15 C 139/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní Mgr. Martinou Lhotákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 10 018 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 018 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 018 Kč ve výši 11,50 % ročně od 25. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 5. 2. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 10 018 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 19. 4. 2024 byla mezi společností , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, (dále jen „původní věřitelka“) a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru (dále jen „smlouva“), na jejímž základě se původní věřitelka zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 11 020 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem za poskytnutí úvěru, jakož i dalšími poplatky, splácet. Žalovaná však ze smlouvy řádně a včas neplnila a dostala se do prodlení. Na pohledávku ze smlouvy zaplatila celkem 1 002 Kč. Pohledávka za žalovanou vyplývající ze smlouvy byla následně ze strany původní věřitelky postoupena na společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., která následně nabytou pohledávku postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 11. 2025 žalobkyni, a to se všemi právy s pohledávkou spojenými. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení částky v celkové výši 10 018 Kč, tj. nesplacené části jistiny úvěru, společně se zákonným úrokem z prodlení.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř., soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Pro úplnost soud dodává, že k uvedenému rozhodnutí přistoupil v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn.: 21 Cdo 1696/2005, tj. za situace, kdy dospěl k závěru, že skutkový stav věci byl na základě účastníky předložených listin náležitě zjištěn a všechny mezi účastníky sporné skutkové okolnosti, významné pro právní posouzení věci, byly v daném případě dostatečně prokázány. Soud nedospěl k závěru o nesplnění povinnosti tvrzení nebo neunesení důkazního břemene a mohl tak postupovat dle § 115a o. s. ř., a to i v případě posouzení věci toliko jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení, tj. případného neúspěchu ve věci (srov. také nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2010, sp. zn. I ÚS 3271/09).Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:Žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 11. 2025 nabyla za žalovanou pohledávku ze spotřebitelského úvěru. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 457,5 % ročně a RPSN ve výši 4678,99 % splácet. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany původní věřitelky prověřena mj. na základě dokladů a informací získaných od žalované. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data podání žaloby žalovaná na pohledávku ze smlouvy uhradila částku ve výši 1 002 Kč.Žalovaná tyto částky žalobkyni neuhradila ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 21. 11. 2025.Žalobkyně proto nárokuje nesplacenou část jistiny úvěru, spolu se zákonným úrokem z prodlení.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:Žaloba na zaplacení částky v celkové výši 10 018 Kč s příslušenstvím byla v zásadě podána po právu. Soud však nemohl přehlédnout, že úroková sazba za poskytnutí úvěru byla sjednána ve výši 457,50 % ročně a RPSN ve výši 4678,99 %. Z výpisu systému ARAD dostupném na webu ČNB bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy, tj. v dubnu 2024, činil úrok u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami průměrně 8,71 % ročně. Tedy je vidno, že sjednaný úrok dosahuje více než 52násobku úroku obvyklého u bankovních subjektů v poměru ke spotřebitelským úvěrům. Soud tak dospěl k závěru, že ujednání o výši úroku z úvěru je v rozporu s dobrými mravy (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp.zn.: 21 Cdo 1484/2004, dle nějž je v rozporu s dobrými mravy sjednaná úroková sazba téměř překračující čtyřnásobně horní hranici obvyklé úrokové sazby u úvěrů poskytovanými bankami), a proto je dle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), absolutně neplatné. Absolutně neplatné je rovněž ujednání o výši RPSN, která dle smlouvy činí 4678,99 %. V této souvislosti soud odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 33 ICmo 91/2010, podle kterého hranice maximální přípustné výše RPSN pro nebankovní instituce činí 100 % ročně. Jelikož jsou ujednání o výši úroku z úvěru a o výši RPSN podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, nelze taková ujednání od smlouvy oddělit, a tedy celou smlouvu je třeba hodnotit jako absolutně neplatnou. Soud tedy posuzoval smlouvu jako neplatnou, vč. ujednání o smluvní pokutě či jiných poplatcích (k tomu srov. konstantně zastávaný názor Městského soudu v Praze v obdobných věcech, např. rozsudek ze dne 26. 4. 2022, č. j.: 22 Co 61/2022-40, a rozsudek ze dne 27. 4 2022, č. j.: 19 Co 102/2022-61). Protože však žalobkyně žalobní petit formulovala tak, že po žalované nárokovala pouze nesplacenou část jistiny úvěru ve výši 10 018 Kč, vyhověl soud žalobě v plném rozsahu a žalované uložil povinnost k zaplacení nesplacené části jistiny úvěru jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.). Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) byla žalované rovněž uložena povinnost z dlužné částky zaplatit úroky z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy soud počátek prodlení vztáhl ke dni následujícím po posledním dni lhůty vymezené předžalobní výzvou, nikoli ke dni splatnosti úvěru dle smlouvy, jak nárokovala žalobkyně (výrok ad I).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 10 018 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za předžalobní výzvu dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 400 Kč za podání písemného návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč (výrok ad II).