14 C 56/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Klárou Rabasovou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 117 399,35 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 48 459,73 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do části, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 68 939,62 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 20 754,42 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 114 303,35 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 537,45 Kč od , datum, do , datum, a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 117 399,35 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem podaným dne , datum, ve spojení s doplněním návrhu ze dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky 117 399,35 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na základě níž byla žalovaná oprávněna prostřednictvím kreditní karty čerpat úvěr maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce, jenž činil 120 000 Kč. Současně se žalovaná zavázala poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit úroky a poplatky, a to formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 % z dlužné částky splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované, kdy provedla lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI a ISIR, zjistila příjem žalované, který činil 100 000 Kč, a svým výpočtem dospěla k závěru, že výdaje domácnosti na bydlení žalované činily 7 359 Kč. Žalovaná čerpala částku celkem ve výši 205 470,73 Kč, přičemž žalobkyni uhradila 157 011 Kč. Jelikož žalovaná splátky řádně a včas nehradila, žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila a dopisem z téhož dne žalobkyně žalovanou vyzvala ke splacení celého úvěru. V důsledku prodlení žalované byla žalobkyně taktéž oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každé prodlení s úhradou splátky. Do dne podání návrhu žalovaná dlužnou částku neuhradila, žalobkyně tudíž požadovala neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 114 303,35 Kč, poplatky za výpisy z účtu ve výši 196 Kč, náklady na vymáhání v souvislosti s prodlením žalované ve výši 900 Kč, smluvní pokutu za neuhrazené splátky v období od , Anonymizováno, do , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši 2 000 Kč, a to spolu s příslušenstvím představující kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 20 754,42 Kč od , datum, do , datum, , úrok ve výši 14,75 % ročně z neuhrazené jistiny od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 5 537,45 Kč a zákonný úrok z prodlení.

2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , na kterém provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, přičemž k jednání se nedostavila žalovaná, bylo tak jednáno v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).

4. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění.

5. Předmětem podnikání žalobkyně, coby akciové společnosti, je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, a současně ode dne , datum, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (úplný výpis z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v , Anonymizováno, , oddíl B, vložka , Anonymizováno, ).

6. Dne , datum, byla mezi žalobkyní, jednající prostřednictvím společnosti , právnická osoba, ., a žalovanou uzavřena úvěrová smlouva č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky a poplatky formou pravidelných měsíčních splátek splatných vždy k 20. dni v měsíci ve výši 4 % z dlužné částky. Úroková sazba činila 26,28 % ročně. V případě prodlení se zaplacením splátky se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady na vymáhání, smluvní pokutu ve výši 500 Kč, jednorázovou smluvní pokutu po zesplatnění 10 % ze splatné jistiny, úroků a úhrad za pojištění, a dále zákonný úrok z prodlení. Pokud by se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dvou a více splátek, byla žalobkyně oprávněna po žalované požadovat vrácení celého úvěru (úvěrová smlouva č. , hodnota, ze dne , datum, , úvěrové podmínky žalobkyně platné od , datum, ).

7. Žalobkyně při uzavírání shora cit. smlouvy vzala v potaz tvrzení žalované, že její čistý měsíční příjem z podnikání činil 100 000 Kč, byla vdaná, žila v podnájmu a měla jedno dítě. Měsíční výdaje domácnosti činily 1 Kč. Tato tvrzení žalobkyně již dále neověřovala, a to i přesto, že dle vlastní metodiky v případě pochybností o pravosti tvrzení, má žalobkyně přistoupit k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu či výpisu z bankovního účtu. V době uzavření smlouvy žalovaná splácela dva úvěry s měsíčními splátkami celkem ve výši 9 730 Kč měsíčně, zbývalo jí uhradit částku ve výši 245 903 Kč s předpokládaným ukončením dne , datum, . V roce , Anonymizováno, se žalovaná v osmi případech dostala s úhradou splátek do prodlení, kdy poslední delikvence nastala ke dni , datum, . Dále žalovaná měla sjednáno povolení debetu na běžném účtu, splácela kreditní kartu, u které se dostala v roce , Anonymizováno, opět několikrát do prodlení, a dále měla sjednány úvěry na stavební spoření se splátkami celkem ve výši 26 541 Kč měsíčně. Žalobkyně provedla kontrolu v systému SOLUS a NRKI s výsledkem „OK“ (posouzení úvěruschopnosti klienta, úvěrová zpráva žalované, potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne , datum, ).

8. Dopisem ze dne , datum, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 131 765,24 Kč (předžalobní výzva k plnění ze dne , datum, vč. podacího archu).

9. Podle interního výpisu žalobkyně žalovaná na dluh plnila celkem 157 011 Kč (výpis čerpání, splátek a úhrad ke smlouvě č. , hodnota, ). Žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky celkem ve výši 188 500 Kč, dále žalovaná prostřednictvím kreditní karty čerpala částku ve výši 16 970,73 Kč (opis výpisu proplacení smlouvy , Anonymizováno, , opis výpisu karetních transakcí , Anonymizováno, ).

10. Soud zamítl návrh žalobkyně na provedení dokazování listinou „pojistné podmínky asistenčních služeb ke kreditní kartě ze dne , datum, “, „příručka k vaší kartě“ a „výzva ke splacení celého úvěru ze dne , datum, vč. podacího archu“, a to vzhledem k nadbytečnosti, kdy skutkový stav byl dostatečně zjištěn z již provedených důkazů.

11. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z předložených písemných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

12. Žalovaná se na základě uzavřené úvěrové smlouvy mezi ní a žalobkyní zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit sjednané úroky a poplatky formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 % z dlužné částky, vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně zjistila, že pravidelný čistý měsíční příjem žalované činil 100 000 Kč a výdaje podle sdělení žalované činily 1 Kč, nicméně tato tvrzení již dále neověřovala. Dále žalobkyně provedla lustraci v registru NRKI a SOLUS s výsledkem „OK“, přičemž současně zjistila, že v době uzavření smlouvy žalovaná splácela několik úvěrů, kdy se v témže roce, kdy došlo k uzavření smlouvy, dostala několikrát do prodlení – poslední delikvence nastala ke dni , datum, . Žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky celkem ve výši 188 500 Kč, kdy žalovaná dále prostřednictvím kreditní karty čerpala částku ve výši 16 970,73 Kč (celkem se tak jedná o částku ve výši 205 470,73 Kč). Dopisem ze dne , datum, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 131 765,24 Kč. Celkem žalovaná na dluh plnila 157 011 Kč.

13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména […] dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele […]. Podle § 78 odst. 4 věty první zákona o zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

16. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru […] posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Vzhledem ke shora citovaným ustanovením se soud nejprve zabýval tím, zda žalobkyně splnila svou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žadatele o úvěr, přičemž dospěl k závěru, že této své povinnosti nedostála. Žalobkyně provedla lustraci žalované v příslušných registrech, nicméně při zjišťování příjmů a výdajů se spokojila pouze s tvrzením žalované, kdy poskytnuté informace dále již nikterak neprověřila, kupř. výpisy z bankovních účtů. K tomu měla žalobkyně přistoupit zejména vzhledem k tvrzení žalované, že její výdaje činí toliko 1 Kč, kdy je zjevné, že s ohledem na nereálnou částku výdajů bylo potřeba provést důkladné ověřování, a dále i vzhledem k dalším závazkům žalované, které v několika případech nebyla schopna hradit řádně a včas. Žalobkyně tak bezpochyby nedostála své povinnosti „posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele…a tyto informace za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ověřit způsobem přiměřeným dané situaci“. K povinnosti poskytovatele úvěru ověřit žadatelem sdělené informace soud odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž Nejvyšší soud konstatoval, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků…“.

19. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel v takovém případě povinen vrátit (toliko) poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 téhož ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. S ohledem na výše uvedené soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru po odečtení všech dosavadních plateb. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že žalovaná čerpala peněžní prostředky celkem ve výši 205 470,73 Kč, přičemž v řízení bylo prokázáno, že žalovaná žalobkyni uhradila částku ve výši 157 011 Kč. Vzhledem k neplatnosti smlouvy tak soud dospěl k závěru, že žalovaná je povinna vrátit žalobkyni částku ve výši 48 459,73 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, neboť ke stanovení pozdější splatnosti soud nemohl přistoupit vzhledem k pasivitě žalované a nedostatečným informacím soudu o její majetkové situaci (výrok I.).

21. Jelikož je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, nemohl žalobkyni po právu vzniknout ani žádný další nárok z těchto smluv. Žaloba byla proto ve zbývající části zamítnuta. Co se týká zákonného úroku z prodlení z jistiny, pak Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, usměrnil dosavadní soudní praxi, která převážně kvalifikovala nárok na vrácení jistiny úvěru jako bezdůvodné obohacení v režimu o. z. Nejvyšší soud vyjasnil, že právní úprava § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje lex specialis, kdy teprve soud svým rozhodnutím určuje splatnost dluhu, která tak nastává v budoucnu. Za takové situace samozřejmě není možno uvažovat o prodlení dlužníka před uplynutím soudem stanovené lhůty, a tedy ani přiznat jakékoli úroky z prodlení. K tomu shodně např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2024, č. j. 12 Co 176/2024-74. Soud tedy žalobu zamítl v celém zbývajícím rozsahu nad rámec nesplacené jistiny (výrok II.).

22. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy jejich náhrada by příslušela převážně úspěšné žalované. Té však žádné náklady řízení nevznikly, soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok III.).