15 C 150/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Lhotákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený anonymizováno jméno příjmení , advokátem sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa o zaplacení 4 703 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 703 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 703 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 400 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 4 703 Kč včetně příslušenství, jakožto dlužného nájemného a zálohy za služby za měsíc únor 2021, když s žalovanou dne 3. 2. 2021 uzavřela Smlouvu o nájmu služebního bytu č. [spisová značka] [číslo] [rok] k bytu [číslo] v době na adrese [adresa žalované]. Na základě smlouvy byla žalovaná povinna hradit nájemné a zálohy za služby ve výši určené v evidenčním listu, avšak tyto žalovaná neuhradila ani na výzvu ze dne 22. 12. 2021.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud postupoval podle § 115a o.s.ř., když účastníci se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nevyjádřili (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 3. 2. 2021 smlouvu o nájmu služebního bytu č. [spisová značka] [číslo] 2021, na jejímž základě byl žalované pronajat byt [číslo] v domě [adresa], o celkové podlahové ploše 47,69 m2. Nájemné bylo hrazeno ve výši dle evidenčního listu, a to nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce, za který se nájemné platí (smlouva o nájmu služebního bytu č. [spisová značka] [číslo] 2021 ze dne 3. 2. 2021). Na nájemném byla žalovaná povinna hradit 4 745 Kč, na zálohách za služby 2 570 Kč měsíčně (evidenční list). Žalovaná však nájemné za únor neuhradila, a byla vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne 22. 12. 2021 k jeho úhradě (výzva k úhradě dluhu ze dne 22. 12. 2021, dodejka, výpočet příslušenství).

5. S ohledem na výše uvedené tak soud vyšel ze skutečnosti, že žalovaná byla na základě s žalobkyní uzavřené nájemní smlouvy (§ 2297 a § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“) povinna hradit nájemné a zálohy za služby, kdy nájemné, stanovené v evidenčním listu, za měsíc únor neuhradila.

6. Soud tak žalované uložil povinnost žalobkyni zaplatit na dlužném nájemném částku 4 703 Kč (§ 2251 odst. 1 o.z.). Jelikož se žalovaná dostala do prodlení se splácením peněžitého dluhu (§ 1970 o.z.) uložil soud žalované taktéž povinnost k úhradě úroků z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odstavec 1 o.s.ř. Žalobce je statutárním městem, největší veřejnou korporací v České republice, která je povinna spravovat svůj majetek ve veřejném zájmu. K hájení svých zájmů je žalobce vybaven organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými především z veřejných rozpočtů a není důvodu, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt, jímž je advokát. Pokud tak přesto učiní, pak není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených (nález Ústavního soudu sp. zn. III. US 1180/2010, I. US 195/2011). Není tím vyloučeno, aby za zcela výjimečných okolností zastoupení advokátem mělo povahu účelného uplatňování či bránění práva. Tak by tomu mohlo být v případě mimořádně obtížného dlouhotrvajícího sporu, kdy k efektivnímu uplatnění či bránění práva je třeba odborně zaměřeného advokáta. To však není daná situace, která nastala v projednávané věci, když se jedná o běžný a ve své podstatě právně nikoliv obtížný spor o zaplacení částky představující náhradu za užívání bytu ve výši sjednaného nájemného. V takto jednoduché právní věci byl žalobce schopen zajistit si vyřešení případu vlastními prostředky včetně personálního zastoupení. Z daného důvodu není možné přiznat náklady vynaložené na právní zastoupení jako náklady účelně vynaložené. Za účelně vynaložený náklad je třeba považovat pouze soudní poplatek, v daném případě ve výši 400 Kč, neboť se jedná o náklad nejen účelně vynaložený, ale i nutný a nezbytný pro možnost uplatnění práva u soudu. Soud tak žalobci na základě nákladů řízení přiznal částku za zaplacený soudní poplatek. V souladu s ustanovením § 149 odstavec 1 o.s.ř. pak soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náklady řízení k rukám jeho právního zástupce.

8. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.