14 C 35/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Annou Vrdlovcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 110 836 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 110 836 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 110 836 Kč od 1. 12. 2017 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení v částce 57 613,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou z 30.11.2020 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 110 836 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného nájemného za měsíc říjen 2017 za užívání prostor ve vlastnictví žalobce, které užíval žalovaný. Konkrétně uvedl, že je vlastníkem pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] v k.ú. [obec] (dále jen„ předmětné nemovitosti“). Žalobce žalovanému poskytl uvedené pozemky k parkování vozidel za cenu 10 Kč/automo a den. Žalovaný se souhlasem žalobce umožnil užívání prostor společnosti [právnická osoba 1], [IČO]. Úplatu za užívání prostor byl žalovaný povinen platit měsíčně pozadu na základě faktury vystavené žalobcem. Žalovaný však neuhradil fakturu č. 2017 za užívání prostor v říjnu 2017 na částku 110 836 Kč se splatností 30.11.2017.

2. Žalovaný uplatněný návrh zcela odmítl. Uvedl, že s žalobcem uzavřel dne 1.3.2017 v písemné podobě nájemní smlouvu na užívání předmětných nemovitostí za účelem uskladnění vozidel. Žalobní návrh dle mínění žalovaného nereflektuje, že dne 23.10.2017 došlo v prostoru předmětných nemovitostí k tomu, že při rekonstrukci přilehlé budovy ve vlastnictví žalobce byly postříkány barvou určenou pro ocelové rámy uskladněná vozidla (celkem 221 vozidel) ve vlastnictví společnosti [právnická osoba 1] V souvislosti s touto škodní událostí vznikla žalovanému škoda spočívající jednak v nákladech na opravu vozidel (faktury č. [faktura 1] z 31.8.2018 na částku 272 105 Kč a splatná 7.9.2018, č. [faktura 2] z 31.8.2018 na částku 12 626 Kč a splatná 7.9.2018) a dále v ušlém zisku za parkování vozidel, neboť žalovanému nebylo po dobu opravy vozidel ze strany [právnická osoba 1] hrazeno podnájemné; žalovaný ušlý zisk fakturoval žalobci fakturou č. [faktura 3] z 29.6.2018 na částku 293 068 Kč se splatností 6.7.2018. Žalovaný tyto své nároky uplatnil vůči žalobci v oznámení z 14.12.2017. Žalobce v návaznosti na toto oznámení poté uplatnil škodu u zhotovitele prací, společnosti [právnická osoba 2]. Následně byla škoda uplatněna u subdodavatele, [právnická osoba 3], přičemž na základě pojištění odpovědnosti této společnosti pojišťovna plnila pojistné plnění na odstranění škod na vozidlech. Odstranění škod prováděla společnost [právnická osoba 4], [IČO], pro niž určité práce coby subdodávky prováděl mj. žalovaný a [právnická osoba 5] ([právnická osoba], [IČO]. Pokud jde o pohledávku z titulu ušlého zisku žalovaného, k té doplnil, že po škodní události musel všechna poškozená vozidla ponechat v prostorách bezplatně a nebylo mu od [právnická osoba 1] hrazeno podnájemné; s touto situací byl žalobce obeznámen a souhlasil s tím. Výši ušlého zisku žalovaný určil ve výši podnájemného, které mu mělo být hrazeno společností [právnická osoba 1] po dobu jejich bezplatného uskladnění (tj. 15 Kč za den a vozidlo při počtu 16 147„ autodní“). Žalovaný tak považuje za nemravné a nespravedlivé, aby po něm bylo v takové situaci požadováno nájemné. Navrhl soudu, aby tedy případně využil svého moderačního práva a omezil nájemné za předmětné období až na nulu.

3. Žalovaný je přesvědčen, že žalobce převzal za takto popsané škody odpovědnost v čl. IV. odst. 3 nájemní smlouvy, podle něhož„ pronajímatel neodpovídá za škody na vozidlech, vyjma: škod, jež budou na vozidlech způsobena v důsledku nedostatečného či absentujícího zabezpečení areálu, a škod vzniklých v důsledku neodborné údržby či špatného technického stavu areálu“. Zároveň se žalovaný domnívá, že žalobce tíží i odpovědnost ve smyslu § 2914 o.z., resp. se této odpovědnosti žalobce nemůže zbavit poukazem na skutečnost, že barvící práce prováděla společnost odlišná od žalobce, tzv. samostatný pomocník, při jehož výběru žalobce nepochybně zanedbal povinnost jeho pečlivého výběru. Konečně žalovaný poukazuje na to, že žalobce porušil svou prevenční povinnost, neboť žalovaného neupozornil na provádění barvících prací v blízkosti zaparkovaných vozidel a znemožnil mu tak ochranu vozidel, např. jejich přemístěním.

4. Pohledávky z uvedených faktur (č. [faktura 1], [faktura 2], [faktura 3]) pak žalovaný uplatnil jako kompenzační námitku vůči žalobci v řízení. Žalovaný tak navrhl soudu, aby žalobu v celém rozsahu zamítl.

5. V podání z 12.8.2022 pak žalovaný uplatnil další kompenzační námitku, a to v částce 272 160 Kč. Konkrétně uvedl, že se jedná o pohledávku, kterou nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 22.1.2021 uzavřenou mezi žalovaným a společností [právnická osoba 4], [IČO]. Uvedená pohledávka má představovat dluh žalobce za společností [právnická osoba 4] z titulu nároku na úhradu částek odpovídajících výši daně z přidané hodnoty za plnění poskytnutá ve prospěch žalobkyně při opravách automobilů poškozených při škodní události. Pojistné plnění totiž bylo vypláceno ve výši bez DPH pojišťovnou společnosti [právnická osoba 4] Žalobce tak měl společnosti [právnická osoba 4] uhradit rozdíl spočívající právě v částce odpovídající DPH. Žalobce však ničeho dosud neuhradil, společnost [právnická osoba 4] pak svou pohledávku vůči žalobci postoupila na žalovaného, který ji uplatnil v řízení jako námitku započtení.

6. Žalobce v řízení odmítl, že by na sebe převzal v písemné smlouvě smluvní odpovědnost v podobě, jak tvrdí žalovaný. Dále uvedl, že jej netíží ani zákonná odpovědnost, neboť ta ve smyslu § 2914 o.z. leží na společnosti [právnická osoba 2], stejně tak nemůže být odpovědný ve smyslu § 2924 o.z. Dále se žalobce ohradil oproti námitce započtení pohledávky postoupené na žalovaného. Uvedl, že jednak žalovaný jednal ve střetu zájmů coby jednatel společnosti [právnická osoba 4] jako postupitel a zároveň jako postupník; o takovém jednání nebyla informována valná hromada společnosti ani druhý jednatel postupující společnosti, žalovaný tak neměl souhlas k takovému jednání. Nadto namítl promlčení postoupené pohledávky a konečně uvedl, že se domnívá, že pohledávka již dříve zanikla splněním.

7. Soud věc projednal při ústních jednáních dne 12.5.2022, 15.9.2022 a 6.10.2022, při kterých provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o věci samé. Zároveň soud vyšel z následujících nesporných tvrzení účastníků řízení, která vzal za svá skutková zjištění (§ 120 odst. 3 o.s.ř.), že: předmětné nemovitosti jsou ve vlastnictví žalobce a byly jím vlastněny v roce 2017, žalovaný předmětné pozemky užíval od března 2017 do 23. 10. 2017 k parkování vozidel a za užívání pozemku platil žalobci úplatu ve výši 10 Kč/auto/den + DPH, některá vozidla zde pak byla uložena též po 23.10.2017, nájemné za užívání předmětných nemovitostí za měsíc říjen 2017 bylo fakturováno žalobcem fakturou č. 2017 v částce 110 836 Kč se splatností 30. 11. 2017. dne 23. 10. 2017 při opravě budovy (haly) v sousedství užívaných pozemků, došlo ke znečištění zaparkovaných vozidel základovou barvou. stavební práce na přilehlé hale si objednal žalobce u společnosti [právnická osoba 2] a natěračské práce proběhly formou subdodávky od společnosti [právnická osoba 3]

8. Z faktury č. 2017, vč. příloh soud zjistil, která konkrétní vozidla (s uvedení registračních značek) a po jakou dobu byla v předmětných nemovitostech parkována v období měsíce října 2017. Celkový počet tzv. autodní (tj. vozidel za počet dní) činil 9 160, dále bylo účtováno DPH ve výši 21 % a celková částka činila 110 836 Kč. Předžalobní výzvou z 8.8.2019 (vč. potvrzení o podání) právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě mj. faktury č. 2017 v náhradní lhůtě do 20.8.2019 a upozornil jej na možnost soudního uplatnění pohledávky.

9. Žalovaný v reakci na předžalobní výzvu zaslal žalobci přípis, jímž mu oznámil, že za žalobcem eviduje pohledávky z faktur č. [faktura 1], [faktura 2] a [faktura 3], které přiložil a dále sdělil, že po započtení vzájemných pohledávek zbývá žalobci k úhradě částka 32 887 Kč s DPH (reakce žalovaného na předžalobní výzvu ze dne 19. 8. 2019, vč. přiložených faktur). Žalobce následně sdělil žalovanému, že pohledávky žalovaného uplatnil k náhradě vůči společnosti [právnická osoba 3], kterou označil za škůdce, a odmítl vlastní odpovědnost za škodu (výzva k úhradě dlužné částky ze dne 10. 9. 2019 od právního zástupce žalobce žalovanému, včetně kopie podací stvrzenky). Žalovaný v reakci na tento přípis uvedl, že odpovědnost za škodu vzniklou na vozidlech tíží žalobce s ohledem na znění čl. IV. odst. 3 uzavřené nájemní smlouvy (odpověď žalovaného ze dne 18. 9. 2019). Žalobce dne 19.6.2019 vyzval společnost [právnická osoba 3] k náhradě škody vzniklé žalovanému spočívající v ušlém zisku na základě faktury [faktura 3] coby zhotovitele natěračských prací (uplatnění nároku na náhradu škody panem [příjmení] z 19. 6. 2019). Jmenovaná společnost odmítla nárok na náhradu ušlého zisku ve výši 293 068 Kč a navrhla dohodu o narovnání s tím, že uhradí částku 25 000 Kč žalovanému (emailová konverzace mezi panem [jméno] [příjmení] a právním zástupcem žalobce, ze dne 26. 7. 2019). Z oznámení o způsobené škodě ze dne 14. 12. 2017 soud zjistil, že žalovaný tímto způsobem žalobce informoval o poškození zaparkovaných vozidel na předmětných nemovitostech, o skutečnosti, že mu není hrazeno (pod) nájemné jeho klientem, a to až do vyřešení škody, a o skutečnosti, že dle čl. IV. odst. 3 nájemní smlouvy za škodu odpovídá žalobce, neboť byla způsobena neodbornou údržbou areálu. K dopisu byl přiložen soupis poškozených vozidel.

10. Stran uzavření nájemní smlouvy mezi účastníky řízení v písemné podobě soud zjistil, že dne 1.3.2017 žalovaný zaslal e-mailem žalobci smlouvu o podnájmu uzavřenou mezi žalovaným a [právnická osoba 1] [anonymizováno] dne 26.1.2017, která byla doplněna dodatkem č. 1 z 1.3.2017, v němž byla původní smlouva změněna v části definující vlastníka předmětných nemovitostí (předmětu podnájmu) a nově byl jako vlastník označen žalobce; přílohou tohoto dodatku měla být kopie nájemní smlouvy z 1.3.2017 uzavřené mezi žalobcem a žalovaným, avšak ta již ke zprávě připojena není (srov. email ze dne 1. 3. 2017 od žalovaného na adresu [email]). Dne 12.12.2017 zaslal e-mailem [jméno] [příjmení] podepsaný jako jednatel společnosti [právnická osoba 6] (s označením D8 truck servis) v příloze dokument označený jako„ smlouva o nájmu [anonymizována tři slova]“. Přiložený dokument obsahuje nedatovanou a nepodepsanou smlouvu o nájmu, jejímiž smluvními stranami má být žalobce a žalovaný, smlouva se týká nájmu předmětných nemovitostí za účelem parkování vozidel na dobu neurčitou od 1.3.2017. Smlouva dále obsahuje čl. 4 ve znění„ Pronajímatel zajišťuje ostrahu areálu na své náklady a není zodpovědný za žádné škody na zaskladněných vozidlech Nájemce, vyjma škod, jež budou na vozidle způsobena právě v důsledku nedostatečného či absentujícího zabezpečení reálu, v důsledku neodborné údržby areálu či špatného technického stavu areálu.“ Z připojené informace k dokumentu„ smlouva o nájmu [anonymizována tři slova]“ soud zjistil, že obsahuje informaci o vytvoření dokumentu dne 6.3.2017 v 10.14.00 a naposledy byl uložen dne 6.3.2017 v 10.28.00 (srov. email ze dne 12. 12. 2017 z adresy [email] žalovanému, vč. příloh a informace o dokumentu). Dále soud k návrhu žalovaného vyžádal u [právnická osoba 7] [ulice] [anonymizováno] a [právnická osoba 1] [anonymizováno] kopii nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 1.3.2017, avšak obě oslovené společnosti soudu sdělili, že takovou listinou nedisponují (srov. čl. 49 a 51 spisu). Z vyjádření žalobce ze dne 22. 8. 2018 (odesílané emailem dne 22. 8. 2018 žalovanému) soud nezjistil žádné skutečnosti stran uzavření nájemní smlouvy v písemné podobě, neboť žalobce ve svém vyjádření jen rekapituluje, že žalovaný vůči němu uplatnil v dřívějším dopise z 4.7.2018 škodu vzniklou„ dle nájemní smlouvy ze dne 23.1.2017“. Takové vyjádření žalobce žádným způsobem nepotvrzuje existenci písemné nájemní smlouvy a její konkrétní obsah, která nadto měla být dle tvrzení žalovaného uzavřena až dne 1.3.2017.

11. Z faktury č. [faktura 3] soud zjistil, že jí žalovaný žalobci fakturoval částku 293 068 Kč jako ušlý zisk za uskladnění vozidel v [obec], a to za celkem 16 147 autodní v částce 15 Kč za 1 autoden a dále 21 % DPH. Faktura byla vystavena 29.6.2018 se splatností dne 6.7.2018. Fakturou č. [faktura 1] fakturoval žalovaný dne 31.8.2018 společnosti [právnická osoba 4], [IČO] částku 272 105 Kč za čištění vozidel, se splatností 7.9.2018. Konečně fakturou č. [faktura 2] fakturoval žalovaný dne 31.8.2018 [právnická osoba 5] ([právnická osoba], [IČO] částku 12 626 Kč za zboží k čištění vozidel se splatností 7.9.2018.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 1. 2021 soud zjistil, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba 4], [IČO] jako postupitelem a žalovaným jako postupníkem; společnost [právnická osoba 4] při uzavření smlouvy jednala jednatelem [celé jméno žalovaného], tj. žalovaným. Smlouvou byly za úplatu postoupeny dlužné a splatné pohledávky postupitele za žalobcem ve výši 272 160 Kč, které odpovídají dlužné dani z přidané hodnoty za faktury specifikované v příloze smlouvy (čl. 1 a čl. 2 smlouvy). Cena za postoupení pohledávek byla stanovena v jejich nominální výši, tj. v částce 272 160 Kč (čl. 3 smlouvy). Dále bylo smluveno, že postupník (tj. žalovaný) má za postupitelem splatnou a neuhrazenou pohledávku ve výši 272 105 Kč fakturované fakturou č. [faktura 1] z 31.8.2018 a splatnou dne 7.9.2018, a to za službu vyčištění vozidel (čl. 3 smlouvy). V čl. 3 se pak smluvní strany dohodly o vzájemném započtení pohledávek, tj. pohledávka postupitele za žalovaným na úhradu ceny za postoupení se započítává na pohledávku žalovaného za postupitelem z faktury č. [faktura 1], čímž vzájemné pohledávky okamžikem započtení zanikly v rozsahu částky 272 105 Kč a žalovaný se zavázal uhradit částku 55 Kč postupníkovi. Postupitel žalobci dne 13.9.2021 odeslal do datové schránky dokumenty označené jako„ postoupení pohledávky [anonymizováno]“ a„ [anonymizováno] postupovanych pohledávek_priloha oznameni o postoupeni.xlsx“ (srov. doručenka datové schránky [právnická osoba 4]).

13. Ze stanoviska [titul] [jméno] [příjmení] z 18.8.2021 soud zjistil, že jmenovaný vystavil toto stanovisko na žádost právního zástupce žalobce a jako daňový poradce poskytující daňové a účetní služby společnosti [právnická osoba 4] dospěl ke konstatování, že dluh žalobce vůči společnosti [právnická osoba 4] z titulu dosud neuhrazené DPH za opravy vozidel již zanikl, a to částečným započtením vzájemných pohledávek žalobce (z faktury [číslo]) a společnosti [právnická osoba 4] a částečně hotovostní úhradou do pokladny společnosti [právnická osoba 4] dne 11.1.2021. Soud dále provedl ještě důkaz výdajovým pokladním dokladem z 11.1.2021, dle něhož měl žalobce uhradit v hotovosti částku 229 425 Kč společnosti [právnická osoba 4] a dále fakturou [číslo] kterou žalobce jmenované společnosti fakturoval částku 242 000 Kč za pronájem prostor [obec] v období 1/2018 – 3/2018 se splatností 24.5.2018.

14. Takto provedené dokazování měl soud za dostatečné pro právní posouzení věci a již jej nedoplňoval dalšími důkazy, které navrhoval zejm. žalovaný, neboť to již bylo nadbytečné vzhledem k rozhodovacím důvodům soudu (viz níže). Stejně tak soud neprováděl dokazování ke skutečnostem, které byly mezi účastníky nesporné.

15. Soud tak dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu: Žalovaný užíval od března 2017 předmětné nemovitosti ve vlastnictví žalobce k parkování vozidel a za užívání pozemků platil žalobci úplatu ve výši 10 Kč za auto a den, plus 21 % DPH. Tato dohoda platila též v měsíci říjnu 2017, za který žalobce vystavil fakturu č. 2017 v částce 110 836 Kč se splatností 30. 11. 2017, kterou však žalovaný dosud neuhradil (nesporná tvrzení účastníků). Žalovaný na předmětných nemovitostech parkoval vozidla ve vlastnictví společnosti [právnická osoba 1] na základě smlouvy o podnájmu, přičemž bylo smluveno podnájemné ve výši 15 Kč za vozidlo a den (smlouva o podnájmu – příloha e-mailu z 1.3.2017 a faktura žalovaného č. [faktura 3]). Dále bylo zjištěno, že dne 23.10.2017 došlo ke škodní události, při které byla poškozena vozidla ve vlastnictví [právnická osoba 1] (komunikace mezi účastníky řízení popsaná v bodě 9 shora).

16. Soud tak uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o nájmu prostor v ústní podobě a dále její podstatné náležitosti (předmět nájmu, úplatnost a výši úplaty). Soud však nemá za prokázané tvrzení žalovaného, že by mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva v písemné podobě, která by obsahovala žalovaným tvrzené znění čl.

4. Z provedených důkazů vyplynulo, že si účastníci řízení vyměňovali v elektronické podobě určité dokumenty, avšak z žádné e-mailové komunikace nevyplynulo, že by bylo dosaženo shody na konkrétním znění čl. 4. (srov. bod 10 shora). Stejně tak nelze dovodit existenci písemné smlouvy ani z předložené smlouvy o podnájmu, byť se textově velmi významně podobá„ konceptu“ smlouvy o nájmu. Žalovaný tak v tomto směru neunesl své břemeno důkazní ke svému tvrzení, ač byl řádně soudem poučen. Zároveň pak zákon pro smlouvu o nájmu prostor sloužících k podnikání nevyžaduje písemnou formu, tedy tato zjištění nemají vliv na závěr o platném uzavření smlouvy.

17. Po stránce hmotného práva je nutno nejprve posoudit žalobní nárok podle § 2302 odst. 1 o.z. ve spojení s § 2201 o.z., podle něhož se zavazuje nájemce platit za užívání předmětu nájmu (zde prostor sloužících podnikání) nájemné. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný prostor žalobce v předmětném období užíval a po právu si tak vyúčtoval nájemné v žalované výši. Zároveň žalovaný netvrdil, že by vůči žalobci uplatnil řádně právo na slevu z nájmu z důvodu, že předmět nájmu nemohl užívat. Za takové tvrzení nelze považovat žalovaným uplatněné právo na náhradu ušlého zisku, neboť ta byla uplatňována coby vzniklá škoda. Žalobci tak náleží právo na zaplacení nájemného v požadované výši. Konečně soudu nepřísluší právo moderace výše ujednaného nájemného, jak se domnívá žalovaný s poukazem na nemravnost žalobního nároku. Soudu zákon takové oprávnění nesvěřuje a soud tedy není oprávněn návrhu vyhovět. Soud ani neshledává žalobní nárok v rozporu s dobrými mravy z důvodu, že žalobce měl – dle tvrzení žalovaného – způsobit žalovanému škodu a znemožnit mu užívání předmětu nájmu. K tomu soud uvádí, že předně je samo tvrzení žalovaného, že nemohl předmět nájmu užívat v rozporu s tím, že na předmětných nemovitostech byla vozidla podnájemce parkována zdarma. Pokud snad žalovaný míří k tomu, že nemohl realizovat zisk za parkování vozidel, je zřejmé, že podnájemné mu nebylo hrazeno na základě jeho dohody s podnájemcem. Taková dohoda pak nemůže být hodnocena jako jakkoliv nemravná ze strany žalobce, neboť ten na ní nemohl mít žádný vliv. Nadto soud dodává, že je zjevné, že tvrzené„ znemožnění užívání“ nastalo nejdříve dne 23.10.2017, kdy došlo ke škodní události, do té doby žalovaný předmět nájmu užíval ke smluvenému účelu. Stejně tak zákon žalovanému coby nájemci dává právo žádat po pronajímateli stanoveným postupem slevu z nájmu právě v případě znemožnění užívání předmětu nájmu (srov. přiměřeně § 2265 o.z.).

18. Na základě shora uvedených důvodů tak soud uzavřel, že žalobou uplatněný nárok byl prokázán a je po právu. Poté se soud započal zabývat důvodností obrany žalovaného spočívající v kompenzačních námitkách ve smyslu § 98 o.s.ř.

19. Podle § 1982 o.z. platí, že„ dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.“ (odst. 1) a„ započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; (…)“ (odst. 2). Dále platí, že„ k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem“ a že„ pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není“ (§ 1987 odst. 1 a 2 o.z.).

20. Pokud jde o pohledávky uplatněné fakturami č. [faktura 1] a [faktura 2], soud dokazováním zjistil, že jimi žalovaný fakturoval předmětné částky osobám odlišným od žalobce (srov. bod 11 shora). Sice z tvrzení žalovaného i z některých důkazů (zejm. smlouva o postoupení pohledávek a stanovisko [titul] [příjmení]) vyplynulo, že pravděpodobně vystavené faktury souvisí se škodnou událostí a jejím řešením účastníky řízení, nicméně po právní stránce nelze pohledávky hodnotit jako vzájemné. Z tohoto důvodu pak nemohlo dojít k zániku žalované pohledávky právě započtením na uvedené pohledávky žalovaného. Nadto soud podotýká, že nemohl přehlédnout rozpor v tvrzeních žalovaného, který jednak uplatnil pohledávku za společností [právnická osoba 4] z faktury č. [faktura 1] coby kompenzační námitku vůči žalobci a zároveň tvrdí a dokazuje prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek z 22.1.2021, že stejná pohledávka vůči společnosti [právnická osoba 4] zanikla započtením na pohledávku jmenované společnosti vůči žalobci na zaplacení ceny za postoupení jiné pohledávky. Nicméně tento zjevný nesoulad tvrzení žalovaného nemůže mít vliv na vyslovený závěr soudu, že uvedené pohledávky z faktur č. [faktura 1] a č. [faktura 2] nezpůsobily zánik žalované pohledávky započtením, neboť se nejedná o pohledávky mezi účastníky řízení vzájemné.

21. Dále žalovaný uplatnil k započtení pohledávku z titulu ušlého zisku fakturovanou fakturou č. [faktura 3] ve výši 293 068 Kč. Žalovaný tvrdí, že mu ušel zisk za podnájem prostor, neboť v důsledku škodní události musel vozidla [právnická osoba 1] [anonymizováno] skladovat zdarma. Jde tedy o pohledávku z titulu náhrady škody, za níž by měl dle tvrzení žalovaného odpovídat žalobce. V řízení bylo prokázáno, že se jedná o pohledávku mezi účastníky zásadně spornou (viz bod 9 shora) a v tomto smyslu tedy nejistou ve smyslu § 1987 odst. 2 o.z. a nevhodnou k započtení. Předně žalovaný neunesl své břemeno důkazní k tvrzení, že žalobce v čl. 4 smlouvy o nájmu přijal tzv. smluvní odpovědnost za škodu způsobenou, zjednodušeně řečeno, za neodbornou údržbu areálu. Dále je mezi účastníky sporné, zda za škodu odpovídá na základě § 2914 o.z. žalobce či snad zhotovitel lakovacích prací. Stejně tak má soud za to, že je pohledávka nejistá z toho důvodu, že žalovaný ji vyčíslil jako pouhý součet ušlého podnájemného, avšak nijak nezohlednil případné nutné náklady na dosažení takového zisku (např. daňové náklady apod.). Z uvedeného je tak zřejmé, že by prokázání důvodnosti vzájemné pohledávky žalovaného vyžadovalo rozsáhlé dokazování, které by řízení prodloužilo, a to za situace kdy žalobní nárok byl nepochybně prokázán při prvním jednání ve věci. V této souvislosti soud poukazuje na závěry Nejvyššího soudu v rozsudku z 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, že:„ (…) v kontextu civilního procesu by měl být smysl § 1987 odst. 2 o. z. spatřován zejména v ochraně věřitele před tím, aby řízení o jím uplatněné pohledávce bylo zdržováno složitým prokazováním protipohledávek dlužníkových. Lze-li očekávat, že by námitka započtení vznesená podle § 98, věty druhé, o. s. ř. s ohledem na obtížnost zjišťování existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou, je možné konstatovat nekompenzabilitu započítávané pohledávky pro nejistotu a neurčitost (…).“ .S ohledem na to, že žalovaný výslovně tuto pohledávku uplatnil pouze jako kompenzační námitku, soud ustal u závěru, že se jedná o pohledávku nejistou a tudíž nevhodnou k započtení ve smyslu § 1987 odst. 2 o.z.. Z tohoto důvodu tak nemohlo dojít k platnému započtení a tedy i zániku žalované pohledávky.

22. Konečně žalovaný uplatnil k započtení pohledávku za žalobcem ve výši 272 160 Kč nabytou smlouvou o postoupení pohledávek od společnosti [právnická osoba 4] dne 22.1.2021. Tato námitka byla uplatněna vůči žalobci až v průběhu řízení a k započtení tedy mělo dojít až podáním žalovaného z 12.8.2022. Tato námitka, resp. pohledávka žalovaného je však v řízení značně zpochybněna už jen tou skutečností, že k postoupení došlo mezi společností [právnická osoba 4], jejímž jednatelem je žalovaný, a žalovaným coby fyzickou osobou podnikající, a zároveň nebylo tvrzeno nic, co by vyvracelo logické pochybnosti o střetu zájmů žalovaného coby jednající osoby. Stejně tak žalobce přinesl argumenty pro to, že postupovaná pohledávka v době postoupení již neexistovala. Aniž by soud tato tvrzení prokazoval, dospěl k závěru, že sama tvrzení pohledávku činí krajně nejistou. S ohledem na závěry judikatury Nejvyššího soudu citované shora pak zdejší soud dospěl k závěru, že by prokazování pravosti uplatněné kompenzační námitky nadměrně zatížilo probíhající řízení o nároku, který je jednoznačně prokázán. Z uvedeného důvodu tak soud dospěl k závěru, že ani tato kompenzační námitka není důvodná.

23. Uvedené závěry stran kompenzačních námitek samozřejmě žalovanému nebrání uplatnit své pohledávky samostatnou žalobou vůči žalobci a prokázat jejich důvodnost.

24. Ze všech uvedených důvodů tedy soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, neboť žalovaný nárok shledal po právu a kompenzační námitky naopak nedůvodnými. Jelikož je pak žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, soud mu dle § 1970 uložil zaplatit též příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 57 613,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 434 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 110 836 Kč sestávající z částky 5 540 Kč za každý z sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a), d) a g) a. t. (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, písemné vyjádření v reakci na jednání z 16.8.2022, účast u jednání dne 12.5.2022 a 15.9.2022, a písemně podaný závěrečný návrh) a z částky 2 770 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 3 ve spojení s § 2 písm. g) a. t., tj. za jednání dne 3.2.2022, při němž nebylo zahájeno projednávání věci, včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 43 950 Kč ve výši 9 229,50 Kč Celkem tak soud žalobci na náhradě nákladů řízení přiznal částku 57 613,5 Kč. S ohledem na § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náhradu uhradit k rukám právního zástupce žalobce.

26. Lhůta k plnění ve věci samé a u náhrady nákladů řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.