14 C 67/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní Mgr. Annou Vrdlovcovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 107 291,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna žalobci zaplatit částku 50 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do návrhu na zaplacení částky 57 291,20 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 701,50 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 311,11 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 50 000 Kč od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 50 000 Kč od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 107 291,20 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s ní společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , dne , datum, uzavřela smlouvu č. , tel. číslo, , na jejímž základě jí poskytla peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, jež žalovaná převzal hotově v den uzavření smlouvy a zavázala se je splatit spolu s úrokem ve výši 48 205 Kč vypočteným sazbou 20,88 % ročně, částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částkou za flexibilní a komfortní splácení ve výši 10 410 Kč (celkově označeno jako poplatek ve výši 62 824 Kč), a to vše v 21 měsíčních splátkách po 5 373 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne , datum, . Společnost , právnická osoba, posoudila schopnost žalované splácet poskytnuté peněžní prostředky na základě jejích rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů, na něž byla dotazována a jež byly ověřovány podle od ní vyžádané pracovní smlouvy a bankovních výpisů žalované. Právní předchůdce žalobce tak zjistil, že pravidelný příjem žalované ze zaměstnání činí částku 13 407 Kč a další čisté příjmy domácnosti částku 6 000 Kč, žalovaná nemá žádnou vyživovací povinnost k jiné osobě, nemá žádné další úvěrové závazky, z uvedených důvodů dospěl k závěru, že žalovaná má dostatečnou schopnost požadovanou zápůjčku splácet. Dále žalobce uvedl, že vycházel z prohlášení samotné žalované, která je označila za pravdivá a předpokládal tak, že žalovaná jedná ve smyslu § 6 odst. 1 a § 7 o.z. poctivě.

2. Žalovaná však nesplácela splátky řádně a včas, přičemž na zápůjčku po celou dobu trvání smlouvy neuhradila ničeho. Ke dni , datum, výše poskytnutých nevrácených peněžních prostředků činila 50 000 Kč a celkový dlužný poplatek částku 62 824 Kč. Následně žalovaná také neplatila ničeho. Od , datum, , tj. den po uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky byly poskytnuté nevrácené peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč úročeny úrokem ve výši 20,88 % ročně. Smlouvou ze dne , datum, byla pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy včetně příslušenství s účinností ke dni , datum, postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Výše pohledávky bez příslušenství ke dni , datum, činila celkem 147 131,92 Kč, která obsahuje též navýšení účtovaná právním předchůdcem žalobce, které tento v žalobě již nepožaduje. Žalobce v řízení požaduje částku 107 291,20 Kč sestávající z dlužné jistiny 50 000 Kč a dlužného celkového poplatku ve výši 57 291,20 Kč a dále příslušenství, a smluvní úrok vypočtený sazbou 20,88 % ročně z poskytnutých nevrácených peněžních prostředků ve výši 50 000 Kč za období od , datum, do , datum, kapitalizovaný na částku 6 902 Kč, zákonný úrok z prodlení vypočtený sazbou 8,5 % ročně z poskytnutých nevrácených peněžních prostředků ve výši 50 000 Kč za období od , datum, do , datum, kapitalizovaný na částku 8 311,11 Kč, dále běžící smluvní úrok ve výši 20,88 % ročně z částky 50 000 Kč od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 50 000 Kč od , datum, do zaplacení. Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky předžalobně upomenuta, přesto již dále nesplatila ničeho.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a bez omluvy se nedostavila ani k ústnímu jednání, ač k němu byla řádně předvolána.

4. Soud nemohl vyhovět návrhu žalobce na rozhodnutí rozsudkem pro zmeškání, neboť žalobní tvrzení stran splnění povinnosti řádného prověření schopnosti žalované úvěr splácet nebyla dostatečně konkrétní, aby na jejich základě soud mohl nárok považovat za souladný s hmotným právem (§ 153b o.s.ř. a § 99 o.s.ř.). Soud při jednání dne , datum, provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí a zjistil následující skutečnosti:

5. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, soud zjistil, že společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , dne , datum, uzavřela s žalovanou smlouvu, když jí poskytla peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, a žalovaná se je zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 48 205 Kč, částkou 1 500 Kč za zpracování, doplňkovou službou komfortního a flexibilního splácení v částce 10 410 Kč, to vše v 21 měsíčních splátkách, z nichž první až předposlední měly činit 5 373 Kč a poslední měla činit 5 364 Kč, přičemž první splátka byla splatná 5. kalendářní den po uzavření smlouvy. Úroková sazba byla ujednána ve výši 86 % ročně a RPSN činilo 134,43 %. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Splátky se započítávaly nejprve na splatné pojistné, poté na splatný úrok a splatnou částku za zpracování, garanci celkové ceny a péči o žalovaného, splátkové prázdniny a garanci neuplatnění pohledávky v případě úmrtí žalovaného a následně na splatné poskytnuté nevrácené peněžní prostředky (odst. 3.8 smluvních podmínek).

6. Ze zákaznické karty ze dne , datum, soud zjistil, že společnost , právnická osoba, posoudila schopnost žalované splácet poskytnuté peněžní prostředky pro požadovanou částku 40 000 Kč. Vycházela z toho, že žalovaná žije v nájemním bydlení, je svobodná, nemá vyživovací povinnost a nevlastní automobil. Úvěr mínila čerpat na vybavení domácnosti. Uvedla, že pracuje na plný úvazek u , Anonymizováno, , právnická osoba, . s čistým příjmem 13 407 Kč, s tím že má jediný příjem; další příjmy domácnosti uvedla 6 000 Kč, odhadované výdaje pak uvedla částkou 5 000 Kč. Z předložených výpisů z bankovního účtu na jméno žalované za , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, soud zjistil, že na účet byly připsány příchozí platby od zaměstnavatele (13 340 Kč, resp. 14 475 Kč), další příchozí platby převyšující 1 000 Kč evidovány nejsou, stejně tak nejsou evidovány odchozí platby, které by bylo lze považovat za platby související s bydlením (nájemné apod.), zůstatky na účtu činily 2 180,69 Kč, resp. – 492,94 Kč. na základě jeho doloženého čistého příjmu ze zaměstnání řidiče na základě dohody o provedení práce, jenž činil 19 836 Kč měsíčně. Z pracovní smlouvy, vč. dodatku č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná byla od , datum, na dobu neurčitou u zaměstnavatele , Anonymizováno, , právnická osoba, ., avšak výše příjmu je stanovena ve mzdovém výměru, který předložen nebyl.

7. Dále soud z tabulky umoření zjistil, že žalovaná neuhradila jedinou splátku, byť částečně.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , včetně přílohy B soud zjistil, že společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku vůči žalované z výše uvedené smlouvy na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně podacího lístku soud zjistil, že společnost , právnická osoba, vyrozuměla žalovanou o postoupení pohledávky, jejíž výše bez příslušenství činila 146 993,99 Kč, dopisem odeslaným dne , datum, . Konečně z výzvy k plnění ze dne , datum, včetně podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobce vyzval žalovanou k plnění dopisem odeslaným téhož dne.

9. Na základě shora citovaných listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky v celkové výši 107 291,20 Kč s příslušenstvím byla podána po právu pouze částečně.

10. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne , datum, uzavřena Smlouva o úvěru č. , tel. číslo, , v níž se právní předchůdce žalobce zavázal, poskytnout žalované v její prospěch peněžní prostředky a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek za čerpání úvěru a úrok. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl peněžité prostředky v celkové výši 50 000 Kč. Žalovaná na poskytnutý úvěr ničeho neuhradila. Pohledávka ze smlouvy vůči žalovanému byla společností , právnická osoba, , postoupena na žalobce smlouvou ze dne , datum, . Žalovaná ani po postoupení pohledávky žalobci nesplatila ničeho.

11. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), „je neplatné ujednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smyl a účel zákona vyžaduje.“ Dle § 588 o.z. „soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuj veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), „smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrtit a zaplatit úroky.“13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), „spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“14. Podle § 78 odst. 1 ZSÚ „poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.“ Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZSÚ „poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména […] dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele […].“ Podle § 78 odst. 4 věty první ZSÚ „poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.“ Podle § 78 odst. 5 ZSÚ „povinnost uvedenou v odstavci 1 má i právní nástupce poskytovatele nebo zprostředkovatele a ten, jehož oprávnění k činnosti zaniklo nebo bylo zrušeno.“15. Podle § 84 odst. 2 ZSÚ „spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.“16. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ „poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Podle § 86 odst. 2 věty první ZSÚ „poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.“17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ ve znění účinném do , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, „[j]e-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.“18. Shora uvedený skutkový závěr soud posoudil po právní stránce tak, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 ZSÚ. Pohledávka společnosti , právnická osoba, na vrácení poskytnutých peněžních prostředků byla postoupena na žalobkyni podle § 1879 o. z.

19. Žalobci se však již v řízení, ačkoliv byl opakovaně soudem poučen, nepodařilo prokázat, že by řádně splnil, resp. jeho právní předchůdce povinnost posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. Předně je nutno podotknout, že při samotném prověřování úvěruschopnosti žalobce posuzoval žádost žalované o úvěr ve výši 40 000 Kč, ačkoliv posléze byla poskytnuta částka 50 000 Kč, tj. o 20 % vyšší (srov. zákaznická karta). Dále pak žalobce vycházel ze sdělení, že žalovaná má jediný příjem, avšak její domácnost má další příjem ve výši 6 000 Kč, aniž by tuto informaci žalobce dále ověřil či se tázal po zdroji takového příjmu; pokud by to byl příjem dalšího člena domácnosti, pak by to indikovalo, že celkové příjmy cca 19 500 Kč slouží k zajištění potřeb dvou osob, pokud by to byl příjem samotné (a samotně žijící) žalované, pak by zde byl logický rozpor poskytnutých informací.

20. Pokud pak jde o výdaje žalované, zde se žalobce spolehl na pouhý odhad částky 6 000 Kč, který uvedla žalovaná; žalobce tento údaj nijak neověřil, byť mu žalovaná sdělila, že žije v nájemním typu bydlení. Žalobce mohl tedy ověřit náklady na bydlení např. z nájemní smlouvy či záznamem (potvrzením) o platbách za bydlení, přičemž náklady na nájemní bydlení v , Anonymizováno, v roce , Anonymizováno, v částce 6 000 Kč přinejmenším vzbuzují pochybnosti o pravdivosti takového tvrzení. Jestliže poskytovatel spotřebitelského úvěru rezignuje na ověření přesné výše výdajů spotřebitele a zároveň neověří ani způsob bydlení spotřebitele, nelze mít za to, že by řádně ověřil výši výdajů spotřebitele podle § 84 odst. 2 věty poslední ZSÚ. Žalobce měl sice k dispozici výpisy z účtu žalované za období předcházející poskytnutí úvěru, avšak soudu není zřejmé, jaká zjištění z nich vyvodil nad rámec ověření výše příjmu žalované ze zaměstnání. Zůstatek účtu na konci měsíce byl totiž velmi nízký, ba dokonce záporný, nikdy nevykazoval zůstatek převyšující výši splátky a na výpisu z účtu nebyla žádná z částek, která by naznačovala, že se jedná o platbu související s náklady na bydlení.

21. Dalším neméně významným údajem pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr také způsob plnění dosavadních dluhů podle § 86 odst. 2 věty první ZSÚ. Aby mohl poskytovatel spotřebitelského úvěru daný způsob plnění posoudit, musí nejprve zjistit, zda spotřebitel již měl nebo stále má dluhy a jak dluhy splácí. Zároveň musí sjednané splátky dosud nesplacených dluhů zahrnout též mezi výdaje spotřebitele. V předmětném případě nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce ověřoval existenci a způsob plnění dluhů žalované, neboť taková skutečnost nevyplynula ani z karty zákazníka, když se žalobce plně spokojil s prohlášením žalované. Žádné doklady podle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSÚ ohledně ověřování existence a způsobu plnění dosavadních dluhů žalovaného nebyly soudu předloženy.

22. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce před uzavřením smlouvy o úvěru nezjistil dostatečně informace o poměrech žalované a informace, které od žalované získal, nehodnotil s náležitou obezřetností a pečlivostí, neboť z nich neplyne závěr, že žalovaná disponovala prostředky umožňujícími jí řádně hradit sjednané splátky. Na tomto závěru pak nemůže ničeho změnit ani obrana žalobce, že při svém závěru vycházel z pravdivosti prohlášení žalované. Jak bylo shora uvedeno, předně je povinností poskytovatele úvěru poskytnuté údaje přiměřeně ověřit, zároveň pak žalovanou poskytnuté informace i při presumpci jejich pravdivosti, vč. jí předložených výpisů z účtu nemohly vést k logickému závěru o jejích celkových poměrech, které by jí umožnily každý měsíc uhradit splátku přesahující 5 300 Kč. Závěr, že žalobce své povinnosti pečlivě prověřit schopnost žalované úvěr splácet nedostál, je zcela na místě.

23. Jelikož nebylo prokázáno, že by žalobce před uzavřením smlouvy s žalovanou řádně posoudil její schopnost splácet sjednané pravidelné splátky, s ohledem na § 86 odst. 1 ZSÚ nebyl oprávněn s ní smlouvu uzavřít. Protože smlouvu přes uvedené uzavřel, je tato neplatná podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ. K této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu přes § 87 odst. 1 větu druhou ZSÚ a podle § 588 o. z., neboť porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť již Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ Povinnost soudu přihlížet k neplatnosti i bez návrhu a bez časového omezení plyne též z článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, jak dovodil rovněž Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18 (OPR-Finance s.r.o. proti GK). K tomu se sluší poznamenat, že podle čl. XVIII zákona č. 96/2022 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti finančního trhu zejména v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie týkajících se unie kapitálových trhů, bude s účinností od 29. 5. 2022 bude § 87 odst. 2 věta druhá ZSÚ výslovně znít: „Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.“24. Protože závazek ze smlouvy uzavřené mezi žalovaným a žalobcem, resp. jeho právním předchůdcem je neplatný, je žalovaná povinna zaplatit žalobci pouze dlužnou jistinu, a to ve lhůtě dle jejích aktuálních možností podle § 87 odst. 1 větě poslední ZSÚ. Jak bylo v řízení zjištěno, žalovaná čerpala jistinu ve výši 50 000 Kč a neuhradila na ni ničeho. Soud tak žalované uložil, aby tuto částku žalobci zaplatila, přičemž s ohledem na znění cit. § 87 odst. 1 ZSÚ dosud nenastala splatnost tohoto závazku; ta bude určena až právě výrokem I tohoto rozsudku.

25. Při určení splatnosti stanovované povinnosti musí soud vycházet z aktuálních poměrů žalované a stanovit ji tak, aby žalovaná byla schopna svou povinnost splnit. Jelikož se však žalovaná k soudu na předvolání nedostavila a v řízení byla po celou dobu absolutně nečinná, soud nemohl žalovanou o povinnosti tvrdit a prokázat své aktuální poměry v tomto řízení poučit (§ 118a o.s.ř.). Soud tak vyšel pouze z jemu známých skutečností z úřední činnosti, a to že žalovaná neprochází insolvenčním řízením a u zdejšího soudu proti ní jako žalované nebylo (a není) vedeno žádné řízení např. jinými věřiteli. Soud tak žalované uložil povinnost splnit v obecné lhůtě k plnění stanovené dle § 163 odst. 1 o.s.ř. Bude tak případně na procesní aktivitě žalované, aby své poměry řádně tvrdila a prokázala v novém řízení zahájeném návrhem ve smyslu § 87 odst. 3 ZSÚ, neboť současné rozhodnutí o určení splatnosti je rozhodnutím s tzv. výhradou změny poměrů. Aktivní legitimace žalobce se opírá o § 1879 a 1880 o. z.

26. S ohledem na shora uvedený závěr o neplatnosti uzavřené smlouvy a povinnosti žalované vrátit dle § 87 odst. 1 ZSÚ vrátit pouze jistinu, soud výrokem II zamítl veškeré další nároky uplatněné žalobcem v tomto řízení. Soud tak žalobu zamítl co do dlužného poplatku i příslušenství v podobě smluvního úroku i zákonného úroku z prodlení.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když jejich náhrada by příslušela ve věci převážně úspěšné žalované. Té však žádné náklady v řízení nevznikly, soud jí jejich náhradu nepřiznal.