela z bytu v [název] ulici, kde se incident přihodil, k sobě domů, kde byla její kamarádka (svědkyně [příjmení], pozn. soudu), která jí navrhovala, aby šly na policii, což žalobkyně tehdy odmítla. Když ji po incidentu žalovaný odvezl do nemocnice, jeho jméno nikde neuvedla, protože jej měla tehdy ještě ráda a měla potřebu jej bránit. V rámci doplnění ze dne 8. 7. 2020 žalobkyně nad rámec již dříve uvedeného sdělila, že psychické útrapy pociťovala do skončení setkávání s žalovaným, tedy do [anonymizováno] [rok]. K tomu ještě blíže uvedla, že se v tomto období také bála, co bude kde rozbitého, nebo kde bude mít např. modřinu. Rovněž se u ní v této době objevilo kolísání nálad a deprese až panické ataky. U ústního jednání konaného dne 21. 1. 2021 žalobkyně nad rámec již dříve uvedeného sdělila, že zranění jí způsobil žalovaný, sama by si přece takové zranění nezpůsobila. Operace jí byla indikována, tedy tuto potřebovala, před zraněním byla se svým nosem spokojena a nikdy by o ní neuvažovala. V rámci svého závěrečného návrhu uvedla, že trvá na tom, že jí zranění způsobil žalovaný, operace byla nutná, a proto navrhla žalobě vyhovět.

4. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil dne 29. 1. 2020, a to tak, že s žalobou v celém rozsahu nesouhlasil, jak s nároky, tak s tvrzeními žalobkyně. Žalovaný uvedl, že má zcela jiný pohled na události, než je popisuje žalobkyně. Rozchod účastníků proběhl již na konci [měsíc a rok] [rok], ke kterému došlo na základě vzájemných sporů a také činnosti žalobkyně, která se živila jakožto společnice při tantrických masážích. V té době s nimi nikdo byt nesdílel. Žalovaný dále popřel, že by žalobkyni někdy napadl, či že by byl někdy vykázán z obydlí. Žalobkyně byla dle názoru žalovaného posedlá svým vzhledem, stále hovořila o jeho zlepšování a v tomto ohledu si v roce [rok] i nechala udělat umělá prsa. Po rozchodu na počátku roku [rok] již žalovaný s žalobkyní nesdílel byt, nicméně žalobkyně rozchod těžce nesla a stále jej opakovaně kontaktovala, což žalovaný blokoval. Žalovaný se dále vyjádřil v tom smyslu, že po neúspěchu kontaktů začala žalobkyně chodit před byt žalovaného, přičemž v [měsíc a rok] [rok] se žalobkyně u jeho domu zranila v obličeji. Žalovaný si již nevzpomíná, jak k tomu, došlo, nicméně rozhodně ji nezranil on, následně jí poskytl první pomoc a vzal ji do nemocnice. Opětovné vyostření vzájemných vztahů přinesl nový vážný vztah žalovaného ze [měsíc a rok] [rok], kdy žalobkyně zakládala falešné účty na sociálních sítích, ze kterých psala nové partnerce žalovaného s cílem je rozeštvat. Tuto žalobu tak žalovaný připisuje povaze žalobkyně, když v době nedávné podání žaloby došlo k zasnoubení žalovaného s novou partnerkou. Žalovaný dále zdůraznil, že od poloviny roku [rok] žalobkyně na sociálních sítích sdílí fotky, na kterých je vidět, že si užívá života, tedy nejsou zde známky po nějakých útrapách či psychické újmě. Žalovaný dále upozornil, že žalobkyně na něj již opakovaně podávala trestní oznámení, které pokaždé skončilo odložením z důvodu, že nebylo prokázáno, že by se skutek stal. Rovněž žádný z podkladů k žalobě neobsahuje jakékoli meritorní rozhodnutí ohledně tvrzení žalobkyně o chování žalovaného. V žalobě uvedená operace nosu pak dle žalovaného nesouvisí s jakýmkoli incidentem, ale s rozmarem žalované, který souvisí s posedlostí vzhledem, když již v době trvání jejich vztahu říkala, že se jí její nos nelíbí a chtěla podstoupit plastickou operaci. Žalovaný tak uzavřel své vyjádření s tím, že žalobkyně především neunáší ani břemeno tvrzení ani břemeno důkazní a nad rámec toho upozornil na motivy žalobkyně, přičemž dle jeho názoru jsou z toho důvodu uplatněné nároky v rozporu s dobrými mravy.

5. Dne 16. 7. 2020 došlo Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 9 žalovaného. Toto vyjádření bylo následně dne 17. 7. 2020 postoupeno zdejšímu soudu. Žalovaný tímto podáním doplnil své stanovisko k žalobě a označil další důkazní návrhy, nicméně s ohledem na skutečnost, že koncentrační lhůta stanovená výzvou dle § 118b o.s.ř. u ústního jednání konaného dne 30. 4. 2020 uplynula dne 16. 7. 2020, soud nemohl k novým tvrzením a důkazním návrhům zde uvedeným přihlížet. Žalovaný nad rámec nově doplněných důkazních návrhům, k nimž soud přihlédnout nemohl, doplnil svá dřívější tvrzení, že jediné duševní útrapy, které snad mohla žalobkyně zažívat, byly útrapy z rozchodu, s tím, že žalobkyně jejich společnému známému uvedla, že je z rozchodu„ na prášky“, přičemž žalovaný má ze všech okolností za to, že současné řízení je určitou formou msty ze strany žalobkyně. Za takové duševní útrapy nicméně žalovaný nemůže být právně odpovědný. Žalovaný dále popřel, že by jeho vztah se žalobkyní byl zatížen domácím násilím z jeho strany, když společné fotografie z té doby naopak ukazují nadšení ze vztahu a nejsou zde stopy po jakémkoli zranění žalobkyně. Žalovaný dále jednak zdůraznil, že žalobkyně má stále stejný nos, jako již např. v roce 2014, přičemž z důvodu svého vzhledu již tehdy chtěla podstoupit plastickou operaci, od čehož jí tenkrát žalovaný odrazoval, druhak poukázal na to, že žalobkyně již od [datum], tedy pár dní po tvrzeném incidentu, opakovaně publikovala fotografie na sociálních sítích, ze kterých nejsou žádné duševní útrapy patrné, právě naopak.

6. Žalovaný u ústního jednání konaného dne 21. 1. 2021 v rámci svého závěrečného návrhu opětovně zdůraznil, že žalobkyně neunáší břemeno tvrzení a břemeno důkazní, když psychická újma není ani řádně tvrzena a dále není prokázáno, že by žalobkyní tvrzený úraz způsobil žalovaný, přičemž žalobkyně určitý druh vztahu se žalovaným udržovala až do [měsíc a rok] [rok], kdy žila dle všeho šťastným způsobem života a lze tedy mít za to, že netrpěla nějakou závažnou psychickou újmou. Proto navrhl žalobu v plném rozsahu zamítnout.

7. Soud vzal za nesporné následující skutečnosti. Účastníci byli v určitém období (zhruba do konce [měsíc a rok] [rok]) v blízkém citovém vztahu jako partneři a žili ve společné domácnosti na adrese bydliště žalobkyně v [název] ulici. Ze shodných tvrzení účastníků pak lze rovněž vzít za nesporné, že žalobkyně utrpěla dne [datum] zlomeninu nosu, okolnosti tohoto úrazu jsou nicméně sporné. <b>8. Z jednotlivých provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění.</b> 9. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] u jednání dne 21. 1. 2021 soud zjistil tyto pro věc relevantní skutečnosti. Svědkyně s žalobkyní spolubydlela od [měsíc a rok] [rok] do [měsíc a rok] [rok]. Svědkyně zná incident z [měsíc a rok] [rok] pouze zprostředkovaně od žalobkyně, když ta jí večer psala zprávu, že má zlomený nos z důvodu, že žalovaný kopl do nějaké boty, která vyletěla a způsobila toto zranění, a že jedou taxíkem do nemocnice. Žalobkyně svědkyni pak blíže incident popsala další den, kdy přišla domů. Vztah se žalovaným pak svědkyně rovněž zná pouze z vyprávění žalobkyně, nicméně ví, že účastníci se stýkali i po rozchodu v [měsíc a rok] [rok] (i po incidentu [datum]), ale svědkyně s nimi pohromadě čas nikdy netrávila ani nikdy nebyla svědkem žádné hádky. Svědkyně z líčení žalobkyně nabyla dojmu, že žalobkyně rozchod účastníků řízení dlohou dobu stresoval, měla žalovaného velmi ráda a nechtěla mu ublížit, stejně tak nechtěla vidět, že by v jejich vztahu bylo něco špatně. Svědkyně postoji žalobkyně příliš nerozuměla, zejm. s ohledem na hádky a občasné projevy násilí, které žalobkyně svědkyni popisovala. Svědkyně neví, zda měla žalobkyně nějaké zdravotní potíže po úrazu, ani zda už v té době chodila na nějakou terapii. V době operace nosu svědkyně s žalobkyní již nebydlela, všechny informace tak měla pouze od žalobkyně a ta jí sdělila, že z důvodu mírného vychýlení nosu zvažuje operaci. Svědkyně nebyla s žalobkyní v blízkém přátelském vztahu, občasně někam zašly a v [měsíc a rok] [rok] spolu byly na dovolené v Egyptě.

10. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] u jednání konaného dne 21. 1. 2021 soud učinil následující, pro rozhodnutí ve věci relevantní, zjištění. Svědkyně byla spolupracovnice žalobkyně od přelomu let [rok] [rok] do počátku roku [rok] pracovala jako laborantka a spolu se svědkyní též na recepci zdravotního zařízení. Žalovaná se jí svěřila s přeraženým nosem, domácím násilím i s tím, že jí toto měl udělat žalovaný. Svědkyně nicméně v době nástupu žalobkyně do tohoto zaměstnání toto zranění již nepozorovala, ani neví o tom, že by žalobkyně měla s nosem nějaké zdravotní potíže, rovněž se nedomnívá, že by někdy na žalobkyni byla vidět jiná zranění. Svědkyně však vnímala, že žalobkyně se poměrně často prohlížela v zrcátku a zabývala se vzhledem (tvarem) svého nosu. Svědkyně věděla, že žalobkyně podstoupila operaci zhruba před dvěma lety v době, kdy už spolu nepracovaly, neboť se jí o tom žalobkyně zmínila. Svědkyně se domnívá, že k operaci došlo, protože žalobkyni jako ženě vadil vzhledový defekt nosu, který žalobkyně vnímala jako následek zranění způsobeného žalovaným. Svědkyně měla od žalobkyně informace o tom, že navštěvovala psychologa anebo psychiatra, ale neví, jak často a jakém období. Svědkyně s žalobkyní byly pouze kolegyněmi v práci, občas po práci zašly na kávu. Žalobkyně se svědkyni svěřila převážně o předmětném incidentu s násilím, jinak se o partnerských problémech žalobkyně příliš nebavily. Svědkyně vztah účastníků řízení vnímala – podle informací od žalobkyně – jako velmi problematický právě s ohledem na konflikty a násilí, přesvědčovala žalobkyni, aby vše ohlásila na policii. Žalobkyně však ve vzájemných rozhovorech toto odmítala, neboť měla žalovaného velmi ráda, nechtěla mu ublížit a doufala, že se žalovaný polepší.

11. K důkazu soud dále provedl účastníky předložené listiny, a to úřední záznam o podání vysvětlení z [datum] u Policie ČR, Místního oddělení [část obce], ze kterého je patrné, že dne [datum] zde žalobkyně podávala vysvětlení jakožto oznamovatel trestného činu nebo přestupku. Žalobkyně zde uvedla, že žalovaný jí v průběhu vztahu nadával, ponižoval jí, došlo i na násilí a v půlce [měsíc a rok] [rok] mělo dojít k již shora popsanému incidentu se zlomeným nosem žalobkyně, kdy následně jí dle jejích slov žalovaný odvezl autem do nemocnice. Z oznámení přestupku ze dne [datum] soud zjistil, že shora uvedené oddělení Policie ČR postoupilo oznámené jednání ze dne [datum] Úřadu městské části [obec a číslo] k projednání přestupku, jakožto přestupku proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb. Z provedeného úředního záznamu o podání vysvětlení z [datum] soud vzal za prokázané, že tohoto dne žalobkyně podávala vysvětlení v pozici oznamovatel-poškozený, kdy zopakovala, že jí v průběhu vztahu žalovaný nadával a napadal, nadto ji v polovině [měsíc a rok] [rok] měl ohrožovat střelnou zbraní. Z vyrozumění Policie ČR, stejného oddělení, z [datum] je patrné, že policejní orgán ohledně jednání týkající se střelné zbraně nezjistil, že by se jednalo o trestný čin, když nelze objektivně prokázat, že se skutek stal z důvodu protichůdnosti výpovědí stran účastníků. K důkazu soud dále provedl podnět žalobkyně z [datum] směřovaný Obvodnímu státnímu zastupitelství pro [část Prahy] (dále jen OSZ), ze kterého soud zjistil, že žalobkyně žádala o výkon dozoru nad činností shora uvedeného oddělení Policie ČR při prošetřování jejího trestního oznámení na žalovaného v souvislosti s popsaným jednáním žalovaného a incidentem z [datum], žalobkyně především nesouhlasila s odevzdáním věci k projednání přestupku. Z na to navazujícího vyjádření OSZ ze dne [datum] soud zjistil, že dozorový orgán podněty žalobkyně vyhodnotil jako nedůvodné s tím, že (stručně shrnuto) tvrzení navrhovatelky nesvědčí o vzniku trestní odpovědnosti žalovaného. Soud k důkazu následně provedl vyrozumění o odložení věci z [datum], kterým Úřad městské části [obec a číslo] vyrozuměl žalobkyni o odložení věci týkající se žalobkyní tvrzeného přestupkového chování žalovaného, a to pro zánik odpovědnosti z důvodu uplynutí doby.

12. Dále soud provedl k důkazu lékařskou zprávu ze dne [datum] z Fakultní nemocnice [název] [část obce], ze které vzal za prokázané, že tohoto dne byla žalobkyně ošetřena z důvodu diagnózy fractura ossium nasalium, s uvedeným důvodem vzniku:„ nešťastnou náhodou udeřena známým do nosu“; a léčebný postup spočíval v repozici, užití nosních kapek a studených obkladů. Ze zprávy [název] [anonymizována tři slova] z [datum] soud zjistil, že žalobkyně zde absolvovala 5 individuálních konzultací, a to od [datum], poté, co se zhoršil její psychický stav v souvislosti s jejím tehdejším vztahem. Zejména kvůli opakovanému rozcházení, pocitu ponižování a z toho pramenících potíží se spánkem, jídlem a soustředěním. Ze zprávy psychiatrie [anonymizováno] z [datum] vzal soud za prokázané, že žalobkyně docházela do tohoto zařízení od [měsíc a rok] [rok] kvůli duševním obtížím, jež ji omezovaly v běžném i pracovním životě, přičemž byla nasazena farmakoterapie s dobrým klinickým výsledkem. Soud dále provedl k důkazu listinu - zprávu sanatoria [název] [právnická osoba], Plastická chirurgie [obec], MUDr. [jméno] [příjmení], z [datum], ze které je patrné, že žalobkyně byla od [datum] do [datum] hospitalizována za účelem plastické operace nosu (korekční rhinoplastika), jež proběhla bez komplikací i s následným klidným pooperačním průběhem. K důkazu byly dále provedeny příjmové doklady z [datum] za účelem shora uvedené plastické operace, a to jeden na částku 22 000 Kč (operace) za účelem operace, druhý na částku 4 000 Kč (anestezie) a třetí na částku 1 700 Kč (nadstandardní služby). K tomu soud provedl korespondující výpis z běžného účtu vedeného na jméno žalobkyně z [datum], ze kterého je zřejmé, že žalobkyně uhradila dne [datum] 10 000 Kč na účet č. [bankovní účet], což byl účet ke složení zálohy na shora uvedenou plastickou operaci. Z faktury č. [rok] od Plastické chirurgie [obec], MUDr. [jméno] [příjmení], soud vzal za prokázané, že celková cena plastické operace nosu byla vyúčtována v částce 32 000 Kč, která byla zaplacena. K důkazu provedenou předžalobní výzvou k úhradě škody z 10. 7. 2019 vč. kopie sms zprávy ze systému České pošty je patrné, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě částky 78 000 Kč, přičemž tato zásilka byla doručena dne 12. 7. 2019.

13. K důkazu byla dále provedena nájemní smlouva z [datum] vč. předávacího protokolu, kdy z této listiny je patrné, že žalovaný byl samostatným nájemcem bytu v ulici [obec a číslo], [PSČ] [obec a číslo], s tím, že spolu s nájemcem nebudou byt užívat žádné další osoby. Dále byla k důkazu provedena e-mailová komunikace z e-mailové adresy [email] na adresu [email], ze které soud zjistil, že dotyčný odpovídal žalovanému a popisoval mu svůj kontakt a zkušenosti s žalobkyní. K důkazu byla dále provedena fotografie ze sociální sítě Instagram ze dne [datum] (v přílohách spisu označená č. I) a ze dne [datum] (označená č. II), ze které jsou patrné obličejové kontury žalobkyně v době před tvrzeným incidentem se zlomeným nosem. Soud ještě k důkazu provedl fotografie předložené žalobkyní (označené v přílohách žalobkyně písm. Q), a to dvě fotografie z civilního života žalobkyně před operací (tedy po zlomenině nosu žalobkyně), a dvě fotografie, které byly pořízeny (zřejmě těsně) po operaci, přičemž z fotografií soud neshledal žádnou zjevnou stranovou odchylku nosu.

14. Podle § 91 zákona č. 89/2012 sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) je člověk nedotknutelný. Podle § 81 odst. 2 o.z. ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. Podle § 82 odst. 1 o.z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

15. Podle § 2910 o.z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

16. Podle § 2956 o.z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

17. Podle § 2960 o.z. škůdce hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu. <b>18. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům.</b> 19. Soud v daném případě shrnuje, že žalobkyně se svou žalobou domáhá náhrady újmy (právní teorie platné právní úpravy rozlišuje škodlivé následky na majetkový – škoda a nemajetkový – újma, pozn. soudu) ve smyslu § 2910, 2956 a 2960 o.z., která měla vzniknout jednáním žalovaného jednak v průběhu jejich vzájemného partnerského vztahu a druhak (a dle tvrzení žalobkyně převážně) na základě incidentu z [datum], kterýmžto měl žalovaný svým jednáním způsobit žalobkyni zranění nosu, jež si následně vyžádalo ještě korekční operaci. Žalovaný tedy měl porušit zákonem stanovená práva žalobkyně vyplývající ze shora citovaných ustanovení I. části o.z., tedy práva na ochranu osobnosti člověka. Soud připomíná, že zmíněná práva jsou právy absolutními, což znamená, že působí bez dalšího vůči všem osobám (erga omnes), tedy každý je má povinnost respektovat (např. nedotknutelnost jiného člověka, jeho čest, důstojnost atd.) a zdržet se všeho, čím by do takovýchto práv jiného zasáhl.

20. Z obecné nauky i platného občanského práva hmotného (§ 2910 o.z.) pak vyplývají podmínky, jež musí být splněny, aby poškozené vznikl nárok na náhradu újmy za škůdcem. Jedná se o: 1) jednání škůdce, kterým je porušena zákonná povinnost, 2) vznik škodlivého následku (újmy), 3) příčinná souvislost mezi takovým jednáním a způsobenou újmou (jednání má za následek vznik újmy), 4) zavinění škůdce, tzn. že škůdce musí škodu způsobit buď úmyslně, nebo z nedbalosti (přičemž nedbalost se předpokládá, viz § 2911 o.z.).

21. Shora uvedené podmínky se pak promítají do řízení před soudem tím způsobem, že procesně zatěžují stranu žalující, která je povinna tyto skutečnosti jednak řádně tvrdit a druhak řádně prokázat. Procesně - formálně se pak tyto povinnosti označují jako povinnost tvrzení a povinnost důkazní, tzn. povinnost pravdivě tvrdit všechny významné skutečnosti pro rozhodnutí ve věci a k jejich prokázání navrhnout soudu důkazy. Pakliže strana žalující netvrdí veškeré rozhodné skutečnosti pro svůj úspěch ve věci, neunáší tzv. břemeno tvrzení a nemůže být ve sporu úspěšná. Stejně tak pokud neoznačí nebo nepředloží soudu důkazy k prokázání svých tvrzení, nebo je předloží (označí) nedostatečně, neunese břemeno důkazní a nemůže být ve sporu úspěšná.

22. V daném případě lze z žalobních tvrzení žalobkyně (po procesním poučení dle § 118a odst. 1 o.s.ř. u ústního jednání dne 25. 6. 2020) shledat, že splnila povinnost i břemeno tvrzení ke shora popsaným podmínkám ohledně uplatněného nároku na náhradu újmy, když: 1) specifikovala jednání žalovaného, kterým mělo dojít ke vzniku újmy, 2) upřesnila, k jakým škodlivým následkům tímto jednáním žalovaného mělo dojít, včetně implicitně popsaného zavinění žalovaného. Soud se tak v této části neztotožnil s procesní obranou žalovaného, kterýžto tvrdil, že žalobkyně neunáší břemeno tvrzení. Shora shrnutá žalobní tvrzení totiž soud považuje z pohledu procesních podmínek za dostatečná, a to i s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně není právně zastoupena, pročež soud žalobkyni řádně poučil u uvedeného ústního jednání dle § 118a o.s.ř.

23. Z průběhu řízení a provedeného dokazování soud nicméně dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla ke svým žalobním tvrzením břemeno důkazní (jak bude rozvedeno níže). Byť žalobkyně navrhovala a předkládala ke svým tvrzením důkazy, soud tyto hodnotil jako nedostatečné k prokázání jejích tvrzení, o čemž žalobkyni opakovaně poučil, naposledy u ústního jednání konaného dne 21. 1. 2021, dle § 118a odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně nicméně již žádné další důkazy nenavrhla s odkazem na to, že dosavadní důkazní návrhy byly dle jejího názoru dostatečné.

24. Soud konstatuje, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, a to hned v základních (shora popsaných) podmínkách pro úspěšné uplatnění nároku na náhradu újmy. Nepodařilo se jí totiž navrženými důkazy prokázat to, že by k incidentu z [datum], který měl vyústit ve zlomeninu nosu žalobkyně, došlo specifikovaným jednáním (nakopnutím obuvi), či že by se takového jednání dopustil žalovaný. Žalobkyně k prokázání těchto tvrzení navrhla několik listin, převážně úřední či lékařské povahy (Úřední záznamy Policie ČR, vyjádření OSZ, lékařská zpráva), nicméně z žádné z těchto listin nevyplývá nic jiného, než subjektivní pohled žalobkyně na předmětnou věc, když se jedná převážně buď o jí podávané vysvětlení, nebo vyřízení jí podávaného trestního oznámení na žalovaného, a to ještě podávaného se značným časovým dostupem. Z důkazů pak plyne, že žádné meritorní rozhodnutí ohledně žalovaného, týkající se incidentu z [datum], a to jak v trestním, tak v přestupkovém řízení, nebylo učiněno. Z lékařské zprávy ze dne [datum] se pak rovněž příčina zlomeniny nosu nepodává, resp. se nepodává způsobem, který by svědčil žalobkyní uvedeným tvrzením (s uvedeným důvodem vzniku:„ nešťastnou náhodou udeřena známým do nosu“). Stejně tak nemohly k prokázání postačovat výpovědi svědkyň, neboť ty veškeré poznatky o vzniku úrazu měly pouze zprostředkovaně od samotné žalobkyně (podrobněji viz níže).

25. Rovněž tak se dle názoru soudu žalobkyni nepodařilo prokázat tvrzené nátlakové a násilné chování ze strany žalovaného v průběhu jejich vztahu (i po [datum]). Žalobkyně k těmto tvrzením navrhla částečně shodné důkazy jakožto k incidentu z [datum], tedy listiny převážně úřední či lékařské povahy, kdy soud nicméně dospěl ke stejnému závěru, že tyto listiny tvrzení žalobkyně neprokazují. Z úředních záznamů Policie ČR a vyjádření OSZ opětovně plyne pouze pohled žalobkyně z pozice oznamovatelky, kdy žádné meritorní rozhodnutí ohledně žalovaného, jak již shora uvedeno, nebylo přijato, a to včetně přestupkového řízení. Žalobkyní uplatňovaná tvrzení pak nepodporují (resp. nepodporují zcela) ani lékařské (resp. terapeutické) zprávy z [název] [anonymizováno] a [název], kdy z těchto zpráv plynou, jednoduše řečeno, duševní obtíže spojené s tehdejším rozchodem žalobkyně s žalovaným, kdy žalobkyni byla předepsána i psychofarmaka. Nicméně nátlak ani násilí, jakožto příčina duševních obtíží žalobkyně, z těchto zpráv nevyplývá.

26. V neposlední řadě pak soud hodnotil výpovědi dvou svědkyň, jež navrhla žalobkyně. Byť se jedná o osoby spojené s žalobkyní (kamarádky, kolegyně z práce), soud jejich výpovědi neshledal ovlivněnými, nedůvěryhodnými či vědomě nepravdivými. Nicméně ze samotných výpovědí je patrné, že veškeré informace o průběhu vztahu měly pouze zprostředkovaně, a to od samotné žalobkyně a soud jim tak přikládal pouze nízkou důkazní hodnotu.

27. Konkrétně z výpovědi svědkyně [příjmení] je patrné, že incident z [datum] jí žalobkyně nejprve oznámila telefonem (s tím, že jedou taxíkem do nemocnice) a druhý den za ní zašla o tom, jak se věci udály, povědět. V tomto ohledu soud poukazuje na rozpor výpovědi z tvrzeními žalobkyně, kdy ta nejprve uvedla, že jí žalovaný odvezl do nemocnice (žaloba, vyjádření u ústního jednání dne 25. 6. 2020 č.l. 38 verte, vysvětlení u Policie ČR z [datum]), nicméně následně uvedla, že po incidentu dne [datum] běžela s pláčem do svého bydliště, kde bydlela se svědkyní [příjmení]. Z výpovědi svědkyně rovněž není patrné, že by někdy byla přítomna jakýmkoli hádkám mezi účastníky, či že věděla o jakýchkoli zdravotních problémech žalobkyně z toho vyplývajících. Soud tak uzavírá, že svědkyně měla veškeré informace ohledně incidentu z [datum], nátlaku nebo násilí ze strany žalovaného vždy zprostředkovaně od žalobkyně, sama přímým svědkem žádné z těchto událostí nebyla a soud tedy z její výpovědi nemohl považovat tvrzení žalobkyně za prokázaná.

28. Ohledně svědkyně [příjmení] soud konstatuje, že tato měla informace ohledně incidentu z [datum] a nátlaku a násilí ze strany žalovaného opět pouze zprostředkovaně od žalobkyně, sama nikdy přímým svědkem rozepří účastníků nebyla. Obdobně pak získala i informace ohledně následných psychických obtíží žalobkyně. Co se týká viditelných zranění na žalobkyni, svědkyně uvedla, že si myslí, že je žalobkyně neměla, resp. že měla možná malé na rukou, nicméně s jistotou ničeho nepotvrdila. Soud tak stejně jako u svědkyně [příjmení] konstatuje, že z této výpovědi rovněž nemohl mít tvrzení za prokázaná.

29. Nad rámec výše uvedeného soud ještě podotýká, že nehodnotil fotografie ze sociální sítě Instagram z pohledu případného šťastného života žalobkyně v blízké časové souvislosti po incidentu z [datum], jak to navrhoval v rámci své procesní obrany žalovaný. Je tomu tak proto, že fotografie ze sociálních sítí mají v tomto ohledu dle názoru soudu jen nízkou vypovídací hodnotu, neboť obecně se zde takto vyobrazené osoby mohou prezentovat jakýmkoli způsobem, aniž by to jakkoli zohledňovalo realitu. Nadto ani v obecné rovině nelze jednoznačně vnímat přímou souvislost mezi aktivním společenským životem jedince a mírou jeho psychických obtíží.

30. Na základě shora uvedeného zhodnocení důkazů tak soud konstatuje, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno k tomu, že by žalovaný svým (žalobkyní popsaným) jednáním způsobil zlomeninu nosu žalobkyně dne [datum], ani to, že by vztah účastníků (i po [datum]) vykazoval prvky psychického nátlaku nebo násilí. Žalobkyně tedy neunesla důkazní břemeno ke svým žalobním tvrzením a nemohla tak být ve sporu úspěšná. Soud podotýká, že žalobkyně byla o tomto následku opakovaně poučována, naposledy u ústního jednání dne 21. 1. 2021 (k poučovací povinnosti v případě neunášení důkazního břemene viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu 31 Cdo 619/2011), přičemž ani k výzvě dle § 118a odst. 3 o.s.ř. své důkazní návrhy nedoplnila.

31. Soud považuje za nutné zdůraznit, že toto civilní řízení je řízením sporným, soud tedy (zpravidla, s výjimkou § 120 odst. 2 o.s.ř.) provádí pouze důkazy, které byly navrženy účastníky a vychází ze skutkového stavu zjištěného podle provedených důkazů. Rozhodný je tedy skutkový stav, který vyjde najevo u soudu, na základě zákonem upraveného procesu dokazování a nikoli stav skutečný. Odpovědnost za výsledek sporu tak do značné míry leží na bedrech účastníků, v daném případě na žalobkyni, která svá žalobní tvrzení (svůj pohled na věc), odpovídajícím způsobem neprokázala. Soud přitom nijak nezpochybňuje tvrzení žalobkyně, že si své zranění„ přece sama nezpůsobila“, nebo skutečnost, že pro ni vztah a rozcházení s žalovaným byly bolestivým zážitkem, nicméně při svém rozhodování ohledně nároku na náhradu tvrzené újmy je sodu vázán procesními pravidly uvedenými výše.

32. Soud tedy z těchto důvodů nezbylo než žalobu v plném rozsahu zamítnout. Otázkou nutnosti korekční operace nosu, jakožto účelně vynaložených nákladů dle § 2960 o.z. se pak již soud věcně nezabýval, neboť v případě závěru, že nebylo prokázáno, že předmětnou zlomeninu nosu způsobil žalovaný, stala se otázka hrazení dalších s tím spojených nákladů žalobkyni bezpředmětnou.

33. Nad rámec shora uvedeného soud ještě považuje za vhodné uvést, že žalobkyně by, i v případě věcného projednání, ani tak neunesla důkazní břemeno k prokázání účelnosti nákladů vynaložených na operaci ke korekci nosu. Z provedených důkazů totiž není patrné, že by byla tato operace jakýmkoli způsobem nezbytná z lékařského či estetického hlediska. Z fotografií předložených oběma stranami, není patrný žádný zásadní rozdíl mezi stavem před zlomeninou nosu, po této zlomenině ani po provedené korekční operaci, resp. soud tento rozdíl nevnímal, a to ani z osobního kontaktu v rámci ústních jednání. Z provedených lékařských zpráv pak rovněž žádné zásadní omezení či pokřivení nosu žalobkyně nevyplývá, a není z nich patrná ani žalobkyní tvrzená indikace takové operace (žalobkyně sice dle lékařské zprávy z [datum] vnímala lehce omezené dýchání vpravo, avšak ošetřující lékař na to reagoval pouze doporučením užití nosních kapek). Soud v tomto ohledu rovněž nemůže pominout, že žalobkyně předmětnou operaci podstoupila až po téměř 2 letech od úrazu, tedy není zde zřejmé, zda byla operace nutným následkem úrazu.

34. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně procesně úspěšnému žalovanému přiznal nárok na jejich náhradu ze strany žalobkyně. Tarifní hodnotu sporu soud určil ve výši 78 000 Kč, tedy dle předmětu sporu ve smyslu § 8 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. advokátní tarif (dále jen a.t.). Právní zástupkyně žalovaného učinila v řízení 6 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, jak z větší části vyplývá z vyčíslení náhrady nákladů žalovaného ze dne 21. 1. 2021). Jedná se tak o 6 úkonů ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) (převzetí a příprava zastoupení), písm. d) (podání ze dne 24. 1. 2020 a z 15. 7. 2020), písm. g) a.t. (účast na jednání, dne 25. 6. 2020 a dne 21. 1. 2021 – v rozsahu dvou úkonů právní služby), s částkou 4 220 Kč na jeden úkon. Dále pak soud dle § 14 odst. 2 a.t. ve spojení s § 11 odst. 2 a.t. přiznal náhradu za promeškaný čas ve výši poloviny odměny za účast u jednání dne 30. 4. 2020, jehož konání zmařila žalobkyně svou neúčastí – viz protokol č.l.

32. K tomu náleží 7 paušálních náhrad hotových výdajů dle § 13 odst. 3 a.t. po 300 Kč, vše včetně příslušné 21 % DPH dle § 14a a.t. Celkem tak soud přiznal žalovanému náhradu nákladů ve výši 35 731 Kč. Pariční lhůtu soud stanovil dle § 160 o.s.ř. a místo plnění dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

35. Soud žalovanému nepřiznal účtované úkony„ prostudování spisu dne 24. 2. 2020“ a„ vyčíslení nákladů řízení“, a to z dále uvedených důvodů. K prvně jmenovanému úkonu soud uvádí, že ve spise o studiu spisu žalovaným dne 24. 2. 2020 není žádný záznam, když studium spisu je ze strany žalovaného zaznamenáno dne 24. 1. 2020 v délce 20 minut. I pokud soud vezme v potaz správné datum, je třeba říci, že se jedná o první studium spisu, kdy tento úkon dle názoru soudu obsahově spadá pod § 11 odst. 1 písm. a) a.t. a jako takový je v něm, dle názoru zdejšího soudu, zahrnut. Nadto lze říci, že daná věc není věcí velmi složitou, či rozsáhlou, čemuž ostatně odpovídá i řečená délka studia spisu. Není tak důvod, proč předmětné studium považovat za samostatný úkon (což by přicházelo v úvahu, kdyby se jednalo o věc právně složitou či rozsáhlou, viz Kovářová, Tichá, Komentář k a.t., § 11). Co se týká druhého nepřiznaného úkonu soud konstatuje, že vyčíslení nákladů řízení není úkonem právní služby ve smyslu a.t., když z povahy věci se nejedná o podání či návrh ve věci samé (za který jej žalovaný považuje). Jedná se totiž o úkon administrativní povahy, jež není potřebný k účelnému uplatňování nebo bránění práva ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř., a to i s odkazem na povinnost soudu rozhodnout o povinnosti k náhradě nákladů i bez návrhu (§ 151 odst. 1 o.s.ř.).