15 C 148/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Lhotákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 3 000 Kč s příslušenstvím Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3.000 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 3.000 Kč od 4.7.2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, na náhradě nákladů řízení částku 1.489 Kč, a to vše v měsíčních splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy ke každému 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek. Žalobkyně se domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 3 000 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovanému byla dne 3. 6. 2020 poskytnuta záchytná služba dle zákona č. 373/2011 Sb. v Protialkoholní záchytné stanici ulice v obec a číslo, která je provozována žalobkyní. K uhrazení nákladů za ošetření a pobyt mu byl žalobkyní vystaven daňový doklad číslo ze dne 3. 6. 2020, znějící na částku 3 000 Kč, se splatností dne 3. 7. 2020. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil. Žalovaný byl dne 3. 6. 2020 po vyhodnocení zdravotního stavu ze strany lékaře převzat k ošetření a pobytu z důvodu, že pod vlivem opilosti nekontroloval své chování, čímž ohrožoval sebe nebo jiné osoby. U žalovaného byla v době převzetí zjištěna přítomnost alkoholu v krvi. Po ošetření a pobytu byl žalovaný následně propuštěn s tím, že mu byl předán daňový doklad a byl vyzván k podpisu uznání dluhu. Dlužná částka se skládá z následujících položek: 1 340 Kč za poskytovanou zdravotní péči, 250 Kč za biochemii, 180 Kč za 2x Alkotest, 50 Kč za zdravotnický materiál, 1 000 Kč za náklady na ubytování, 30 Kč za pití a 150 Kč za mycí a desinfekční prostředky. Celkem se jedná o částku 3 000 Kč. Jedná se o nutné náklady, které žalobkyně vynaložila od příjmu po propuštění žalovaného na Protialkoholní záchytné stanici. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovaný požádal o možnost hrazení dluhu formou splátkového kalendáře z důvodu placení výživného na děti a nájemného. Žalovaný je schopen měsíčně platit částku 500 Kč. Soud v dané věci postupoval dle § 115a o. s. ř., když žalobkyně s tímto postupem souhlasila (č. l. 4 p. v. spisu), žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Na základě účastníky předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaný byl dne 3. 6. 2020 ošetřen a pobýval v Protialkoholní záchytné stanici v nemocnice, obec a číslo, a na úhradu za toto ošetření a pobyt mu byla vystavena faktura číslo znějící na částku 3 000 Kč, která byla splatná dne 3. 7. 2020 (Faktura ze dne 3. 6. 2020, ulice zpráva). Žalovaný dne 3. 6. 2020 uznal shora citovaný dluh co do důvodu a výše a zavázal se jej zaplatit do 30 dnů od podpisu uznání (Uznání dluhu ze dne 3. 6. 2020). Dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 24. 3. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 3 000 Kč, a to do 10 dnů od doručení (Předžalobní upomínka ze dne 24. 3. 2021, Podací lístek). Na základě shora citovaných listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba na zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. V daném případě žalovaný uznal svůj dluh za ošetření a pobyt v protialkoholní záchytné stanici dne 3. 6. 2020 v částce 3 000 Kč co do důvodu a výše a toto uznání dluhu má veškeré náležitosti uznání dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb. Důkazní břemeno tak přešlo na žalovaného a bylo na žalovaném, aby případně tvrdil a prokázal, že dluh nevznikl, zanikl splněním či jinak. Žalovaný však takové skutečnosti netvrdil. S ohledem na shora uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč (§ 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb.). Povinnost k úhradě zákonného úroku z prodlení se opírá o ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Rozhodnutí o nákladech řízení je odůvodněno ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci plně procesně úspěšná. Náklady řízení jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce 600 Kč (tři úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, § 11 odst. 1 písm. a/, d/ citované vyhlášky: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) a třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a/ citované vyhlášky, a to včetně 21 % daně z přidané hodnoty. Celková výše nákladů řízení činí 1 489 Kč a v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalovanému uložena povinnost zaplatit tyto náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Na základě návrhu žalovaného uložil soud povinnost k zaplacení dlužné částky ve splátkách ve výši 500 Kč měsíčně (§ 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř.), a to pod ztrátou výhody splátek. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze podat návrh na nařízení soudního výkonu rozhodnutí či nařízení exekuce.