14 C 46/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Klárou Rabasovou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 113 435 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 863 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 40 069 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně- z částky 105 932,00 Kč od , datum, do , datum, ve výši 6 355,38 Kč,- z částky 101 932,00 Kč od , datum, do , datum, ve výši 1 047,25 Kč,- z částky 97 932,00 Kč od , datum, do , datum, ve výši 1 247,75 Kč,- z částky 93 932,00 Kč od , datum, do , datum, ve výši 1 235,20 Kč,- z částky 89 932,00 Kč od , datum, do , datum, ve výši 1 145,76 Kč,- z částky 85 932,00 Kč od , datum, do , datum, ve výši 1 094,61 Kč,- z částky 81 932,00 Kč od , datum, do , datum, ve výši 976,43 Kč,- z částky 77 932,00 Kč od , datum, do , datum, ve výši 1 089,02 Kč,- z částky 73 932,00 Kč od , datum, do , datum, ve výši 972,16 Kč,- z částky 69 932,00 Kč od , datum, do , datum, ve výši 862,20 Kč, a- z částky 65 932,00 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 47 503 Kč, se zamítá.

IV. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení úroku ve výši 47,49 % ročně z částky 92 379,46 Kč od , datum, do , datum, ve výši 2 476,95 Kč, a dále úroku ve výši 15 % ročně- z částky 92 379,46 Kč od , datum, do , datum, ve výši 6 403,78 Kč,- z částky 91 235,08 Kč od , datum, do , datum, ve výši 1 118,08 Kč,- z částky 87 235,08 Kč od , datum, do , datum, ve výši 1 035,71 Kč,- z částky 83 235,08 Kč od , datum, do , datum, ve výši 988,28 Kč,- z částky 79 235,08 Kč od , datum, do , datum, ve výši 880,15 Kč,- z částky 75 235,08 Kč od , datum, do , datum, ve výši 979,54 Kč,- z částky 71 235,08 Kč od , datum, do , datum, ve výši 872,96 Kč,- z částky 67 235,08 Kč od , datum, do , datum, ve výši 772,50 Kč,- z částky 63 235,08 Kč od , datum, do zaplacení,maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 264 441,00 Kč, se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem podaným dne , datum, ve spojení s doplněním návrhu ze dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky 113 435 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalovanou a žalobkyní byla dne , datum, prostřednictvím dálkové komunikace uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 98 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit a současně zaplatit úrok za poskytnutí úvěru ve výši 47,49 % ročně, a to formou 48 měsíčních splátek po 4 591 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce, počínaje , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované, kdy provedla lustraci v registrech NRKI, SOLUS, IR, přičemž dále z předložených dokladů o příjmech zjistila, že celkový čistý měsíční příjem žalované činil 33 000 Kč, náklady činily 25 832 Kč měsíčně – z toho náklady na bydlení dle sdělení žalované činily 9 737 Kč a volné zdroje ke splácení činily 6 168 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátky splatné dne , datum, v délce 65 dnů, došlo ke dni , datum, k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná byla tak povinna uhradit dosud nezaplacenou jistinu úvěru spolu s nezaplacenými úroky za poskytnutí úvěru ve výši 103 235,08 Kč, a to nejpozději v den zesplatnění úvěru. V důsledku prodlení byla současně žalovaná povinna uhradit žalobkyni ve smyslu bodu 6.1. uzavřené smlouvy smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč, a dále náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 1 200 Kč. Jelikož žalovaná v den zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru neuhradila, vzniklo žalobkyni ve smyslu bodu 6.5. smlouvy dále právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny úvěru (103 235,08 Kč), počínaje dnem , datum, do zaplacení. Žalovaná do dne podání návrhu dlužnou částku neuhradila, žalobkyně tudíž požadovala neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 63 235,08 Kč, smluvní pokutu ve smyslu bodu 6.1. smlouvy ve výši 1 497 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 1 200 Kč, smluvní pokutu ve smyslu bodu 6.5. smlouvy ve výši 47 503 Kč, úrok za poskytnutí úvěru, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení.

2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , na kterém provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, přičemž k jednání se nedostavila žalovaná, bylo tak jednáno v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).

4. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění.

5. Žalobkyně, coby nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru, je ode dne , datum, na základě uděleného povolení oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry jiné než na bydlení (úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ze dne , datum, ).

6. Dne , datum, byla mezi žalobkyní a žalovanou prostřednictvím dálkového přístupu uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalované téhož dne poskytnuty peněžní prostředky ve výši 98 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit, a dále zaplatit sjednané úroky za poskytnutí úvěru formou 48 měsíčních splátek ve výši 4 591 Kč, vždy nejpozději do 22. dne každého kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba činila 47,49 % ročně, RPSN činilo 59,32 %, celkem tak byla žalovaná povinna uhradit 220 368 Kč. V případě, že by se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 30 dnů, byla žalobkyně oprávněna po žalované požadovat smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u níž by se žalovaná ocitla v prodlení. V souvislosti s prodlením byla žalobkyně dále oprávněna po žalované požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u níž by se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů. Jestliže by se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 65 dnů, došlo by k zesplatnění celého úvěru, kdy by v tomto případě byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni celou dosud nezaplacenou jistinu úvěru a nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru (tzv. novou jistinu úvěru) nejpozději v den zesplatnění úvěru. V případě nezaplacení nové jistiny úvěru včas byla žalobkyně oprávněna po žalované požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru (návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , dodatek č. , hodnota, k návrhu smlouvy o úvěru/smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , předsmluvní formulář ze dne , datum, , oznámení o schválení úvěru ze dne , datum, vč. přílohy splátkový kalendář). Žalovaná při uzavření smlouvy mj. prohlásila, že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli osobě, nebyla proti ní podána jakákoli žaloba a není vůči ní vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí (prohlášení klienta ze dne , datum, vč. přílohy podpis na dálku). Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila totožnost žalované (zjištěno z občanského průkazu žalované).

7. K vyplacení úvěru žalované na její bankovní účet došlo dne , datum, (doklad o vyplacení úvěru ze dne , datum, , rámcová smlouva o finančních službách ze dne , datum, , základní informace o klientovi, důkaz o odeslání 1 Kč, zaslaná SMS včetně důkazu o přijaté SMS).

8. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně zjistila, že pravidelný čistý měsíční příjem žalované činil 33 000 Kč, a to podle výplatních pásek ze zaměstnání žalované. Ohledně výdajů vzala žalobkyně v potaz tvrzení žalované, že její výdaje činí 25 832 Kč (z toho výdaje na bydlení 9 737 Kč), přičemž žalobkyně dále již tato tvrzení neověřovala – a to i ohledně tvrzení, že v domácnosti společně se žalovanou žily dvě děti a náklady na jejich výživu činily 6 100 Kč. Žalovaná nadto žalobkyni hradila další splátku ve výši 5 745 Kč. Zaměstnána byla žalovaná od , datum, na dobu neurčitou, na pozici administrativa asistent (hodnocení klienta ze dne , datum, , potvrzení o zaměstnání ze dne , datum, a výplatní pásky žalované za , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, ). Z výpisu registru SOLUS vyplývá, že žalovaná v době před uzavřením smlouvy o úvěru nehradila dlužné částky po splatnosti (výpis záznamů z registru SOLUS ze dne , datum, ). V rámci registru NRKI byla žalovaná ohodnocena skórem ve výši 272, byla tak zařazena do kategorie I., značící vyšší riziko, kdy úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán (výpis z NRKI, kód , Anonymizováno, ).

9. Jelikož žalovaná nehradila splátky včas, ze strany žalobkyně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných splátek splatných dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , a to spolu se smluvní pokutou a náhradou účelně vynaložených nákladů, kdy žalobkyně současně žalovanou upozornila, že v případě, pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky o délce 65 dnů, dojde ke zesplatnění celého úvěru (výzvy k zaplacení ze dne , datum, , , datum, a , datum, ).

10. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů, žalobkyně zesplatnila úvěr, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Současně tak žalobkyně žalovanou vyzvala k okamžité úhradě částky ve výši 105 932 Kč. Současně žalobkyně žalovanou upozornila, že pokud žalovaná dlužnou částku neuhradí v den zesplatnění úvěru, je žalobkyně po žalované oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky spolu se zákonným úrokem z prodlení a úrokem za poskytnutí úvěru (oznámení ze dne , datum, vč. dodejky).

11. Dopisem ze dne , datum, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 65 932 Kč spolu se smluvní pokutou a úrokem za poskytnutí úvěru (předžalobní výzva ze dne , datum, vč. podacího archu).

12. Ke dni , datum, žalovaná zaplatila žalobkyni částku celkem ve výši 72 137 Kč (karta klienta ze dne , datum, ).

13. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z předložených písemných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

14. Žalovaná se na základě uzavřené smlouvy o úvěru mezi ní a žalobkyní zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 98 000 Kč a zaplatit sjednané úroky za poskytnutí úvěru formou 48 měsíčních splátek ve výši 4 591 Kč, vždy nejpozději do 22. dne každého kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. V případě prodlení s úhradou splátky či její části se žalovaná nadto zavázala uhradit smluvní pokutu a náhradu účelně vynaložených nákladů. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně zjistila, že pravidelný čistý měsíční příjem žalované činil 33 000 Kč, přičemž výdaje podle sdělení žalované činily 25 832 Kč – z toho výdaje na bydlení 9 737 Kč, nicméně tyto skutečnosti již dále žalobkyně neověřovala. Dále žalobkyně provedla lustraci v registru SOLUS a NRKI, kde bylo zjištěno, že žalovaná byla ohodnocena skórem ve výši 272, byla tak zařazena do kategorie I., značící vyšší riziko, kdy úvěr je výší vyplacené částky, případně zamítán. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas. Dopisem ze dne , datum, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 65 932 Kč spolu se smluvní pokutou a úrokem za poskytnutí úvěru. Současně bylo zjištěno, že ke dni , datum, žalovaná uhradila částku celkem ve výši 72 137 Kč.

15. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména […] dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele […]. Podle § 78 odst. 4 věty první zákona o zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

18. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru […] posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Vzhledem ke shora citovaným ustanovením se soud nejprve zabýval tím, zda žalobkyně splnila svou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žadatele o úvěr, přičemž dospěl k závěru, že této své povinnosti nedostála. Žalobkyně sice řádně zjistila a ověřila příjmy žalované a provedla její lustraci v příslušných registrech, nicméně při zjišťování výdajů se spokojila pouze s tvrzením žalované, že její výdaje činí 25 832 Kč, přičemž tyto informace dále již nikterak neprověřila, a to kupř. výpisy z bankovních účtů. K bližší analýze výdajové stránky rozpočtu žalované žalobkyně nepřistoupila navzdory skutečnosti, že žalovaná uvedla poměrně nízké výdaje na bydlení v , adresa, Kč) a v registru NRKI byla zařazena do kategorie I., značící vyšší riziko. Žalobkyně tak bezpochyby nedostála své povinnosti „posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele…a tyto informace za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ověřit způsobem přiměřeným dané situaci“. K povinnosti poskytovatele úvěru ověřit žadatelem sdělené informace soud odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž Nejvyšší soud konstatoval, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků…“.

21. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel v takovém případě povinen vrátit (toliko) poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 téhož ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

22. S ohledem na výše uvedené soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru po odečtení všech dosavadních plateb. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 98 000 Kč, přičemž v řízení bylo prokázáno, že žalovaná žalobkyni uhradila částku celkem ve výši 72 137 Kč. Vzhledem k neplatnosti smlouvy soud tak dospěl k závěru, že žalovaná je povinna vrátit žalobkyni částku ve výši 25 863 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla v řízení nečinná, a nebylo tak možno zjistit její možnosti a poměry, přistoupil soud ke stanovení splatnosti do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.).

23. Jelikož je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, nemohl žalobkyni po právu vzniknout ani žádný další nárok z těchto smluv. Žaloba byla proto ve zbývající části zamítnuta. Co se týká zákonného úroku z prodlení z jistiny, pak Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, usměrnil dosavadní soudní praxi, která převážně kvalifikovala nárok na vrácení jistiny úvěru jako bezdůvodné obohacení v režimu o. z. Nejvyšší soud vyjasnil, že právní úprava § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje lex specialis, kdy teprve soud svým rozhodnutím určuje splatnost dluhu, která tak nastává v budoucnu. Za takové situace samozřejmě není možno uvažovat o prodlení dlužníka před uplynutím soudem stanovené lhůty, a tedy ani přiznat jakékoli úroky z prodlení. K tomu shodně např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2024, č. j. 12 Co 176/2024-74. Soud tedy žalobu zamítl v celém zbývajícím rozsahu nad rámec nesplacené jistiny (výrok II., III., IV.).

24. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy jejich náhrada by příslušela převážně úspěšné žalované. Té však žádné náklady v řízení nevznikly, soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.