14 C 51/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Klárou Rabasovou, LL.M., ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o uložení povinnosti učinit řádné vyúčtování služeb

I. Žalovaný je povinen vyhotovit a zaslat žalobci na adresu , adresa, , řádné vyúčtování služeb poskytovaných v souvislosti s užíváním bytu č. , hodnota, v domě č.p. , hodnota, , v , adresa, , za zúčtovací období 1. 1. 2023 až 31. 12. 2023, přičemž vyúčtování za toto zúčtovací období bude obsahovat všechny údaje uvedené v § 6 vyhlášky č. 269/2015 Sb. ze dne 30. 9. 2015 ve znění účinném do 31. 12. 2023, a to vše do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 40 733,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce , Jméno advokáta, .

III. Žalovaný je povinen zaplatit státu na náhradu nákladů řízení částku, jejíž výše a splatnost bude určena v samostatném usnesení, a to na účet Obvodního soudu pro Prahu 9.

1. Žalobce (konečný spotřebitel) se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, , ve znění jejího doplnění ze dne , datum, , domáhal po žalovaném vyhotovení a zaslání vyúčtování služeb poskytovaných s užíváním bytu č. , hodnota, na adrese , adresa, , za zúčtovací období 1. 1. 2023 - 31. 12. 2023, (dále jen „vyúčtování služeb“ či „vyúčtování“), které bude obsahovat údaje uvedené v písm. a) - p) § 6 vyhlášky č. 269/2015 Sb. Žalobu odůvodnil tím, že je vlastníkem předmětného bytu v domě, jehož správu vykonává žalovaný. Vyúčtování služeb mu bylo doručeno dne , datum, , v návaznosti na to požádal dne , datum, o podklady, které mu byly předloženy dne , datum, (faktury v číselné řadě 1-75). Vzhledem k nesrovnalostem číselných hodnot ve vyúčtování zaslal dne , datum, žalovanému námitky proti způsobu a obsahu vyúčtování, avšak žalovaný jeho reklamaci neuznal. Žalobce si proto nechal zpracovat , tituly před jménem, , jméno FO, znalecký posudek, dle něhož trpí vyúčtování služeb věcnými nedostatky. Předně jsou ve vyúčtování uvedeny dvě různé hodnoty nákladů za teplo pro vytápění pro zúčtovací jednotku, kdy je min. jedna hodnota nepochybně špatně. Tím pádem nelze říci, zda je správně částka nákladů za teplo pro vytápění připadajících na jednotku. V rozúčtování je počítáno s náklady za teplo pro vytápění ve výši 382 865,60 Kč, přičemž z této částky je vypočtena částka nákladů pro konečného spotřebitele ve výši 19 005,56 Kč. V celkovém vyúčtování jsou však vyčísleny náklady ve výši 19 216,66 Kč. Dále znalec shledal, že výpočet spotřební složky pro konečného spotřebitele je špatně, neboť dle údajů obsažených ve vyúčtování činí její výše částku 12 505,22 Kč, avšak ve vyúčtování je uvedena částka 11 786,50 Kč. Nelze proto zjistit, zda jsou správně celkové náklady na vytápění a procentuální část nákladů konečného spotřebitele z celkových nákladů v zúčtovací jednotce. Ve vyúčtování je dále uvedena odchylka od průměru 105,30 %, avšak odchylka je pouze 5,3 %. Další nesprávností je dle znaleckého posudku skutečnost, že ve vyúčtování nejsou uvedeny koeficienty pro přepočty odečtů měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění u příjemce služeb (koeficient výkon Kq a koeficient přestupu tepla Kc), když ve vyúčtování je uveden pouze jejich součin KqKc. Kromě toho nejsou ve vyúčtování vůbec uvedeny koeficienty pro výpočet započitatelné podlahové plochy bytu (dále jen „ZPP bytu“). Žalobce proto uzavřel, že vyúčtování nelze zkontrolovat, a vzhledem k tomu, že neobsahuje všechny náležitosti, je neplatné. Žalovaný však nezjednal nápravu ani poté, co mu byla zaslána předžalobní výzva.

2. V průběhu řízení žalobce doplnil, že zákon č. 67/2013 Sb. sice po novele stanovil prekluzivní lhůtu v délce 30 dní pro podání námitek, avšak nikterak nespecifikoval, jak by tyto námitky měly vypadat. Dle jeho názoru je třeba přihlížet k tomu, že koneční spotřebitelé jsou laici, a tak je také třeba přistupovat k nárokům na odůvodnění námitek.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a na svou obranu tvrdil, že v podání ze dne , datum, žalobce pouze uvedl, že „buď je celé vyúčtování špatně, anebo mi byly předloženy špatné podklady“. Konkrétní nedostatky vyúčtování nenamítl, tudíž je otázkou, zda v žalobě uváděné nedostatky vůbec byly včas uplatněny jako námitka. K tvrzeným nedostatkům vyúčtování pak uvedl, že, pokud jde o rozdílné náklady za teplo pro vytápění zúčtovací jednotky, ve vyúčtování příspěvků a záloh na služby spojené s užíváním bytové/nebytové jednotky, (dále jen „vyúčtování A“), jsou náklady včetně celkových nákladů na vyúčtování (tj. 8 927 Kč, pro žalobce 211 Kč). Důležitá je však částka tyto náklady nezahrnující. Ohledně nákladů za teplo pro vytápění je ve vyúčtování A uvedena částka 19 216,68 Kč oproti částce 19 005,68 Kč uvedené ve vyúčtování B, kdy rozdíl těchto částek je právě 211 Kč. K výpočtu spotřební složky pro koncového spotřebitele doplnil, že hodnota uváděná žalobcem (50 594,28) nereflektuje nezbytnou korekci dle § 3 odst. 2 vyhlášky č. 269/2015 Sb., kvůli níž je ve vyúčtování B uvedena hodnota 53 679,48 jako výpočtové jednotky celkem na zúčtovací jednotku. Rovněž odchylka 105,30 % je přímým projevem aplikace § 3 odst. 2 cit. vyhlášky pro výpočet korekce. Jde-li o koeficienty pro přepočty odečtů měřidel, nikde není stanoveno, že by měly být uvedeny jednotlivě. Dle metodického pokynu Ministerstva pro místní rozvoj je výslovně stanoveno, že se tyto koeficienty uvádějí zpravidla v agregované podobě. Ke koeficientům pro výpočet ZPP pak konstatoval, že § 6 písm. g) cit. vyhlášky hovoří o koeficientech pro přepočty podlahové plochy nebo ZPP, nikoli pro výpočet ZPP, které ve vyúčtování postrádá žalobce. Domnívá se proto, že došlo pouze k záměně pojmů. Proto navrhl žalobu zamítnout.

4. V průběhu řízení žalovaný doplnil svou argumentaci ve vztahu ke koeficientům pro přepočty ZPP tak, že ve vyúčtování B se uvádí ZPP jednotky a poměrná část plochy použitá pro výpočet v totožné míře. Vzhledem k tomu, že žalobcův byt není v místě se sníženým stropem, nebyly dány důvody, aby přepočítával ZPP. Rovněž dle metodického pokynu Ministerstva pro místní rozvoj musí vyúčtování obsahovat údaje, z nichž příjemce služeb získá informace o použitých vstupních hodnotách. Tvrzení žalobce o chybějícím koeficientu považuje za nedostatečná, jelikož chybí alespoň základní určení koeficientu, který ve vyúčtování postrádá. Dále poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2198/2024, dle něhož na splatnost nedoplatku nemají vliv takové vady, které nemají vliv na jeho výši. Ministerstvo pak ve své metodice uvádí jako příklad této formální vady mj. neuvedení koeficientů použitých pro přepočty ZPP. Jelikož judikatura řádnost vyúčtování zpravidla spojuje se splatností nedoplatků, je otázkou, zda lze s ohledem na formální charakter vady hovořit o tom, že vyúčtování není řádné. Zpochybnil také závěry znaleckého posudku, když např. závěr znalce o koeficientech Kc a Kq jde proti odborné praxi potvrzené metodikou ministerstva. Dále poukázal na to, že znalec neprováděl žádné přepočty, ale vyúčtování zkoumal pouze stran údajů, jež v něm měly být obsaženy. Nerozlišoval tedy mezi náležitostmi, které mají vliv na výši nedoplatku, a těmi, jež jsou pouze formální.

5. Na jednání dne , datum, učinili účastníci nesporným, že žalobce je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník bytu č. , hodnota, na adrese , adresa, , který je ve správě žalovaného. Vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za rok 2023 bylo žalobci doručeno dne , datum, . Dne , datum, žalobce požádal o doložení dokladů, načež mu byly dne , datum, předloženy faktury v číselné řadě 1-75. Dne , datum, odeslal žalobce žalovanému datovou zprávou podání nazvané jako námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování. Tato shodná tvrzení účastníků soud vzal soud dle § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), za svá skutková zjištění.

6. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

7. Předmětem činnosti žalované je správa domu (zjištěno z výpisu z rejstříku SVJ vedeného , Anonymizováno, oddíl , Anonymizováno, , vložka , Anonymizováno, ze dne , datum, ).

8. Ve vyúčtování příspěvků a záloh na služby spojené s užíváním bytové/nebytové jednotky (vyúčtování A) jsou uvedeny celkové náklady na teplo ve výši 391 425,65 Kč, náklady pro žalobce 19 216,68 Kč. Dle předmětného vyúčtování vznikl žalobci za dané období nedoplatek ve výši 2 897 Kč (zjištěno z vyúčtování příspěvků a záloh na služby spojené s užíváním bytové/nebytové jednotky za období 1-12 roku 2023 včetně průvodního dopisu ze dne , datum, ). Ve vyúčtování záloh a nákladů na služby (vyúčtování B) jsou uvedeny celkové náklady na dodávku tepla za ZJ ve výši 382 865,60 Kč, náklady na dodávku tepla za žalobcovu jednotku ve výši 19 005,68 Kč. V kolonce „finanční vypořádání“ jsou vyčísleny náklady vyúčtování v částce 211 Kč. Koeficienty Kq a Kc jsou zde uvedeny v souhrnné hodnotě. Spotřební složka nákladů na dodávku tepla činila dle vyúčtování 229 719,36 Kč, výpočtové jednotky celkem za ZJ 53 679, 48, přepočtené jednotky celé ZJ pak 50 594,28. Spotřební složka nákladů na teplo za byt žalobce byla vypočtena v částce 11 786,50 Kč. Započitatelná podlahová plocha jednotky byla ve vyúčtování uvedena v totožné výši jako poměrná část plochy použitá pro výpočet, tj. 59,4 m2. Podlahová plocha jednotky uvedená ve vyúčtování dodávek teplé vody jest 60,10 m2. V tabulce doplňujících informací k vyúčtování je uvedena výchozí odchylka od průměru 105,30 %. V samotném závěru vyúčtování B je uvedeno: „výpočtové jed. – přepočtené jednotky po korekci dle vyhlášky 269/2015 Sb. § 3 odst. 2“ (zjištěno z vyúčtování záloh a nákladů na služby).

9. Dne , datum, zaslal žalobce žalovanému prostřednictvím datové schránky zprávu označenou jako „námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování“, v níž upozornil na nesrovnalosti mezi hodnotami uvedenými ve fakturaci a hodnotami ve vyúčtování služeb. Konstatoval, že buď je celé vyúčtování špatně, nebo mu byly předloženy špatné podklady (zjištěno z námitek ke způsobu a obsahu vyúčtování ze dne , datum, včetně doručenky).

10. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k doručení řádného vyúčtování za rok 2023 ve lhůtě 7 dnů a upozornil jej na tyto nedostatky ve vyúčtování: chybně vypočtená spotřební složka na vytápění pro konečného spotřebitele, chybně uvedená odchylka od průměru, absence koeficientů pro přepočty odečtů měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění u příjemce služeb, absence polohových koeficientů (zjištěno z výzvy k doručení řádného vyúčtování ze dne , datum, ). Předseda výboru žalovaného následně požádal o prodloužení lhůty na dodání veškerých podkladů (zjištěno z dopisu , tituly před jménem, , jméno FO, právnímu zástupci žalobce).

11. Náklady na vyúčtování za předmětné období činily celkem 8 927 Kč, pro byt žalobce 211 Kč (zjištěno z přehledu nákladů a záloh na služby z vyúčtování za zúčtovací období od ledna 2023 do prosince 2023). Žalovaný aplikoval při vyúčtování tepla korekci. Odchylka po korekci u bytu žalobce činila 105,30 % (zjištěno z přehledu odchylek vyúčtování tepla za zúčtovací období leden až prosinec 2023).

12. Dle metodiky Ministerstva pro místní rozvoj, (dále jen „MMR“), se koeficienty a korekce pro přepočet odpočtu uvádějí zpravidla v agregované podobě (ve výsledné, souhrnné hodnotě) (zjištěno z metodického pokynu Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 15. 12. 2017 k zákonu č. 67/2013 Sb.).

13. Dle Praktického doporučení a souvislostí k aplikaci zákona o službách lze mezi vady bez vlivu na výši nedoplatku řadit také neuvedení koeficientů a součinitelů použitých pro přepočty podlahové plochy nebo ZPP konkrétního bytu či nebytového prostoru a pro přepočty odečtů měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění u příjemce služeb (zjištěno z Praktických doporučení a souvislostí k aplikaci zákona o službách a dále také k jeho vazbě na některé další právní předpisy a regulace technické a metrologické podmínky).

14. Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady se specializací na úhrady nákladů za poskytované služby v oblasti dodávek tepla, teplé užitkové vody a studené vody, úhrady a rozúčtování služeb poskytovaných při užívání bytů a nebytových prostorů, č. , č. účtu, ze dne , datum, , ve spojení s jeho výslechem soud zjistil, že koeficienty pro stanovení ZPP bytu jsou klíčovou informací pro výpočet ZPP z podlahové plochy bytu, přičemž ZPP je zásadní předpoklad pro rozúčtování nákladů na teplo za vytápění. Tyto koeficienty určují, jakou hodnotou se má vynásobit příslušná podlahová plocha jednotlivé místnosti, a jejich výše se odvíjí od umístění otopného tělesa. Výsledkem součtu takto vypočtených podlahových ploch místností je právě ZPP jednotky, kterou bez znalosti koeficientů nelze vypočítat. Hodnota ZPP je poté klíčová pro výpočet tzv. základní složky. Jestliže koeficienty nejsou ve vyúčtování uvedeny, nelze ověřit, zda je výše nedoplatku správná, či nikoli. Z vyúčtování přitom vyplývá, že v bytě žalobce jsou i místnosti bez otopného tělesa, neboť podlahová plocha uvedená u nákladů na vodu činí 60, 1 m2, ZPP u nákladů na dodávku tepla pouhých 59,4 m2, tzn. koeficienty musely být použity. Pouze tehdy, byly-li by všechny koeficienty rovny jedné, bylo by možné hovořit o tom, že koeficienty nemají vliv na výsledek vyúčtování. Pokud jde o náklady za dodávky tepla pro zúčtovací jednotku, ze samotného vyúčtování nelze seznat, z jakého důvodu jsou ve vyúčtování uvedeny dvě různé hodnoty, tj. nelze ani seznat, která hodnota je správná. Výpočet nákladů na dodávku tepla za jednotku však vycházel z nižší hodnoty celkových nákladů na teplo. Spotřební složka tepla na vytápění pro koncového spotřebitele je dána náměrem jednotek (ve vyúčtování uvedeno jako „naměřené jednotky“), z nichž se poté zjišťují tzv. přepočtené jednotky. Jejich výsledek v bytě žalobce byl dle vyúčtování 2 754,20, což bylo správně spočteno vynásobením naměřených jednotek a koeficientů Kq a Kc za použití koeficientů poloh místnosti. Přepočtené jednotky celé zúčtovací jednotky činily 50 594,28. Spotřební složka tepla na vytápění pro konečného spotřebitele se pak vypočte tak, že se spotřební složka pro zúčtovací jednotku (dle vyúčtování 229 719,36) vydělí počtem přepočtených jednotek v zúčtovací jednotce (dle vyúčtování 50 594,28), přičemž výsledek se vynásobí počtem přepočtených jednotek u konečného spotřebitele (2 754,20). Spotřební složka tak měla být správně vypočtena v částce 12 505,23 Kč, avšak ve vyúčtování je uvedena částka 11 786,50 Kč. Z vyúčtování není zřejmé, jak k této částce zpracovatel vyúčtování dospěl. Pokud jde o výpočtové jednotky uvedené ve vyúčtování, znalci tento pojem není znám. Z vyúčtování ani nelze seznat, zda a případně jaká korekce podle § 3 odst. 2 vyhlášky č. 269/2015 Sb. byla aplikována. Jde-li o koeficienty Kq a Kc, je znalec toho názoru, že by měly být uváděny vždy zvlášť, avšak považuje za dostačující, aby tuto informaci poskytovatel služeb sdělil konečnému spotřebiteli na základě jeho žádosti, tj. dodatečně. Dle závěrů znalce vyúčtování služeb neobsahuje náležitosti v takové míře, aby si mohl konečný spotřebitel zkontrolovat, zda nedoplatek odpovídá jeho spotřebě a způsobu výpočtu této spotřeby.

15. Z žádosti o doklady včetně doručenky ze dne , datum, nezjistil soud žádné skutečnosti relevantní pro rozhodnutí věci.

16. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž přihlédl i tvrzením uvedeným účastníky. Pravost ani správnost jednotlivých listinných důkazů nebyla v řízení nikterak zpochybněna, a proto o jejich věrohodnosti soud neměl důvod pochybovat. Jde-li o dokument uveřejněný na internetových stránkách MMR nazvaný jako Praktická doporučení a souvislosti k aplikaci zákona o službách, a dále také k jeho vazbě na některé další právní předpisy a regulace technické a metrologické podmínky, přihlédl soud k tomu, že se nejedná ani o metodický pokyn ministerstva, tudíž nelze klást znalci k tíži, že s tímto nebyl seznámen. Znalec přitom při svém výslechu dostatečně přesvědčivě obhájil svůj závěr, že neuvedení koeficientů pro přepočty ZPP bytu je vadou vyúčtování, pro kterou nelze ověřit správnost vypočteného přeplatku/nedoplatku na službách. Znalec náležité obhájil i další dílčí závěry obsažené v jeho znaleckém posudku, a to zejména nemožnost ověření celkových nákladů na teplo pro zúčtovací jednotku, kdy vyúčtování obsahovalo dvě rozdílné hodnoty těchto nákladů. Dále srozumitelně vysvětlil, z jakých důvodů považuje výpočet spotřební složky pro konečného spotřebitele za chybný, když nebylo počítáno s přepočtenými jednotkami celé zúčtovací jednotky. Vysvětlil, že pro běžného spotřebitele je zcela nemožné zjistit, proč je počítáno s výpočtovými jednotkami a jak k nim zpracovatel vyúčtování dospěl. Znalec korigoval svůj závěr pouze co do koeficientů Kq a Kc, ohledně nichž nejprve ve svém znaleckém posudku tvrdil, že by měly být ve vyúčtování uvedeny zvlášť. Při výslechu s ohledem na metodický pokyn MMR připustil, že je dostačující, aby byly uvedeny v souhrnné hodnotě, přičemž jejich jednotlivou výši lze zjistit až na případné vyžádání konečného spotřebitele. Vzhledem k tomu, že znalec byl schopen odpovědět na všechny otázky, orientoval se v dané problematice, jeho závěry neodporovaly principům logického myšlení a vysvětlil soudu důvody, pro které nelze prostřednictvím výpočtů ověřit výši nedoplatku, shledal soud jeho znalecký posudek věrohodným, ačkoli ohledně koeficientů Kq a Kc při výslechu pozměnil svůj závěr obsažený v písemném znaleckém posudku. K hodnocení znaleckého posudku je třeba dále uvést, že tento obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a také doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku.

17. Další důkazy soud již neprováděl, neboť na základě shora uvedených důkazů dospěl k závěru o skutkovému stavu, jenž mu poskytl dostatečný podklad pro rozhodnutí věci. Návrh na výslech zhotovitele vyúčtování soud zamítl, neboť tento důkazní prostředek by nemohl ničeho změnit na řádnosti již učiněného vyúčtování služeb. Pro nadbytečnost zamítl soud rovněž návrh na revizní znalecký posudek, jelikož, jak shora uvedeno, neměl pochybnosti o správnosti závěru provedeného znaleckého posudku.

18. Na základě provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci:

19. Žalobce je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník předmětného bytu v domě, který je ve správě žalovaného. Vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za rok 2023 bylo žalobci řádně doručeno, přičemž ve lhůtě 30 dnů od doložení podkladů vznesl proti vyúčtování námitky, jež byly konkretizovány až v návaznosti na znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, . Vyúčtování nesplňuje všechny náležitosti uvedené ve vyhlášce č. 269/2015 Sb. a obsahuje vady, pro které nelze ověřit vypočtenou výši nedoplatku pro konečného spotřebitele. Konkrétně z vyúčtování není zřejmé, z jakého důvodu jsou v něm obsaženy dvě různé hodnoty nákladů na teplo pro zúčtovací jednotku. Dále zde nejsou uvedeny koeficienty pro přepočty ZPP bytu, kdy z vyúčtování je zjevné, že v bytě jsou i místnosti bez otopného tělesa, tj. koeficienty všech místností v bytě nemohly být rovny jedné. Dle hodnot uvedených ve vyúčtování je dále nesprávně spočtena spotřební složka pro konečného spotřebitele. Namísto s přepočtenými jednotkami v zúčtovací jednotce je pracováno s tzv. výpočtovými jednotkami, aniž by bylo pro konečného spotřebitele seznatelné, z jakého důvodu, případně jaká korekce a proč byla použita. Vyúčtování je proto pro konečného spotřebitele natolik nesrozumitelné, že nelze ověřit skutečnou výši případného nedoplatku.

20. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

21. Dle § 1181 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do , datum, , (dále jen „o. z.“), platí vlastník jednotky zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala.

22. Dle § 7 odst. 1 a 2 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění účinném do , datum, , (dále jen „zákon č. 67/2013 Sb.“), není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Podle § 7 odst. 3 poslední věty zákona č. 67/2013 Sb. splatnost nedoplatku neovlivňují takové vady vyúčtování, které nemají vliv na vypočtenou výši nedoplatku. Podle § 7 odst. 4 zákona č. 67/2013 Sb. nelze náklady na vyhotovení a doručení vyúčtování podle odstavce 1 nelze zahrnout do nákladů na služby.

23. Dle § 6 vyhlášky č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům, ve znění účinném do , datum, , (dále jen „vyhláška o rozúčtování nákladů“), ve vyúčtování poskytovatel služeb, kromě náležitostí stanovených zákonem, uvede mj. také za zúčtovací jednotku celkové náklady v Kč odděleně na vytápění a na teplo spotřebované na ohřev vody a na vodu spotřebovanou na poskytování teplé vody, podíly základních a spotřebních složek nákladů na vytápění a nákladů na teplo spotřebované na ohřev vody v % a v Kč (písm. c)), koeficienty a součinitele použité pro přepočty podlahové plochy nebo započitatelné podlahové plochy konkrétního bytu či nebytového prostoru a pro přepočty odečtů měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění u příjemce služeb (písm. g)).

24. Podle § 8 zákona č. 67/2013 Sb. může příjemce služeb do 30 dnů od doručení vyúčtování písemně požádat poskytovatele služeb, aby příjemci služeb doložil náklady na jednotlivé služby, způsob jejich rozúčtování, způsob stanovení výše záloh za služby a provedení vyúčtování podle tohoto zákona a aby umožnil příjemci služeb pořízení kopie podkladů. Této žádosti poskytovatel služeb vyhoví do 30 dnů od jejího doručení. Případné námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování předloží příjemce služeb poskytovateli služeb do 30 dnů od doručení vyúčtování, popřípadě doložení podkladů podle odstavce 1. Nepředloží-li příjemce služeb námitky v této lhůtě, platí, že se způsobem a obsahem vyúčtování souhlasí. Včas uplatněné námitky musí poskytovatel služeb vyřídit do 30 dnů od jejich předložení.

25. Náležitosti vyúčtování služeb jsou, jak shora uvedeno, vypočteny v zákoně č. 67/2013 Sb. a vyhlášce o rozúčtování nákladů. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu musí příjemce služeb „z obsahu vyúčtování zjistit minimálně takové informace, na základě kterých bude schopen rozpoznat, zda poskytovatelem služeb požadovaná úhrada odpovídá jeho spotřebě či způsobu výpočtu této spotřeby tak, jak byl účastníky dohodnut nebo jak je stanoven právním předpisem (…) soud zkoumá zejména to, zda poskytovatel služeb uvedl ve vyúčtování všechny právními předpisy předepsané náležitosti a zda je dostatečně srozumitelné, tedy zda příjemce služeb byl schopen podle něj zkontrolovat správnost údajů o své spotřebě a o způsobu rozúčtování…“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2025, sp. zn. 26 Cdo 2278/2024). Vyúčtování, které postrádá některé z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši, pak dle judikatury nelze považovat za řádné (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2024, sp. zn. 26 Cdo 2198/2024). Není přitom rozhodné, zda z vyúčtování vyplynul nedoplatek či přeplatek. Ani případné pozdější seznámení příjemce služeb s doklady, o něž se vyúčtování opírá, nemůže zhojit vady či nedostatky vyúčtování. Proto platí, že nebylo-li vyúčtování služeb řádné, povinnost provést je nadále trvá (k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2018, sp. zn. 26 Cdo 4404/2017).

26. Citovaná judikatura je použitelná i po novelizaci zákona č. 67/2013 Sb. účinné od , datum, , avšak nově je třeba přihlédnout k tomu, zda příjemce služeb vznesl proti vyúčtování služeb v zákonné lhůtě námitky. V opačném případě nastává fikce, že vyúčtování služeb je řádné. V souzené věci byly žalobci na základě jeho žádosti doloženy dne , datum, podklady a v návaznosti na to podal dne , datum, námitky proti vyúčtování, tj. zákonná třicetidenní lhůta byla bezpochyby zachována. Pokud jde o výtku žalovaného k obsahu těchto námitek, kdy žalobce v zákonné lhůtě uvedl pouze to, že vyúčtování neodpovídá doloženým fakturám, soud k ní nepřihlédl. Je totiž třeba zohlednit, že koneční spotřebitelé jsou laici, pro které je složité zorientovat se ve vyúčtování služeb a konkrétně specifikovat případné nedostatky. Soud proto považuje za dostatečné, že námitky proti vyúčtování byly jasně specifikovány v žalobě, a to na základě znaleckého posudku, jejž si nechal žalobce pro tyto účely vypracovat. Ostatně zákon o odůvodnění námitek nehovoří, a nelze jej proto vykládat v neprospěch příjemce služeb (konečného spotřebitele).

27. Dále došlo na základě novely dle zákona č. 424/2022 Sb. k doplnění § 7 odst. 3 zákona č. 67/2013 Sb. o ustanovení, dle něhož splatnost nedoplatku neovlivňují takové vady vyúčtování, které nemohou mít vliv na výši nedoplatku. Tyto vady judikatura označuje jako „formální“ a důvodová zpráva k nim řadí mimo jiné např. chybně uvedené číslo bytu, chybně uvedené jméno příjemce služeb, neuvedení informace o použité skladbě zdrojů energie a o souvisejících ročních emisích skleníkových plynů, popis jednotlivých daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, které jsou zahrnuty v ceně tepelné energie dodané poskytovateli služeb ze soustav dálkového vytápění a které se přímo vztahují k množství dodané tepelné energie (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2024, sp. zn. 26 Cdo 2198/2024). V nyní souzené věci znalec srozumitelně a s náležitou odborností vysvětlil, z jakého důvodu je uvedení použitých koeficientů pro přepočty ZPP bytu nezbytné pro výpočet ZPP jednotky, jež má podstatný význam pro správné rozúčtování nákladů na teplo za vytápění. Ačkoli dle praktického doporučení MMR mohou být mezi vady bez vlivu na výši nedoplatku zahrnuty také tyto koeficienty, je třeba, aby měl konečný spotřebitel možnost ověřit, zda tyto koeficienty byly určeny správně. V daném případě znalec při svém výslechu jednoznačně uvedl, že v posuzovaném případě toto ověřit nelze. Z vyúčtování je přitom patrné, že všechny koeficienty nebyly rovny jedné, neboť podlahová plocha bytu činí 60,1 m2, hodnota ZPP bytu jest 59,4 m2, tzn. v bytě nejsou jen místnosti s otopným tělesem. Pokud by tomu tak bylo, tj. všechny koeficienty byly rovny jedné, dostali bychom se dle znalce do situace, kdy by neuvedení koeficientů nikterak neovlivňovalo výsledek vyúčtování. To však není tento případ. Koeficienty pro přepočty ZPP považuje za podstatný ukazatel rovněž judikatura (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2024, sp. zn. 26 Cdo 731/2023, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2024, č. j. 11 Co 202/2024-217).

28. Vyúčtování soud dále shledal zmatečným s ohledem na dvě různé hodnoty nákladů na teplo pro vytápění, když z vyúčtování nelze seznat, z jakého důvody jsou uváděny dvě odlišné hodnoty a jaká z hodnot odpovídá reálným nákladům. Následné vysvětlení žalovaného, že ve vyšší hodnotě jsou zohledněny náklady na vyúčtování služeb, na věci ničeho nemění. Nejenže dodatečné vysvětlení nemůže zhojit nedostatky vyúčtování, ale náklady na vyúčtování ani dle zákona č. 67/2013 Sb. (§ 7 odst. 4) nelze zahrnout do nákladů na služby. Již jen z tohoto důvodu nelze na vyúčtování služeb hledět jako na řádné.

29. Poslední vadou, kterou soud při svém rozhodnutí zohlednil, je chybný výpočet spotřební složky pro konečného spotřebitele. Z vyúčtování příjemce služeb není schopen zjistit, z jakého důvodu bylo počítáno s tzv. výpočtovými jednotkami, o nichž právní předpisy nehovoří, namísto jednotek přepočtených. Pokud by došlo ke změně přepočtených jednotek z důvodu aplikované korekce, bylo by třeba jasně a transparentně uvést, jaká konkrétně korekce a z jakého důvodu byla aplikována, tak, aby byl výsledek přezkoumatelný. Pouhý blíže neodůvodněný odkaz na § 3 odst. 2 vyhlášky o rozúčtování nákladů na samotném konci vyúčtování na uvedeném závěru o netransparentnosti vyúčtování nemůže ničeho změnit.

30. Vzhledem k uvedeným důvodům soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost vyhotovit a zaslat žalobci řádné vyúčtování obsahující mj. všechny náležitosti uvedené v § 6 vyhlášky o rozúčtování nákladů, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.) odůvodněné nezbytnými administrativními úkony před vyhotovením vyúčtování (výrok I.).

31. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 40 733,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč sestávající z částky 2 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne , datum, , z částky 2 300 Kč za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, , z částky 2 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, , z částky 2 300 Kč za písemné podání ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, a z částky 2 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Odměnu za vyjádření ze dne , datum, soud nepřiznal, neboť vyjádření pouze shrnovalo dosavadní argumentaci žalobce. Dále jsou náklady tvořeny náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 750 Kč ve výši 2 887,50 Kč, zálohou na náklady spojené s výslechem znalce složenou žalobcem dne , datum, dle § 141 odst. 1 o. s. ř. v částce 5 000 Kč a náklady na zpracování znaleckého posudku ze dne , datum, v částce 17 096 Kč. Ačkoli žalobce soudu doložil, že znalci v souvislosti se zpracováním znaleckého posudku zaplatil částku 25 000 Kč, v rámci náhrady nákladů řízení je třeba počítat s výší odměny, jež by byla znalci přiznána v případě jeho ustanovení soudem. Jen takovouto odměnu lze považovat za přiměřený náklad, který lze uložit neúspěšnému účastníku řízení k náhradě. Na žádost soudu znalec doložil vyúčtování související s vypracováním posudku, dle něhož strávil výběrem zdrojů dat, sběrem a vytvořením vstupních dat, studiem podkladů, vyhodnocením zjištěných informací, formulací závěrů a finální korekcí celkem 17 hodin. Podle § 2 odst. 1 a § 4 odst. 2 vyhlášky č. 504/2020 Sb., o znalečném, (dále jen „vyhláška o znalečném“), soud považoval za adekvátní odměnu 17 000 Kč (17 x 1 000 Kč/hodina), jakož i náhradu hotových výdajů podle § 32 odst. 1 a 7 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, a § 10 odst. 1 písm. a) a § 11 odst. 1 vyhlášky o znalečném v celkové výši 96 Kč (32 hodin x 3 Kč), celkem tedy 17 096 Kč. Odměnu za převzetí zakázky, komunikaci se stranou a zvýšení odměny o 50 % za práci ve dnech pracovního volna soud v rámci náhrady nákladů řízení nezohlednil, neboť jde o smluvní navýšení odměny, jež nemůže jít žalovanému k tíži. Celkem tak byla žalovanému uložena povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 40 733,50 Kč (výrok II.).

32. Výrok III. je odůvodněn tím, že v době vyhlášení rozsudku nebylo pravomocně rozhodnuto o znalečném za výslech znalce, tudíž ani nebylo možné rozhodnout o výši nákladů vzniklých v řízení státu, které budou následně uloženy k náhradě žalovanému (§ 148 odst. 1 o. s. ř.). Podle § 155 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že konkrétní částka bude určena v samostatném usnesení.