14 C 359/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudcem Mgr. Annou Vrdlovcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. název žalované , IČO sídlem adresa žalované 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného 3. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného všichni zastoupeni advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa pro zaplacení 400 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaní 1), 2) a 3) jsou povinni zaplatit žalovanému částku 400 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 400 000 Kč od [datum] do zaplacení a s částkou 2 400 Kč náhrady nákladů uplatnění pohledávky, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost ostatních žalovaných.

II. Žalovaní 1), 2) a 3) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 186 224 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

III. Žalovaní 1), 2) a 3) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9 částku 150 Kč.

1. Žalobce se žalobou z [datum] domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobkyni 600 841 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobcem a žalovaným 1) byla dne [datum] byla uzavřena smlouva o podnájmu bytové jednotky [číslo] na adrese [adresa žalobkyně] (dále jen„ předmětný byt“). Žalovaný 1) se zavázal ve smlouvě hradit podnájemné nejméně ve výši 89 000 Kč měsíčně. Žalovaný 1) však za měsíc duben 2018 neuhradil část podnájemného ve výši 65 906 Kč, za měsíce květen a červen 2018 neuhradil ničeho. Pro neplnění povinností na straně podnájemce pak žalobce od smlouvy o podnájmu odstoupil dne [datum], žalovaný 1) pak předmět podnájmu předal zpět žalobci dne [datum]. Za období 1.7. - [datum] pak poměrná část podnájemného, resp. úhrada za užívání předmětu podnájmu bez právního důvodu představuje částku 45 935 Kč. Žalobce se úhrady dlužných částek domáhá po žalovaném 1) a též po žalovaných 2) a 3), neboť ti na sebe ve smlouvě o podnájmu přijali závazek ručení za závazky žalovaného 1). Dále žalobce uplatnil právo na zaplacení smluvních pokut po 200 000 Kč, a to za porušení smluvních povinností zakotvených v čl. 5 písm. a) smlouvy, tj. žalovaný 1) neumožnil žalobci účinnou kontrolu stavu rezervací, stavu využití ubytovací kapacity a úhrad v reálném čase (online), a v čl. 5 písm. b) smlouvy, tj. žalovaný 1) neprováděl a nepředával každodenní vyúčtování, vč. zasílání reportů z rezervačního systému žalovaného 1). Žalobce vyzval žalovaného 1) k zaplacení obou smluvních pokut předžalobní výzvou z [datum]. Žalobce po žalovaných požaduje úhradu celkem částky 600 841 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z jednotlivých částek a též 5x částku 1 200 Kč představující náklady uplatnění pohledávky. V průběhu řízení pak žalobce doplnil, že vůči žalovaným 2) a 3) svůj nárok na zaplacení neuplatnil samostatně před podáním žaloby.

2. Žalovaní žalobu odmítli v celém rozsahu. Konkrétně uvedli, že odmítají úhradu podnájemného za období po [datum], kdy došlo k odstoupení od smlouvy od podnájmu ze strany žalobce. Žalovaný 1) předmětný byt předal žalobci, resp. jím pověřené osobě dne [datum], avšak již v den převzetí odstoupení od smlouvy žalobce kontaktoval za účelem předání bytové jednotky, avšak neměl od žalobce jednoznačný pokyn komu a kdy má jednotku předat. Skutečnost, že k předání došlo až dne [datum] pak nemůže jít k tíži žalovaných, neboť žalobce žalovanému 1) neposkytl k předání řádnou součinnost. Stejně tak žalovaní odmítli nárok na zaplacení obou smluvních pokut. Uvedli, že smluvní ujednání, za něž žalobce smluvní pokuty nárokuje, neporušili. V čl. 5 písm. b) smlouvy je povinnost poskytovat vyúčtování v souladu se standardy, které žalovanému 1) sdělí žalobce ve formě dodatku k podnájemní smlouvě; takový dodatek však nikdy nebyl uzavřen a žalovanému 1) nebyly ani standardy sděleny. Jelikož tedy žalobce nesplnil svou povinnost, nemohl se ani žalovaný 1) dostat do prodlení s plněním své povinnosti, za níž má být sankcionován požadovanou smluvní pokutou. Pokud pak jde o povinnost zakotvenou v čl. 5 písm. a) smlouvy, tj. umožnění přístupu do rezervačních portálů a kontrola stavu rezervací, žalovaný 1) žalobci přístup do rezervačního systému prostřednictvím svého správce ([právnická osoba] s.r.o.) umožnil a též mu zasílal reporty. Je toho názoru, že ani uvedenou povinnost neporušil. Zároveň, pro případ že by soud shledal smluvní pokutu oprávněnou, žalovaní navrhli soudu její moderaci, neboť ji mají za nepřiměřeně vysokou ve vztahu k zajištěné povinnosti.

3. O takto podané žalobě rozhodl zdejší soud rozsudkem z [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací], kterým žalobě částečně vyhověl co do výše dlužného podnájemného v částce 180 745 Kč, vč. příslušenství (výrok I.). Tento výrok nebyl napaden odvoláním a nabyl právní moci [datum]. Dále soud žalobu částečně zamítl výrokem II. co do částky 20 096 Kč s příslušenstvím, která měla představovat náhradu za užívání předmětu podnájmu v období od skončení smlouvy do faktického vyklizení jednotky ([datum] – [datum]), v této části bylo odvolání zamítnuto a tato část výroku II. nabyla právní moci [datum]. Zároveň byl rozsudek zdejšího soudu rozsudkem [název soudu] [anonymizováno] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací] částečně zrušen a vrácen k dalšímu projednání v rozsahu, v němž zdejší soud zamítl nárok na zaplacení obou smluvních pokut po 200 000 Kč Odvolací soud dospěl k závěru, že obě smluvní pokuty byly účtovány po právu, neboť žalovaný zajištěné povinnosti prokazatelně porušil. Zároveň však soud věc zdejšímu soudu vrátil k dalšímu řízení, v němž zdejší soud vázán závazným právním názorem posoudí návrh žalovaných na moderaci uplatněných smluvních pokut.

4. Zdejší soud k novému projednání nařídil jednání, při němž žalovaní svůj návrh na moderaci smluvních pokut konkrét doplnili tak, že uvedli, že obě zajištěné povinnosti pro žalobce neměly v podstatě žádný reálný význam, kromě možné šikany žalovaného 1). Pokud jde o povinnost dle čl. 5 a) – on-line přístup do rezervačních systémů, žalovaní podotýkají, že žalobci by takový přístup ničeho nepřinesl, neboť by nemohl žádným způsobem ovlivnit, zda konkrétní rezervace proběhne, zda bude uhrazena či jaká bude obsazenost jednotky. Žalobce tak na plnění této povinnosti nemohl mít skutečný zájem. Porušením povinnosti dle čl. 5 písm. b) pak žalobci nemohlo způsobit taktéž žádnou škodu, neboť neměla vliv na úhrady podnájemného. Poukazuje dále na znění podnájemní smlouvy, kde je smluveno, že prospektivním cílem žalobce je uzavřít dlouhodobou smlouvu s žalovaným 1) za fixní podnájemné ve výši minimálního podnájemného. To podle mínění žalovaných podtrhuje mizivý význam zajištěných povinností pro žalobce. Smluvní pokuty tak měly čistě sankční charakter a jsou tak zjevně nepřiměřené.

5. Žalobce návrh na moderaci smluvních pokut zcela odmítl. Předně odmítl tvrzení, že by zajištěné povinnosti pro něj neměly význam. Poukázal na smlouvu o podnájmu, podle které mělo být do 24h převáděno 80% čistého zisku jako záloha na podnájemné, která se měla zpětně vyúčtovávat s měsíčním ziskem. Právě ke kontrole plnění této povinnosti pak měly sloužit denní reporty. Taktéž přístup do rezervačních portálů v reálném čase měl žalobci zajistit účinnou kontrolu výše podnájemného, které mu mělo být hrazeno. Poněvadž však žalovaný 1) povinnosti neplnil, žalobce není zpětně schopen určit, jaké podnájemné mu za jednotlivé měsíce náleželo, a může se tak domáhat pouze minimálního smluveného podnájemného. Je tak zřejmé, že žalobci pravděpodobně i vznikla škoda, jejíž výši však není možno zjistit, a to právě z důvodu porušování zajištěných povinností žalovaným 1).

6. S ohledem na zbývající předmět řízení (nárok na přiznání dvou smluvních pokut), soud uvádí pouze skutková zjištění učiněná ve vztahu k tvrzením rozhodným pro posouzení tohoto nároku.

7. Ze smlouvy o podnájmu z [datum] soud zjistil, že žalobce jí dal žalovanému 1) do podnájmu předmětnou bytovou jednotku za účelem ubytovávání třetích osob za úplatu. V čl. V. byly stanoveny zvláštní povinnosti podnájemce, konkrétně v čl. 5 písm. a) povinnost„ umožnit pronajímateli účinnou kontrolu stavu rezervací, stavu využití ubytovací kapacity a stavu úhrad za ubytování v reálném čase (online), prostřednictvím přístupu na příslušné profily a účty, [anonymizováno], [webová adresa], a další rezervační portály využívané podnájemcem, jakož i do rezervačního systému podnájemce [webová adresa]“ a v čl. 5 písm. b) povinnost„ provádět každodenní vyúčtování a jeho odeslání pronajímateli, včetně zasílání reportů vygenerovaných rezervačním systémem podnájemce. Účtování a dodávání finančních podkladů pronajímateli bude realizováno v souladu se standardy, které určí účetní pronajímatele ve formě písemného dodatku k této smlouvě.“ Zároveň je stanoveno, že povinnosti dle písm. b) cit. ust. jsou splněny zasláním požadovaných informací e-mailem do 22.00 hodin každého dne (čl. 5 písm. d/). Otázky výše a splatnosti podnájemného jsou upraveny v čl. VI. smlouvy, minimální podnájemné je smluveno v částce 89 000 Kč s tím, že je hrazeno formou záloh (čl. 6 a/), které tvoří 80 % čistého zisku z ubytování a je do 24 hodin od přijetí převedeno jako záloha na účet žalobce (čl. 5). V čl. 6 je stanovena smluvní pokuta za každé jednotlivé porušení jakékoliv povinnosti stanovené v čl. V (zvláštní povinnosti podnájemce), a to v částce 200 000 Kč. Dle čl. 3 je prospektivním cílem žalobce pronajmutí nemovitosti za fixní měsíční nájemné, a to za podmínek stanovených v čl. 6 smlouvy. Žalovaní 2) a 3) v čl. IX smlouvy učinili ručitelské prohlášení, kterým se zavázali uhradit dluhy žalovaného 1) vzniklé na základě smlouvy, pokud je neuhradí sám žalovaný 1).

8. Předžalobní výzvou k úhradě nájemného z [datum] (vč. kopie poštovního podacího archu) žalobce žalovaného 1) vyzval k úhradě částky 154 906 Kč za užívání předmětného bytu a k úhradě smluvních pokut v celkové částce 400 000 Kč za porušení čl. 5 písm. a) a b) smlouvy, které citoval, přičemž uvedl, že žalovaný 1) měl uvedené povinnosti porušovat opakovaně.

9. Z e-mailové komunikace z [datum] mezi M. [příjmení] (jednatel žalobce a dle smlouvy kontaktní osoba) a L. [celé jméno žalovaného] (žalovaný 2/, jednatel žalovaného 1/ a dle smlouvy kontaktní osoba žalovaného 1/) soud zjistil, že žalobce uvedl, že za dva měsíce„ nedostal jediné vyúčtování, které mám dostávat denně“, dále požadoval zaslání„ vyúčtování a peníze dle smlouvy“ . L. [celé jméno žalovaného] na to odpověděl, že žalobci byl poskytnut přístup do dvou portálů, kde lze vidět denní přehled rezervací. Žalobce na to reagoval sdělením, že v systému [anonymizováno], do něhož má přístup, vykazuje chyby a nejsou v něm k vidění ceny a jména hostů. Uvedl, že žalovaný 1) má povinnost posílat report, nikoliv dát přístup„ do nefunkčního startupu“ a že trvá na plnění smluvních povinností. Z emailu z [datum] (příloha 4 žalovaného) soud zjistil, že jím byl [anonymizováno]. [příjmení] zaslán přístupový link do [webová adresa], a to od [jméno]; M. [příjmení] reagoval sdělením, že nemá žádná oprávnění v rámci svého přístupu a tedy„ nic nevidí“. Dne [datum] pak [jméno] [email]) M. [příjmení] zaslala přístup do systému booking sync s tím, že by již přístup měl být aktivní (srov. e-maily z [datum] – příloha 5 žalovaného).

10. Z výslechu svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že svědek byl v minulosti jednatelem [právnická osoba], která pro žalovaného 1) zajišťovala management bytů (vč. předmětného bytu), tj. měla klíče od bytů, ubytovávala hosty a přebírala od nich byty zpět, zajišťovala úklid atd.; společnost spravovala též rezervační portály, zejm. [webová adresa]. Žalovaný 1) měl takto k dispozici více bytů v domě na adrese [adresa]) pronajímal od pana [příjmení]. Svědek již nedokázal blíže časově zařadit období, v němž se o předmětný byt jeho společnost starala, jak dlouho byly byty v dispozici žalovaného apod. Stejně tak si již nevybavil, zda byl p. [příjmení] zřízen přístup do rezervačních portálů či zda byly převáděny profily na [webová adresa] na další uživatele a žádné podrobnosti k ukončení podnájemní smlouvy (vzpomněl si pouze, že to bylo konfliktní); to je zapříčiněno též tím, že svědek osobně neměl předmětný byt na starosti, management bytů provádělo provozní oddělení společnosti, které čítalo cca [číslo] lidí.

11. Po takto provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobce je nájemcem předmětného bytu, který dal do podnájmu žalovanému 1) smlouvou o podnájmu z [datum] za účelem jeho užívání ke krátkodobému úplatnému ubytovávání osob. Dále soud z dokazování zjistil, že žalovaný 1) umožnil žalobci přístup do rezervačního systému [anonymizováno] nejpozději dne [datum] a do systému [anonymizována dvě slova] nejpozději dne [datum] (e-mailové komunikace). Konečně bylo nesporným, že ke smlouvě nebyl uzavřen žádný dodatek a že žalobce žádným způsobem žalovanému 1) nesdělil, jaký standard mají mít poskytované finanční podklady předkládané žalobci. Žalobce vůči žalovanému 1) uplatnil dvě smluvní pokuty po 200 000 Kč předžalobní výzvou z [datum], přičemž porušené povinnosti popsal odkazem a citací ust. čl. 5 písm. a) a b) smlouvy s tím, že mělo jít o opakované porušení smlouvy.

12. Po stránce hmotného práva jsou pro posouzení věci rozhodná ustanovení § 2048 odst. 1 o.z. podle něhož platí, že„ Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. (…)“. Podle § 2051 o.z.„ Nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. (…)“ 13. Pro posouzení nároku na zaplacení smluvní pokuty je třeba předně posoudit, zda došlo k porušení zajištěné smluvní povinnosti a zda byla smluvní pokuta řádně uplatněna vůči porušiteli. Obě tyto skutečnosti považoval odvolací soud ve svém shora označeném rozsudku za prokázané:„ Povinnost provést každý den vyúčtování a toto odeslat pronajímateli včetně reportu vygenerovaného rezervačním systémem podnájemce vždy nejpozději do 22:00 hod. (odst. 5.1 písm. b) věta první) je podle odvolacího soudu povinnost naprosto jasná, přičemž je současně zjevné, že druhá věta odst. 5.1 písm. b) smlouvy žádnou povinnost podnájemci nezakládá. Lze jistě souhlasit s tím, že žádný dodatek ke smlouvě uzavřen nebyl, to však 1) žalovanou povinnosti provádět každodenní vyúčtování a odesílat je pronajímateli očividně nezbavilo. Uvedený závěr platí tím spíše, že pod písm. c) téhož odstavce smlouvy je mj. uvedeno, že v případě jakýchkoli nejasností či pochybností je podnájemce povinen vyžádat si stanovisko pronajímatele. Pokud by tedy 1) žalovaná snad měla za to, že každodenní vyúčtování, jehož smysl a účel jí musel být zcela zjevný (nastavení podnájemného jako výsledně odvislého od skutečného využití bytu pro krátkodobá ubytování), nějak souvisí s chybějícími účetními standardy v obmyšleném písemném dodatku smlouvy, mohla a měla se na to žalobkyně "optat", což však neučinila (podle odvolacího soudu zjevně proto, že jí uvedená povinnost, jakož i její smysl a účel, byla zcela jasná). Povinnost vymezená v odst. 5.1 písm. a) smlouvy pak byla sjednána na zcela jiné portály, než ke kterým byl žalobkyni zaslán přístup, nadto až ve dnech [číslo] a [datum], a tedy krátce před odstoupením žalobkyně od smlouvy dopisem z [datum]. Po převážnou dobu trvání smluvního vztahu tedy 1) žalovaná nezřídila žalobkyni přístup k žádným portálům, ať už výslovně předvídaným smlouvou či jiným. Závěr, že takové jednání 1) žalované je nutno kvalifikovat jako porušení utvrzené smluvní povinnosti, je podle odvolacího soudu zcela očividný.“ (srov. body [anonymizováno] a [anonymizováno] cit. [anonymizováno]). Zároveň pak odvolací soud uložil zdejšímu soudu, aby z takto vysloveného závazného právního názoru vycházel i v dalším řízení.

14. Soud tak v souladu s uvedeným závazným právním názorem odvolacího soudu dospěl k závěru, že obě utvrzované povinnosti žalovaným 1) porušeny byly. Za této situace je třeba se zabývat návrhem žalovaných na moderaci smluvní pokut. K výkladu cit. § 2051 o.z. se rozsáhle vyjádřil velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu v rozsudku z 11.1.2023, který uzavřel: „ Postup soudu při moderaci smluvní pokuty podle § 2051 o.z. lze rozlišit na následující fáze (kroky). V prvním kroku soud při využití interpretačních pravidel stanovených v § 555 a násl. o.z. nejprve zjistí, jakou funkci měla smluvní pokuta plnit. Poté se zabývá konkrétními okolnostmi s přihlédnutím ke zjištěné funkci smluvní pokuty. Zřetel přitom vezme na všechny okolnosti konkrétního případu, přičemž zohlední nejen okolnosti známé již v době sjednávání smluvní pokuty, nýbrž též okolnosti, které byly dány při porušení smluvní povinnosti, jakož i okolnosti nastalé později, mají-li v samotném porušení smluvní povinnosti původ. Na základě těchto okolností zodpoví otázku, zda výše smluvní pokuty je přiměřená vzhledem k věřitelovým zájmům, které byly narušeny v důsledku porušení smluvní povinnosti a měly být smluvní pokutou chráněny. Dospěje-li soud v předchozím kroku k závěru, že smluvní pokuta není nepřiměřená, případně nepodaří-li se mu na základě provedeného dokazování objasnit rozsah následků porušené smluvní povinnosti ve sféře věřitele, aby mohl učinit právní závěr o nepřiměřenosti nároku ze smluvní pokuty, nemůže nárok věřitele na smluvní pokutu snížit. V opačném případě soud ve třetím kroku sníží smluvní pokutu na přiměřenou výši (spravedlivou in concreto) se zřetelem k těm funkcím, které má plnit, a s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti. Je přitom limitován výší škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením povinnosti, na kterou se smluvní pokuta vztahuje. Není-li zřejmé, jakým způsobem a za jakých okolností porušení smluvní povinnosti nastalo a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, nelze zodpovědět otázku, zda nárok ze smluvní pokuty je in concreto nepřiměřený. Moderace přitom může být užita jen tam, kde o nepřiměřenosti nároku ze smluvní pokuty nepanují pochybnosti, neboť jen tehdy je soudní zásah do pohledávky věřitele ospravedlnitelný.“ 15. Dále pak z cit. rozsudku jednoznačně plyne, že oprávněnému ze smluvní pokuty, tj. zde žalobci, pro úspěch ve věci postačí prokázat sjednání smluvní pokuty a porušení zajištěné povinnosti. Oproti tomu ten, kdo navrhuje moderaci smluvní pokuty, tj. zde žalovaní, musí v řízení tvrdit a prokázat veškeré rozhodné skutečnosti pro snížení smluvní pokuty. Zároveň je třeba vycházet z toho, že moderace smluvní pokuty je institutem velmi mimořádné povahy, kterým má soud do vztahů mezi účastníky zasahovat pouze v ospravedlnitelných případech, kdy o nepřiměřenosti smluvní pokuty nepanují pochybnosti.

16. V posuzovaném případě soud předně zdůrazňuje, že smlouva o podnájmu s konkrétním obsahem byla uzavřena mezi podnikateli při výkonu jejich podnikatelské činnosti, kterou jejím prostřednictvím obě strany smlouvy přímo naplňovaly. Ze zásady smluvní autonomie pak plyne též odpovědnost obou smluvních stran za obsah sjednané smlouvy, tedy obě smluvní strany si musely být dobře vědomy obsahu převzatých povinností a důsledků plynoucích z případných porušení. Už to samo o sobě soud vedlo k velké obezřetnosti při posuzování návrhu na moderaci smluvní pokuty.

17. Konkrétně soud dospěl k závěru, že, argumentují-li žalovaní v případě obou smluvních pokut tím, že jejich cílem měla být pouhá šikana žalovaných a obohacení se na jejich úkor, neboť splnění konkrétní povinnosti nemělo pro žalobce žádný význam, soud jejich názor nesdílí. Z textu celé smlouvy o podnájmu je zřejmé, že výše podnájemného byla stanovena jako podíl žalobce na ziscích žalovaného v každém konkrétním období, vč. povinnost pravidelného odvádění záloh na podnájemné a zároveň bylo smluveno minimální podnájemné. V tomto ohledu měl žalobce jednoznačný zájem na plnění obou smluvních povinností, neboť jejich prostřednictvím mohl kontrolovat a určovat výši podnájemného, které mu náleží. Poukaz žalovaných na to, že„ perspektivním cílem“ žalobce bylo uzavření dlouhodobé smlouvy o podnájmu za podnájemné ve výši smluveného minimálního podnájemného, není rozhodný. Jednak žalovaní přehlíží celé znění čl. 6), kdy je přednostní právo na uzavření smlouvy za minimální podnájemné omezeno pouze na určité časové období, a přehlíží pak též čl. 6), podle něhož v následujícím období mohlo být naopak přednostní právo realizováno za podmínek navržených žalobcem – pro jejichž stanovení jistě měly být rozhodné též zisky dosahované v předchozím období. Konečně nelze opomenout ani čl. 7, který žalobci dával právo na odstoupení od smlouvy při nedosahování zisku alespoň ve výši minimálního podnájemného.

18. Zároveň nelze přehlédnout ani zcela správný poukaz žalobce na skutečnost, že neplněním zajištěných povinností mu pravděpodobně vznikla určitá škoda, jejíž výši nelze zjistit. S ohledem na strukturu smlouvy (podnájemné stanoveno ve výši 80 % čistého zisku žalovaného 1/ a zároveň přinejmenším v minimální částce) a základní předpoklad každého podnikatele, že svou činností míní dosahovat zisk, lze předpokládat, že žalovaný 1) musel mít v plánu dosahovat zisků přesahujících právě minimální podnájemné. Nelze tedy vyloučit, jak to činí žalovaní, že žalobci určitá škoda, k jejíž náhradě mohly smluvní pokuty sloužit, vznikla.

19. Soud tak dospěl k závěru, že funkce smluvní pokuty byla jednoznačně preventivní, kdy měla žalovaného 1) nutit ke splnění jeho smluvních povinností. Zároveň též měla nepochybně i mít určitý paušalizační a sankční charakter, přičemž je třeba zohlednit i skutečnost, že smlouva samotná neobsahovala jakákoliv další sankční ujednání v podobě např. smluvního úroku z prodlení. Byť v řízení nebylo tvrzeno a tedy ani prokazováno, že by žalobci vznikla porušením smluvních povinností škoda v konkrétní výši, vzhledem k zájmům žalobce, které měly být zajištěny právě plněním smluvních povinností žalovanými, nelze mít smluvní pokutu ve výši 200 000 Kč za zjevně nepřiměřenou, a to i při jejím souběžném uplatnění za dvě porušené povinnosti.

20. Jak plyne ze všech shora uvedených důvodů, nárok žalobce na zaplacení obou smluvních pokut je důvodný a důvod pro snížení smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o.z. nebyl dán. Soud tak žalobě v celém (zbylém) rozsahu vyhověl, zároveň přiznal též právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši stanovené v nař. vlády č. 351/2013 Sb. Konečně soud žalobci přiznal též 2x částku nákladů souvisejících s uplatněním pohledávky ve smyslu § 3 cit. nařízení vlády, neboť se jedná o vztah mezi podnikateli. a příslušenství v podobě náhrady nákladů za uplatnění pohledávky.

21. S ohledem na ručitelské prohlášení žalovaných 2) a 3), které je obsaženo v čl. IX. smlouvy o podnájmu, soud uložil povinnost k zaplacení podnájemného též žalovaným 2) a 3) spolu s žalovaným 1), přičemž povaha vztahu mezi žalovanými plynoucího z ručení je vyjádřena ve výroku. Pro úplnost pak soud dodává, že za výzvu k plnění dlužníku považuje odstoupení od smlouvy o podnájmu a ve vztahu k ručitelům, tj. žalovaným 2) a 3) je pak za výzvu k plnění ve smyslu § 2021 odst. 1 o.z. sama žaloba, která byla ze strany soudu doručena žalovaným 2) a 3) soudem.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 186 224 Kč, přičemž tato částka představuje 93,32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 96,66 % a úspěchu žalovaných v rozsahu 3,34 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 45 039 Kč (24 034 Kč za žalobu a 21 005 Kč za odvolání) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 600 841 Kč sestávající z částky 10 740 Kč za každý z osmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d), a g) (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast u jednání dne [datum], vyjádření k výzvě soudu z [datum], účast u jednání dne [datum] a [datum], písemné vypracování závěrečného návrhu) a. t. včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 420 096 Kč sestávající z částky 10 020 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. k ) a g) (sepis odvolání a účast u odvolacího jednání dne [datum]) a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 400 000 Kč sestávající z částky 9 900 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 písm. g) (účast u jednání před soudem prvního stupně) a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., náhrada celkem 2 588 Kč za cestovné v částce 640 Kč za cestu dne [datum], v částce 580 Kč za cestu dne [datum], v částce 680 Kč za cestu [datum] a v částce 688 Kč za cestu [datum] podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání celkem 64 × 30 minut v částce 6 400 Kč podle § 14 a. t. (celkem 4 cesty ze sídla zástupce k jednání soudu v délce 2x 4 hodiny – dle jízdenek trvá 1 cesta 3h a 15minut + 45 minut na dopravu na a z nádraží) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 125 560 Kč ve výši 26 367,60 Kč. Celková výše nákladů řízení žalobce činila částku 199 554,60 Kč, z ní pak soud přiznal poměrnou část, tj. 186 224 Kč.

23. Pro úplnost soud dodává, že nepřiznal náhradu za úkon právní služby spočívající v písemném vyjádření z [datum], který nebyl učiněn k výzvě soudu. Stejně tak soud nepovažoval za účelný náklad na písemné vyjádření z [datum], které bylo učiněno v den soudního jednání, mohlo být tedy předloženo či předneseno při jednání samém. Konečně soud nepřiznal žalobci náhradu za cestovné v souvislosti s jednáním dne [datum], neboť právní zástupce tuto cestu podnikl v souvislosti s dvěma jednáními nařízenými před týmž soudem v těsné časové souvislosti (věc zde vedená pod sp. zn. [spisová značka]) a náhrada za cestovné a promeškaný čas na cestě mu byla přiznána v rozhodnutí v posléze uvedené věci.

24. Žalovaní jsou povinni náhradu nákladů řízení zaplatit ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobce. Žalovaní jsou pak k náhradě nákladů řízení povinni společně a nerozdílně, neboť byli účastníky řízení na téže straně a tvořili nerozlučné procesní společenství.

25. Konečně soud uložil žalovaným výrokem III. zaplatit státu náklady řízení, které dosud nesl stát a které nebyly kryty zálohou složenou na náklady důkazu, ve smyslu § 148 odst. 1 o.s.ř. Tyto náklady jsou představovány částkou 150 Kč, která byla vyplacena soudem ustanovenému tlumočníku, který tlumočil při výslechu předvolaného svědka.

26. O lhůtě k plnění ve vztahu k předmětu řízení i k náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o.s.ř.