14 C 462/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudcem Mgr. Annou Vrdlovcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 5 632 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 5 632 Kč s příslušenstvím se v celém rozsahu zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 632 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že [značka automobilu] s hmotností do 3,5 t, [registrační značka], [VIN kód], byl evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný a v období od 8. 9. 2020 do 8. 11. 2020 nebylo k uvedenému vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Vozidlo tak nebylo pojištěno 62 dní. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení příspěvku podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), ve výši 86 Kč denně, tedy celkem 5 332 Kč a dále na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč [právnická osoba], [IČO], jako původní vlastník vozidla sdělila žalobkyni, že vozidlo dne 4. 9. 2020 žalovanému prodala a předala jej do faktického užívání žalovaného, k čemuž žalobkyni doložila kupní smlouvu a fakturu ze dne 4. 9. 2020. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení výzvou ze dne 22. 2. 2021 doručenou dne 23. 2. 2021, žalovaný však uvedené částky nezaplatil.

2. Žalovaný s uplatněným nárokem nesouhlasil s odůvodněním, že vozidlo zakoupil až po nepojištěném období.

3. K projednání věci soud nařídil jednání na dny 19. 5. 2022 a 14. 7. 2022, při nichž provedl dokazování. Žalovaný se k jednáním bez omluvy nedostavil.

4. Na základě skutkových zjištění z provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Nákladní [značka automobilu] [model], [registrační značka], [VIN kód], byl zapsán v registru silničních vozidel a jako jeho vlastník a provozovatel byla v období od 3. 2. 2020 do 17. 5. 2021 zapsána společnost [právnická osoba], [IČO] (zjištěno ze zprávy [stát. instituce] ze dne 26. 5. 2022 vyžádané soudem na návrh žalobkyně). [právnická osoba] uzavřela dne 4. 9. 2020 s žalovaným smlouvu, v níž se zavázala předat mu výše uvedený automobil a převést na žalovaného vlastnické právo k automobilu po zaplacení celé kupní ceny ve výši 238 998 Kč žalovaným (zjištěno z kupní smlouvy). Žalovaný se zavázal zaplatit část kupní ceny ve výši 47 800 Kč z vlastních zdrojů do 14. 9. 2020 a zbývající část ve výši 191 198 Kč prostřednictvím úvěru, přičemž vozidlo mu bylo předáno dne 2. 2. 2021 (zjištěno z faktury č. [číslo] ze dne 4. 9. 2020). Částku 47 800 Kč žalovaný do dne 17. 6. 2022 společnosti [právnická osoba] nezaplatil (zjištěno ze sdělení společnosti [právnická osoba] vyžádaného soudem). Žalovaný byl uveden jako pojistník nebo provozovatel výše uvedeného vozidla na zelené kartě č. [číslo] vystavené společností [pojišťovna], pro období od 9. 11. 2020 do 8. 11. 2021 (zjištěno ze zelené karty).

5. Výše uvedený skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že předmětný nákladní automobil je zapsán v registru silničních vozidel nikoliv jako vyřazený z provozu, vyvezený do jiného státu nebo zaniklý. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by k automobilu bylo v období od 8. 9. 2020 do 8. 11. 2020 sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla podle § 1 odst. 2 písm. a) a § 3 odst. 2 věty první zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla nebo že by byl automobil v uvedeném období odcizen. Žalobkyni tak za uvedené období vzniklo právo na zaplacení příspěvku podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.

6. Žalobkyni se však přes výzvu soudu podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), nepodařilo prokázat, že by žalovaný byl ve výše uvedeném období osobou povinnou k zaplacení příspěvku podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tedy vlastníkem nebo provozovatelem vozidla. Na základě vyvratitelné právní domněnky obsažené v § 4 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla má soud podle § 133 o. s. ř. za prokázané, že vlastníkem i provozovatelem vozidla byla v předmětném období společnost [právnická osoba], která byla jako vlastník vozidla i v daném období zapsána v registru silničních vozidel, jelikož opak se žalobkyni nepodařilo prokázat.

7. Soud sice zjistil, že společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 4. 9. 2020 kupní smlouvu, kterou se zavázala převést na něj vlastnické právo k vozidlu, avšak součástí kupní smlouvy bylo též vedlejší ujednání o výhradě vlastnického práva podle § 2132 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož byla společnost [právnická osoba] vlastníkem vozidla až do úplného zaplacení kupní ceny žalovaným. Ze sdělení společnosti [právnická osoba] ze dne 17. 6. 2022 přitom vyplynulo, až do uvedeného dne nebyla kupní cena zcela doplacena. [právnická osoba] tudíž byla vlastníkem vozidla nejméně do dne 17. 6. 2022, a tedy i během předmětného období, za nějž byl žalobkyní požadován příspěvek.

8. Není přitom podstatné, co bylo mezi žalovaným a společností [právnická osoba] ve smlouvě ujednáno ohledně pojištění vozidla a dodržování právních předpisů spojených s provozováním vozidla, neboť takové ujednání působí jen mezi smluvními stranami a nelze jím ve vztahu k třetím osobám upravovat odpovědnost za plnění povinností spojených s vlastnictvím vozidla stanovených předpisy veřejného práva. Navíc z předložené faktury vyplynulo, že automobil byl žalovanému předán až dne 2. 2. 2021, přičemž pojistit jej byl podle smlouvy povinen právě až od převzetí automobilu.

9. Z týchž důvodů nebylo prokázáno ani tolik, že by v předmětném období byl žalovaný provozovatelem vozidla. Předložená zelená karta se vztahovala až k období následujícímu po předmětném období, za něž žalobkyně požadovala příspěvek, a pro učení provozovatele vozidla v předmětném období tak byla zcela bez významu. Navíc soud poukazuje na přísně formální definici provozovatele vozidla v § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podle níž je provozovatelem silničního vozidla„ osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba“, jakož i v § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, podle níž je provozovatelem vozidla„ vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu nebo obdobné evidenci jiného státu“, přičemž od této definice není důvod se odchyloval ani v případě posuzování povinnosti sjednat pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla.

10. Protože nebylo prokázáno, že by žalovaný byl osobou povinnou k zaplacení příspěvku, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

11. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, podle obsahu spisu mu však žádné náklady řízení nevznikly, proto mu soud ani nepřiznal právo na jejich náhradu.