14 C 330/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudcem Mgr Annou Vrdlovcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 27 000 s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 500 Kč od 6. 12. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 500 Kč od 6. 1. 2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 500 Kč za den 5. 12. 2020 a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 500 Kč za den 5. 1. 2021.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 136 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 15. 12. 2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 500 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 31. 8. 2012 smlouvu o podnájmu bytu [číslo] nacházejícího se ve 2. NP domu na adrese [adresa], [obec a číslo], o celkové výměře 49,1 m2 včetně vybavení. Smlouva o podnájmu byla změněna dodatkem [číslo] ze dne 19. 12. 2017. Žalovaný se zavázal platit nájemné ve výši 13 500 Kč měsíčně. Žalovaný však od října 2020 přestal platit nájemné, přičemž nezaplatil ani nájemné za prosinec 2020, jehož zaplacení se žalobkyně podanou žalobou domáhala. Žalovaný ničeho neuhradil ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 7. 12. 2020.

2. Další žalobou došlou zdejšímu soudu dne 27. 1. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 500 Kč s příslušenstvím. Tvrdila totožné skutečnosti jako v žalobě předešlé, domáhala se však zaplacení nájemného za leden 2021, přičemž předžalobní výzvu odeslala žalovanému dne 7. 1. 2021. Řízení o žalobě ze dne 27. 1. 2021 bylo vedeno pod spisovou značkou 14 C 34/2021.

3. Soud spojil řízení o obou žalobách ke společnému řízení usnesením ze dne 19. 2. 2021, č. j. 14 C 330/2020-14.

4. Žalovaný se k žalobám nevyjádřil.

5. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když oba účastníci se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím spojené věci bez nařízení jednání, nevyjádřili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně se stala nájemcem budovy [adresa] a pozemků parc. [číslo] zapsaných na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] na základě nájemní smlouvy uzavřené na dobu určitou od 1. 7. 2010 do 31. 12. 2020 (zjištěno z nájemní smlouvy ze dne 28. 6. 2010). Dodatkem [číslo] byl nájem prodloužen do 31. 12. 2030 (zjištěno z dodatku [číslo] ze dne 1. 11. 2020). Žalobkyně jako nájemce uzavřela s žalovaným jako podnájemcem smlouvu o podnájmu bytu [číslo] nacházejícího se ve 2. NP domu na adrese [adresa], [obec a číslo], na dobu neurčitou od 1. 9. 2012. Žalovaný se zavázal platit žalobkyni měsíční nájemné ve výši 9 000 Kč vždy do 5. dne příslušeného měsíce (zjištěno z podnájemní smlouvy ze dne 31. 8. 2012). Od 1. 4. 2018 bylo měsíční nájemné zvýšeno na částku 13 500 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužného nájemného za prosinec 2020 dopisem ze dne 7. 12. 2020 a k úhradě dlužného nájemného za leden 2021 dopisem ze dne 6. 1. 2021 (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 7. 12. 2020 včetně podacího lístku a z předžalobní upomínky ze dne 6. 1. 2021 včetně dodejky).

7. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“,„ (n) ájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.“ Podle § 2213 o. z.„ (n) ájemce je i bez zvláštního ujednání povinen užívat věc jako řádný hospodář k ujednanému účelu, nebo není-li ujednán, k účelu obvyklému, a platit nájemné.“ 8. Podle § 2251 odst. 1 o. z.„ (n) ájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně.“ 9. Podle § 2275 odst. 1 o. z.„ (v ) případě, že nájemce v bytě sám trvale nebydlí, může dát třetí osobě do podnájmu byt nebo jeho část pouze se souhlasem pronajímatele.“ 10. Na základě shora citovaných listinných důkazů soud dospěl k závěru, že obě žaloby na zaplacení částky 13 500 Kč s příslušenstvím jsou důvodné. V řízení bylo prokázáno, že účastníci spolu uzavřeli smlouvu o podnájmu bytu, v níž se žalovaný zavázal platit žalobkyni podnájemné. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by žalobkyni požadované podnájemné zaplatil. Vzhledem k těmto skutečnostem soud žalobě co do částky 27 000 Kč vyhověl.

11. Podle § 1970 o. z.„ (p) dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ 12. Žalovaný se ve smlouvě zavázal platit nájemné vždy do 5. dne příslušeného měsíce. Jestliže žalovaný nájemné nezaplatil, ocitl se v prodlení dnem následujícím po dni splatnosti nájemného. Soud tedy přiznal žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. vždy od 6. dne v měsíci. Ve zbývajícím rozsahu, tedy za 5. den v měsíci, žalobu zamítl, neboť k tomuto dni žalovaný dosud nebyl v prodlení s plněním.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení vyjma poměrně nepatrné části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 136 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplacených soudních poplatků v celkové částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 500 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý z 2 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. (za převzetí a přípravu zastoupení) a z částky 300 Kč za každý z dvou úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (za písemné podání nebo návrh ve věci samé) včetně 4 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 600 Kč ve výši 336 Kč. Dále žalobkyni náleží paušální náhrada hotových výdajů za odeslání výzvy k plnění sepsané přímo žalobkyní po 100 Kč podle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud postupoval při určování náhrady nákladů podle § 14b a. t. a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., neboť se jedná o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně, a to v případě 2 výše uvedených žalob a též v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 24 C 306/2020, přičemž jeho podání se liší pouze v označení kalendářního měsíce, za nějž je v té které žalobě požadováno dlužné podnájemné. Soud tak shledal uplatnění obou uvedených ustanovení přiléhavým. Konečně soud dodává, že nepřiznal náhradu za zaslání výzev k plnění před podáním žaloby, neboť ty byly učiněny přímo žalobcem nikoliv jeho zástupcem. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobce.

14. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.