14 C 290/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Annou Vrdlovcovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení se sídlem adresa o určení vlastnictví

I. Žaloba z 9. 11. 2020 se v celém rozsahu zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 24 700 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobou došlou ke zdejšímu soudu dne 9. 11. 2020 (č. l. 1) se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem podílu o velikosti id. ½ na pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra], jehož součástí je stavba [adresa] se způsobem využití jako rodinný dům, dále na pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra] a konečně na pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra], jehož součástí je stavba bez čísla popisného nebo evidenčního, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálního pracoviště Praha na [list vlastnictví] pro [územní celek] a k.ú. Újezd nad Lesy (dále jen„ předmětné nemovitosti“). Dále se žalobce domáhal určení, že žalovaná nemá žádný spoluvlastnický podíl na uvedených nemovitých věcech.

2. Svou žalobu odůvodnil žalobce tvrzením, že žalované jako své bývalé manželce daroval krátce po uzavření manželství smlouvou ze dne 8. 2. 2015 polovinu svého spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitých věcech, která tak představovala ¼ celku. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 4. 4. 2014 před [stát. instituce], čímž vzniklo společné jmění manželů podléhající zákonnému režimu. Za trvání manželství si účastníci pořídili další rodinný dům na adrese [Černošice], a to za pomoci hypotečního úvěru, za který ručili jak nemovitými věcmi na uvedené adrese, tak i nemovitými věcmi v k.ú. Újezd nad Lesy. Součástí zajištění hypotečního úvěru se tak stal i padesátiprocentní majetkový podíl žalobcova otce na předmětných nemovitých věcech. Manželství účastníků bylo k návrhu žalobce ze dne 4. 7. 2019 rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. [spisová značka]. Po rozvodu žalovaná žalobce pomlouvala a hovořila o něm vulgárním způsobem před 85letým otcem žalobce a před 72letou tetou žalobce. Později začala vulgárně napadat i žalobcova otce. Žalovaná tvrdě a bezohledně prosazovala jen své vlastní zájmy, přestože si byla dobře vědoma, že by jí prosazované majetkové vyrovnání, které si pravděpodobně výše popsaným způsobem takto vynucovala, žalobce zruinovalo a nepřiměřeně zadlužilo. Žalobci byla dále odcizena kreditní karta vystavená společností [právnická osoba], z níž byla po rozvodu k tíži žalobce opakovaně čerpána hotovost. Dále byla bez žalobcova vědomí z uvedené karty čerpána hotovost i krátce před rozvodem, z čehož viní žalovanou, přičemž věc byla prověřována Policií České republiky pro podezření ze spáchání trestného činu, jehož obětí měl být žalobce. S ohledem na uvedené skutečnosti žalobce od darovací smlouvy ohledně čtvrtinového majetkového podílu na předmětných nemovitých věcech jednostranně odstoupil, což žalované oznámil, od žalované však nepřišla žádná odpověď a nedošlo ani k poskytnutí součinnosti při vrácení daru, ačkoliv o ni byla požádána. Následně žalovaná z nemovité věci na adrese [Újezd nad Lesy], [číslo] [obec a číslo], kde měla i po rozvodu výhradně pro sebe k dispozici vlastní uzavřený byt, odvezla většinu movitých věcí patřících do společného jmění manželů a dále začala demontovat i součástí rodinného domu, konkrétně osvětlení schodiště, umyvadlo a vodovodní baterii z podkrovní koupelny, přičemž došlo k dalšímu poškození interiéru domu, například obkladů. Žalobce nebránil žalované v odvážení movitých věcí ze společného jmění manželů. Pouze se jako správce společně vlastněné věci ohradil proti demontáži součástí rodinného domu, jejich odcizení a poškození a žalovanou upozornil, že odcizuje součástí domu, který patří žalobci a jeho otci, čímž se dopouští jednání zjevně poškozujícího spoluvlastníky a naplňujícího skutkovou podstatu trestného činu krádeže, což bylo jako podezření ze spáchání trestného činu rovněž prověřováno Policií České republiky. Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitým věcem žalobce spatřoval ve skutečnosti, že informace o vlastnickém právu zapsané na příslušném listu vlastnictví neodpovídaly skutečnému stavu a bez souhlasného prohlášení účastníků mohlo být podkladovou listinou pro změnu zápisu pouze pravomocné rozhodnutí soudu.

3. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 12. 4. 2021 (č. l. 26) s podanou žalobou nesouhlasila. K věci samé uvedla, že žalobce na ni převedl vlastnický podíl ve výši id. ¼ na nemovitých věcech zcela dobrovolně, s vědomím následků svého právního jednání, po zralé úvaze a z morálních důvodů, když právě žalovaná svým finančním přínosem tyto nemovité věci zhodnotila, pořídila část movitého vybavení a značnou měrou se podílela na dalších společných majetkových zájmech účastníků. Odvolání daru žalobcem dne 20. 4. 2020 žalovaná považovala za neplatné, nedůvodné a neúčinné vůči své osobě, což bylo žalobci známo s ohledem na společná jednání účastníků o vypořádání majetkových poměrů, u nichž byl přítomen i tehdejší právní zástupce žalované. Naposledy pak bylo uvedené stanovisko žalované prezentováno žalobci prostřednictvím jeho právního zástupce e-mailem ze dne 2. 11. 2020. Po dobu trvání manželství nedocházelo k žádným vážnějším neshodám mezi účastníky ani k neshodám mezi žalovanou a žalobcovým otcem, s nímž měla žalovaná vždy korektní vztah. Ke vzájemné odluce došlo v souvislosti s rozvodem manželství. Žalovaná považovala odvolání daru žalobcem za naprosto účelové a zištné a učiněné z důvodů malicherných a z drtivé většiny smyšlených. Žalobce se po rozvodu manželství začal chovat vůči žalované bezohledně a amorálně. Také se snažil docílit přesvědčení okolí a společných známých o nevhodném chování žalované vůči němu a jeho otci svým častým fingovaným jednání, ze kterého účelově a nepravdivě osočoval žalovanou, a to s úmyslem dosáhnout navrácení poskytnutého daru. Například došlo k přestěhování speciálně upravené postele žalobcova otce do zahradního domku, ačkoliv žalovaná byla v rozhodné době zcela prokazatelně mimo prostory předmětných nemovitých věcí, a nemohla se proto uvedeného jednání dopustit. Právě tak se žalovaná setkala s žalobcovou 72letou tetou pouze dvakrát v životě, a to za trvání manželství a vždy v přítomnosti žalobce, proto je lživé tvrzení o vulgárním vyjadřování žalované ohledně žalobce před touto tetou. Kreditní kartu vystavenou společností [právnická osoba] žalobce poskytl žalované dobrovolně o své vůli pro potřeby hrazení nákladů spojených s bydlením. Pokud by žalovaná nějaké finanční prostředky vybrala, vždy by je použila pro potřeby bydlení a úhrady nákladů spojených s užíváním předmětných nemovitých věcí. Nárok žalobce považovala žalovaná za účelový a morálně nevhodný, vedený pohnutkou uražené mužské ješitnosti pramenící z rozvodu manželství anebo pragmatickým plánem žalobce na zajištění financování majetkového vypořádání rozvodem zaniklého společného jmění účastníků jako manželů. Pokud by se žalovaná dopustila žalobcem tvrzeného jednání, nijak by nevybočovalo z běžného rámce obvyklých manželských rozepří, natož z rozepří vzniklých v důsledku vzájemné odluky manželů a s tím spojených emocionálních turbulencí ve vzájemných vztazích.

4. Po poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) žalobce doplnil, že nevděk žalované spatřoval v šikanózním jednání směřujícím vůči žalobcovu otci spočívajícím v jeho verbálním napadání a ve vulgárním osočování, pomluvách a urážkách samotného žalobce, přičemž primárním cílem takového jednání nebylo ublížil žalobcovu otci, nýbrž v konečném důsledku fakticky žalobci. Dále žalobce spatřoval nevděk v odcizení kreditní karty a výběrech hotovosti z účtu žalobce bez jeho vědomí a souhlasu a v ponechání si vybraných peněžních částek přes jeho opakované výzvy, čehož se žalovaná dopustila, přestože Policie České republiky věc odložila, když neshledala v jednání žalované naplnění skutkové podstaty trestného činu. Za další důvod pro odvolání daru považoval žalobce křivé obvinění žalované v podobě trestního oznámení, v němž uvedla, že jí žalobce zřejmě odcizil věci z osobního vlastnictví, například obrazy a podobně. Do rozporu s dobrými mravy se žalovaná dostala též výše popsaným ničením zařízení domu na adrese [Újezd nad Lesy], [číslo] [obec a číslo]. Konečně žalovaná žalobce opakovaně fyzicky napadla, přičemž v únoru 2018 byla k hádkám mezi účastníky, které vyústily ve fyzické napadení žalovanou, volána i Policie České republiky.

5. Soud věc projednal při jednání dne 9.9.2021, 9. 12. 2021 a 6.1.2022, při kterých provedl dokazování. Zároveň soud vyšel z nesporných tvrzení účastníků ve smyslu § 120 odst. 3 o.s.ř., že manželství účastníků řízení zaniklo právní mocí rozsudku o rozvodu manželství dne 12.10.2019, že účastníci řízení jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí každý s podílem id. ¼ a žalovaná svůj spoluvlastnický podíl nabyla darovací smlouvou z 8.2.2015 od žalobce.

6. Ze sdělení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie [obec] [anonymizováno], Místní oddělení [část obce] ze dne 3. 11. 2021, [číslo jednací] (č. l. 62) soud zjistil, že v období od ledna do dubna 2018 bylo ohledně účastníků evidováno oznámení ze dne 27. 2. 2018, [číslo jednací], jehož předmětem byly neshody mezi účastníky, což se obešlo bez zranění a dalšího opatření či oznámení. Dále bylo ke dni 11. 4. 2018 pod [číslo jednací] prověřováno možné ohrožení výchovy dítěte ze strany žalované, a to pracovníky [číslo]. Oddělení obecné kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování Obvodního ředitelství policie [obec] [anonymizováno], přičemž Místní oddělení [část obce] nemělo oprávnění do příslušného trestního spisu nahlížet.

7. Z trestního spisu sp. zn. [spisová značka] [číslo] [rok] [číslo] soud zjistil, že žalobce jako poškozený dne 16. 2. 2020 osobně oznámil Policii České republiky, Obvodnímu ředitelství policie [obec] [anonymizováno], Místnímu oddělení [část obce], že v době od 23. 7. 2019 do 22. 11. 2019 došlo k 10 výběrům hotovosti v celkové výši 21 500 Kč z bankomatů [právnická osoba] na [část obce] za použití platební karty [název] vydané k jeho účtu v roce 2013 u společnosti [právnická osoba] podle smlouvy [číslo]. Konkrétně došlo k vývěrům hotovosti v celkové výši 19 000 Kč v období od 23. 7. 2019 do 30. 9. 2019 a hotovosti v celkové výši 2 500 Kč ve dnech od 23. 10. 2019 a 22. 11. 2019. Žalobce se domníval, že výběry mohla provést žalovaná, která s ním v době oznámení žila ve společné domácnosti, jelikož měla na [část obce] pracoviště ve [název] [anonymizována dvě slova]. Na účtu byly evidovány splátky ve výši 2 000 Kč z jeho běžného účtu č. [bankovní účet] u [banka] [anonymizováno] (úřední záznamy ze dne 16. 2. 2021 – č. l. 1 a 3–6 trestního spisu, pracovní doba žalobce od 23. 1. 2016 do 7. 8. 2019 – č. l. 32 trestního spisu, e-mailová komunikace ze dne 13. 2. 2020 – č. l. 35 trestního spisu, screenshoty transakcí a splátek v období od 23. 7. 2019 do 30. 11. 2019 – č. l. 36 trestního spisu, e-mailová komunikace od 5. 2. 2020 do 10. 2. 2020 – č. l. 41 trestního spisu, výpisy z účtu [název] karty za období od 1. 7. 2019 do 31. 7. 2020 – č. l. 68 trestního spisu). Téhož dne bylo zahájeno trestní řízení (záznam o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 16. 2. 2020, č. l. 2 trestního spisu). Karta byla vydána dne 30. 5. 2016, aktivována dne 2. 6. 2016 a zablokována dne 6. 1. 2020 z důvodu nahlášení ztráty (zpráva [právnická osoba] ze dne 2. 4. 2020 – č. l. 49 trestního spisu). Bankomat zadržel kartu dne 8. 1. 2020 (zpráva [právnická osoba] ze dne 20. 4. 2020 – č. l. 51 trestního spisu). Žalovaná vypověděla, že předmětnou platební kartu užívala s vědomím a souhlasem žalobce až do listopadu 2019, kdy jí byla bez upozornění odebrána bankomatem. Od žalobce znala PIN. Sama nikdy nepřebírala ani neaktivovala novou kartu nebo PIN (úřední záznam ze dne 18. 6. 2020 – č. l. 12 trestního spisu). Žalobce v reakci na výpověď žalované popřel, že by jí kdy platební kartu dal nebo souhlasil s výběry. Kartu zablokoval až počátkem ledna 2020 (úřední záznam ze dne 24. 6. 2020 – č. l. 7 trestního spisu). Trestní spis byl postoupen dne 23. 7. 2020 na Službu kriminální policie a vyšetřování Obvodního ředitelství policie [obec] [anonymizováno] (vyrozumění o postoupení spisu ze dne 23. 7. 2020 – č. l. 90 trestního spisu). Aktivace karty a nastavení PIN bylo provedeno telefonicky po zadání čísla platební karty a rodného čísla (zpráva [právnická osoba] ze dne 3. 9. 2020 – č. l. 64 trestního spisu, CD s nahrávkou – č. l. 67 trestního spisu). Policejní orgán věc odložil, jelikož nešlo o podezření ze spáchání trestného činu, když nebylo možné prokázat, že by žalovaná užívala kartu neoprávněně (usnesení ze dne 14. 9. 2020 – č. l. 105 –107 trestního spisu). Stížnost žalobce ze dne 29. 9. 2020 proti uvedenému usnesení byla zamítnuta (stížnost ze dne 29. 9. 2020 – č. l. 110 trestního spisu, usnesení státní zástupkyní Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 25. 11. 2020, č. j. [číslo jednací] – č. l. 113 [číslo] trestního spisu).

8. Z listiny ze dne 20. 4. 2020 označené jako„ Odvolání daru a žádost o poskytnutí součinnosti při jeho vrácení“ (příloha I) a z kopií podacích lístků a výpisů ze sledování zásilek České pošty, s.p. (příloha J) soud zjistil, že žalobce dne 20. 4. 2020 odvolal dar, který darovací smlouvou ze dne 8. 2. 2015 věnoval žalované jako obdarované, jehož předmětem byl spoluvlastnický podíl o velikosti ideální ¼ na předmětných nemovitostech. Odvolání daru žalobce odůvodnil tvrzením, že žalovaná po rozvodu manželství s žalobcem, k němuž došlo v září 2019, vystavila žalobcova otce [celé jméno žalobce] staršího, narozeného [datum], sofistikovanému psychologickému nátlaku a útisku, kdy mu mimo jiné hrozila, že jej připraví o dům, který sám pro svou rodinu postavil, jehož je spoluvlastníkem a v němž bydlí, pokud od žalobce nedostane odstupné ve výši 4 000 000 Kč anebo nedostane do osobního vlastnictví celou nemovitou věc v Černošicích, kvůli čemuž by žalobce musel vzít na svá bedra celou šestimilionovou hypotéku. Dále žalobce tvrdil, že žalovaná za nepřítomnosti žalobcova invalidního otce odstěhovala jeho speciálně upravenou postel z ložnice v jeho bytě a ukryla ji v zahradním domku, z čehož následně obvinila žalobce. Žalovaná podle žalobce také vyhrožovala jeho otci prostřednictvím otcovy 72leté sestry [jméno] [příjmení]. Během psychického nátlaku na žalobcova otce žalovaná podle žalobce konstatovala, že sama jedná v rozporu se všeobecně platnými morálními normami. Žalobcovu otci žalovaná podle žalobce sdělovala, že je žalobce„ kretén“,„ sráč“ a„ slaboch“. Žalovaná podle žalobce jednala s bezskrupulózním cynismem, majetkovou chamtivostí a sobecky se snahou získat co největší finanční hotovost, když si byla vědoma důsledku, které by to přineslo žalobci, neboť jeho otci vysvětlovala, že jediné, co žalobci po přijetí nabídky zbude, je„ jet do prdele do Káhiry“. Dále žalobce odvolání daru odůvodňoval tvrzením, že mu byla odcizena kreditní karta vystavená společností [právnická osoba] a po rozvodu z ní byla bez jeho vědomí a k jeho tíži opakovaně čerpána finanční hotovost, která byla bez jeho vědomí čerpána rovněž krátce před rozvodem, čehož se podle žalobce měla dopustit žalovaná. Z hypotečního úvěru poskytnutému za účelem pořízení nemovité věci v Černošicích, kterou si pořídili s žalovanou jako součást společného jmění manželů, pak podle žalobce bylo za doby trvání manželství v době, kdy byl dlouhodobě pracovně na velvyslanectví České republiky v [příjmení], čerpáno bez jeho vědomí k úhradám prokazatelně nesouvisejícím s manželstvím. Žalobce rovněž tvrdil, že žalovaná svévolně a bez jakéhokoliv projednání s žalobcem odmítla nabídku, s níž přišla přímo hypoteční banka, na sejmutí zástavního práva na dům žalobcova otce, a naopak pro případ nevyhovění jejím požadavkům na finanční odstupné vyhrožovala žalobcovu otci realizací zástavy. Žalovaná se též podle žalobce přes opakované výzvy nebyla ochotna žádným způsobem a v žádné výši podílet na úhradách nákladů za spoluvlastněné nemovité věci v Újezdě nad Lesy, tudíž za ni od rozvodu musí vše hradit žalobce se svým otcem. Podle žalobce žalovaná dále svévolně disponovala se společným movitým majetkem bez jakékoliv dohody s žalobcem. Uvedené jednání žalované bylo podle žalobce v rozporu s dobrými mravy a ublížilo jemu i jeho otci jako osobě jemu blízké takovým způsobem a v takovém rozsahu, že jej nemůže prominout. Žalobce současně odstoupil od darovací smlouvy. Žalovanou vyzval k poskytnutí součinnosti s vydáním daru ve lhůtě 2 týdnů od doručení této výzvy včetně sdělení, kde a kdy by mohly být podepsány právní dokumenty potřebné k vrácení daru. Zároveň žalovanou upozornil, že nebude-li žádaná součinnost ve stanovené lhůtě poskytnuta, obrátí se žalobce bez dalšího na soud. Zásilka s podacím číslem [anonymizováno] odeslaná žalované dne 20. 4. 2020 na adresu [adresa], [PSČ] [obec a číslo], byla doručena dne 23. 4. 2020. Zásilka s podacím číslem [anonymizováno] odeslaná dne 20. 4. 2020 na adresu [advokátní kancelář]. [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo], byla doručena dne 21. 4. 2020.

9. Z kopie 1., 3. a 4. ze 4 stran úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne 3. 3. 2020, [číslo jednací] (příloha N), předložené žalobcem soud zjistil, že se žalobce dne 3. 3. 2020 dostavil na základě předchozí telefonické dohody s policistkou na Místní oddělení policie [část obce] ve věci„ NP KRÁDEŽ VĚCI V RD [adresa] [číslo] PRAHA“ a vypověděl, že je s žalovanou rozveden od 24. 9. 2019, ale do dne podání vysvětlení neměli stanovené a rozhodnuté majetkové vypořádání. Dále žalobce popsal spory se žalovanou a popřel, že by jakkoliv manipuloval s věcmi žalované v jí užívané části domu, kam 25.2.2020 v nepřítomnosti žalované vstoupil. Zároveň žalobce důrazně vyloučil, že by dům byl vykraden.

10. Z kopie notářského zápisu ze dne 26. 5. 2020 sepsaného notářem [titul] [jméno] [příjmení], [spisová značka], [spisová značka] [anonymizováno] [rok] (příloha L) předložené žalobcem soud zjistil, že uvedený notář se dne 14. 5. 2020 dostavil před rodinný dům na adrese [adresa], [číslo] [obec a číslo], kde byli v 15.15 hodin přítomni žalobce a dále [tituly] [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], [číslo] [obec a číslo], na jehož žádost se notář dostavil. V přítomnosti notáře otevřel žalobce dveře do podkrovní místnosti vlevo od schodiště, jež byla částečně vyklizená a nacházelo se v ní pouze několik kusů nábytku. Dále žalobce otevřel dveře do podkrovní místnosti naproti schodišti vybavené sprchovým koutem a WC mísou, v níž ze zdi s poškozeným obkladem vystupovaly vývody vody a odpadu, na něž bylo patrně dříve namontováno umyvadlo, jež se však v místnosti nenacházelo. Konečně žalobce otevřel dveře do podkrovní místnosti vpravo od schodiště. Všechny uvedené místnosti byly viditelně neobydlené a z větší části zaplněné kartonovými krabicemi a igelitovými pytli znemožňujícími se v prostorách pohybovat. Nábytek byl většinou zabalen v igelitových obalech. Notář místo opustil v 15.45 hodin. Přílohou č. 1 notářského zápisu byl výpis z katastru nemovitostí z [list vlastnictví] pro pro předmětné nemovitosti. Přílohou č. 2 notářského zápisu byla kopie zápisu z jednání dne 19. 12. 2019 o úpravě poměrů při správě rodinného domu na adrese [Újezd nad Lesy], [číslo] [obec a číslo]. Při něm se spoluvlastníci domluvili, že žalovaná bude užívat většinu podkroví domu a dále na možnosti vstupu do jí užívaných prostor v případě mimořádných událostí prostřednictvím klíče uloženého v zalepené obálce u otce žalobce. Dále došlo i k dohodě o hrazení nákladů na provoz předmětných nemovitostí dle výše spoluvlastnických podílů.

11. Z prvního zvukového záznamu (čas 43 minut 40 sekund až 1 hodina 26 minut 30 sekund zvukového záznamu z jednání dne 9. 12. 2021 – č. l. 69) předloženého žalobcem soud zjistil, že žalovaná hovořila s žalobcovým otcem v blíže neurčené době po rozvodu manželství o plánovaném majetkovém vyrovnání mezi ní a žalobcem včetně hypotečního úvěru. Žalobce přitom označovala vulgárními výrazy, které byť nevhodné, nebyly zjevně užívány samoúčelně, ale v souvislosti s obsahem hovoru a s tím souvisejícím emočním vypětím žalované. Žalovaná nečinila na žalobcova otce žádný fyzický ani psychický nátlak k jakémukoliv jednání, situaci a své návrhy vypořádání mu pouze důraznou formou vysvětlovala. Nahrávka nebyla pořizována s vědomím žalované.

12. Z druhého zvukového záznamu (čas 1 hodina 27 minut až 2 hodiny 20 sekund zvukového záznamu z jednání dne 9. 12. 2021 – č. l. 69, shodně CD č. l. 70) předloženého žalobcem soud zjistil, že v blíže neurčené době pro rozvodu manželství se žalobce domáhal vstupu do podkrovních prostor za účelem přenesení jedné tam umístěné matrace do pokoje jeho otce, v čemž mu bylo žalovanou bráněno. Incidentu byl přítomen rovněž žalobcův otec, nezletilý syn žalované a neznámá žena se zjevně blízkým vztahem k žalobci, která se rovněž domáhala vstupu do prostor jako svědkyně. Na místo byla žalobcem, který se při telefonátu představil svým jménem a slovy„ Ministerstvo zahraničních věcí“, přivolána hlídka Policie České republiky. Žalobce, žalovaná a neznámá žena se vzájemně osočovali z fyzického napadení a označovali se nevybíravými výrazy, které měly patrnou příčinu ve vyhrocení situace. Mezi žalovanou a žalobcovým otcem nebyl patrný konflikt. Záznam byl pořizován žalobcem s vědomím jeho otce a neznámé ženy, ne však s vědomím žalované.

13. Při hodnocení popsaných zvukových nahrávek soud přihlédl zejména k tomu, že žalovaná o jejich pořizování nevěděla a naopak žalobce jejich vznik inicioval. Totéž platí i pro vznik první nahrávky, na níž není sám zachycen; nahrávka však musela být pořízena otcem žalobce přinejmenším s vědomím, pokud ne přímo z iniciativy, žalobce.

14. Z kopie úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne 18. 12. 2019, [číslo jednací] (příloha 3) předložené žalovanou soud zjistil, že žalovaná se dne 18. 12. 2019 na základě předvolání dostavila [číslo] oddělení Odboru obecné kriminality Obvodního ředitelství policie [obec] [anonymizováno] ve věci„ [celé jméno žalované] [celé jméno žalované] TÝRÁNÍ OSOBY ŽIJÍCÍ VE SPOLEČNÉM OBYDLÍ POŠK [celé jméno žalobce]“ a vypověděla, že s panem [celé jméno žalobce] starším, ročník [rok], bydlela v jednom domě 5 let. Do domu se nastěhovala jako manželka jeho syna spolu s nezletilým synem [jméno] a zletilým synem [jméno]. Jelikož její manžel působil v [cizí stát], bydlela v době prakticky sama s žalobcovým otcem a svými dětmi. S žalobcovým otcem měli výborné vztahy, říkali mu„ dědo“, žalovaná mu pomáhala s vedením domácnosti, pravidelně mu uklízela, prala a žehlila a příležitostně spolu stolovali. Dále žalovaná popsala, že jí v době její nepřítomnosti v domě (22. – 23.11.2019) byl z jí užívaných místností vystěhován určitý nábytek do zahradní pergoly a taktéž byla vystěhována zdravotní postel otce žalobce.

15. Soud neprováděl dokazování listinami, které byly navrženy k prokázání nesporných skutečností (zejm. rozsudek o rozvodu, výpisy z katastru nemovitostí, darovací smlouva atd.) nebo je měl soud za prokázané z jiných provedených důkazů nebo byly příslušné listiny součástí jiných provedených důkazů (trestní spis, notářský zápis, zvukový záznam). Soud dále neprovedl žalovanou navržený výslech účastníků a svědků [titul] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], neboť ty byly navrženy k tvrzením, jež nebyla pro posouzení věci rozhodná. Ze stejných důvodů soud neprovedl důkaz listinami, které směřovaly k prokázání pro věc nerozhodných tvrzení (smlouva o hypotéčním úvěru, zástavní smlouvy). Na výslechu žalobcova otce jako svědka žalobce netrval s ohledem na jeho zdravotní stav (č. l. 71). Návrhy žalobce na výsledy svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] soud zamítl při jednání dne 9. 12. 2021 (č. l. 72), jelikož byly navrženy k nekonkrétním tvrzením žalobce a soud nemohl nesplnění povinnosti tvrzení žalobcem nahrazovat dokazováním. Nadto je třeba uvést, že tato – obecně uvedená tvrzení – se míjela s důvody pro odvolání daru uvedenými v listině o odvolání daru, tedy se nejevila podstatnými pro posouzení věci.

16. Na základě provedeného dokazování a ze shodných skutkových tvrzení účastníků soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

17. Účastníci uzavřeli manželství dne 4. 4. 2014. Na základě darovací smlouvy ze dne 8. 2. 2015 žalobce daroval žalované polovinu svého polovičního spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitých věcech, žalovaná se tak stala jejich čtvrtinovým spoluvlastníkem vedle žalobce rovněž s čtvrtinovým podílem a vedle jeho otce s podílem o velikosti jedné poloviny celku. V předmětném rodinném domě následně žili žalobce, jeho otec a žalovaná se svými dětmi. Od roku 2015 do září 2019 žalobce pobýval pracovně v [cizí stát]. Během období od ledna do dubna 2018 byla do domu dvakrát volána Policie České republiky, a to jednak pro podezření na ohrožení vývoje nezletilého žalovanou a dále pro neshody mezi účastníky, což se obešlo bez zranění a dalších opatření či oznámení. K návrhu žalobce ze dne 4. 7. 2019 bylo manželství účastníků rozvedeno rozsudkem ze dne 24. 9. 2019, jenž nabyl právní moci dne 12. 10. 2019. Žalovaná v období od 23. 7. 2019 do 22. 11. 2019 provedla 10 výběrů hotovosti z bankomatu v celkové výši 21 500 Kč, z toho 19 000 Kč před právní mocí rozsudku o rozvodu a 2 500 Kč po právní moci rozsudku o rozvodu prostřednictvím platební karty vystavené společností [právnická osoba] na jméno žalobce, přičemž kartu v předchozích letech dlouhodobě užívala s vědomím a souhlasem žalobce, který kartu aktivoval a nastavil si k ní PIN dne 2. 6. 2016, aniž ji měl následně u sebe. Žalobce si kartu od žalované zpět nevyžádal ani žalované jinak nebránil v dalším používání karty, dokud ji dne 6. 1. 2020 nezablokoval. Žalovaná dne 18. 12. 2019 podala vysvětlení ve věci trestního oznámení, které na ni žalobce podal pro týrání jeho otce jako osoby ve společném obydlí, přičemž popřela, že by se jakéhokoliv týrání žalobcova otce dopustila. Zároveň vysvětlila, že v listopadu 2019 v době údajného přestěhování postele žalobcova otce z jeho ložnice do zahradního domku byla mimo domov a žalobce se o jejím pobytu mimo dům dozvěděl. Dne 19. 12. 2019 byla mezi spoluvlastníky nemovitých věcí, kdy žalovaná byla zastoupena zmocněncem a žalobce jednal i za svého otce, uzavřena dohoda o správě nemovitých věcí, podle níž byly žalované vyhrazeny k užívání prostory ve druhém podlaží (podkroví) vyjma jedné z obytných místností na pravé straně určené pro žalobcova syna. V blíže neupřesněné době se žalobce snažil vstoupit do podkrovních prostor za účelem vynesení jedné matrace, což mu žalovaná odmítala umožnit a na místo byla přivolána hlídka Policie České republiky, přičemž žalobce si celý incident bez vědomí žalované nahrával. Žalobce přes uvedenou dohodu vstoupil do podkrovních prostor na pravé straně dne 25. 2. 2020 za pomoci vlastního klíče, přičemž vysadil a odnesl dveře z uvedených prostor. Z popsaného jednání se žalobce dne 3. 3. 2020 zpovídal před policejním orgánem na základě trestního oznámení žalované, kdy popřel, že by z prostor odnesl jiné věci než dveře. Žalobce dopisem ze dne 20. 4. 2020, jenž byl žalované doručen dne 23. 4. 2020, odvolal předmětný dar a odstoupil od darovací smlouvy. Do podkrovních prostor dále vstoupil dne 14. 5. 2020 žalobce spolu s notářem, jenž konstatoval, že místnosti byly zjevně neobývané, zaplněné kartonovými krabicemi a pytli a s nábytkem vesměs zabaleným v igelitu. Z podkrovní koupelny pak bylo odmontováno a odneseno umyvadlo.

18. Podle § 2001 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“),„ (o) d smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.“ 19. Podle § 2055 odst. 1 o. z.„ (d) arovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá.“ 20. Podle § 2072 odst. 1 o. z.,„ (u) blížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.“ a dle odst. 2 cit. ust.„ (o) důvodňují-li to okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké.“ 21. Shora uvedený skutkový stav ve věci samé posoudil soud po právní stránce takto:

22. Mezi účastníky byla uzavřena darovací smlouva podle § 2055 odst. 1 o. z., na jejímž základě žalobce bezplatně převedl do vlastnictví žalované spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitých věcech o velikosti jedné čtvrtiny vůči celku. Dopisem ze dne 20. 4. 2020 doručeným žalované dne 23. 4. 2020 žalobce odvolal dat a odstoupil od darovací smlouvy. Podle § 2072 odst. 1 věty první a odst. 2 ve spojení s § 2001 o. z. byl žalobce oprávněn od darovací smlouvy odstoupit pouze tehdy, pokud jemu, popřípadě osobě jemu blízké žalovaná úmyslně nebo z hrubé nedbalosti ublížila tak, že zjevně porušila dobré mravy, a jen jestliže jí to neprominul. K takovému ublížení ze strany žalované však v předmětné věci nedošlo, proto ani nemohlo dojít k účinnému odstoupení od darovací smlouvy ze strany žalobce a vlastnické právo žalované k daru nezaniklo.

23. Předně soud považuje za nezbytné zdůraznit, že právním jednáním zakládajícím odvolání daru je v projednávaném případě listina vyhotovená žalobcem dne 20.4.2020, v níž žalobce skutkově vymezil důvody nevděku, pro něž dar odvolal. Takto vymezené důvody musí být následně – pro úspěch žaloby – řádně tvrzena v řízení před soudem a taktéž prokázána. Pouze v případě, že žalobce v řízení unese břemeno tvrzení a břemeno důkazní k důvodům nevděku, jež skutkově vymezil již v samotném hmotně právním jednání (zde listina z 20.4.2020), může soud konstatovat, že právě dojitím hmotněprávního projevu vůle žalobce – dárce došlo k zániku vlastnického práva žalované – obdarované. Žalobce v listině z 20.4.2020 nevděk spatřoval stručně řečeno v (1.) jednání žalované, která vystavila otce žalobce psychickému nátlaku, kterým hodlala žalobce donutit k majetkovému vyrovnání, přičemž před ním o žalobci hovořila vulgárně, vyhrožovala mu atd. (2.) zneužití kreditní karty žalobce ze strany žalované v době po rozvodu manželství, dále pak uvedl další důvody týkající se hypotečního úvěru účastníků atd. (viz shora 8 rozsudku). V žalobě pak žalobce uvedl jako důvody nevděku (a) šikanózní jednání vůči otci žalobce, (b) zneužití kreditní karty žalobce, (c) křivé obvinění žalobce z krádeže věcí žalované, (d) ničení zařízení spoluvlastněné předmětné nemovitosti a (e) fyzické útoky na žalobce ze strany žalované (viz shora bod 4 rozsudku).

24. Z uvedeného důvodu pak se soud nezabýval dokazováním k žalobním tvrzením, v nichž žalobce spatřoval nevděk žalované v jeho křivém obvinění před policejními orgány (ad c/), ničení zařízení společné nemovitosti (ad d/) a fyzickém útoku na žalobce (ad e/). I pokud by tato tvrzení byla v řízení prokázána, tak kvůli těmto důvodům žalobce dar neodvolal, tedy na základě toho nemohlo dojít ani k zániku vlastnického práva žalované. Z uvedených důvodů tak soud posuzoval, zda k došlo k platnému odvolání daru z důvodů spočívajících v jednání žalované směřujícím vůči otci žalobce, potažmo s úmyslem ublížit žalobci samotnému, a ve zneužití kreditní karty žalobce. Soud však nemohl odhlédnout od dalších okolností sporu mezi účastníky řízení. K těm nepochybně patří i to, že účastníci na sebe vzájemně podali několik trestních oznámení, která však nevedla k zahájení trestního stíhání. Všechny jejich výpovědi před policií jen dokreslily velmi vážně narušené vztahy, a to z obou stran. Takové jednání obou účastníků je třeba vnímat jako krajně nevhodné, ale s ohledem na jeho vzájemnost nelze izolovaně posuzovat jednání pouze žalované, jak se to pokouší činit žalobce.

25. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 33 Cdo 2425/98 konstatoval, že„ (p) ři právním posouzení je třeba vycházet z toho, že předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného nebo pouhý nevděk, ale takové chování, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky § 630 obč. zák., nýbrž předpokladem aplikace tohoto ustanovení je kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kriterií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce.“ 26. S přihlédnutím k výše uvedenému soud za chování obdarovaného odůvodňující odstoupení od darovací smlouvy pokládá jen velmi závažné jednání, které se jednoznačně příčí dobrým mravům a směřující primárně proti osobě dárce, i když nedosáhne intenzity trestněprávního jednání.

27. Z provedených důkazů bylo patrné, že vztahy účastníků byly a jsou velmi vypjaté, což bohužel v případě zániku manželství nepředstavuje nijak výjimečný případ. Vztahy v takové situaci jsou natolik zjitřené a emotivní, že projevy bývalých manželů lze nezřídka hodnotit jako překračující hranice slušnosti. V předmětném případě docházelo k hrubostem a neslušnostem na obou stranách, byť v rozdílné formě dané nejspíš odlišnými povahami obou účastníků. Zatímco žalovaná se uchylovala ke křiku a slovním urážkám, žalobcovo chování bylo z hlediska hlasových projevů klidné, přesto však zákeřné a provokativní, projevující se v záměrném přivádění osob, jejichž přítomnost žalovanou zjevně dráždila, a v nedůstojném pořizování skrytých zvukových nahrávek soukromých hovorů s žalovanou, a to se zjevným záměrem jejich užití jako klíčových důkazů v soudním řízení.

28. Tvrdil-li žalobce, že se žalovaná chovala nevhodným způsobem vůči jeho otci, z důkazu v podobě skryté nahrávky jednoho hovoru žalované a žalobcova otce taková skutečnost nevyplynula. Výslech žalobcova otce nebyl se souhlasem žalobce proveden. Žalovaná sice v průběhu hovoru označovala žalobce urážlivými výrazy, takové chování však odpovídalo emočně vypjaté situaci a probíranému tématu porozvodového vypořádání majetku účastníků. Pakliže žalovaná hovořila zvýšeným hlasem, pak se zjevnou snahou, aby žalobcův otec věc dostatečně pochopil a žalovanou nepřerušoval. Nebylo patrné, že by žalovaná vyvíjela na žalobcova otce jakýkoliv psychický, natož pak fyzický nátlak, pouze jej žádala o zprostředkování jejího pohledu na věc žalobci, byť byla ve svém projevu poměrně intenzivní. Výrazy užívané na adresu žalobce, byť neslušné, kontextově odpovídaly obsahu hovoru a nebylo zřejmé, že by žalovaná měla v úmyslu jejich prostřednictvím citově ranit žalobcova otce. Naopak bylo patrné, že žalovaná s žalobcovým otcem hovořila s respektem k jeho osobnosti, názorům i zásluhám. Nelze přitom pominout, že žalovaná o pořizování nahrávky nevěděla a rozhovor pro ni probíhal mezi čtyřma očima. Žalobce si naopak situaci připravil, v jeho chování tak lze spatřovat provokaci, která ze své podstaty vylučuje možnost využít reakci druhé strany k odstoupení od darovací smlouvy (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 23. 10. 1936, R I 835/36). Rozhovor žalované s žalobcovým otcem tak zjevně neporušoval dobré mravy vůči žalobcovu otci ve smyslu § 2072 odst. 2 o. z. a stěží jej bylo možné považovat za zjevné porušení dobrých mravů vůči žalobci samému ve smyslu § 2072 odst. 1 věty první o. z., zvlášť když skryté nahrávání žalobcem odporovalo dobrým mravům více než vulgarismy užité na jeho adresu žalovanou. Ani druhá nahrávka pak neprokázala ničeho, v čem by bylo lze shledat nátlak či šikanu otce žalobce ze strany žalované.

29. Stran tvrzeného zneužití žalobcovy platební karty žalovanou pak bylo prokázáno, že žalovaná kartu dlouhodobě užívala s vědomím a souhlasem žalobce. Částka 21 500 Kč vybraná žalovanou v žalobcem namítaném období od 23. 7. 2019 je v naprostém nepoměru k hodnotě daru, o jehož vrácení se žalobce cestou odstoupení od darovací smlouvy domáhal. Nelze přitom přehlédnout, že po právní moci rozsudku o rozvodu manželství a s tím spojeném zániku společného jmění manželů žalovaná prostřednictvím karty vybrala již jen 2 500 Kč. Byť její chování po rozvodu manželství v tomto ohledu lze hodnotit jako nevhodné, s ohledem na vztahy mezi účastníky v té době nikoliv nemravné, nadto se jednalo o částku v poměru k celé věci zcela zanedbatelnou. Dříve čerpané prostředky byly součástí společného jmění účastníků jako manželů, tedy nelze hovořit o zneužití výlučných prostředků žalobce. Z obsahu trestního spisu přitom byla zřejmá snaha žalobce žalovanou co nejvíce očernit i za cenu nepravdivých vysvětlení, která ve věci opakovaně podal, když zpočátku zcela popíral, že by žalované kdy kartu svěřil nebo že by vůbec nějakou kartu aktivoval. S přihlédnutím ke skutečnosti, že žalobce předmětnou kreditní kartu pravidelně splácel, a to i v období tvrzeného neoprávněného užívání žalovanou, a výběry ze strany žalované začal řešit s několikaměsíčním odstupem, bylo jeho obvinění ze zneužití platební karty značně nadsazené a jen odpovídající období vyhrocených vtahů a vzájemných trestních oznámení účastníků. Ani popsané jednání žalované tak pro svůj malý rozsah nemohlo naplnit podmínky zjevného rozporu s dobrými mravy a ublížení žalobci ve smyslu § 2072 odst. 1 věty první o. z., aby jím bylo možné odůvodnit odstoupení od darovací smlouvy.

30. Nad rámec popsaných klíčových důvodů se soud podotýká k jednotlivým dalším tvrzením žalobce:

31. Pakliže žalobce tvrdil, že žalovaná demontovala osvětlení schodiště a umyvadlo s baterií v podkrovní koupelně, je třeba zdůraznit, že se tak podle žalobce stalo až v reakci na odstoupení od darovací smlouvy, proto taková skutečnost nemůže představovat jednání zjevně odporující dobrým mravům a ubližující žalobci, kterým by ex post bylo odůvodněno odstoupení od darovací smlouvy. Pro úplnost soud dodává, že odstranění osvětlení nebylo prokázáno ani notářským zápisem, přestože k němu zjevně nemělo dojít výrazně později než k demontáži umyvadla. Rovněž pro tvrzené odvezení většiny movitých věcí patřících do společného jmění žalovanou platí výše uvedené, neboť k němu mělo dojít až po odstoupení od darovací smlouvy. Žalobce žádnou takovou movitou věc ani blíže neoznačil, takže lze těžko posuzovat jeho případný citový vztah k takové věci a s tím související případnou snahu žalované žalobci ublížit. Z notářského zápisu navíc vyplynulo, že místnosti vyhrazené žalované byly zaplněny krabicemi, pytli a nábytkem tak, že se v nich ani nedalo pohybovat. Není tedy zřejmé, pokud tolik věcí v místnostech zůstalo, jak si mohla žalovaná většinu věcí odvézt.

32. K tvrzenému fyzickému napadení žalobce žalovanou v únoru 2018 soud konstatuje, že takové jednání nebylo žalobcem v odstoupení od darovací smlouvy vůbec uvedeno. Ze sdělení Policie České republiky vyžádaného soudem na návrh žalobce vyplynulo, že dne 27. 2. 2018 došlo k výjezdu hlídky do předmětného domu z důvodu neshod mezi účastníky, přičemž událost se obešla bez zranění a bez dalších opatření či oznámení. Pakliže by došlo k vážnějšímu napadení některé osoby, věc by nepochybně byla policií dále řešena. Nelze též pominout, že žalobce od darovací smlouvy odstoupil s více než dvouletým odstupem. Lze tak stěží uvěřit, že by během uvedené doby tvrzené jednání žalované neodpustil podle § 2072 odst. 1 věty první o. z.

33. Jak plyne z předestřených důvodů, žalobce v řízení neprokázal, že by jím uváděné důvody nevděku žalované, pro něž od darovací smlouvy dne 20.4.2020 odstoupil, byly schopny způsobit zánik jejího vlastnického práva. Je tomu tak proto, že žalobce uváděné důvody nenaplňují zákonem předpokládané důvody pro odvolání daru zakotvené v § 2072 o.z. Soud tak dospěl k závěru, že k účinnému odstoupení od darovací smlouvy nedošlo a vlastnické právo k předmětnému podílu na nemovitých věcech nadále svědčí žalované, proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 24 700 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s odst. 3 písm. a) sestávající z částky 3 100 Kč za každý z 6 úkonů právní služby ve smyslu podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t., tj. příprava a převzetí zastoupení, vyjádření žalované k žalobě na výzvu soudu, za účast na jednání soudu dne 9. 9. 2021 a 9. 12. 2021, které přesáhlo 2 hodiny a podání závěrečného návrhu v písemné podobě nahrazující účast právního zástupce u závěrečného jednání dne 6.1.2022, včetně 6 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t.. Za vyjádření žalované k vyjádření žalobce ze dne 28. 11. 2021 (č. l. 67) soud odměnu a paušální náhradu hotových výdajů nepřiznal, neboť vyjádření ze strany žalované nebylo činěno na výzvu soudu, když vyjádření žalobce bylo žalované zasláno pouze na vědomí, a zároveň vyjádření žalované neobsahovalo žádné rozhodné skutečnosti, navíc bylo učiněno po uplynutí koncentrační lhůty.

35. Dále advokátu žalované náleží cestovní náhrada v celkové výši 4 300 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 9. 9. 2021 ve výši 2 150 Kč náhrada cestovních výdajů podle § 13 odst. 1 a 5 a. t. v částce 1 350 Kč za 240 km z [obec] do Prahy a zpět vypočtená sazbou 27,20 Kč za litr motorové nafty podle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při kombinované spotřebě vozidla [značka] [anonymizováno] podle předložené kopie technického průkazu (č. l. 78), jež činí 4,5 l · 100 km-1 a dále sazbou základní náhrady za amortizaci vozidla ve výši 4,40 Kč za kilometr podle vyhlášky č. 589/2020 Sb. zaokrouhlená na celé koruny nahoru podle § 183 odst. 5 věty poslední zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a náhrada za promeškaný čas za 8 půlhodin (2 · 4) po 100 Kč v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 9. 12. 2021 rovněž ve výši 2 150 Kč vypočtené shodným způsobem.

36. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované,