14 C 42/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Annou Vrdlovcovou ve věci žalobkyní: a) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně c) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobkyně d) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobkyně e) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobkyně všechny zastoupeny advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného č. 1) právnická osoba , IČO sídlem adresa vedlejší účastnice o náhradu nemajetkové újmy způsobené usmrcením osoby blízké

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku 350 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně a) se co do částky 150 000 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku 125 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba žalobkyně b) se co do částky 375 000 Kč zamítá.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni c) částku 125 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žaloba žalobkyně c) se co do částky 125 000 Kč zamítá.

VII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni d) částku 30 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žaloba žalobkyně d) se co do částky 220 000 Kč zamítá.

IX. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni e) částku 30 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

X. Žaloba žalobkyně e) se co do částky 220 000 Kč zamítá.

XI. Žalovaný a vedlejší účastník řízení jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni a) na náhradě nákladů řízení částku 73 640,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně a).

XII. Žalovaný a vedlejší účastník řízení jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni b) na náhradě nákladů řízení částku 38 889,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně b).

XIII. Žalovaný a vedlejší účastník řízení jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni c) na náhradě nákladů řízení částku 38 889,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně c)

XIV. Žalovaný a vedlejší účastník řízení jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni d) na náhradě nákladů řízení částku 14 979,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně d).

XV. Žalovaný a vedlejší účastník řízení jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni e) na náhradě nákladů řízení částku 14 979,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně e). XVI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9 soudní poplatek ve výši 38 000 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se společnou žalobou podanou 3.2.2021 domáhaly po žalovaném zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč pro každou z žalobkyň a) a b) a ve výši 250 000 Kč pro každou z žalobkyň c) až e). Své návrhy odůvodnily tím, že žalovaný byl vlastníkem a distributorem koncentrátoru kyslíku ZP třídy IIa, [název], výr. č. [číslo] [číslo] (dále jen„ předmětný přístroj“), který zapůjčil dne [datum] paní [jméno] [příjmení], [datum narození] jako zdravotní pomůcku. Dne [datum] v nočních hodinách došlo v bytě paní [jméno] [příjmení] k požáru, jehož příčinou byla právě vada předmětného přístroje – technická závada ventilátoru pro vnitřní cirkulaci vzduchu. Vzniku požáru bylo dle mínění žalobkyň možno předejít instalací vhodně dimenzované pojistky proti nadproudu, kterou však přístroj instalovánu neměl. Paní [jméno] [příjmení] při požáru ve svém bytě zemřela, a to pouhé 3 dny po zapůjčení přístroje, který jí byl doporučen ke zlepšení jejího zdravotního stavu. Žalovaný podle žalobkyň podcenil možné následky užívání předmětného přístroje, když již v minulosti se vyskytly případy zahoření totožného zařízení. Stejně tak žalovaný, resp. jeho technik provedl instalaci přístroje pomocí prodlužovacího kabelu, přestože to odporuje pokynům výrobce; nicméně žalobkyně uvedly, že toto nebylo zjištěno jako příčina požáru. Žalobkyně jsou přesvědčeny, že žalovaný je odpovědný za nemajetkovou újmu, která jim vznikla v důsledku ztráty jim blízké osoby (matky a babičky), k níž měly velmi blízký vztah, a ztráta je citelně zasáhla. Žalobkyně a) uvedla, že v důsledku této traumatizující události byla dlouhodobě v pracovní neschopnosti, která posléze vyústila až v přiznání invalidního důchodu pro nemoc psychiatrického charakteru. Žalobkyně a) a žalobkyně b) byly společně přítomny v místě požáru bezprostředně po jeho uhašení, kam byly přivolány policií, a viděly svou zemřelou matku přímo na místě, kde tragicky zahynula. Obě žalobkyně svou matku často navštěvovaly a v nemoci o ni pečovaly. Žalobkyně c), která byla vnučkou poškozené [jméno] [příjmení], spolu s poškozenou žila v jejím bytě a byla jí denně k dispozici a nápomocná, byly si spolu velmi blízké. Žalobkyně c) po této události trpěla psychickými problémy a nadměrným užívání alkoholu, přičemž z těchto důvodů byla opakovaně hospitalizována, a dosud není její zdravotní stav uspokojivě kompenzován. Žalobkyně d) a e), nezletilé vnučky poškozené, měly s babičkou též blízký vztah stejně jako celá rodina, nicméně s ohledem na jejich věk se je jejich matka (žalobkyně a/) snažila od celé události co nejvíce ochránit. Nicméně obě žalobkyně byly o situaci informovány a zúčastnily se pohřbu zemřelé babičky, jejíž ztrátu dodnes pociťují.

2. Pro úplnost soud dodává, že původně žaloba směřovala ještě proti dalšímu žalovanému, a to [právnická osoba], [IČO]. Vůči němu bylo řízení zastaveno výrokem I. rozsudku z 9.6.2022, č.j. 14 C 42/2021 – 127 v důsledku zpětvzetí žaloby.

3. Žalovaný důvodnost žaloby odmítl. Předně uvedl, že není výrobcem ani dovozcem předmětného přístroje. Přístroj zakoupil od renomovaného výrobce zdravotních prostředků [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], Německo, který do EU dovezl výrobek vyrobený v USA [právnickou osobou] [anonymizována dvě slova], USA. Žalovaný tedy žádným způsobem neodpovídá žalobkyním za škodu způsobenou vadou výrobku ve smyslu § 2939 o.z. Žalovaný, pro případ že by soud dospěl k závěru, že je osobou odpovědnou za škodu, namítl promlčení nároku ve smyslu § 637 o.z., neboť uplynula doba 10 let od uvedení předmětného výrobku na trh; uvedl, že předmětný přístroj byl dovezen do EU [právnickou osobou] [anonymizována dvě slova], Německo a žalovaný jej od dovozce zakoupil dne 17.1.2011, kdy byl též přístroj předán k přepravě žalovanému. Konečně pak žalovaný uvedl, že žádným způsobem nezanedbal údržbu přístroje a bezpečnostní kontroly prováděl v souladu s plánem a pokyny výrobce. Navrhl soudu, aby žalobu vůči němu zamítl.

4. Vedlejší účastník řízení na straně žalovaného se plně ztotožnil s jeho procesním postojem i obranou a též navrhl žalobu zamítnout.

5. Zdejší soud o žalobě rozhodl rozsudkem z 9.6.2022, č.j. 14 C 42/2021 – 127, kterým žalobu žalobkyň v celém rozsahu zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Ve svém rozhodnutí vyšel z výkladu § 2939 a násl. o.z. a dospěl k závěru, že žalovaný není odpovědný za škodu způsobenou vadou výrobku.

6. K odvolání žalobkyň Městský soud v Praze usnesením z 9.11.2022, č.j. 21 Co 288/2022 – 152 napadený rozsudek zrušil a vrátil věc zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěry zdejšího soudu stran odpovědnosti žalovaného za vadu výrobku ve smyslu § 2939 o.z. (srov. body 17 – 22 cit. usnesení). Zároveň však odvolací soud dospěl k závěru, že základ nároku žalobkyň vůči žalovanému je dán z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou věcí, kterou žalovaný použil k plnění svého závazku vůči poškozené (§ 2936 o.z.). Konkrétně odvolací soud uvedl: „ (…) v řízení bylo prokázáno, že k zahoření přístroje - koncentrátoru kyslíku došlo v důsledku jeho závady, a to na ventilátoru pro vnitřní cirkulaci vzduchu v přístroji. Podle závěrů policejního vyšetřování bylo potvrzeno zahoření předmětného přístroje z důvodu jeho vnitřní závady vzniklé pouze během jeho chodu. Předmětný přístroj tedy byl vadný ve výše uvedeném smyslu, neboť došlo k jeho poruše s následkem vzniku požáru a úmrtí poškozené.“ (bod 29 cit. usn.)„ Zcela zásadním faktem totiž je, že předmětný přístroj – koncentrátor kyslíku použitý při plnění závazku byl vadný. (bod 32 cit. usn.) Odvolací soud proto uzavírá, že 1. žalovaná odpovídá za škodu podle výše citovaného § 2936 o. z., neboť v rámci své povinnosti plnit podle smlouvy o výpůjčce použila k plnění vadnou věc.“ (bod 33 cit. usn.) Odvolací soud pak uzavřel:„ Soud prvního stupně bude v dalším řízení vycházet ze závazného právního názoru odvolacího soudu, že 1. žalovaná odpovídá za škodu podle § 2936 o. z., přičemž odvolací soud zdůrazňuje, že odpovědnost podle tohoto ustanovení je odpovědností objektivní, bez ohledu na zavinění a bez možnosti liberace.“ (bod 39 cit. usn.)„ Soud prvního stupně bude dále vycházet z toho, že došlo ke vzniku škody (k úmrtí paní [příjmení], která byla příbuznou všech žalobkyň) a že škoda je v příčinné souvislosti s vadou věci (k úmrtí došlo v důsledku požáru způsobeného vadou předmětného přístroje - viz výše).“ (bod 40 cit. usn.) Zdejšímu soudu pak uložil, aby se v dalším řízení„ zabýval výší škody ve vztahu ke každé z žalobkyň za podmínek § 2959 o. z.“ (bod 41 cit. usn.).

7. V reakci na právní závěry odvolacího soudu žalovaný doplnil svou argumentaci tak, že odmítl, že by žalobkyním odpovídal za způsobenou újmu i ve smyslu § 2936 o.z. Předně uvedl, že mezi ním a paní [příjmení] neexistoval závazkový vztah. Poškozené byl přístroj poskytnut na základě poukazu na léčebnou pomůcku vystaveného lékařem poškozené pro zdravotní pojišťovnu poškozené. Pojišťovna pak uzavřela s žalovaným nájemní smlouvu, na jejímž základě dal žalovaný přístroj do nájmu pojišťovně, která mu za to platila nájemné. Smlouva o výpůjčce z 8.2.2018 byla sice uzavřena žalovaným s poškozenou, ale žalovaný vystupoval na účet zdravotní pojišťovny, která jeho prostřednictvím plnila svůj závazek vůči poškozené. Dále pak žalovaný namítl, že přístroj nezahořel v důsledku vady, jak předpokládá § 2936 o.z.; jiskra, která vedla k zahoření přístroje, vznikla v důsledku nadproudu v elektrickém vedení (tj. uvolněnou přírodní silou); k požáru by bývalo nedošlo, pokud by přístroj, případně zásuvka poškozené byly vybaveny příslušnou pojistkou. Skutečnost, že přístroj pojistku neměl, nelze považovat za jeho vadu, nýbrž jeho charakterovou vlastnost. Konečně žalovaný argumentoval smyslem a výkladem směrnice Rady 85/374 EHS, která je vystavěna na principu tzv. maximální harmonizace a nepřipouští rozšiřování odpovědných subjektů nad rámec stanovený směrnicí, k čemuž však vede výklad přijatý odvolacím soudem. Žalovaný soudu navrhl, aby řízení přerušil a obrátil se na Soudní dvůr EU s předběžnou otázkou, zda je přijatý výklad v souladu s právem EU.

8. Vedlejší účastník řízen na straně žalovaného se připojil též k doplňujícímu stanovisku žalovaného a taktéž navrhl žalobu zamítnout.

9. Při jednání konaném 5.4.2023 soud zamítl návrh na přerušení řízení ve smyslu § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. a na položení předběžné otázky Soudnímu dvoru EU. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že odvolací soud jednoznačně vyložil, že (řádně) zjištěný skutkový stav třeba posuzovat tak, že mezi žalovaným a paní [příjmení] byla uzavřena smlouva, na jejímž základě byla paní [příjmení] poskytnuta služba, k jejímuž poskytování byla použita vadná věc. Tedy, že je naplněna hypotéza normy § 2936 o.z. Tento výklad byl přijat při plném vědomí správnosti závěrů zdejšího soudu ve vztahu k úpravě odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku a zejm. unijním rozměrem této právní úpravy. Městský soud v Praze si tak byl i vědom judikatury Soudního dvora EU zapovídající rozšiřování okruhu povinných subjektů, a zároveň pak ale dospěl k závěru o aplikaci § 2936 o.z. na danou věc, tudíž musel, byť implicitně, dospět k jasnému závěru, že takový výklad je v souladu se směrnicí 85/374 EHS. Ostatně Soudní dvůr EU ve věci C -495/10 Dutrueux, dospěl k závěru, že je přípustné, aby vnitrostátní úprava vedle odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku obsahovala i odpovědnost za škodu způsobenou vadným výrobkem při poskytování služby, a to poskytovatelem služby. K obdobnému závěru ve vztahu k § 2936 o.z. dospěla též odborná literatura; srov. Mocek, O. Újma způsobená vadou výrobku a její unijní úprava, Praha, C.H. Beck, 2021, str. 167 a násl. Z uvedených důvodů tedy zdejší soud není povinen obrátit se na Soudní dvůr EU s předběžnou otázkou ve smyslu čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie.

10. Soud žalobu projednal při ústním jednání dne 2.6.2022, při němž provedl dokazování, dále v dalším řízení dne 4.5.2023, při kterém doplnil dokazování stran výše nároku žalobkyň. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

11. Ze spisu Policie ČR, KŘP [kraj], sp.zn. [spisová značka] [číslo] [rok] [číslo] soud zjistil, že dne [datum] v nočních hodinách došlo v bytě paní [jméno] [příjmení] k požáru, při němž jmenovaná zemřela. Na místo požáru se dostavily nejprve žalobkyně a) a b), poté i žalobkyně c). Poškozená paní [příjmení] byla hasiči přemístěna na společnou chodbu domu, kde proběhl pokus lékaře o její resuscitaci. Přítomné žalobkyně se dostavily na místo a k žádosti policie poškozenou identifikovaly, zároveň byly přímo na místě policií k věci vytěženy. Z jejich vysvětlení pak vyplynulo, že poškozená utrpěla několik měsíců před smrtí úraz na kole, v jehož důsledku jí byla odoperována část plic. (srov. čl. 2 a 3 trestního spisu). Předmětný přístroj výr. č. [číslo] [číslo] byl paní [příjmení] zapůjčen v místě jejího bydliště dne [datum], přičemž paní [příjmení] a též přítomná žalobkyně a) byly seznámeny s provozem, obsluhou a údržbou přístroje, přístroj byl předán též s návodem k obsluze. Smlouva o výpůjčce byla uzavřena mezi paní [příjmení] a žalovaným – na základě nájemní smlouvy mezi zdravotní pojišťovnou paní [příjmení] a žalovaným. Poškozená se zavázala nejen k řádnému a osobnímu užívání přístroje, jeho ochraně před poškozením, ale též k úhradě nákladů za pronájem přístroje přímo žalovanému, pokud se rozhodne změnit zdravotní pojišťovnu (srov. smlouva o výpůjčce na čl. 48 - 50 trestního spisu). Žádná z žalobkyň se v rámci prověřování policií nepřipojila v trestním řízení s nárokem na náhradu škody (srov. čl. 41 – 44 a 60 – 61 trestního spisu). Předmětný přístroj byl opatřen všemi požadovanými bezpečnostními certifikáty (srov. čl. 127 – 138, 176, 193 - 194 trestního spisu) a bezpečnostně technická kontrola byla provedena v řádném termínu dne [datum] (srov. čl. 73, 193 – 194 trestního spisu). Pro přístroj nebyla stanovena maximální doba jeho životnosti, resp. maximálního užívání (čl. 181 trestního spisu). V minulosti byla hlášena pouze jediná nežádoucí událost u stejného typu přístroje, a to v roce 2009, při níž však nedošlo k požáru přístroje, příčinou bylo poškození obvodové desky a výrobcem nebyla stanovena žádná nápravná opatření. Policie pak usnesením z [datum] odložila věc, neboť nejde o podezření z trestného činu (usn. na čl. 82 soudního spisu a čl. 531 trestního spisu); usnesení nabylo právní moci poté, co byla zamítnuta stížnost Okresním státním zastupitelstvím v [obec] usnesením z [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Zdejší soud se po podrobném seznámení se s obsahem trestního spisu zcela ztotožnil se závěry učiněnými orgány činnými v trestním řízení týkajícími se příčiny požáru, za niž soud považuje závadu ve ventilátoru pro vnitřní cirkulaci vzduchu v přístroji, tj. požár vznikl uvnitř samotného přístroje vinou závady, kterou nemohl žalovaný v rámci bezpečnostně technických prohlídek odhalit, takováto závada je velmi raritní. Zároveň by bylo možné vzniku požáru zabránit instalací vhodně dimenzované pojistky proti nadproudu, ta však nebyla výrobcem zakomponována do výrobku, tj. výrobek byl certifikován pro bezpečný provoz bez pojistky, jednalo se tedy o jeho charakteristickou vlastnost. Zároveň nebylo zjištěno, že by žalovaný chyboval při údržbě přístroje. Jiné možné příčiny požáru byly vyloučeny.

12. Z výzvy z 2.4.2020 k mimosoudní náhradě škody, vč. kopie podacích lístků soud zjistil, že výzvu totožného obsahu jménem žalobkyně a) zaslal její právní zástupce žalovanému, [právnické osobě] Česká republika a [právnické osobě] [anonymizována dvě slova], Německo dne 8.4.2020. Žalobkyně a) vyzvala adresáty k náhradě nemajetkové újmy ve smyslu § 2958 a § 2959 o.z. způsobené v souvislosti s požárem předmětného přístroje, jehož následkem zemřela paní [jméno] [příjmení]. Dále popsala závěry zjištění policejních orgánů vztahující se k příčině požáru. Žalobkyně a) adresáty vyzvala k náhradě nemajetkové újmy a upozornila je na možnost soudního řešení věci, pokud jí nebude plněno dobrovolně. Na uvedenou výzvu reagoval e-mailem ze dne 14.5.2020 žalovaný, který předně vyjádřil žalobkyni a) hlubokou soustrast. Zároveň však odmítl odpovědnost žalovaného s tím, že mu není známo, že by porušil nějakou svou povinnost, zároveň navrhl vyčkat závěru policejního šetření ve věci.

13. Z faktury z 17.1.2011 soud zjistil, že byla vystavena [právnickou osobou] [anonymizována dvě slova], Německo k objednávce žalovaného z 10.1.2011 a jejím předmětem byl mj. přístroj [název] výr. [číslo] jako termín dodání byl uveden den 17.1.2011 (srov. Inovice nr. [číslo]). Dle dodacího listu pak byl předmětný přístroj součástí dodávky zasílané dne 17.1.2011 žalovanému č. 1) (srov. Delivery Note). Mezinárodní nákladní list č. CZ Z [číslo] a listina označená jako Versandauftrag z 17.1.2011 pak svědčí o tom, že předmětný přístroj byl součástí uvedené dodávky a byl dodán žalovanému nejdříve dne 17.1.2011.

14. Z výpisu z evidence obyvatel soud zjistil, že žalobkyně byly dcerami, resp. vnučkami zemřelé paní [příjmení]. Ze zprávy [nemocnice] [anonymizována tři slova] [obec], Střediska pro psychoterapii a rodinnou terapii z 27.3.2023 soud zjistil, že žalobkyně a) je v dlouhodobé péči uvedeného pracoviště pro diagnózu chronického periodického depresívního onemocnění, pro něž je dlouhodobě medikována antidepresivy. Dramatickým stresorem pro pacientku bylo tragické úmrtí matky v [měsíc] 2018, přičemž tuto událost dosud nedokázala internalizovat a přijmout. Onemocnění vážně limituje možnost aktivního zapojení do profesního života a zasahuje do sociálního života. Ze zprávy [název], doléčovací centrum z 3.3.2023 soud zjistil, že žalobkyně c) v centru pobývala od 7.7. do 15.12.2012 v rámci sociální služby pro osoby zotavující se ze závislosti na návykových látkách. Žalobkyně c) byla opakovaně hospitalizovaná v souvislosti s léčbou závislosti na alkoholu (v roce 2021 dvakrát, poté v roce 2022). V rámci terapií pak žalobkyně c) jako jednu z nejbolestivějších životních zkušeností zmiňovala tragické úmrtí své babičky, které bylo zásadním spouštěčem v rozvoji její závislosti na alkoholu.

15. Pokud jde o písemné prohlášení žalobkyně a) z 1.2.2021, soud jej považoval za její subjektivní vyjádření k věci, a nepřikládal mu zásadní důkazní hodnotu. Zároveň ale z něj lze – ve spojení zejm. s výpověďmi žalobkyň v průběhu policejního vyšetřování – dovodit, že vztah žalobkyně a) a jejích dcer k poškozené byl značně intenzivní a blízký, přičemž všechny žalobkyně byly smrtí poškozené zasaženy. Žalobkyně a) se pak pokoušela své nezletilé dcery od celé události spíše ochránit, avšak všechny se účastnily pohřbu zesnulé poškozené.

16. Z provedeného dokazování tak soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: příčinou úmrtí paní [jméno] [příjmení] dne [datum] byl požár v jejím bytě, který byl způsobený závadou koncentrátoru kyslíku [název], který paní [příjmení] zapůjčil žalovaný. Tento výrobek byl uveden na trh poté, co mu byly uděleny veškeré bezpečnostní certifikáty a prohlášení o shodě, byl řádně servisován a byly na něm prováděny bezpečnostní kontroly dle požadavků výrobce. Součástí výrobku nebyla bezpečnostní pojistka proti nadproudu ve ventilátoru, což však byl původní stav výrobku, tedy jeho samotná vlastnost (srov. bod 111 shora). Dále bylo prokázáno, že výrobek byl vyroben [právnickou osobou] [anonymizována dvě slova], USA a dovezen do prostoru EU [právnickou osobou] [anonymizována dvě slova], Německo. Od tohoto dovozce zakoupila konkrétní přístroj [žalovaná], které byl dodán dne 17.1.2011. Předmětný koncentrátor kyslíku poškozené paní [příjmení] poskytl žalovaný na základě smlouvy o výpůjčce, která byla uzavřena mezi ním a paní [příjmení].

17. Dále má soud za prokázané, že žalobkyně jsou dcerami, resp. vnučkami zemřelé. Žalobkyně a), b) a c) byly přítomny bezprostředně po požáru v domě poškozené, identifikovaly zemřelou a následně podávaly vysvětlení policii. Všechny žalobkyně měly se zemřelou poměrně intenzivní vztah, přičemž se jednalo o blízké rodinné vazby, žalobkyně zemřelou po její nehodě a v nemoci pravidelně navštěvovaly, poskytovaly jí pomoc a podporu, rodina evidentně fungovala na bázi každodenních kontaktů a pravidelné výpomoci poškozené, ať již faktické či ve formě sociálních kontaktů (výpovědi žalobkyň a/, b/ a c/ v policejním spise). Žalobkyně c) spolu se zemřelou bydlela, měly spolu tedy blízký vztah i z tohoto pohledu (výpověď žalobkyně c/ v policejním spise). Žalobkyně a) trpěla dlouhodobě depresivním onemocněním, které se ale výrazně prohloubilo právě po tragické události. Žalobkyně c) později propadla závislosti na alkoholu, z níž se léčí, přičemž jedním ze spouštěčů závislosti byla tragická událost.

18. Soud posuzoval takto zjištěný skutkový stav podle ust. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“), a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Podle § 2936 o.z. platí, že„ Kdo je povinen někomu něco plnit a použije při tom vadnou věc, nahradí škodu způsobenou vadou věci. To platí i v případě poskytnutí zdravotnických, sociálních, veterinárních a jiných biologických služeb.“ 19. Soud vyšel ze závazného právního názoru Městského soudu v Praze, jak byl shora citován a soud na něj pro stručnost odkazuje, že žalovaný„ odpovídá za škodu podle § 2936 o. z., přičemž (…) odpovědnost podle tohoto ustanovení je odpovědností objektivní, bez ohledu na zavinění a bez možnosti liberace.“ 20. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyním náleží náhrada za jimi vytrpěnou imateriální újmu způsobenou ztrátou osoby blízké ve smyslu § 2959 o.z.

21. Na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že soud neshledal odpovědnost žalovaného za škodu způsobenou vadou výrobku ve smyslu § 2939 o.z. Soud jen ve stručnosti shrnuje, že v řízení bylo zjištěno, že výrobcem přístroje je [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], USA a dovozcem na území Evropského hospodářského prostoru je [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], Německo. Žalovaný tedy není osobou odpovědnou za újmu vzniklou žalobkyním ve smyslu § 2939 o.z., neboť není výrobcem a ani dovozcem výrobku do prostoru EU (jak musí být pojem„ dovozce“ vykládán ve světle čl. 2 předmětné směrnice). Zároveň v řízení nebylo tvrzeno, ani z dokazování nevyšlo najevo, že by žalovaný výrobek označil svým jménem a mohl tak být považován za tzv.„ kvazivýrobce“. Soud tak uzavřel, že žalovaný tedy není osobou, která by za způsobenou škodu odpovídala coby výrobce či distributor, zároveň nebyly splněny ani podmínky odpovědnosti ve smyslu § 2940 odst. 1 nebo 2 o.z.. Avšak, jak bylo řečeno shora, žalovaný za škodu odpovídá ve smyslu § 2936 o.z.

22. Soud při určení výše náhrady ve smyslu § 1959 o.z. vyšel z kritérií, které stanovil Nejvyšší soud v rozhodnutí 25 Cdo 894/2018 Nejvyšší soud shrnul své závěry následovně:„ Při určení výše náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké je třeba zohlednit okolnosti jak na straně pozůstalého, tak i na straně škůdce. Na straně pozůstalého je významná zejména intenzita jeho vztahu se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalých, případná existenční závislost na zemřelém a případná jiná satisfakce (jako např. omluva, správní postih škůdce či jeho trestní odsouzení), která obvykle není sama o sobě dostačující, její poskytnutí však může mít vliv na snížení peněžitého zadostiučinění. Zohlednit lze rovněž, byl-li pozůstalý očitým svědkem škodní události, byl-li s jejími následky bezprostředně konfrontován či jakým způsobem se o nich dozvěděl. Kritéria odvozená od osoby škůdce jsou především jeho postoj ke škodní události, dopad události do jeho duševní sféry, forma a míra zavinění a v omezeném rozsahu i majetkové poměry škůdce, které jsou významné pouze z hlediska toho, aby výše náhrady pro něj nepředstavovala likvidační důsledek.“ 23. Za výchozí částku pro stanovení náhrady újmy soud považoval částku dvacetinásobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného, která v roce 2017 činila 29 638 Kč (viz údaje ČSÚ zveřejněné na www.czso.cz/csu/czso/pmz_cz), tj. z částky 592 760 Kč pro žalobkyně a) a b) coby osoby příbuzensky nejbližší.

24. Cit. závěry Nejvyššího soudu pak soud zohlednil v poměrech posuzované věci takto: Pokud jde o okolnosti na straně žalovaného, soud především přihlédl k tomu, že žalovaný neporušil žádnou svou povinnost v péči a údržbě přístroje, zároveň nemohl z pozice„ pouhého“ odběratele jakkoli ovlivnit jeho konstrukční charakter. Tyto skutečnosti soud nemohl opomenout při určení výše náhrady újmy, a to i při vědomí, že se nejedná liberační důvody. Zároveň soud přihlédl k tomu, že žalovaný při prvním kontaktu s žalobkyněmi, resp. žalobkyní a) vyjádřil lítost nad celou událostí (srov. komunikace mezi žalovaným a právním zástupcem žalobkyň).

25. Na straně poškozených žalobkyň soud předně vyšel z prokázaných velmi intenzivních a fungujících rodinných vazeb. Dále zohlednil skutečnost, že poškozená paní [příjmení] byla osobou vyššího věku (70 let), která měla již zhoršený zdravotní stav v důsledku nehody na kole, kdy přišla o část plic a měla obtíže se srdcem; ostatně právě pro tyto zdravotní obtíže jí byl indikován k užívání předmětný přístroj. Zároveň žádná z žalobkyň nebyla na poškozené závislá přímou výživou, žalobkyně a) a b) – dcery poškozené již jsou dospělé, žijí samostatným životem se svými rodinami, žalobkyně c), d) a e) – vnučky pak, byť některé nezletilé, jsou v péči svých rodičů a poškozená nebyla osobou jim nejbližší. To jsou vše důvody, proč soud náhradu redukoval.

26. Nad rámec skutečností uvedených ve vztahu ke všem žalobkyním shora v bodě 25 soud konkrétně u žalobkyně a) přihlédl k prokázanému velmi intenzivnímu vztahu k poškozené, o níž žalobkyně a) do určité míry pečovala v její nemoci. Taktéž má soud za prokázané, že škodní událost měla vztah ke zhoršení jejího zdravotního stavu, neboť ji žalobkyně dosud nedokázala zpracovat. Zároveň soud zohlednil jistě velmi traumatizující zkušenost z přítomnosti bezprostředně po požáru a následnou identifikaci poškozené. Soud tak dospěl k závěru, že přiměřenou náhradou je částka 350 000 Kč (výrok I.) představující více než polovinu výše obecného referenčního kritéria stanoveného Nejvyšším soudem. Výrokem II. pak soud žalobu částečně zamítl v částce převyšující přiznaný nárok.

27. Pokud jde o žalobkyni b), v jejím případě soud zohlednil pevné rodinné vazby jako v případě ostatních žalobkyň a též účast na místě samém bezprostředně po úmrtí poškozené, vč. její identifikace. Tyto okolnosti vedly soud – spolu s okolnostmi platnými pro všechny žalobkyně společně – k závěru, že přiměřeným je odškodnění ve výši 125 000 Kč (výrok III.). Výrokem IV. pak soud žalobu částečně zamítl v částce převyšující přiznaný nárok.

28. Žalobkyni c) pak soud výrokem V. přiznal částku 125 000 Kč, která představuje cca ¼ referenční částky. Soud vyšel ze zjištění, že byla vnučkou poškozené (tj. nikoli osoba v nejbližším příbuzenském vztahu), avšak měla k ní poměrně intenzivní vztah, když bylo prokázáno, že s poškozenou několik let bydlela v podstatě bezprostředně před její smrtí a spolu s matkou jí poskytovala určitou péči v nemoci. Zároveň bylo prokázáno, že žalobkyně c) (taktéž) v reakci na škodní událost trpí dlouhodobými psychickými obtížemi, které vygradovaly až v závislost na alkoholu. Poněvadž byla žalobkyně c) osobou příbuzensky vzdálenější než žalobkyně a) a intenzita vztahu tak byla nižší, soud jí přiznal částku nižší než žalobkyni a). Výrokem VI. pak soud žalobu částečně zamítl v částce převyšující přiznaný nárok.

29. Pokud jde o žalobkyně d) a e), ty samy tvrdily, že s ohledem na svůj věk byly od celé události chráněny svou matkou, neměly o ní tolik informací. Stejně tak netvrdily, že by měla ztráta babičky nějaký specifický vliv na jejich životy. Soud tak vzal za prokázané, že s babičkou měly hezký vztah, byly si blízké. Ač soud nezpochybňuje, že i žalobkyně d) a e) byly ztrátou zasaženy, ale s ohledem na jejich věk a zároveň i zmíněné faktory snižující náhradu, soud považuje za přiměřenou náhradu částku 30 000 Kč pro každou z žalobkyň d) a e), které jim přiznal výroky VII. a IX. Výroky VIII. a X. pak soud žalobu částečně zamítl v částce převyšující přiznaný nárok.

30. Všechny přiznané částky pak soud považuje za přiměřené i vzhledem k částkám přiznaným ve věci posuzované Nejvyšším soudem pod sp.zn. 25 Cdo 894/2018. V tamní věci byla nahrazována újma pozůstalým po novorozeném dítěti, které zemřelo několik minut po porodu v důsledku pochybení zdravotnického zařízení, kdy pozůstalé matce byla přiznána částka 750 000 Kč, pozůstalému otce 500 000 Kč a pozůstalým prarodičům částky od 10 000 Kč do 100 000 Kč.

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 a 3 o.s.ř. tak, že přiznal plnou náhradu nákladů řízení žalobkyním, které byly ve sporu úspěšné, přičemž míra jejich úspěchu záležela na úvaze soudu. Žalobkyním přísluší náhrada za odměnu právního zástupce, kterého si k obraně svých práv najaly. Odměna zvolenému zástupci náleží za úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a k) a.t., tj. příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast u ústního jednání dne 2.6.2022 a dne 4.5.2023, podání odvolání, vč. jeho doplnění z 22.7.2020, písemné doplnění tvrzení k výzvě soudu z 7.3.2023, a dle § 11 odst. 2 písm. g) a.t. ve spojení s § 11 odst. 3 a.t. za účast při jednání dne 10.3.2022, při němž nedošlo k zahájení projednávání věci. Soud tak přiznal žalobkyním b) až e) náhradu odměny za celkem 6,5 úkonu právní služby, žalobkyni a) pak soud přiznal náhradu odměny za 7,5 úkonu právní služby, neboť (jen) jménem žalobkyně a) právní zástupce vyzýval žalovaného k plnění před podáním žaloby. Soud pak zároveň přiznal též paušální náhradu hotových výdajů dle § 13 a.t. ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby. S ohledem na skutečnost, že právní zástupce činil úkony právní služby pro všechny žalobkyně společně, náleží mu za každý úkon pouze jedna částka paušální náhrady. Zároveň však žalobkyně uplatnily každá svůj samostatný nárok, každé tak náleží samostatně právo na náhradu nákladů řízení, soud tedy každé z žalobkyň přiznal v rámci náhrady nákladů řízení 1/5 paušální náhrady hotových výdajů.

32. Pro úplnost soud uvádí, že odměnu nepřiznal za podání, jimiž se žalobkyně nevyjadřovaly k věci samé (doložení souhlasu opatrovnického soudu s podáním žaloby, sdělení procesního stanoviska k návrhu na přerušení řízení z 19.11.2021) a dále za podání, v nichž právní zástupce žalobkyň jen opakoval svá předchozí tvrzení (podání z 14.11.2021 a z 30.5.2022, které bylo nadto učiněno těsně před jednáním ve věci) a neuvedl žádná nová konkrétní tvrzení, byť byl k takovému tvrzení vyzýván (4.1.2023), příp. předkládal soudu listiny, jež označil k důkazu (25.4.2023).

33. Při určení výše náhrady nákladů žalobkyně a) soud vyšel z tarifní hodnoty 350 000 Kč (přiznaná částka náhrady nemajetkové újmy), odměna za jeden úkon právní služby tak činila 9 700 Kč, po snížení odměny ve smyslu § 12 odst. 4 a.t. pak částku 7 760 Kč. Soud tak žalobkyni a) přiznal odměnu v částce 60 860 Kč (1* 9 700 + 6,5* 7 760) a dále paušální náhradu hotových výdajů v částce 720 Kč (300 + 7*60). Dále pak náhradu za DPH v částce 12 780,60. Celkem tak žalobkyni a) náleží náhrada nákladů řízení v částce 73 640,60 Kč, kterou soud uložil k náhradě ve výroku XI.

34. Při určení výše náhrady nákladů žalobkyň b) a c) soud vyšel z tarifní hodnoty 125 000 Kč, odměna za jeden úkon právní služby tak činila ve smyslu § 12 odst. 4 a.t. částku 4 880 Kč. Soud žalobkyním b) a c) přiznal odměnu v částce 31 720 Kč (6,5* 4 880), paušální náhradu nákladů v částce 420 Kč (7* 60) a dále náhradu za DPH v částce 6 749,40 Kč Celkem tak každé z žalobkyň b) a c) náleží náhrada ve výši 38 889,40 Kč, které soud uložil k náhradě ve výrocích XII. a XIII.

35. Při určení výše náhrady nákladů žalobkyň d) a e) soud vyšel z tarifní hodnoty 30 000 Kč, odměna za jeden úkon právní služby tak činila ve smyslu § 12 odst. 4 a.t. částku 1 840 Kč. Soud žalobkyním d) a e) přiznal odměnu v částce 11 960 Kč (6,5* 1 840), paušální náhradu nákladů v částce 420 Kč (7* 60) a dále náhradu za DPH v částce 2 599,80 Kč Celkem tak každé z žalobkyň d) a e) náleží náhrada ve výši 14 979,80 Kč, které soud uložil k náhradě ve výrocích XIV. a XV.

36. K náhradě nákladů řízení jsou pak společně a nerozdílně povinni žalovaný a vedlejší účastník řízení, který jej v řízení podporoval. Těm soud uložil povinnost plnit ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř., a to k rukám právního zástupce žalobkyň ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř.

37. Konečně soud výrokem XVI. rozhodl dle § 2 odst. 3 zák. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích tak, že žalovanému uložil zaplatit soudní poplatek, od něhož byly žalobkyně osvobozeny ve smyslu § 11 odst. 2 písm. d) cit. zákona. Výše poplatku byla určena dle položky 3 písm. a) a b) Sazebníku poplatků (příloha č. 1 cit. zák.), tj. 4* 2 000 Kč + 300 000* 0,01. Celkem je tak žalovaný povinen zaplatit České republice na soudním poplatku částku 11 000 Kč.