14 C 52/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudcem Mgr. Annou Vrdlovcovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa o omluvu a náhradu nemajetkové újmy ve výši 23 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaslat žalobci v písemné podobě, na adresu jeho trvalého bydliště omluvu následujícího znění: <i>„ Já, [celé jméno žalované], [datum narození], se omlouvám [celé jméno žalobce], [datum narození], za to, že jsem neoprávněně zasáhla do jeho práva na soukromý a rodinný život tím, že jsem předstírala neporozumění rozsudku o úpravě styku nezletilého s otcem o jarních prázdninách 2018, a to i přes vyrozumění otcem ze dne 10.12.2018 o správném výkladu rozsudku, a tím jsem způsobila bezdůvodné zkrácení styku nezletilého s otcem o čas mezi 10.2.2018, 9.00 a 12.2.2018, 9.00 hodin.“</i> a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve zbylém rozsahu se návrh na uložení povinnosti omluvit se žalobci zamítá.

II. Žaloba o zaplacení částky 23 000 Kč se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 10.2.2021 se žalobce domáhal po žalované náhrady nemajetkové újmy ve formě omluvy a finanční satisfakce v částce 23 000 Kč. Žalobce uvedl, že žalovaná zasáhla do jeho osobnostních práv konkrétně tím, že ve dnech 10. – 12. 2. 2018, v době jarních prázdnin, nepředala nezl. syna účastníků řízení žalobci k prázdninovému styku v souladu s rozsudkem určujícím styk otce se synem. Žalovaná dle žalobních tvrzení jednala úmyslně, neboť předstírala neporozumění výroku rozsudku, který byl však zcela jasný. Nadto se žalovaná chovala k žalobci hrubě, když ji na správný výklad rozsudku upozorňoval a též ji upozorňoval na skutečnost, že syna objednal na kontrolní prohlídku k lékaři, kterou žalovaná svým jednáním úmyslně zmařila. Žalovaná se tak měla chovat bezohledně k potřebám nezl. syna a žalobce. Žalobce soudu navrhl, aby uložil žalované zaslat žalobci písemně omluvu ve znění:„ Tímto se omlouvám [celé jméno žalobce], bytem [adresa], že jsem neoprávněně zasáhla do jeho osobnostních práv, tím, že jsem předstírala neporozumění rozsudku o úpravě styku o jarních prázdninách, a to i přes vyrozumění otcem ze dne 10.12.2018 o správném výkladu rozsudku, a že jsem tímto znemožnila našemu synovi [jméno] jeho naplánované kontrolní lékařské vyšetření na 12.2.2018 a způsobila tím jak [celé jméno žalobce] tak [jméno] [celé jméno žalobce] obtíže“. Dále navrhl, aby soud žalované uložil omluvu zaslat na vědomí též zdejšímu soudu ke sp.zn. [spisová značka] a Úřadu Městské části [obec a číslo], OSPOD do spisu k nezl. [jméno] [celé jméno žalobce]. Konečně se dožaloval finanční satisfakce za vytrpěnou újmu v částce 23 000 Kč. Dále žalobce poukázal na postup soudů v řízení ve věci péče o nezl. [jméno], v němž shledal mnoho pochybení, jimiž byla snížena jeho důvěra ve fungování systému ochrany práv nezl. a jejich rodičů, neboť žalobce se nedomohl jakékoliv satisfakce ani ve vykonávacím řízení.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, ačkoliv byla soudem opakovaně vyzvána k vyjádření ve věci. Taktéž se nedostavila k ústnímu jednání, přestože byla řádně předvolána a poučena o možnosti, že soud bude jednat v její nepřítomnosti. Poněvadž byla žalovaná v řízení po celou dobu zcela pasivní, soud jednal v její nepřítomnosti ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel pouze z tvrzení a důkazních návrhů, které ve věci učinil žalobce.

3. Soud věc projednal u ústního jednání dne 22.7.2021, při kterém žalobce navrhl částečnou změnu žalobního petitu v části, v níž se domáhal omluvy. Poněvadž se ze strany žalobce jednalo o změnu spíše stylisticko- formulačního charakteru, soud nově jednal o omluvě ve znění:„ Já, [celé jméno žalované], [datum narození] se omlouvám [celé jméno žalobce], [datum narození] za to, že jsem neoprávněně zasáhla do jeho osobnostních práv, a to práva na soukromí a rodinný život tím, že jsem předstírala neporozumění rozsudku o úpravě styku s nezl. s otcem o jarních prázdninách 2018, a to i přes vyrozumění otcem ze dne 10.12.2018 o správném výkladu rozsudku, a že jsem znemožnila našemu synovi [jméno] jeho naplánované (objednané) kontrolní lékařské vyšetření na 12.2.2018, 7:30 a způsobila tím jak [celé jméno žalobce] tak [jméno] [celé jméno žalobce] obtíže a bezdůvodné zkrácení styku otce s nezl.“ 4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti: Účastníci řízení jsou rodiči nezl. syna [jméno], [datum narození], který byl rozhodnutím zdejšího soudu svěřen do péče matky a s otcem se stýká na základě rozsudku zdejšího soudu z [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] v rozsahu vymezeném cit. rozhodnutím. Pokud jde o úpravu styku v období jarních prázdnin, která se bezprostředně dotýká projednávané věci, otec je oprávněn se se synem stýkat„ v každém sudém kalendářním roce o jarních prázdninách od soboty od 9:00 hod. do neděle následující po uplynutí jednoho týdne do 19:00 hod.“, přičemž úprava prázdninového styku má přednost před úpravou běžného režimu a k předávání nezl. ke styku dochází v místě jeho bydliště, tj. v bydlišti žalované (výrok I., II., III. a IV. cit. rozsudku). Opravným usnesením z [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] došlo k úpravě výroku cit. rozsudku v části týkající se styku o letních prázdninách. Z usnesení zdejšího soudu z [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že soud uložil žalované pokutu ve výši 1 000 Kč za nerealizovaný styk nezl. s otcem ve dnech 10.2. 2018 – 12.2.20218 a dále ve výši 3 000 Kč o jarních prázdninách 2016, tj. od 5.3.2016 do 13.3.2016. V předmětném řízení soud dospěl k závěru, že žalovaná styk (mj.) v uvedených termínech zmařila bezdůvodně. Uvedené rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením [název soudu] z [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizována dvě slova], [číslo] [anonymizováno] [rok]. V odvolání proti usnesení nařizujícímu výkon rozhodnutí (č.j. [číslo jednací]) žalovaná uvedla, že uložení pokuty za zmařený styk ve dnech 10. – 12.2.20218 není důvodný, neboť žalovaná nezl. syna ke styku předala v pondělí 12.2.2018 a prázdninový styk se tak normálně uskutečnil, ačkoliv žalovaná„ uznává, že měla nezletilého předat již v sobotu od 9 hod., která jarním prázdninám předchází.“ 5. Dále soud z lékařských zpráv z [anonymizována tři slova], kožní ambulance zjistil, že nezl. [jméno] je v péči tohoto zařízení přinejmenším od 21.8.2013, přičemž jej sem přiváděl vždy žalobce (zpráva z 21.8.2013). Nezl. [jméno] byl na témže pracovišti vyšetřen též 22.1.2018 a byl objednán na další vyšetření na 12.2.2018 v 7.30 do ambulance MUDr. [příjmení] (zpráva z 22.1.2018). Dne 12.2.2018 se žalobce s nezl. [jméno] dostavili do zdravotnického zařízení v 10.06 a k prvnímu kontaktu s lékařem došlo v 11:06, kontrola byla nařízena na srpen 2018 (zpráva z 12.2.2018).

6. Ze záznamu telefonního hovoru má soud za prokázané, že žalobce žalovanou kontaktoval ohledně předání syna ke styku o jarních prázdninách. Žalovaná žalobci podrážděně až hrubě sdělila, že prázdninový styk začíná až v pondělí v 9:00 hodin a nehodlá brát ohled na domluvené lékařské vyšetření (slovy„ …doufám, že nejsi takovej debil s prominutím, že znáš rozsudek, kde je napsáno, že otec je oprávněn se s nezl. [jméno] stýkat od 9:00 první jarní prázdninový den, takže nevím, proč sis naplánoval ňákyho doktora na 7:30, je mi to úplně jedno…“). Ze sms zprávy žalobce z 11.2.2018 pak soud zjistil, že ji žalobce odeslal 11.2.2018 v 14.34 na telefonní číslo [tel. číslo] označené jako„ pí [celé jméno žalované]“ a že v ní adresáta upozornil, že [jméno] vyzvedne v 9:00, ačkoliv to znamená porušení rozsudku soudu a znemožňuje to žalobci s [jméno] stihnout naplánovanou kontrolu u lékaře. Pokud pak půjdou k lékaři bez objednání, budou muset pravděpodobně déle než 3 hodiny čekat.

7. Konečně soud ze sms zprávy z 2.2.2018 odeslané opět kontaktu„ pí [celé jméno žalované]“ zjistil, že žalobce adresáta upozornil na to, že je povinen [jméno] vést ke slušnému chování vůči otci, zejm. by se měl syn vyvarovat vulgarizmů. Z nahrávky z 2.2.2018 soud zjistil, že dospělý hlas vyslovil„ dobrý den, pane“, na což dětský hlas reagoval slovy„ ahoj debile“.

8. Soud na základě takto provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: účastníci řízení jsou rodiči nezl. syna [jméno] a styk žalobce se synem je upraven rozsudkem zdejšího soudu z [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který reflektoval dohodu učiněnou mezi účastníky řízení. Taktomu bylo i o jarních prázdninách 2018, kdy žalovaná bez důvodu žalovanému neumožnila styk se synem dle rozsudku ode dne 10.2.2018 od 9h, za což jí v rámci vykonacího řízení byla uložena pokuta 1 000 Kč (usn. o výkonu rozhodnutí č.j. [číslo jednací]). Dále bylo prokázáno, že žalobce žalovanou upozornil na to, že o jarních prázdninách má být nezl. předán již v sobotu. Žalovaná však v telefonickém hovoru s žalobcem tvrdila, že úprava styku pro jarní prázdniny je odlišná od skutečného znění rozsudku (viz nahrávka hovoru; uvedla„ od prvního dne jarních prázdnin“). Dále bylo prokázáno, že nezl. byl objednán na den 12.2.2018 na vyšetření k lékaři v 7.30, vyšetření se následně uskutečnilo v týž den v 11.

6. Dále má soud za prokázané, že i v roce 2016, kdy připadal na termín jarních prázdnin taktéž styk žalobce s nezl. [jméno], žalovaná tento styk bezdůvodně zmařila, a to v celém určeném rozsahu. Konečně má soud za prokázané, že vztahy mezi účastníky řízení jsou velmi vypjaté, což je ostatně zřejmé i jen z obsahu opatrovnického spisu zdejšího soudu, resp. obsahu rozhodnutí soudu o návrzích na výkon rozhodnutí. Svědčí o tom i skutečnost, že žalobce pořizuje nahrávky telefonních hovorů s žalovanou a zvukové záznamy ze setkání s nezl. synem atd. Z obsahu těchto nahrávek pak soud nemohl dospět k závažným skutkovým zjištěním, neboť byly předně pořízeny bez vědomí zaznamenaných osob (žalované a nezl. [jméno]) a dále z nich není vůbec zřejmé, co jejich pořízení předcházelo, zda v konkrétním případě nedošlo k umělému vystupňování emocí zúčastněných osob apod.

9. Pro právní posouzení věci je třeba vycházet z úpravy obsažené v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“). Dle § 2910 o. z.„ škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.“ Dle § 2956 o. z.„ vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.“ Ust. § 2951 odst. 2 o.z. stanoví, že„ nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.“ Podle § 888 o.z. platí, že„ Dítě, které je v péči jen jednoho rodiče, má právo stýkat se s druhým rodičem v rozsahu, který je v zájmu dítěte, stejně jako tento rodič má právo stýkat se s dítětem, ledaže soud takový styk omezí nebo zakáže; (… (Rodič, který má dítě v péči, je povinen dítě na styk s druhým rodičem řádně připravit, styk dítěte s druhým rodičem řádně umožnit a při výkonu práva osobního styku s dítětem v potřebném rozsahu s druhým rodičem spolupracovat.“ 10. Z uvedeného je zřejmé, že z titulu ochrany práva na rodinný život jako dílčího osobnostního práva (§ 81 o. z.), účinného erga omnes (vůči všem, tedy i vůči druhému z rodičů), nelze v obecné rovině podle okolností vylučovat možnost poškozeného rodiče domáhat se na základě § 2910 a § 2956 o. z. odčinění nemajetkové újmy způsobené druhým rodičem při bezdůvodném trvalém či opakovaném bránění ve styku s dítětem, tedy při závažném porušení právních povinností vyplývajících z cit. § 888 o. z. Zároveň se ale zdejší soud zcela ztotožňuje se závěry vyslovenými též v rozsudku Krajského soudu v Brně z 18.12.2019, č.j. 70 Co 243/2018 – 172 (a potvrzenými též Nejvyšším soudem – dovolání bylo odmítnuto pod sp.zn. 25 Cdo 795/2020), který uvedl, že je na místě zdrženlivost při rozhodování o přiznání finanční satisfakce za nemajetkovou újmu a„ neotevírání Pandořiny skříňky více, než je nezbytně nutné, neboť by bylo systematicky značně nežádoucí, aby se stalo pravidlem, že neshody mezi rodiči v péči o nezletilé budou mít obdobné soudní dohry ještě v řízeních o odčinění nemajetkové újmy.“ (bod 30 cit. rozhodnutí).

11. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalovaná bezdůvodně odmítla předat nezl. [jméno] žalobci při začátku styku stanoveného na jarní prázdniny dne 10.2.2018, čímž zmařila, resp. zkrátila prázdninový styk o 2 dny. Žalovaná se takto chovala i přes jednoznačně znějící výrok rozhodnutí soudu a přes upozornění žalobce, že se ve svém názoru mýlí. Žalovaná svůj postoj nepřehodnotila, ačkoliv věděla, že dne 12.2.2018 v 7:30 má žalobce s [jméno] smluvený termín kontroly ve zdravotnickém zařízení. Její jednání tak soud hodnotí jako vědomé porušení práva žalobce na styk s nezl. synem, tedy jeho práva na rodinný život.

12. Je však nutno přihlédnout ke všem okolnostem projednávané věci při hodnocení toho, zdali takovým porušením vznikla žalobci imateriální újma, jíž je třeba odškodnit, příp. jaká je její intenzita.

13. Podle § 2951 odst. 2 o.z. platí, že„ nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.“ Jiným slovy finanční satisfakce přichází v úvahu až v případě, že nepostačuje jiná forma satisfakce; za takovou formu je obvykle považována omluva, které se ostatně žalobce v řízení též domáhá.

14. S ohledem na to, že v řízení bylo také zjištěno, že mezi účastníky byl a stále je velice aktivní a prudký rodičovský konflikt, v jehož rámci docházelo v předmětném období ke sporům o umožnění styku s nezl (viz usnesení č.j. [číslo jednací]), dospěl soud k závěru, že tento jeden incident je pouhým projevem těchto velmi významně poznamenaných vzájemných vztahů mezi rodiči. Je tak nasnadě, že z celkového pohledu v této situaci vzniká újma na straně všech zúčastněných, především pak nezl. [jméno]. Pokud se však žalobce v řízení domáhá odčinění újmy za tento konkrétní incident – má-li být posuzován izolovaně, jak navrhuje žalobce – je nutno újmu považovat za spíše menšího rozsahu. Přesto by však újma měla být odčiněna ze strany žalované, neboť se nejednalo o první či jediný zmařený styk. Závažnosti vzniklé újmy pak jednoznačně odpovídá právě omluva.

15. Nejvyšší soud v rozhodnutí pod sp.zn. 30 Cdo 298/2011 dospěl k závěru, že náhrada nemateriální újmy formou morální satisfakce, zde omluvy, musí odpovídat skutečnostem zjištěným z okolností daného případu, zároveň musí být přiměřená. Soud tedy posuzoval, jestli žalobcem navrhované znění požadované omluvy odpovídá v řízení zjištěným skutečnostem. Znění přiznané omluvy upravil tak, že odpovídá prokázaným skutečnostem, tj. tomu že žalovaná úmyslně nesprávně vykládala jednoznačně znějící výrok rozhodnutí soudu, i přes upozornění žalovaného a tím způsobila zkrácení oprávněného styku žalobce s nezletilým. Zároveň soud omluvu drobně formulačně upravil.

16. Soud zamítl tu část omluvy týkající se způsobení obtíží a zmaření lékařského vyšetření, neboť bylo prokázáno, že vyšetření v kožní ambulanci proběhlo v týž den. Zároveň – s ohledem na místo bydliště žalobce v [obec] a vyšetření ve [anonymizováno] a místo předání ke styku v bydlišti žalované, nemá soud za to, že by tím byly způsobeny tvrzené obtíže spočívající v cestovní zátěži pro žalobce apod.

17. Zároveň soud nepovažoval za přiměřené vytrpěné újmě, aby žalovaná svou omluvu zasílala též orgánům péče o nezl., vč. soudu. Omluva má působit morální satisfakci žalobci za vytrpěnou újmu a tak může fungovat ve vztahu mezi účastníky řízení. Její„ zveřejnění“ ve vztahu k dalším orgánům by však již přesahovalo vytrpěnou újmu žalobce. Z tohoto důvodu tedy soud též žalobu částečně zamítl.

18. Soud tak dospěl k závěru, že žalobcem navrhované znění omluvy odpovídá v řízení zjištěným skutečnostem jen z části a proto žalobě částečně vyhověl a částečně ji v uvedeném rozsahu zamítl. Konečně soud zamítl návrh žalobce na přiznání relutární satisfakce, tj. finančního odškodnění vzniklé újmy, neboť dospěl k závěru, že morální satisfakce, tj. omluva je s to zcela odčinit utrpěnou újmu žalobce.

19. Pro úplnost soud uvádí, že žalobce v řízení uplatnil značné výhrady vůči postupu a rozhodnutím soudů ve věci péče soudu o nezletilé a všeobecně orgánům státu. Tyto výhrady však není zdejší soud v řízení o náhradu nemateriální újmy způsobené žalovanou vůbec zohlednit, i pokud by mu příslušelo jakkoliv postup soudů přezkoumávat, což tak ostatně ani není. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce uplatnil proti rozhodnutím soudu řádné i mimořádné opravné prostředky, o nichž bylo/bude řádným procesním postupem rozhodnuto. Nyní projednávaná žaloba směřující vůči žalované však nemůže sloužit jako prostředek nápravy žalobcova„ pocitu ztráty důvěry v orgány státu“. Na tomto místě však soud s politováním podotýká, že původním zdrojem celého sporu je extrémně vyostřený konflikt mezi účastníky řízení, kterým nepochybně trpí všichni zúčastnění, včetně nezl. [jméno].

20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný pouze v části jednoho uplatněného návrhu, s druhým návrhem byl pak zcela neúspěšný; žalovaná tedy byla v řízení převážně úspěšná a náležela by jí tak náhrada nákladů řízení. Poněvadž však byla žalovaná v řízení zcela pasivní, žádné náklady jí nevznikly. Soud jí tak náhradu nákladů nepřiznal.

21. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o.s.ř.