15 C 197/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní Mgr. Martinou Lhotákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení částky 52 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 49 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 49 300 Kč od 17. 12. 2025 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 750 Kč měsíčně splatných vždy 25. dne v kalendářním měsíci, pod ztrátou výhody splátek, počínaje kalendářním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. V té části, kde se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému dále uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 200 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 200 Kč ve výši 11,50 % ročně od 17. 12. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 13 540,60 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných vždy 25. dne kalendářního měsíce, pod ztrátou výhody splátek, počínaje kalendářním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 16. 3. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 52 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 8. 10. 2025 s žalovaným uzavřela smlouvu o podnikatelském úvěru (dále jen „smlouva“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s poplatky za poskytnutí úvěru splácet tak, aby byl úvěr splacen nejpozději 16. 12. 2025. Žalovaný však ze smlouvy řádně a včas neplnil a dostal se do prodlení, přičemž na pohledávku ze smlouvy žalobkyni zaplatil 1 000 Kč. Pro případ prodlení s úhradou jakékoli splátky se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit jednorázovou sankci ve výši 500 Kč, přičemž žalobkyně nárokuje zaplacení pěti takových pokut. Dále se žalovaný žalobkyni zavázal zaplatit poplatek za čerpání úvěru, který žalobkyně požaduje ve výši 21 000 Kč. Kromě částky 2 500 Kč a 21 000 Kč se žalobkyně domáhá též zaplacení částky 30 000 Kč jako nesplacené jistiny úvěru. Žalobkyně se tak nyní po zohlednění dílčí platby ze strany žalovaného ve výši 1 000 Kč domáhá zaplacení částky v celkové výši 52 500 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení požadovaným ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru.

2. Na podkladě návrhu byl dne 4. 5. 2026 vystaven elektronický platební rozkaz, č. j.: EPR64833/2026-7, proti kterému žalovaný podal dne 18. 5. 2026 odpor. V něm zejména uvedl, že smlouvu uzavíral fakticky v postavení spotřebitele a žalobkyně účelově využila toho, že měl zřízeno živnostenské oprávnění, aby na jejich právní vztah nedopadala spotřebitelská ochrana. Dále uvedl, že smlouva byla sjednána distančním způsobem a podepsána za užití SMS zprávy s verifikačním podpisovým kódem, který však ke smlouvě připojila až žalobkyně. Podle žalovaného proto není prokázáno, že smlouva podepsaná pomocí SMS zprávy je shodná s verzí smlouvy, k jejímuž podepsání jeho vůle skutečně směřovala. Kromě toho žalovaný poukázal na nemravnou výši sjednaných poplatků a pokut, která je dle žalovaného v rozporu s dobrými mravy a zakládá proto absolutní neplatnost smlouvy, a dále na skutečnost, že žalobkyně před uzavřením smlouvy neprověřila úvěruschopnost žalovaného.

3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř., soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Pro úplnost soud dodává, že k uvedenému rozhodnutí přistoupil v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn.: 21 Cdo 1696/2005, tj. za situace, kdy dospěl k závěru, že skutkový stav věci byl na základě účastníky předložených listin náležitě zjištěn a všechny mezi účastníky sporné skutkové okolnosti, významné pro právní posouzení věci, byly v daném případě dostatečně prokázány. Soud nedospěl k závěru o nesplnění povinnosti tvrzení nebo neunesení důkazního břemene a mohl tak postupovat dle § 115a o. s. ř.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

5. Dne 8. 10. 2025 žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o podnikatelském úvěru č. 0019-8559, na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr spolu s poplatkem splácet, přičemž žalobkyni se zavázal zaplatit celkem částku ve výši 51 000 Kč. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Jak vyplývá z výpisů pohybu na účtu doložených žalovaným, žalovaný žalobkyni na poskytnutý úvěr zaplatil celkem 4 200 Kč.

6. Žalovaný požadovanou částku žalobkyni neuhradil ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 4. 3. 2026.

7. Žalobkyně proto nárokuje nesplacenou jistinu úvěru, spolu s poplatkem, smluvní pokutou a zákonným úrokem z prodlení.

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

9. Oprávněnost nároku žalobkyně se odvíjí zejména od posouzení toho, zda smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným byla svou povahou podnikatelská či nikoli. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 420 odst. 1 o. z. je podnikatelem ten, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku. Podle § 421 odst. 2 o. z. se má za to, že podnikatelem je osoba, která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění.

10. Žalovaný měl v době uzavření smlouvy živnostenské oprávnění a vystupoval pod svým identifikačním číslem. Úvěrový produkt si sjednal prostřednictvím internetového rozhraní určeného pro podnikatele, což je patrno již z názvu webových stránek žalobkyně www.nazivnost.cz, a smlouva byla stranami označena jako „Smlouva o podnikatelském úvěru“. Žalovaný soudu nepředložil důkaz, který by zpochybnil souvislost smlouvy s jeho podnikatelskou činností.

11. V tomto ohledu je třeba poukázat na to, že výše vyložený § 421 odst. 2 o. z. zakládá vyvratitelnou právní domněnku, která přenáší důkazní břemeno ohledně opaku na toho, kdo tvrdí, že domněnkou předpokládaná skutečnost nenastala. Neobstojí proto nepodložené tvrzení žalovaného, že nejednal jako podnikatel, ačkoli vystupoval pod svým identifikačním číslem.

12. Tento závěr ostatně vyplývá i z § 133 o. s. ř., podle kterého soud skutečnost, pro niž zákon stanoví domněnku připouštějící důkaz opaku, považuje za prokázanou, ledaže by v řízení vyšel najevo opak. Stejný závěr plyne rovněž z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2003, sp. zn.: 29 Odo 180/2003, podle něhož nelze pouhým tvrzením popřít skutečnost, o jejíž existenci platí vyvratitelná domněnka, neboť opačný přístup by popíral její smysl.

13. Soud proto vyšel z domněnky zakotvené v § 421 odst. 2 o. z. a dospěl k závěru, že žalovaný smlouvu uzavřel jako podnikatel.

14. Soud nepřisvědčil ani námitce žalovaného o platnosti uzavření smlouvy, resp. o námitce možného neuzavření smlouvy v tom znění, v němž žalovaný smlouvu zamýšlel uzavřít. Žalovaný nerozporoval, že po registraci do uživatelského účtu, zabezpečeného individuálními přístupovými údaji, učinil žádost o úvěr. Jeho totožnost i vazba k uvedeným kontaktním a platebním údajům byly ověřeny předložením dokladu totožnosti a jeho prověřením. Návrh smlouvy byl žalovanému zpřístupněn v uživatelském rozhraní, který žalovaný poté akceptoval zadáním jedinečného kódu zaslaného na jím uvedené telefonní číslo. Popsaný sled jednání představuje určitý a srozumitelný projev vůle žalovaného přijmout návrh smlouvy ve smyslu § 1724 odst. 1 o. z., podle kterého strany smlouvou projevují vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se jejím obsahem, a ve smyslu § 1725 o. z., podle kterého je smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednají její obsah. Dále soud porovnal znění smlouvy předložené žalovaným se zněním smlouvy předloženým žalobkyní a uzavřel, že jejich obsah je shodný. Námitku žalovaného, že akceptoval jinou verzi smlouvy nebo že text byl po akceptaci změněn, proto soud neshledal důvodnou. V tomto směru soud odkazuje na rozsudek Okresního soudu Karviná ze dne 24. 10. 2024, sp. zn.: 24 C 174/2024, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 1. 2025, sp. zn.: 26 C 511/2024. Tato rozhodnutí podporují závěr, že výše popsaný kontraktační postup vede k platnému uzavření smlouvy.

15. K tvrzené nemravné výši poplatku a smluvní pokutě soud uvádí, že dle § 2395 o. z. se úvěrovou smlouvou úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje je vrátit a zaplatit úroky. Smluvní strany si v rámci smluvní volnosti mohou sjednat rovněž úplatu za poskytnutí úvěru, včetně poplatku za čerpání, není-li takové ujednání v rozporu se zákonem nebo dobrými mravy.

16. Protože žalovaný v tomto vztahu nevystupoval jako spotřebitel, neuplatní se úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, včetně ustanovení o RPSN, úroku a kogentních následcích porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost. Samotný odkaz žalovaného na vysokou výši poplatku proto nevede k neplatnosti smlouvy. Soud neshledal ani konkrétní okolnosti uzavření smlouvy, které by svědčily o zneužití postavení žalovaného, jeho tísně, nezkušenosti nebo závislosti, ani o tom, že by žalobkyně využila jeho slabšího postavení. Soud proto neshledal, že by některé ze smluvních ujednání bylo v rozporu s dobrými mravy, a tedy absolutně neplatné dle § 580 o. z.

17. V souladu s § 2048 o. z. lze pro případ porušení smluvní povinnosti sjednat smluvní pokutu. Protože žalovaný porušil povinnost vyplývající ze smlouvy, náleží žalobkyni právo na zaplacení této smluvní pokuty, přičemž ta byla sjednána ve výši předem určené. Soud konstatuje, že její celková výše 2 500 Kč nepředstavuje vzhledem k hodnotě a významu zajištěné povinnosti zjevně nepřiměřenou sankci.

18. Vzhledem k výše uvedenému soud uzavřel, že návrh na zahájení řízení byl podán důvodně, a proto mu v zásadě vyhověl. S ohledem na to, že má žalovaný dle svého vyjádření více závazků a není proto schopen plnit žalobkyni jednorázově, stanovil soud, že v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., má žalovaný žalobkyni plnit ve splátkách, z nichž výše jedné činí částku 1 750 Kč. Tyto splátky je žalovaný povinen žalobkyni hradit vždy do 25. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek, tzn. že nesplní-li žalovaný byť jednu ze splátek včas, může se žalobkyně domáhat splnění celého dluhu najednou (výrok ad I).

19. Protože žalovaný doložil, že žalobkyni zaplatil částku 4 200 Kč, nikoli pouze 1 000 Kč, zamítl soud žalobu co do částky 3 200 Kč s příslušenstvím (výrok ad II).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 540,60 Kč, přičemž tato částka představuje 87,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 93,9 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 6,1 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 100 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 52 500 Kč sestávající z částky 3 220 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 220 Kč za předžalobní výzvu dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3 220 Kč za podání písemného návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 010 Kč ve výši 2 312,10 Kč. Náhradu nákladů řízení má žalovaný plnit k rukám právního zástupce žalobkyně v měsíčních splátkách po 1000 Kč splatných vždy do 25. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek (výrok ad III). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.